Osm smrtelných hříchů civilizace
Konrad Lorenz
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24449/mid_osm-smrtelnych-hrichu-civilizace-1ws-24449.jpg
4
134
134
Za osm smrtelných hříchů, kterých se moderní člověk dopouští a které budou jednou příčinou jeho pádu, považuje autor: Přelidnění země, ničení životního prostředí, závod člověka se sebou samým, ztrátu schopnosti prožívat city, genetický úpadek, rozchod s tradicí, rostoucí poddajnost lidstva k doktrínám a zbrojení atomovými zbraněmi.... celý text
Literatura světová Filozofie Ekologie, živ. prostředí
Vydáno: 2000 , AcademiaOriginální název:
Die acht Todsünden der zivilisierten Menschheit, 1973
více info...
Přidat komentář
Pro jednou mě překvapuje zdejší vysoké hodnocení. Obsah nemůžu tolik soudit, protoze mi absolutně neseděla autorova forma. Jestli máte rádi vyjadřování Tomáše Sedláčka (R. 2024), tak vám asi sedne i Lorenz. Já se ztrácel nad shlukem nesourodých myšlenek.
Vzadu na obálce mého výtisku knihy je odkaz na Sapiens od Harariho. To je asi nejlepší sdělení této knihy.
Byl to dárek, jinak bych to zabalil už po 10 stranách... nakonec jsem i tak hodně přeskakoval, až jsem doskákal na konec knihy. Vlastně mě dost mrzí, že jsem v knize nenašel, to co čtu ve zdejších komentářích. Trápit se ale nebudu. To radši vemu jinou, ctivejsi knihu.
Keď biológ, ako je Dawkins, obhajuje ateizmus alebo astrofyzik, ako Hawking, interpretuje pôvod vesmíru bez božského zásahu, môže to priniesť nové myšlienky do diskusie. Preto ma zaujalo prečítať si knihu od etológa Lorenza o problémoch modernej ľudskej spoločnosti.
Po prečítaní textu som bol sklamaný. Zatiaľ čo Lorenz mohol byť skvelým pozorovateľom husí, ako k pozorovateľovi ľudí mám výhrady. Niežeby človek nebol nahou opicou (Morris) alebo tretím šimpanzom (Diamond). Zložitosť človeka je však natoľko komplexná, že vyvodzovanie definitívnych záverov len na základe pozorovania ma vôbec nepresvedčilo.
Lorenz napríklad spomína prechádzku v lese s manželkou, kde stretli mladého muža, ktorý bicykloval so zapnutým rádiom. Lorenz z toho bez akýchkoľvek pochybností usudzuje, že mladý muž mal strach so stretnutia so samým sebou. Inými slovami autora, cyklista s rádiom trpí neurasténiou...
A čo na to mladík? Čo keď si zapol rádio len preto, že túžobne čakal na ohlásený rozhovor s nositeľom Nobelovej ceny Konradom Lorenzom?
O Konradovi Lorenzovi sa vie, že bol sympatizantom nacistickej strany NSDAP (za svoje prečin sa ospravedlnil, taký Heidegger to napríklad nikdy neoľutoval - to už je ale iný príbeh), úprimne som sa bál, že to ovplyvní výpovednú hodnotu knihy, moja domnienka bola zbytočná, bolo to famózne čítanie; späť k veci.
Kniha bola vydaná presne pred 50 rokmi, no na svojej aktuálnosti ani kúsok nestratila - práve naopak, bohužiaľ pre našu generáciu a tie nadchádzajúce, to príjemným zistením nie je. Problémy minulosti, sa stali problémami prítomnosti, dokonca vo väčšom a naberajú na gradácii - minimálne čo sa týka zaľudnenosti a v podstate skoro všetkého, čo je spomenuté v knihe. Otázka znie, či sa ako ľudstvo niekedy poučíme zo svojich chýb, či hriechy, ktoré sú predstavené v knihe, budú skazou nás všetkých.
