Osmý život (pro Brilku)
Nino Haratischwili
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428819/bmid_osmy-zivot-pro-brilku-N4O-428819.jpeg
5
581
581
Strhující rodinná sága provázená vůní čokolády se odehrává na pozadí celého dvacátého století, za gruzínskoruské války a v neklidném revolučním období. Gruzie, 1900: Vše začíná jako v pohádce. Prapradědeček si z cesty do Vídně přiváží recept na nejlepší horkou čokoládu na světě. Je hustá, „černá jako noc před bouří“ a naprosto neodolatelná. Její konzumace má ovšem tragické, nezřídka i smrtelné následky… Zděšený chocolatier, který stejně jako všichni Gruzínci věří na pohádky, záhy dospěje k přesvědčení, že na jeho lahodném nápoji spočívá kletba. Přesto však recept předá jako rodinné tajemství své nejstarší dceři Anastasii, která se bude k vaření čokolády během svého stoletého života opakovaně vracet. Německo, 2006: Anastasiina pravnučka Nica přerušila kontakt s rodinou a odstěhovala se do Berlína. V Gruzii právě probíhá občanská válka a její neteř Brilka, která se vydala na cestu na Západ, se odmítá vrátit do Tbilisi. Nica ji vyhledá a celý rodinný příběh jí vypráví. Horká čokoláda připravovaná podle staré rodinné receptury přináší po šest generací spásu i neštěstí…... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2020 , HostOriginální název:
Das achte Leben (Für Brilka), 2014
více info...
Přidat komentář
Knižní klenot. Nic víc není potřeba dodávat. Nejsem si jistá, zda bych knihu označila za historický román, spíš rodinnou ságu.
U knih, které se odehrávají v tak dlouhém časovém období, mám občas pocit, že autor je občas uspěchaný. Nikoli u Osmého života. Nino skvěle balancuje mezi informace, které je potřeba sdělit detailně a mezi osudy, které lze přeskákat.
Kniha je opravdu objemná, strávila jsem s ní asi měsíc, ale nelituju ani jediného okamžiku. S osudy postav jsem srostla a prožívala s nimi veškerá trápení. Těch totiž bylo v knize více než dost. Příběh by se dal označit za knihu zmařených nadějí a překroucených osudů. A to vše díky receptu na obyčejnou čokoládu...a nebo možná prostě jen proto, že takového reálné osudy většinou bývají
Absolutně nechápu jak někdo může napsat takto objemnou knihu a ještě tolik nabitou historií. Četla jsem opravdu dlouho ale určitě nelituji. Občas jsem se trošku ztrácela v postavách a určitých časových líniích, ale knihu prostě nešlo odložit. Konec byl takový rozpačitý ale i tak to je krásný příběh.
Neuveritelny pocin od tak mlade spisovatelky. Dejiny Gruzie celeho stoleti tu mame jako na dlani. Zastoupeno je sest generaci jedne rodiny. Kniha je rozdelena na oddily, z nichz kazdy je venovan jedne z hlavnich postav, pricemz zadna z nich (vcetne vypravecky, ktera je jednou z techto postav) neni uplne cerna ani uplne bila (i kdyz ten pomer je u kazde z postav jiny). Posledni cast je venovan Brilce, ktera ma zivot jeste pred sebou. I vedlejsi postavy jsou vykresleny neuveritelne plasticky. Kdyz jsem knizku cetla, planovala jsem, ze do komentare opisu jednu cast, ktere me nejak nejvic zaujala, knizku ted bohuzel nemam u sebe, tak se jen pokusim o strucne shrnuti. Jedna se o paragraf kdy jedna z Kostovych lasek (Ida) ceka na moznost opustit oblehane mesto a vysvetluje se v nem, proc uz nedokaze poslouchat zadnou ze sbirky svych desek: Jeji srdce vydrzelo hlad, vydrzelo kdyz lide umirali, vydrzelo strelbu a zimu, ale hudbu by uz nevydrzelo, zalem by puklo.
"Můžeš mě navštěvovat ve snech, uděláš to, viď? Budu ti zpívat, zazpívám ti všechny písničky na světě, to bude naše znamení, pak budeš vědět, že tě volám. Ať půjdu kamkoli, vezmu tě s sebou. Budeš vědět, že tam jsem, a já budu vědět, že tam jsi ty. To bude stačit, na jeden celý život to musí stačit."
