Osm hor
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537653/bmid_osm-hor-66338a7e2a898.jpg
4
667
667
Vrcholy byly bílé, obloha nezvykle modrá, pocit zázraku Chodit po horách bylo pro Pietra už odmala naprosto přirozené – bral ho do nich jeho otec, kterému učarovaly a z něhož se v kostkované košili, manšestrácích, vlněném svetru a pohorkách stával jiný člověk. Tenhle zaprášený, sluncem sežehnutý, unavený a šťastný horal nijak nepřipomínal samotářského a naštvaného chemika dusícího v sobě vztek na celý svět. Pietro putoval po horách se svým kamarádem, s nímž ho pojilo mlčenlivé, ale o to silnější přátelství, a vrátil se do nich, aby tu vlastními silami postavil dům. Hory se pro Pietra staly osudem, hory zůstaly navždycky v něm, i když jeho zavedl života jinam. Román Osm hor získal italskou literární cenu Premio strega a a stal se velmi rychle světovým bestsellerem, který vychází ve více než 30 zemích. „Snažil jsem se být mluvčím, prostředníkem mezi horami, nížinou a městem, které se zdají být tolik vzdálené. Snažím se vyprávět tento příběh těm, kdo jej neznají a žijí příliš daleko, a tím se snažím uchovat svět, ve kterém žiji.“ – Paolo Cognetti „Román jednoduše dokáže podnítit, abychom nahlédli do sebe samých: již od začátku příběh vyvolává vlastní vzpomínky z dětství, vede k zamyšlení nad vztahem k rodičům, připomíná někdejší potřebu uniknout a utéct, oživuje touhu po samotě. Nabádá také k úvahám o životních hodnotách a chápání přátelství. … Osm hor tak funguje jako odrazový můstek k cestě do vlastního nitra.“ – Eva Skříčková, iLiteratura.cz „Přímočarost Paola Cognettiho nám pomáhá vystoupat na horu bez dlouhých oklik: vede nás nevyšlapanou stezkou a neprozkoumanými zkratkami. Díky tomu brzy staneme na vrcholu. Následně nám ale už nezbývá než sejít do údolí, kde nás očekává voda minulosti.“ – Pavla Přívozníková, iLiteratura.cz „Výjimečný je román zejména stylem psaní. Každá scéna má svůj význam, každé slovo má své místo.“ – Monika Havlasová, Neoluxor Copyrights: Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena. Paolo Cognetti (* 1978) Pochází z italského Milána, kde přebývá v zimních měsících – léto tráví v alpské chatě v nadmořské výšce 2 000 metrů, protože jeho vášní jsou hory. Než se začal naplno věnovat psaní, vystudoval matematiku a byl autorem dokumentárních filmů se sociálně-politickou a literární tematikou. V roce 2016 mu vyšel román Osm hor, za který následující rok získal dvě prestižní italská ocenění a práva na jeho vydání se prodala do více než 30 zemí. Zařadil se tak mezi kritikou nejlépe hodnocené a čtenářsky nejoblíbenější italské autory. Z nejnovější tvorby zaujal také románem Sofie chodí stále v černém (Sofia si veste sempre, 2012) nebo deníky ze života v horách Chlapec z divočiny (Il ragazzo selvatico, 2013). Pavel Batěk (* 1975) Ještě během studia na pražské DAMU se stal členem souboru Divadla na Vinohradech, kde ztvárnil řadu významných rolí (např. Malcolm v Macbethovi, Malcolm McGregor v muzikálu Donaha!, irský teenager Ray v McDonaghově dramatu Kráska z Leenane nebo Véna v Topolově hře Kočka na kolejích). V roce 2009 nastudoval s režisérem Danielem Špinarem Büchnerova Vojcka, za něhož byl nominován na Cenu Thálie. Od roku 2015 je členem Činohry Národního divadla. Objevil se ve filmech Swingtime (2006), Stín smrtihlava (2012) nebo Zejtra napořád (2014) a známý je také z televizních seriálů (např. Obchoďák, Ordinace v růžové zahradě II, České století, Mordparta, První republika, Ohnivý kuře či Bohéma). Je frontmanem skupiny End of Colours (The Doors revival), kterou v roce 1995 založil se svým bratrem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Le otto montagne, 2016
Interpreti: Pavel Batěk
více info...
Přidat komentář
Snad až příliš nenápadný příběh o jednom přátelství v jedněch horách, který je tak decentní a reálný, že se snad musel skutečně stát - a určitě se na mnoha místech i stal. Osamělost ve vztazích, stejně jako hluboké souznění nalézané v tichu, láska, víra i zklamání, naděje a její nedostatek. A k tomu drsné hory, které dokážou brát a zároveň tolik dávat.
