Osiřelec
Mira Marcinów
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475475/bmid_osirelec-xE0-475475.jpeg
4
65
65
Vztah matky a dcery. Dobré rady, výčitky a láska. Trochu nezdravá. Ale ta máma měla dítě jako mladá („litovala, že ukončila studium, ne těhotenství“) a nestačila sama dospět, pak onemocněla – a odešla dřív, než zestárla. Její dcera píše vyznání jazykem písniček, sociálních sítí, příběhů, citátů. Vypráví o prázdném místě po blízkém člověku, o smutku v době a společnosti, která je raději mladá, veselá a zdravá a neví si úplně rady s umíráním. Za to samozřejmě můžou matky. I tady bychom mohli vypočítat spoustu chyb: trochu moc pije, nevychází s penězi a taky s muži, i když ji přitahují, obléká se vyzývavě a není důsledná ve výchově. Jenže milujeme jen dokonalé matky? Při čtení je dovoleno smát se i brečet.... celý text
Přidat komentář
Po dočtení téhle knihy jsem potřebovala chvíli čas na to utříbit si myšlenky. Nakonec hodnotím 4 hvězdami a musím říct, že to bylo docela hutné čtení, byť to třeba na první pohled nemusí být znát.
Autorka se zabývá vztahem matky a dcery, který je dost intenzivní, občas jak na houpačce, místy dost nezdravý až toxický. Hodně věcí tu je řečeno mezi řádky nebo jen náznakem - v tomto ohledu je třeba, aby se čtenář aktivně zapojil a snažil se číst i to, co není řečeno explicitně a na první dobrou. Proto to může také působit zdánlivě povrchním dojmem, protože když nedáváte při čtení pozor, řada věcí vám může uniknout.
Některé pasáže/kapitoly jsou kratičké (pár řádků), některé jsou na stránku a půl. Je to taková mozaika postřehů, vzpomínek, pocitů, básní, zamyšlení - dohromady to dává jakýsi obraz toho, co matka a dcera mezi sebou mají za vztah. Co a jak fungovalo, nebo spíš nefungovalo. Čtenář se tak může zamyslet nad tím, proč se matka chovala tak, jak se chovala.... proč se dcera nedokázala z toxického vztahu vymanit a zda to vůbec šlo)... Na základě toho se čtenář může zamyslet nad svým vlastním vztahem se svou vlastní matkou a reflektovat vlastní zkušenosti...
Ve výsledku je to dost zajímavé čtení, které není příliš veselé, spíš dost deprimující, ale přitom hutné a s hodně nosným, nadčasovým tématem. Nečekejte žádný akční souvislý děj s vyšperkovanou zápletkou, to tu nenajdete. Osiřelec by se dal popsat jako niterná zpověď hrdinky, ponoření do duše a do myšlenek, které se všechny točí kolem vztahu s matkou...
Za sebe doporučuju, akorát myslím, že zrovna na tohle musí člověk být v tom správném rozpoložení, aby tuhle knihu dokázal ocenit...
Když jsem si knihu půjčovala, myslela jsem si, že se bude jednat o zpověď jak moc spisovatelka nenáviděla svou matku. Opak byl pravdou, byla to zpověď o tom jak moc autorka svou matku milovala. Až jsem si říkala, zda to není až moc závislostní vztah. Co se mi líbilo byl styl psaní. Kdy mi přišlo, že zápisy jsou jen zaznamenaní myšlenky. Někdy dlouhé a takřka nevýznamné, jindy krátké zato plné hloubky.
Nejedná se o román v pravém slova smyslu, ale spíše o jednotlivé střípky vzpomínek na maminku. Ale! Tyto vzpomínky a postřehy mě místy rozesmály a místy vehnaly slzy do očí. Krásný počin, se kterým jsem strávila pár hodin.
Nemohla jsem přestala číst. Ano, texty byly krátké, ale chytily za srdce. Maminku ještě naštěstí mám, ale před rokem přišla o nohu, a všechno pak dcera - matka cítí jinak, my se sblížily víc, dokázala změnit celkově svůj život, a nevzdává se, a já jsem na ni hrdá.....
Ano, bylo mu chvílemi z knihy smutno, chvíli veselo, plno emocí, kniha, která mě po dlouhé době něco dala, a autorce děkuju.