Taktéž i já před autorkou smekám - někteří spisovatelé nejsou schopni tak komplexní dílo napsat ani v padesáti, natož ve třiceti. Jazykově dokonalé, každou chvíli jsem našla nějaké zajímavé slovní spojení nebo obrat. Z téhle knihy by se dle mě z fleku dalo vyučovat spisovatelské řemeslo.
Moje nejoblíbenější postava je Kitty, nejvíce nenáviděný je Kosťa. Dál jsem měla ráda Stasii a Christine, ale občas mě rozčilovaly.
Psychologie postav též dokonalá - jako bych ty postavy znala osobně a dlouhá léta. Vyvíjely se velmi uvěřitelně. Skoro jsem pochopila Kosťu k stáru, ale jen skoro. Velmi mi vyhovovalo, že byla kniha rozdělena na oddíly, kdy každý oddíl patřil jedné hlavní postavě.
Chvílemi na mě šly mdloby a musela jsem přestat číst, hlavně při naturalistických popisech (jsem slabší povaha). Úryvky z písní, knih nebo citáty na začátku každé kapitoly považuji za geniální nápad. Hrozně se mi líbil popis Nicčina a Dariina dětství - co pro ně představoval Sovětský svaz. Jde o výčet různých typických produktů, událostí a kulis, což je pro mě jako cesta v čase.
Kniha se mě natolik dotkla, že si k e-knize nejspíš pořídím i papírový výtisk (což obvykle nedělám), abych se mohla snadněji vracet k oblíbeným nebo zajímavým pasážím. Maximum hvězdiček, velice doporučuji.
Body má autorka za jistou objektivitu v pojetí dějin (kromě těch od r.1989, ty byly divné), výjimečný pohled „z Východu“ a hlavně, že ve 30ti letech dokázala napsat takové komplexní dílo. Něco jiného jsou dojmy, nelituji času u této knihy ALE:
Komunismus/socialismus, od lenina přes stalina po … ovlivnil generace. Každého zasahují dějiny, utváří a určují hranice bytí. V socialismu dané pevnou, tajnou, tiše deptající rukou, v demokracii individuální morálkou a odpovědností. Kniha je odrazem reality, př. podivná jména 2 postav „Malý velký muž“ a „generalissimus“, není životopisem, jakkoli se v ní odráží zážitky generací - tady deprimující, demotivující, destruktivní 1 postava vedle druhé. Pokud toto skryla autorka pod „prokletí“ pak mi role čokolády přijde jako výmysl ze sci-fi. Obsáhlé pasáže o historii či samomluva vypravěčky odebírají zaujetí příběhem, přestože to dává kontext doby. Na styl se dá zvyknout, pokud čtení nevzdáte pod váhou knihy, doslova, ale z postav budu mít dlouho depresi:o( Dějiny SSSR, Ruska, resp. Gruzie v tomto podání už ne:o( Bez iluzí před čtením a bez iluzí s depkou po čtení. Nedá se však upřít, že pohled „Gruzie na Gruzii“ je zajímavý, přitažlivý.
Rodina a vzájemná starost mezi členy rodiny je v 7 životech tak zdeformovaná, že váháte mezi sci-fi, krimi i hororem. Nikdo, ani ten kdo nepřízni „osudu“ i rodině výjimečně čelil se od autorky nedočkal tzv. normálního života. Bez ohledu na povahu či odvahu autorka všem, nejen bezcharakterním „dopřála“ katastrofický život. Jak přežili až do 8.života to se divím:o(
8.život. Tohle je velmi originální nápad a musím říci, že váhám co prozradit, aby ten kdo čte stranu za stranou nebyl už teď otrávený z prozrazení…. Zkusím tohle - Brilka nás provází od titulní strany a jako jediná mi přišla jako nejlepší charakter. Upřímná, svá, kritická i sebekritická, plná života, bere i dává, lidská. Ještě 1 postava mi přišla přesně taková a zdálo se, že má naději na normální život, ale autorka nezklamala. Tak snad Brilka, snad se dočká... Jako my, které předchozí generace formovaly, a my formujeme ty budoucí…
Téma čokolády, jako původce veškerého zla, je výborný nápad. Bohužel zanikl společně s příběhem v detailním popisu polických situací. Proto tuto knihu hodnotím jako nudnou. A to jsem se na ní tak moc těšila.
Velmi rozsáhlá rodinná sága, která se odehrává v průběhu celého století. Velmi mě obohatilo historické pozadí, líbily se mi dobře vykreslené postavy měnící se podle běhu dějin. Zajímavé byly i komplikované vztahy v rodině. Kniha je psána krásným jazykem a velmi dobře přeložená. Doporučuji.