Popisy jsou natolik živé, že není možné nevidět a nevnímat místa, kde se hlavní postavy pohybují - ale barvitost se omezuje pouze na Grenon, na louky, cesty, ledovce, potoky, sníh a práci tam vysoko, tak vysoko, že my tady ani neumíme tak moc zaklonit hlavu, protože tam naše nejvyšší hora ani nenakoukne. Všechno ostatní, všechna místa i města jsou jen letmo zmíněná, aby bylo zřejmé, že svět za hranicí údolí pořád existoval a existuje.
Posloucháno jako audiokniha, takže ještě zmínka k interpretaci: Pavel Batěk čte text příjemně, civilně, tady není, co rozebírat; čili pojďme rovnou k těm otřesným hudebním předělům, které jsou nejspíš už nějakou marketingovou značkou nakladatelství OneHotBook - co to má být za strašný cirkus? Jak může někdo vybrat podobnou estrádní odpornost pro tak melancholický text? A proč je to, sakra práce, zase tak dlouhé? Dotyčného či dotyčnou jsem měla pokaždé chuť přivázat k židli a donutit ho/ji tu příšernost poslouchat aspoň pár hodin... Proč??
Líbila se mi všudypřítomná metafora osmi hor. Také vzdor a pokora spojené v jediném životním osudu. I výstavba textu je skvělá, jako by bylo řečeno právě jen to, co je nezbytně třeba. Ale zůstal mi po přečtení takový smutný, nedokončený dojem.
Bylo to hezké, ale něco mi tam chybělo. Krajina skvělá, surová, taková divoká. Ale postavy jakoby neměli život. Čekala jsem trochu víc k nim, ale pocitově jsem se plácala právě někde mezi místem popisu/krajiny a jimi. Jsem zvědavá na další dílo stejného autora.
Kniha věnovaná vztahu k horám, rozlehlému, chladnému, často nehostinnému, k člověku netečnému prostředí ... Podobný pocit mám i z knihy - atmosféra jakési prázdnoty, osamělosti, neschopnosti života mezi lidmi a s nimi, přátelské a rodinné vztahy spíše jako koexistence vedle sebe bez opravdového spojení, ačkoli je příběh v druhém plánu primárně o uvědomování si důležitosti rodinných a přátelských vztahů.
Hezké téma, ale zpracování mne bohužel nevtáhlo, neoslovil mne ani úsporný (pro mne spíše podivně strojený) jazyk...prostě další bestseller, který mne nějak minul.
Zaujímavý príbeh, smutný, opis hôr dokonalý. Ale nejak ma to nedokázalo chytiť za srdce.
Smutné, ale pěkné čtení. Smutné, protože jsem přesně rozuměla tomu, proč se postavy trápí ve městě, a jak osvobozující je strávit celé léto v horách. A pěkné, protože vyjádřené city a prožitky jsou tak čisté a upřímné. Opravdu krásná kniha o přátelství, vztazích, rodině, elánu do života.
Nádherný příběh o tom, jaké může být přátelství mezi muži. Tohle by se ženským asi nestalo :-)
V Dolomitech jsme byli na dovolené, takže jsem měla hned jasnější představu o horách, které jsou v knize popisovány. Velmi příjemné čtení, hluboké myšlenky a krásné popisy přírody.
Take svojske, osamele, smutnopekne citanie. Kto ma rad prirodu, hory, atd.-urcite ano.
“Od otca som sa naucil, dlho po tom, co som zanechal jeho chodniky, ze v niektorych zivotoch existuju hory, na ktore nie je mozne sa vratit. Ze v zivotoch ako ten moj a jeho sa nemozno vratit na horu, ktora je uprostred ostatnych a na zaciatku vlastneho pribehu.”
Přímočarý a křehký příběh o vztahu otce a syna, o přátelství a horách. Audiokniha se příjemně poslouchala.
Miluji hory a tady je mám detailně popsané a jako na dlani. Cítila jsem tu vůni rozdrceného jehličí i tu chladicí vodu z potoků. Vidím jak mi podkluzuji nohy v částech skalnateho moře a jak se potim při svižné chůzi do kopce.
Příběh dvou přátel je skvělou volbou a pasujicim dějem do drsných hor. Všechny jejich prožitky jsou skutečné a uvěřitelné.
Strohý, jazykově úsporný a přesto hluboký a silný příběh mužského přátelství, otcovské lásky a pubertální vzpoury. A ty hory... skoro jako bych tam byla, viděla na vlastní oči zasněžené vrcholy a cítila čerstvý vzduch při namáhavém výstupu.
Sotva jsem se prokousal první kapitolou a začetl se, už jsem nedokázal knihu odložit. Osm hor mi vzdáleně připomnělo Gulbranssenovu severskou ságu a mile mě překvapilo. Příběh ze současnosti je vyprávěn s vnitřní naléhavostí a s citem pro detail. Je to sonda do života lidí, kteří si nedokážou život bez hor představit. Je to příběh o odvaze, strádání, samotě i přátelství. Kupodivu mi tu nějaká dějová akce, zvrat či spád ani nechyběly. Je to jen příjemná oddechovka o toulání v srdci hor. Někoho překvapí a obohatí, jiného nechá klidným.