Kniha plná vzpomínek a úvah na autorčinu matku, se kterou měla velmi úzký vztah. Za mě velmi zajímavý počin, který stojí za přečtení.
Tahle kniha se mi špatně hodnotí. Na jednu stranu obdivuju autorčinu schopnost v pár větách obsáhnout to, na co jiní potřebují stran desítky, na druhou stranu mě téma absolutně minulo, nedokázala jsem se vůbec s ničím ztotožnit. Zůstávám proto rozpolcená nad formou, která je skvělá, a obsahem, který se mě nedotkl.
Moje maminka byla úplně jiná než maminka autorky a přesto téměř stejná - jak milovala život, jak se malovala, jak milovala... Autorka dokázala úžasně zkratkovitě a přesto plně zachytit atmosféru odcházení zejména z pohledu pečující dcery.
Kapitola 2 je top. Je v ní všechno.
Velmi dobře zpracovaná kniha o až toxickém vztahu matka - dcera, kdy je matka, i přesto, že nikdy nebyla dokonalá - alkohol, dluhy, automaty, stěhování, chudoba pro svou dceru vlastně bohem a modlou.
Když matka zemře, musí se dcera vyrovnat s tím, že odteď už je na všechno sama. Je jí 33, v pokoji, kde matka umírá kojí svou dceru a vzpomíná na to dobré, ale i zlé.
Je to bolestné čtení plné pocitů, obzvláště, pokud jste si něčím podobným prošli se svou matkou.
Je to o vzdání holdu matkám, které nejsou vždy dokonalé a přesto je jejich děti vidí jako jediné správné bytosti na světě.
Forma textu je skvělá, krátké úderné kapitoly, kdy je mnohdy na jedné straně jen jedna věta. To bylo ostatně to, co mě na knize zaujalo hned na první dobrou.
Je dobře, že takové knihy vznikají a jsem ráda, že se mi dostala do rukou.
Původně jsem ji dala 10/10, ale po delším přemýšlení stahuju na 8/10 :)
Oceněná próza polské spisovatelky Miry Marcinów. Není to klasický román, jedná se intimní zpověď dcery, její dojmy, pocity a vzpomínky na matku a (ne)vyrovnávání se s její smrtí.
Kniha je napsaná velmi realisticky, ničemu se nevyhýbá a jde až na dřeň některých pocitů. Ještě ve mě bude chvíli doznívat.
"V žargonu dokonce existuje slovo, které včelstvo bez matky popisuje : osiřelec. Že je úl bez matky, můžete poznat dokonce z chování včel a zvuků z úlu. Včely potom hlasitě bzučí a vysoko zvedají zadečky - píšou odborníci. Smutek ze mě udělal čtenářku včelařských fór naslouchající úlům, v nichž zemřela matka."
Vzpomínky a útržky minulosti, vztah k matce v němž je kombinace velké lásky i malé nenávisti. Odloučit se vyžaduje velkou sílu a návrat ještě větší. Útržková forma je velmi zajímavá.
Osiřelec vyniká svou formou i obsahem. Není to jednoduché čtení, které nebude pro každého. Nemá prakticky žádný děj, text tvoří vzpomínky, jakési útržky minulosti, které se hlavní hrdince vybavují v souvislosti s matkou. Jde o niternou výpověď vztahu dcery k matce, o bezbřehé a nepodmíněné lásce i samotě, která nutně následuje. Čtenáři je nabídnuta přepestrá paleta emocí, pro každou ze čtyř oddílů knihy trochu jiná. Za mě opravdu jedinečný literární počin, kterému neubírá na kráse ani lehce nadbytečné pasáže s básničkami či dětskými říkankami.
Veľmi zvláštna a svojská kniha o nesmiernej láske dcéry k matke a o jej nezdravom pute k nej, až závislosti. A tiež o vyrovnávaní sa s chorobou, umieraním, smrťou a neprítomnosťou matky.
V prvej časti dcéra spomína na to, aká matka bola, na svoje detstvo a zážitky s ňou. V druhej časti popisuje matkino umieranie na rakovinu, v tretej obdobie bezprostredne po jej smrti a prípravy na pohreb a v štvrtej obdobie dvoch rokov od matkinho úmrtia. Jednotlivé časti pozostávajú z rôzne krátkych fragmentov (veta, niekoľko riadkov, pol strany, strana a pol...).