Na to, že kniha vznikla zhruba před 60 lety je stále hodně aktuální. Kdyby autor znal sociální sítě, určitě by vznikly další zajímavé úvahy. K popisu problémů lidstva používá zkušenosti ze svého oboru a trochu psychologie. Vysvětluje pěkně tzv. odlidštění a celkovou otupělost lidské populace. A to i z pohledu, který jsem četla poprvé. Určitě doporučuji knihu k přečtení. Není dlouhá a ani složitě napsaná. A nabízí hodně podnětů k zamyšlení.
(SPOILER) První dva body Přelidnění Země a Ničení životního prostředí jsou prorocké před padesáti lety a naprosto akutní dneska, zbytek je filosofování - ale v pár bodech velmi podnětné a vedoucí k zamyšlení.
(SPOILER)
Kniha nemela chybu, byly v ni shrnuty vsechny hlavni problemy civilizce.
Problem teto knihy je ze vysla 50let pred tim nez ji lide zacnou brat vazne.
Mozna se pletu a lide ji zacnou hrat vazne az za 100 let od jejiho vydani.
Kouzlo teto knihy je v tom, ze kdyz budete chtit naskocit do politiky a budete veci z knihy opakovat dost casto a dost nahlas, zcela jiste se dostanete az do parlamentu.
Obsahu knihy nejde oponovat, ani nijak vyvracet jeji obsah.
Tem kterym se kniha zdala strucna, nebo nesrozumitelna, doporucji od stejneho autora knihu: Takzvane Zlo, prirodni zakonitosti agrese.
Tam vsechno co tady zjednodusil, rozebral na atomy.
Jsem rad ze tuto knihu jsem cetl az jako druhou v poradi, protoze bych asi vsemu taky nerozumel.
Ke Konradovi chovam velkou uctu, tohoto cloveka vidim spis jako vladce na trune, nez jako biologa.
10/10!
PS: u vydani teto knihy neni zadny vlezdoprdelkovsky prozapadni zaver jako u :Takzvane zlo.
Asi Konrado malinko prozrel po tom co tam 10let zil a videl realitu zapadu z prvni ruky.
O co inteligentnější a životaschopnější jsou zvířata oproti člověku. Žádný z popisovaných sebedestrukčních hříchů jim nehrozí. Člověk se programátorovi nějak nepovedl.
Nadčasová kniha, jejíž obsah je stále aktuální. Všechny myšlenky mi dokonale dávají smysl. Velmi důležitá kniha, kterou by si měl každý přečíst.
Velmi rozporuplné dílo, jež čtenáře donutí zamyslet se nad tím, kam spěje naše civilizace. Ačkoli je kniha prezentována jako populárně vědecká, leckde pro laika ztrácí na srozumitelnosti.
U kapitoly Přelidnění jsem očekával uvedení problému životního prostoru a zdrojů obživy, k mému překvapení zde Lorenz však probírá spíše problematiku odlidštění velkých měst, což ale určitě není na škodu. Zaujaly mě především kapitoly Běh o závod se sebou samým, Vyhasnutí citů a Genetický úpadek, v nichž autor často využívá vynikající přirovnání a má výborné postřehy. Jinde byl bohužel značně ovlivněn soudobým hnutím Hippies, které mu zjevně hodně lezlo na nervy, takže tyto pasáže dnes nejsou příliš aktuální. Zdálo se mi, že Lorenz některé otázky zjednodušuje nebo přehání. Řešení řady jím uvedených hříchů civilizace je dnes naneštěstí mnohem naléhavější než v době, kdy knihu psal. Domnívám se, že těch hrozeb pro dnešní civilizaci navíc dost přibylo.
