Osmý život (pro Brilku)
Nino Haratischwili
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428819/bmid_osmy-zivot-pro-brilku-N4O-428819.jpeg
5
581
581
Strhující rodinná sága provázená vůní čokolády se odehrává na pozadí celého dvacátého století, za gruzínskoruské války a v neklidném revolučním období. Gruzie, 1900: Vše začíná jako v pohádce. Prapradědeček si z cesty do Vídně přiváží recept na nejlepší horkou čokoládu na světě. Je hustá, „černá jako noc před bouří“ a naprosto neodolatelná. Její konzumace má ovšem tragické, nezřídka i smrtelné následky… Zděšený chocolatier, který stejně jako všichni Gruzínci věří na pohádky, záhy dospěje k přesvědčení, že na jeho lahodném nápoji spočívá kletba. Přesto však recept předá jako rodinné tajemství své nejstarší dceři Anastasii, která se bude k vaření čokolády během svého stoletého života opakovaně vracet. Německo, 2006: Anastasiina pravnučka Nica přerušila kontakt s rodinou a odstěhovala se do Berlína. V Gruzii právě probíhá občanská válka a její neteř Brilka, která se vydala na cestu na Západ, se odmítá vrátit do Tbilisi. Nica ji vyhledá a celý rodinný příběh jí vypráví. Horká čokoláda připravovaná podle staré rodinné receptury přináší po šest generací spásu i neštěstí…... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2020 , HostOriginální název:
Das achte Leben (Für Brilka), 2014
více info...
Přidat komentář
Já miluji rodinné ságy a na tuto jsem se strašně těšila, protože Gruzie a protože čokoláda, ale tady půjdu proti proudu, já se nedivím, že kniha boduje u čtenářů, ale já už mám v ságách hodně, hodně načteno a tady mi cosi chybělo... Bylo to psané krásným jazykem , ale na mě to klouzalo moc po povrchu, od nakladatelství Host , které já miluju (naše Brněnské :) ) jsem čekala víc. Nevadí, tedy příště.
Dobře napsané rodinné ságy mám ráda, a Osmý život (pro Brilku) je napsaný opravdu skvěle. O trochu více než sto let na osudech jedné rodiny, sto let, které rozhodně nebyly poklidné. Opět se mi ukazuje, že to, co člověk zná z historie, může v beletristickém zpracování dostat ještě větší smysl. Samozřejmě, román je fikce v Osmém životě jsou ještě navíc prvky jisté magie či jak to nazvat. Jenže i když ze známých politiků Gruzínců znám nejen generalissima, malého velkého muže (tak se jim říká v knize) a Ševarnadzeho, ale něco mi říká i jméno Gamsachurdia, najednou mi ještě lépe došlo, jak bolestný byl rozpad Sozuja něrušimovo , jak drsné to bylo v Gruzii a jiných postsovětských republikách, a v řadě z nich asi pořád je. A to ani nemluvím o Rusku.
Čtenář rýpal by mohl říct, že motiv s prokletím byl zbytečný, zdálo se mi, že Nica Brilce vypráví velmi podrobně i zážitky a pocity lidí, s kterými se ona ani Stasia nesetkala a moc o nich nevěděla. Ale to nevadí. Postavy se někdy chovaly těžko pochopitelně, někdy jim člověk rozumí. A není právě takový život? A vlastně se nakonec se pochopit dají všichni, třeba i Kosťa.
Neodpustím si jeden citát.
„Všude slyším jen o Rusku nebo Americe a Evropě nebo o čemkoli. Kdy se na sebe konečně přestaneme dívat očima nějakého poručníka? Kdy konečně pohlédneme do zrcadla bez falešné sentimentality nebo lítosti, bez toho odporného patriotismu založeného na pouhých mýtech, na ničem jiném?“
Pro jistotu, to není proti vlastenectví, opravdové vlastenectví je pozitivní, nemá v sobě nenávist k jiným národům a není to tupé národovectví.
Včera jsem knihu dočetla a doposud jsem knihou úplně plná. 800 stran skvělého děje, který začíná v roce 1900 v Gruzii a končí o více než sto let později.
Na čtení knihy je potřeba mít čas a klid. A po přečtení knihy je rovněž potřeba mít čas a klid. Taková nádhera nejde rychle vstřebat.
wow, wow, wow. Dokonalá kniha.