Je to kniha totálne sústredená na matku a vzťah k nej - ostatné postavy sú v podstate vylúčené alebo zmienené len veľmi okrajovo (dokonca aj protagonistkina sestra). Trochu miesta má len samotná hrdinka (dcéra svojej matky), babka (matkina matka) a dcérka (ktorej matkou je hlavná hrdinka). Je to akoby posmrtný ľúbostný list vlastnej matke.
Veľa vecí o matke ostane pre čitateľa neznámou, ako ostatne aj pre jej vlastnú dcéru. Veľmi vyzdvihujem krásne pasáže z obdobia po matkinej smrti o včeľom úli bez matky, ktorý je odsúdený na takmer istú smrť a ktorému sa hovorí "osiřelec" - poľsky "bezmatek".
Slabinou sú nie vždy fungujúce poetické pasáže či nefungujúce vypointovanie niektorých fragmentov a občas až klišéovité obrazy. Celkovo však kniha prináša silný, jedinečný a veľmi intenzívny zážitok.
Přestože si hlavní hrdinka uvědomuje toxicitu vztahu se svou matkou, nedokáže se ubránit bezmezné lásce k ní. Byť knihou prokmitávají i pasáže nenávisti, vzteku a nepochopení, neschopnost odloučit se od ní vždy převáží, čímž je ovlivněn celý její život. Autorka díky útržkovité výpovědi vybudovala vynikající sondu do duše osoby, která je si vědoma toho, jak by se (ne)měla chovat, a přesto si nedokáže pomoci a často dělá pravý opak toho, co je správné. Osiřelec je bolavé čtení, stest po matce je velmi hmatatelný, hrdinka jako by vnitřně umřela s ní. Za mimořádně zdařilé pak považuji paralely mezi vznikem a zánikem života a pasáže, v nichž v podstatě dochází k výměně rolí matky s dcerou. Přestože se jedná o emočně náročné čtení, text sám je velmi přístupný a téma je tu a tam dokonce odlehčeno hořkosladkou úsměvnou vzpomínkou. Doporučuji velmi, myslím, že by kniha mohla zaujmout třeba ty, kterým se líbil mnou nedávno taky opěvovaný Ocean Vuong, přestože Mira Marcinów zůstává monotematická. Závěrem jen pochválím mimořádně povedené grafické provedení knihy, takhle kdyby vypadaly všechny, tak si moje estetické já jásá
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Téma, forma, autentické, zkratkovité, žité, silné, jako nemoc, jako hluboký vztah matka – dcera.
Bolestné, těžké, plné lásky…
Originální zpracování pocitu ztráty. Vyznání lásky k matce, která nebyla dokonalá, ale jak je psáno v anotaci: “Jenže milujeme jen dokonalé matky?”
Síla, příběh čtenáře drtí pozvolna, ale nakonec ho rozmačká úplně.
Nic, co bych musela číst dvakrát, nicméně je to určitě zajímavý počin.
PS: Pokud právě procházíte ztrátou blízkého člověka nebo s někým prožíváte těžkou nemoc a nechcete o tom číst, tak tuhle zkuste jindy…
Osiřelec
Zpočátku jsem si říkala, že to asi nebude můj šálek kávy, ale od druhé části přišla proměna a s těžšími tématy příběh nabral hloubku a originalitu. Neměla jsem z textu dojem, že by měla hlavní hrdinka k matce nějak nezdravý či přehnaný vztah, pouze se to tak může jevit v době truchlení po její smrti. Přirovnání k milostnému vztahu, ke včelstvu bez matky, přípravy zemřelého těla do rakve a úvahy, kolující přitom dceři v hlavě, jsou vylíčeny tak syrově a živě, že tvoří zajímavý kontrapunkt k mrtvosti a stagnaci, kterou bychom snad mohli v takové chvíli očekávat. Na stejné vlně se veze srovnávání začátku a konce života, rození a umírání (např. posmrtný bonding). Bod navíc za zapracování motivu Cimona a Pero. Fiktivní rozhovor na stranách 172-3, kde se o umírání mluví způsobem, jakým se matky často baví o porodu a kojení, považuji za jeden z vrcholů knihy.
Mira Marcinów - Osiřelec (str. 189): Svěřování přestalo být aktem pravdy, už je to spíš narcistní představení.