Ač se s mnoha Lorenzovými stanovisky neztotožňuji, kniha je to bezesporu úžasná. Jistě se k ní ještě vrátím a znovu nad ní popřemýšlím. Dávám 85 %
Na začiatok 2 uhly pohľadu na adekvátnosť etológie k sociológií. A. Maslow : ...štúdium zvierat, môže objasniť len tie aspekty ľudského fungovania, ktoré s nimi zdieľame. Nemá žiadnu hodnotu pre porozumenie vyšších, špecificky ľudských vlastností, ktoré sú ľudskému druhu vlastné, ako je láska, vedomie vlastného JA, sebaurčenie, osobná sloboda, morálka, umenie, filozofia, veda. Do veľkej miery je takéto štúdium neužitočné tiež s ohľadom na niektoré špecificky ľudské negatívne vlastnosti, ako je chamtivosť, túžba po moci, krutosť a tendencie k zhubnej agresivite. Druhý pohľad je, že Darwin, Freud či Lorenz dokonale otriasli ľudským narcismom a analógie niektorých behaviorálnych prejavov medzi človekom a zvieratami sú pozoruhodné. Môj dojem je, že etológ bude mať svoju pravdu, ktorá bude vychádzať zo správania živočíchov, sociológ ju skritizuje a poukáže na absenciu sociálnych vzťahov. Psychológ sa ohlási so špecifickým dôrazom na individualitu a antropológ na vývin ľudského druhu ako takého. Možno konsenzus všetkých, bol by konštruktívnou cestou. Každopádne kniha samotná prináša mnoho premýšľania chtivých myšlienok a ja ju vidím oveľa prínosnejšou než úzkoprsé Takzvané zlo. Doporučujem!
Pro mě je kniha cenná z toho důvodu, že je psaná z pohledu odborníka na chování živočichů. On totiž člověk je živočich jako každý druhý, i když se už od časů krále Klacka snaží sám sebe přesvědčit, že je něco "spešl", což je zbytku vesmíru samozřejmě zcela ukradené. (Moje alter ego Věčný Rejpal by namítl, že takhle sám sebe patrně vnímá každý druh, jen nemá ten "dar" se za to stydět, ale tímhle směrem to nebudu pitvat). Každopádně etolog proto má, ať už se to někomu líbí nebo ne, plné právo se k otázkám perspektiv civilizace vyjadřovat. Podoba hrozeb, kterým se tu Lorenz věnuje, se sice za to téměř půlstoletí trochu změnila (a další přibyly), ale ne natolik, aby jeho dílko přestalo být aktuální.
Ač ta kniha vyšla před pětačyřiceti lety, je nanejvýš aktuální! Jak by to autor napsal teď, po těch letech, kdy se naprosto všechno, o čem píše, prohloubilo a znásobilo!
jasné doporučení všem, kdo se zajímají o to, kam kráčí naše moderní civilizace. 8 smrtelných hříchů je popsáno v záhlaví.
Kniha je krátká, ale úderná. Je třeba ji číst pomalu, ale velmi pečlivě. Je to pohled do nitra sebe sama...tedy pokud to dovolíte ;)
Pohľad etológa (a nositeľa Nobelovej ceny za fyziológiu alebo medicínu) na západnú civilizáciu a modernú spoločnosť. Veľmi pesimistický a kritický pohľad. Aj keď čitateľ nemusí súhlasiť so všetkými myšlienkami, ktoré autor napísal v roku 1973, určite ho ale prinútia zamyslieť sa. A to by malo byť podľa mňa cieľom každej dobrej knihy.
"Rostoucí neochota snášet strasti spolu se sníženou lákavostí slasti má za na následek, že lidé ztrácejí schopnosti vkládat nepříjemnou práci do díla, které slibuje slast až někdy v budoucnosti. Proto se setkáváme s netrpělivým požadavkem okamžitého uspokojení všech klíčících přání. Naneštěstí je tato touha všemi způsoby podporovávana výrobci a obchodními podniky..."
Kniha pro neustálé zamýšlení se nad větami právě přečtenými. Nepříliš optimistický obraz naší společnosti pohledem etologa. Doporučuji!
8 věcí, které ohrožují civilizaci. Psáno za studené války, aktuální i dnes. Laického čtenáře odradí, že všechny hříchy popisuje vzhledem k etologii. Já jsem měl ke knize z počátku ambivalentní vztah, přečetl jsem ji však jedním dechem, takže určitě můžu doporučit. Jde o vědecko-filozofické zamyšlení nad moderním světem a katastrofální úlohou člověka v něm.