Rodinná sága o několika generacích žen (a v menší míře i mužů) zachycující dějiny Gruzie v průběhu celého 20. století. Osudy hrdinek i hrdinů se proplétají s historií Gruzie, která - zpravidla tragicky - určuje běh jejich životů. Ať jsou protagonistky či protagonisté ságy jakkoliv nadaní a ve svém dětství často i nadějní, události 20. století jim neumožní vést normální život. Nadějí do budoucna je příslušnice posledního pokolení, Brilka, i když i ta se už v raném věku potýká s negativními dopady života svých předků, které si nese v sobě v podobě různých fobií, strachu ze smrti a nechuti žít v rodné Gruzii. Přesto má ještě naději a vypravěčka ve snaze jí pomoci nachází možnou katarzi. Na knize mi trochu vadila prakticky absence popisů prostředí a místy nedostatečné zachycení vnitřního světa hlavních hrdinů, měla jsem pocit, že autorka až na výjimky tak nějak zůstává "na povrchu". Proto nakonec dávám pouze 3 hvězdičky.
Jedna z nejlepších generačních ság, které jsem kdy měla možnost číst, či poslouchat. Kniha není jenom románem, ale díky velmi přesnému popisu historických událostí, nám velice věrně přibližuje život v Rusku a především v Gruzii. A to po celé jedno dlouhé století. Velmi jsem ocenila, že ačkoliv je paní spisovatelka Gruzínkou, neměla jsem pocit, že by některému národu při vypravovaní děje nadržovala. Zároveň se zcela zdržuje jakýchkoliv morálních soudů. Jenom díky tomu mohlo vzniknout tak dokonalé a věrohodné dílo, které nutí zamyslet se nad vlastním životem a ještě více si vážit doby a místa ve které žijeme. Možná stálo za úvahu knihu rozdělit na několik částí a příběhy propracovat ještě detailněji. Protože některé úseky jsou popsány poněkud povrchně. Ale to není výtka, knize to nijak neuškodilo. To jenom já bych chtěla z tohoto výjimečně vydařeného příběhu ještě o něco víc. Audiokniha kterou načetl paní Martina Hudečková, je neméně vydařená a já ji tak mohu všem vřele doporučit.
Tohle je taková krása! Více než 100 let a osm generací jedné rodiny a jejím prostřednictvím i historie Gruzie od carského Ruska, přes socialistickou revoluci, stalinismus, 2. světovou válku až po „perestrojku“ a Gorbačova. Přitom autorce se historické souvislosti i osudy jednotlivých členů rodiny Džašiů povedlo natolik výborně provázat, že tvoří jeden nesmírně zajímavý a čtivý celek, který je přes všechny hrůzy, jichž byli jednotlivý členové svědky či oběťmi, napsán nádherným a poetickým jazykem. Kniha je opravdu velmi rozsáhlá, což ale v tomto případě považuji za výhodu, neboť jsem si její čtení nesmírně užívala. Rodinné ságy mám obecně velmi ráda, ale často mají tendenci sklouzávat k patosu a sentimentu, což se ale zde naštěstí nestalo. Jednotlivé postavy jsou naprosto věrohodné a plastické a zároveň natolik osobité, že je od sebe snadno rozeznáte a nebudete se tak v ději ztrácet. Vřele doporučuji!
Tentokrát se přidávám ke skupině méně nadšených. Koupila jsem si audioknihu v němčině, protože stojí třetinu české ceny! A po třetině poslechu ji "odložila". To bude tou němčinou... Řekla jsem si a koupila si českou verzi, kterou jsem o několik kapitol dál "odložila" taky.
Není to kniha pro mě. Příliš dlouhé popisné pasáže, příliš mnoho politiky a smutku.
Přestože kniha je pekelně dlouhá a už jsem se nemohla dočkat až skončí, každá další kapitola mě bavila a přesvědčovala mě o její literární hodnotě. Tato kniha je kronikou 20.století nejen Gruzie, ale i Ruska a SSSR, ale také všech těch komunistických zrůd, krutostí a demagogií, které zasáhly celý svět. Řekla bych POVINNÁ LITERATURA SOUČASNOSTI. Moc doporučuji. Sága, která je jak pro ženy, tak dobrodruhy, tak antikomunisti, tak milovníky historie. A ke všemu úžasně načtená jako audiokniha nepřekonatelnou Martinou Hudečkovou. Asi dám ještě jednou.