Fuuu, tak tohle byla moje nejdelší kniha za celý život.
Už delší dobu jsem chtěla přečíst něco objemnějšího, až jsem narazila na tenhle skvost.
Zaujala mě především zápletka s čokoládou (kterou naprosto zbožňuji) a tak jsem si knihu vypůjčila z knihovny a dala se do čtení.
Jediné, čeho lituji je, že jsem si ji nekoupila. Je opravdu výjimečná, strhující a tak čtivá. Obavy, že po dvou set stranách se budu nudit, byly zbytečné. Pořád bylo co objevovat a zjišťovat. Když už jsem si myslela, že rodinné ságy je již konec, objevila se další zajímavá událost (válka, zvrat, dítě).
Čokoláda, kvůli které jsem začala původně číst, se v knize objevuje sporadicky, ovšem když už se objeví, stojí to za to.
Příběh je také plný zajímavých vět a úryvků. Mnohé z nich mě zaujaly, mnohé potěšily, mnohé zesmutněly.
"Svými rty po tisící tvoje jméno opakovat, umírněně, zas a znova, chci jen jedno- lásku vzkřísit..." (Patří tobě..)
"Někdy je člověk mnohem silnější, když je slabší." (Není lehké si skutečnost uvědomit)
Suma sumárum- bylo skvělé číst něco takového, pro mě neznámého.
Určitě doporučuji, ale bacha, ta tloušťka má fakt něco do sebe...střídala jsem polohy stůl, nohy :D
Krásný nadčasový román. Nemá cenu psát o ději, který nelze v několika větách obsáhnout. A navíc je zde řečeno asi již vše. Sovětský svaz potažmo Rusko, to je studnice osudů, které jsou zde brilantně utkány v pestrém koberci. Každý si v knize najde svoje pasáže, se kterými souzní víc než s jinými.
Půjčeno z knihovny, určitě si knihu časem koupím, není to četba na jedno odpoledne a nekončí přečtením poslední věty.
Kdo nečetl, nechť nečte dál.
" Jistě by mě přijali s nadšením a láskou, kdyby byla Tekla vydržela dobu, která už nebyla její, kdyby Stasia směla následovat Petra Vasiljeva, kdyby Ramaz Iosebidze nedovolil, aby si jeho žena na onom silvestrovském bále sundala masku, kdyby Ida zdolala naději, kdyby můj dědeček nalezl dveře mezi mořem a obzorem a otevřel je, kdyby nebylo zapotřebí šití po operaci ve školní třídě, kdyby se Andro Eristavi dozvěděl, že Kitty kvůli jeho pomýlenosti vyrvali z břicha dítě, kdyby Kitty zadržela smrt, kdyby byla zůstala, kdyby svět vykastroval Malé velké muže, než mohli zasít svá semena, kdyby přízraky směly své písně dozpívat až do konce a kdyby hlad nebyl silnější než láska. Ano, pak by bylo všechno lepší, svět by vypadal tak, jak vypadat má, když se jeden chystá narodit: milující rodiče, svobodná země bez Brežněva - a Lou Reed pro všechny. "
Nemám ráda objemné knihy. Osmý život je čestná výjimka, která si ji zaslouží každou stránkou. Úžasný román, který vás pohltí. Vyprávění se začíná odvíjet na počátku 20. století v nádherné bohem milované Gruzii a končí v troskách rozpadlého Sovětského svazu a svobodou opojené společnosti, která neví, co se sebou. Kromě spousty zajímavých historických vhledů je román velmi silný i v rovině psychologické a osobní. Jak žít s vědomím, že kvůli vám někdo zemřel? Jak se vyrovnat s tím, že vy jste měli to štěstí a přežili? Čím vším jste ochotní osud uplatit? Čeho všeho se vzdáte?
Chvílemi jsem musela knihu odložit, jak intenzivní čtení to bylo. Nicméně loučila jsem se s ní jen velmi nerada a Nica by mohla vyprávět další hodiny...
Dočetla jsem.
Nemáme šílenství a smůlu v rodině. Ale často se zastaví na večeři nebo jenom tak na kafe, aby se s každým z nás důvěrně seznámili. – takhle bych asi popsala rod Brilky.
Obří román. Anotace mate. Není to oddechovka. Není to typický román, je to plnohodnotně historicko-politický román plný faktických informací. Když to otočím, jde o naučnou literaturu gruzínsko-ruských vztahů s příběhem.