Trochu nostalgická kniha o horách a dlouholetém přátelství utuženém mnohými horskými výstupy a společnou láskou k Alpám. Stylem v mnohém podobným Františku Nepilovi bohužel však bez jeho jemně skrytého humoru, ale zato se stejným pochopením pro lidské snažení a trápení. Hlavně oceňuji autorovu snahu poodhalovat podstatné hodnoty života možná u každého trochu jiné, ale v zásadě nakonec stejné. Takové vyprávění by se nejlépe poslouchalo někde vysoko v horách u ohně pod hvězdným nebem.
Pomohlo mi, že píšem komentár s nejakým odstupom od prečítania a prišla som na to, prečo sa mi kniha tak úplne nepáčila. Môžeme Pietrove pocity prežívať iba vo vzťahu k prírode, k horám... ale pokiaľ sa jedná o nejaké pocity voči iným ľuďom, nedozvieme sa nič. Zrazu je to úplne plochá postava, ktorá sa mi tým stala čiastočne neznesiteľnou.
Vždycky mě víc lákaly hory než moře a tak pro mě tahle knížka byla takovým moc příjemným únikem. Celý příběh je vlastně o vyvíjejícím se přátelství Pietra a Bruna, kteří se jako malí kluci seznámí v horách. Každý z nich je úplně jiný a přesto si tak dobře rozumí. Bruno, syn horalů, který krom hor vlastně nic jiného nezná. A pak Pietro pocházející z města a vedoucí vcelku normální život. Během jejich života se scházejí a znovu rozcházejí, na jejich přátelství jako by to ale vůbec nebylo znát.
Strohost a velkolepost hor tady byla popsána naprosto dokonale. On celkově ten popis přírody či práce v horách byl naprosto autentický a já při čtení měla kolikrát dojem, že se stačí jen pořádně nadechnout a sama ucítím tu vůni smrků a jezera. Celé to na mě působilo tak poeticky a melancholicky. Kdybych to měla shrnout, je to knížka o nacházení sebe sama. Je to o zdolávání vrcholů a propastí nejen v horách, ale i v životě.
...že všechny hory si jsou něčím podobné, a přece tam nebylo nic, co by mi připomínalo mě nebo někoho, koho jsem míval rád, a v tom je ten rozdíl. Ve způsobu, jímž místo uchovává váš příběh. Jak jej dokážete znovu přečíst pokaždé, když se tam vrátíte. V životě můžete mít jen jedny takové hory...
Příběh o bytostné lidské potřebě splynout s přírodou, učit se od ní a očistit se v ní.
Příběh přátelství hor a člověka, které vstupuje i do vztahů k blízkým.
Také o rozdílu mezi městem a venkovem, který každý vnímáme po svém.
Příběh o svobodě, autenticitě, touze po samotě i společenství.
Kniha o lidské blízkosti, která je křehká a vzácná a nejsilnější je nakonec přátelství z dětství.
Stejně jako alpské vrcholy mě uchvátil úsporný styl autora, ve kterém není písmenko navíc. Jeho vyprávění pohltí velice nenápadně avšak o to intenzivněji. Má mnoho osobních i sociálních vrstev. V každém z nás rozehrává osobitou paletu zážitků a pocitů. Osudy lidí jako by v blízkosti hor ustoupily do pozadí. Stejně se vytrácí kvalita rodiny při předávání mezi generacemi.
Bruno a Pietro svým přátelstvím, které vše překoná pro mě souzní s horským potokem, který je výrazným motivem příběhu. Rodina je potom čistou vodou bez níž jako lidé nemůžeme přežít. To jsem mezi řádky vyčetla já :o)
"Roklina v Graně byla v polovině listopadu spálená suchem a mrazem. Měla barvu okru, písku, terakoty, jako by se přes pastviny už přehnal požár a stačil se i uhasit. V lesích ještě tu a tam vzplál: na úbočích hory ozařovaly temnou zeleň smrků zlaté a bronzové plamene modřínů a když člověk zvedl oči k nebi, hřály u srdce. . . . ."
Štítky knihy
přátelství zfilmováno příroda italská literatura rodina Itálie psychologické romány hory a pohoří samota otcové a synové
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Jelikož ráda chodím po horách, tak jsem se rozhodla, že si knihu přečtu.
Pietrův otec má velikou vášeň hory, chodit po horách, v jednom tempu, bez zastavení. Pietro chodí s otcem po horách než ho to přestane bavit.
Do knihy jsem se ihned začetla, jak už jsem zmínila, hory mám ráda. Myslím si, že dá něco i člověku který hory moc nemusí. Kniha vás doprovácí po italských Alpách. Nikdy jsem tam nebyla a i přes to, jsem si během čtení představovala přesně místa a jak to tam vypadá. Krásný příběh o přátelství a něčem navíc.