Osm dní
Jaroslav Seifert
Cyklus deseti básní, které vyjadřují smuteční náladu dní od onoho kalného rána 14. září 1937, kdy zemřel T. G. Masaryk, do dne pohřbu, kdy bylo jeho tělo vezeno Prahou na dělové lafetě.
Přidat komentář
Miluji Rozhovor se smrtí. Mohla bych ji číst pořád dokola. Je to natolik pravdivá báseň, že mi verše nejdou z hlavy.
Celá sbírka je neplněná steskem a nespravedlností, ale zároveň realitou života a láskou k národu.
Osm dní je jedna z nejkratších Seifertových sbírek, avšak, co mě se týče, také jedna z nejlepších.
Zatímco ve svých prvotinách básní o komunismu a revoluci (Město v slzách, Slavík zpívá špatně) nebo si jenom hraje s asociacemi (Na vlnách TSF), Osm dní je již na úplně jiné úrovni, je dospělejší a o mnoho propracovanější.
Jsou to krásně napsané básně o ošklivé době. Přijde mi jakoby síla této sbírky spočívala právě v kombinaci Seifertovy práce s jazykem a melancholické atmosféry básní. Jsou totiž tesklivé, skeptické občas až pesimistické či depresivní, ale zároveň nesmírně krásné a elegantní díky svému jazyku.
Jednu hvězdičku ale přeci jen strhávám, neboť se mi zdálo, že toho pesimismu bylo až moc. Nevadí mi melancholické knihy, avšak tyto básně působili, že to se skepsí přehánějí a ignorují pozitivnější stránky Čech, života nebo své doby (i třicátá léta měla svá pozitiva.)
Je ale možné, že to Seifert tak skepticky neviděl. Ať to bylo jakkoliv, knihu hodnotím pozitivně. Doporučuji ji každému, kdo si chce přečíst něco z poezie nebo pocítit atmosféru v demokratickém státu, který pohřbívá svého prezidenta, zatímco si na něj brousí zuby okolní diktatury.
Kresby Josefa Čapka a verše Jaroslava Seiferta.
Září 1937.
Smrt Tomáše Garrigua Masaryka jako mezník, symbolický konec svobody...
"Za sto let možná děti našich dětí
svým dětem budou vyprávěti
o šedém ránu čtrnáctého září,
na věky označeném v kalendáři.
To kalné ráno, to si pamatuj,
mé dítě."
Je zajímavé, jak Jaroslav Seifert cítil konec svobody a hrozbu války.
"Evropo, Evropo, až zvony rozhoupají.
měla bys první být mezi těmi, kdož lkají,
Evropo hrozná nad meči a děly,
ve světle svící, jež se rozhořely."
Pocta nejen T. G. Masarykovi, ale i Petru Bezručovi, Jaroslavu Vrchlickému.
"Nešťastný básník, který hledá rýmy
jen tam, kde chodí stesk, kde chodí žal,
a smutkem svoje verše skandoval,
nešťastný mezi nejnešťastnějšími."
Inspirativní verše. Po jejich přečtení asi každý pochopí, proč autor získal Nobelovu cenu.
Skvělá sbírka bez jediné slabší básně. Všechny jsou působivé, vyvolaly smutek a snad i naději, přestože ve vedlejší místnosti bouří tak přízemně televize. To kalné ráno zná každý, je krásná. Ale za vrchol považuji Rozhovor se smrtí, neuvěřitelně pravdivá ve všem vyřčeném i čteném mezi řádky a přiléhavá ke skonu každého milovaného, nejen prezidenta.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Nádherné smutno. V jedné sbírce se sešli Seifert, Masaryk a Čapek, vlastenectví a krása českého jazyka.