Té čokolády tam na mě bylo neuvěřitelně málo, na tu voňavoučkou lásku jsem se nechala utáhnout a místo ní, jsem dostala kopec plný historických faktů, které jsem nechtěla :-(.
Četla jsem ji takřka 42 dní. Velmi zajímavé životní osudy všech hrdinů mě udržely a donutily knihu dočíst a neodložit.
Už v průběhu čtení jsem věděla, že se s knížkou budu těžce loučit.
Je napsaná nádherným jazykem, můj velký dík patří i paní překladatelce.
Knížka obsahuje velké množství historických faktů, jsem ráda, že jsem se s nimi díky ní mohla seznámit.
Určitě bych hodnotila více než pěti hvězdami.
Knihu jsem si chtěla přečíst, před odjezdem do Gruzie, zájezd zrušen, knihu jsem však naštěstí nezrušila. Téměř sto let barvité historie jedné rodiny na pozadí dějinných událostí. Chtěla bych vědět, zda aspoň Brilka bude žít šťastný život. Bolela mě z ní nejen duše, ale hlavně ruce, přes 800 stran v jedné knize už něco váží...
Sice pěkná bichlička, ale skvěle napsaná. Tolik příběhů a tolik osudů na jednom místě. K tomu informace z historie. Výborný zážitek s touto knihou.
Rodinná sága z Gruzie. Bavilo, i když některé pasáže mě úplně nechytli - což se odvíjí od toho, jak moc mi postavy byly sympatické. Každopádně dobře napsané, čtivé a pro mě i z historického hlediska dost poučné.
Jediný co vytýkám - klidně bych tady obětovala kvalitu papíru a zvolila nějakou menší gramáž - fakt se to nedá držet v ruce jak to tlustý :)
Za posledních pár let nejlepší kniha. Literatura se vším co k definici slovesnosti patří. Výrazné postavy a jejich dramatický vývoj, historie, nádherný jazyk a formulace. Objemnost knihy mi vůbec nevadila a doufám ze si ještě budu moci přečíst i tu osmou knihu Brilčinu. 100% a poděkování autorce.
Trvalo mi nějakou dobu, než jsem se odhodlala začít číst, tato kniha je evidentně
no "bichle". Škoda, že není možné dát víc hvězd na hodnocení, zaslouží si min.10. Ani jedna strana nebyla zbytečná, toto byl zážitek s velkým Z.
Kniha nejen silná co do počtu stránek, ale úžasný, silný příběh, který mi ještě více otevřel pohled na život v Gruzii, Rusku, minulém (Sovětský svaz) a současném. Pozor na všechny totality.
Když jsem knihu dostala a viděla jsem její tloušťku, tak jsem věděla, že si jí možná přečtu snad někdy ve stáří. Ale na Brilku přišel čas mnohem dřív a vůbec toho nelituji.
Kniha se mi tak dobře četla, že těch stránek bylo ještě málo.
Pro mě zajímavá kniha o historii Gruzie, osudy a prokletí hlavních hrdinů rodiny.
Při čtení stránek jsem věty hltala, občas jsem se usmála, ale spíš mi tekly slzy nad tolik neštěstí.
Štítky knihy
stalinismus 20. století německá literatura Německo tajemství Sovětský svaz Gruzie ságy historické rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Osmý život (pro Brilku) |
| 2022 | Kočka a Generál |
| 2023 | Chybějící světlo |
| 2022 |  Môj nežný blíženec |
V Gruzii jsem nikdy nebyla, ale díky této knize jsem v ní strávila celé století. Hutné, ale výborné čtení.
"Nerostly už jiné růže než černé. Na cestách to vypadalo jako na visutých mostech, houpaly se, každým okamžikem hrozily zřícením. Dokonce i sníh získal namodralý odstín. Nebe bylo proděravělé; otvory po kulkách byly vidět i na horizontu a slunce sice stále unaveně svítilo, ale zahřát už nikoho nedokázalo.
Stromy se spolu šeptem domlouvaly a navzájem se věšely na vlastních větvích. Ptáci padali z oblohy, protože při pohledu na to šílené rejdění zapomínali, jak se létá, a děti rázem dospěly a čistily granáty. Slzy začaly být vzácné a drahé. Jenom rozšklebené tváře byly zadarmo.
Čokoláda se stala pouhou připomínkou jiné epochy, a bez čokolády lidé zapomínali na sladkou chuť a bez sladké chuti zapomínali na dětství a bez dětství zapomínali na začátek a bez začátku nemohli poznat konec."