Štítky knihy
filozofie životní prostředí konzumní společnost globální problémy přelidnění chování živočichů, etologie lidské chování, etologie člověkaAutorovy další knížky
| 2000 |  Osm smrtelných hříchů civilizace |
| 1992 | Takzvané zlo |
| 1997 | Odumírání lidskosti |
| 1999 | Život se psem není pod psa |
| 2013 | Hovořil se zvěří, ptáky a rybami |
„Je nespornou etickou pravdou, že všichni lidé mají právo na rovné šance vlastního vývoje. Tuto pravdu lze však až příliš snadno převrátit v nepravdu, že totiž všichni lidé jsou si ve svých možnostech rovnocenní.“
V době vydání bylo Konradu Lorenzovi semdesát. Měl za sebou osudovou prohru svojí vlasti v II. světové válce a režimní převrat. V bipolárním světě rozervaném mezi tím, co sám považoval za podobně masové, nivelizující ideologie ignorující genetiku – komunismus a kapitalismus –, psal kritiku současné společnosti z biologických pozic. Podle Lorenze vznikly smrtelné hříchy naší civilizace degenerací instinktů nebo jiných přirozených sklonů.
Tak třeba genetický úpadek (hřích č. 5) podle něj vyvolává neochota přejemnělé „pseudodemokratické“ společnosti, šokované nacismem, vyřadit zločince z přirozeného výběru. Tím se však stává jediným selekčním faktorem, který působí ve prospěch „obyčejné dobroty a slušnosti“, výběr sexuální; čili nechceme amorálního partnera. Kromě toho v celé knížce Lorenz útočí proti behaviorismu (hříchu č. 7), tedy přeceňování získaných vlastností na úkor vrozených, které charakterizuje komunismus i demokratismus (a odlišuje je od nacismu akcentujícího dědičnost). A behaviorismus podle autora vyvolává právě i ochranu zločinců (v domnění, že to společnost jim ukřivdila, ne oni jí) a víru v jejich napravitelnost.
Je to nepatrná knížečka (vznikla z rozhlasových proslovů), a přesto obsahuje množství myšlenek. Některé z nich jsou vynikající. Kromě těch dobře známých (autodomestikace člověka, neotenie, velkoměstský život jako zdroj frustrace a přetížení naší přirozené družnosti) jsem tu našla i skvělý postřeh, že fyzika vnucuje biologii experimenty i tam, kde by bylo namístě spíš pozorování a popis (a nejen biologii, dodávám – pokusy redukovat veškerou poznávací činnost na experiment se vyskytují i ve vědách, kde už vůbec nemají co dělat, třeba v historiografii).
Celkově je Osm smrtelných hříchů směsí Lorenzovy podrážděnosti z 1. objektivních průšvihů (přelidnění, devastace přírody, degenerace vkusu), 2. toho, že ve válce světonázorů nakonec zvítězily americká a sovětská ideologie člověka bez osobnosti a s vykořisťovatelským vztahem k přírodě, 3. měnícího se světa a zániku starých hodnot, do nichž se narodil a které měl rád (studentské bouře v roce 1968 v něm na čas úplně zlomily víru v mládež). Občas je snadné mu dát za pravdu, jindy je to těžší. Navíc si asi nepomohl tím, že nejprve vstoupil do NSDAP a po válce dělal, jako by v ní nebyl; na levicového čtenáře bude příliš pravicový, na pravicového příliš pokrytecký. Na jednu stranu inspiroval rakouské Zelené, na druhou stranu po válce prohlašuje, že liberální demokratismus je právě tak nežádoucím výkyvem do extrému jako nacismus (přičemž stejně zní neskutečně kryptofašisticky :D). A pak je tu ještě styl: klopotný, krolomný a oplývající takovým tím německým druhem složitosti, který nevyváží ani slabikářově velké litery, jimiž je knížečka tištěna.
I já jsem váhala s hodnocením, ale poslední kapitola o povaze přírodních věd u mě rozhodla, že to bylo podnětné čtení. A navíc mám pro Lorenze prostě slabost.