Přiznávám, že ač mě román tematicky lákal, přeci jen jsem ho neustále odsouvala kvůli množství stran. Pak ale vyšel i jako audiokniha a já si řekla, že to je ta pravá volba, jak si k tak rozsáhlému dílu najít cestu. A byla to volba správná. Osmý život je četbou opravdu pohlcující a podmanivou, přesně jak slibuje anotace. Prostřednictvím Nicy Džašiové je Brilce (= čtenáři) odvyprávěna více než stoletá rodinná historie. Všechny hlavní postavy jsou nesmírně charismatické, zapamatovatelné a díky velkému prostoru, který je každé z nich věnován, mistrně psychologicky zvládnuté. Až na výjimku v podobě Kosti, se celé dění motá okolo žen a to, čím si některé prošly, zanechá ve čtenáři úžas. Nejvíce mě zasáhl osud Kitty, jejíž "knihu" zároveň hodnotím jako nejlepší. Autorka nicméně v celém díle bravurně zkombinovala vyfabulovaný příběh s odbornou dějepisnou přednáškou. Třešničkou na dortu je pak lehce magická linka věnovaná staré rodinné tradici vaření horké čokolády, o níž se říká, že je prokletá a kdo ji vypije, toho stihne neštěstí.
Pokud, stejně jako já, trochu váháte nad tím, zda se kvůli rozsahu do Osmého života pustit, neváhejte. Zkuste audioknihu, která je skvěle namluvená Martinou Hudečkovou. Přestože by se u tak rozsáhlého díla, kdy je navíc každá část věnována jiné postavě, doslova nabízela vicehlasá interpretace, mně nakonec poloha hlasu narátorky extrémně vyhovovala a líbilo se mi i to, že nepřehrávala a nesnažila se každé z postav "vdechnout vlastní život". Konec konců je kniha koncipovaná jako historicko-rodinná lekce mladičké Brilce, ke které se hereččin civilní a nepřibarvovaný projev náramně hodí.
V některých anotacích jsem zachytila označení "rodinná sága" a jako po takové jsem po knize sáhla; to jsem ovšem absolutně netušila, že dostanu zároveň román pustoty, úzkostí, nedorozumění, tlaku systému, který se zároveň tvoří zevnitř, a vnitřních i vnějších přízraků, dějin, o nichž všichni víme a které si zároveň musíme domýšlet, náhod, které náhodami nejsou... který zároveň tvoří uhrančivě pestrý vzor, voní nejen prokletou čokoládou, ale evokuje mi naprosto živě některé některé dojmy a pocity z vlastního dětství, ubírá vzduch a prostor... a moc se nedá odložit, dokud nedojde do katarzního konce, kdy je onen pomyslný koberec sňat z rámu, otočen, a ze změti nití a uzlíků se stane smysl. Jedna z mála beletristických knih, o kterých budu uvažovat jako o přírůstku do knihovny.
Držel jsem knihu v ruce, přes 800 stran... Rodinná sága, něco jiného, než mé oblíbené thrillery... To nejspíš nedám, odložil jsem ji, znovu vzal a z knihovny odvezl domů. Manželka byla dosti nevrlá, jelikož na mě mluvila a já při jednotlivých řádcích nevnímal svět. Přenádherné čtení, připomenutí kruté historie, jež se mísí s osudy několika lidí, které umožní i mužskému srdci být dojatý, cítit lásku, smutek, zlost, nenávist, lítost, vzrušení, v neposlední řadě vnímat i naději... Rozhodně doporučuji.
Stala jsem se Brilkou a nechala si vyprávět několik životních příběhů rodiny Džašiových. Jedna žena, která ovlivnila osudy tolika lidí. Snad by všechny čekal jiný osud, kdyby Stasie nepotkala Sapho v pozadí války ?
Velmi poutavý příběh plný radosti, smutku, bolesti, lásky, naděje, odvahy a sladkého potěšení v podobě horké čokolády.
Plný počet hvězdiček je asi v tomto případě málo. Kniha má opravdu velký počet stran, což může někoho odradit, ale já jsem ráda, že jsem si knihu půjčila a přečetla. Spisovatelka výborně popsala hlavní postavy,historii Gruzie 20století,v podstatě i celého světa.
Čtení opravdu strhující; jen motiv čokolády mi připadal nadbytečný, příběh je dost silný i bez magické berličky. Psychologie postav velice zajímavá, i když byly chvíle, kdy jsem si říkala, jestli jsou motivy pro jednání ve skutečném životě skutečně tak komplikované. - Pasáže o povaze moci v ruském impériu jsou dnes aktuální; ještě před rokem bych je tak silně nevnímala...
Z rozhovoru s autorkou v Deníku N: "Pro mě je velmi důležité, ať už vyprávím jakýkoli příběh, dívat se na to pokud možno z mnoha perspektiv a různých stran. V Gruzii se často historicky schováváme za roli oběti, říkáme – my jsme ti malí, my jsme neudělali nic špatného a vždy za všechno mohou ti zlí Rusové. Ale ono to úplně není pravda, protože samozřejmě v NKVD, v KGB, všude byli i Gruzínci. A to už vůbec nemluvím o tom, že Stalin i Berija (sovětský ministr vnitra, pozn. red.) pocházeli z Gruzie. Pro mě je důležité, aby člověk mluvil i o vlastních kostlivcích ve skříni. A zároveň samozřejmě mnozí Gruzínci byli oběťmi. Málokdy v životě je něco dobré a špatné, černé a bílé, všechno je často komplexní, propletené a propojené."
Jsou knížky, které chcete mít v domácí knihovně. Tohle je jedna z nich. Nenechte se odradit množstvím stran. Každá z nich stojí za to. Odměnou vám bude barvitý obraz nejen několika generací jedné gruzínské rodiny, ale prožijete exkurzi do neklidné historie Gruzie, Ruska a Sovětského svazu. Mít tu možnost, dala bych hvězdu navíc za krásný jazyk a výborný překlad.
Anotace tentokrát nelže. Skutečně podmanivé, strhující, dramatické, tu a tam až bolestné čtení. Proplétající se historie Ruska-Sovětského svazu-Ruska s historií Gruzie, počínající rokem 1900 a končící rokem 2007, rozkročení mezi Tbilisi, Leningradem, Moskvou, Londýnem, Vídní, Berlínem aj., sedm knih - šest plus jeden příběh, z nichž pouze jeden je mužský (Stasia, Christine, Kosťa, Kitty, Elene, Daria, Nica), určených pro emocionální informaci toho nadějného osmého (Brilka), z nichž každý vydává na samostatný román úctyhodného rozsahu. Kletba, nejen "čokoládová", hlad po životě, žízeň po vzájemnosti, leningradská blokáda, gulagy a jiná životu nebezpečná prostředí ve viditelném, útěky před ohrožením a zodpovědností v neviditelném gobelínovém stromovém vzoru, v pozadí generalissimus a ve vnitřní rodinné historii Malý velký muž Berija, NKVD a KGB, na ramenou čím dál větší tíha rodového dědictví, v srdcích a hlavách vědomí totálního neporozumění nejen mezi muži a ženami, ale mezi lidskými bytostmi obecně, a násilí hraje v každé generaci zásadní roli a navzdory předpokladu ho neubývá... a přitom je to všechno tak lidské, tak známé. Doporučení: Dejte si po dočtení každé knihy tak den dva pauzu, tu a tam je emocí příliš, odpočinek je na místě, jinak začnete některé momenty záměrně vytěsňovat a ve výsledku vám budou chybět... Téměř devět set stran - a každá stojí za to. Díky.
Mám ráda rodinné ságy, a tato mě rozhodně nezklamala. Moc se mi líbilo, jak byly popsány osudy jednotlivých členů rodiny - každý měl nějakou povahu, nějaké plány, nějaký vývoj... jako má ve skutečnosti každý z nás. Ovšem to pozadí ... Sovětský svaz jak ho známe z dřívějška i z velmi smutné současnosti. Rusové zůstanou Rusy, jejich nátura se nezměnila. Hlavně udržet v chodu jejich politický (autoritativní a prolhaný) systém, jednotlivý obyčejný člověk je doslova nic - když třeba zmizí, tak zmizí a nic s tím nikdo nenadělá. Na jednotlivých postavách v knize bylo zřejmé, že ruský systém vládnutí a touhy po ovládnutí cizího území i jeho obyvatel likvidoval a likviduje jednotlivé lidi v lepším případě "jen" psychicky, v horším případě fyzicky. Je to šílené.
Obdivuhodný příběh několika generací. Vhled do života nevědomých a podezřívavých lidí v sovětském svazu. Fascinovalo mě, jak autorka bravurně vykreslila osoby prožívající svoje osobní selhání, zvraty a manipulace. Jak vykreslila život postav se všemi jeho stíny a se vzpomínkami na bezstarostné dětství, které už nikdy nenastane.
Lži i osvobozující pravda, touha po lásce, světu, po svobodě. Všechno to tam bylo. A bylo to úchvatné.
Štítky knihy
stalinismus 20. století německá literatura Německo tajemství Sovětský svaz Gruzie ságy historické rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Osmý život (pro Brilku) |
| 2022 | Kočka a Generál |
| 2023 | Chybějící světlo |
| 2022 |  Môj nežný blíženec |
Skvělá sága, bravurně napsáno.. Bavily mě pasáže, které ukazovaly poměry v Rusku po celé století. Posledních 200 stran jsem se ale už nudila a přišlo mi to už moc natahované.. Přesto doporučuji. Pokud by někdy Brilka vyšla znovu, doporučila bych ji vydat ve více dílech. Hodně čtenářů odradí tloušťka a ani mně se v tomto vydání nečetla moc dobře.