Ostny a hroty. Povídka o jednom sochaři
Frederick John Fargus
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483165/ostny-a-hroty-povidka-o-jednom-soch-D4j-.jpg
3
1
1
Překlad dvou povídek Hugha Conwaye, oblíbeného anglického autora 80. let 19. století. Melodramatický příběh "Ostny a hroty" vypráví o mladém muži, který ztratí ženu poté, co navštíví svého právního zástupce. Zmizí bez vysvětlení a svému muži zanechá pouze tajemnou poznámku na rozloučenou. Příběh o záměně identit, pokusu o vraždu a vítězící lásce. "Povídka o jednom sochaři" vypráví o Geraldovi, který se vzepře otcovu přání a stane se umělcem. Zamiluje se do Eugenie, dcery místního šlechtice, a zklamán její láskou, odchází do Londýna, kde se věnuje své umělecké dráze. Jejich osudy se v hlavním městě znovu propletou, když Geraldova socha dojde slávy a celý Londýn chce znát informace o autorovi. Když Eugenie uvidí sochu, jíž byla předlohou, následky jsou tragické.... celý text
Literatura světová Povídky Biografie a memoáry
Vydáno: 1886 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Slings and Arrows. The Story of a Sculptor, 1885
více info...
Přidat komentář
Část díla
Ostny a hroty
1886
Povídka o jednom sochaři
1885
Autorovy další knížky
| 1894 | Zločincův tajný sňatek |
| 1884 | Ani k lásce, ani k manželství |
| 1886 |  Ostny a hroty. Povídka o jednom sochaři |
| 1897 | Živ či mrtev? |
| 1885 | Chmurné dny |
Doposud mě Hugh Conway okouzlil dvěma romány, kdy se podivuju, že autoru není věnována větší pozornost. Tentokrát jsem sáhnul po dvou povídkách, byť jedna rozsahem je téměř rovna novele. A opět jsem nebyl zklamán. Respektive a přesněji, jak to u souborů bývá, přece jen byla jedna část "slabší".
Tou slabší polovinou byla kratší "Povídka o jednom sochaři". Že je láska mnohosečná zbraň, to je dosvědčováno mnoha romány i životními situacemi. Nejinak je tomu v případě Geralda a Evženie, které dělí společenské postavení a rozděluje nejistota vlastních citů i fatálnost činů. Leč autor do příběhu vložil tolik romantického a těžko uvěřitelného patosu, že se to mé poněkud tvrdší kůži chvílemi zajídalo. Povídku jsem si užíval až v okamžiku, kdy se na scéně objevilo nejslavnější sochařské dílo hlavního aktéra a děj se počal lámat do tragického konce. Tady happy end vskutku nelze očekávat. Ne, že by se povídka špatně četla či snad byla vyloženě nudnou. Bude však patřit do kategorie těch, které před očima a fantazií čtenářovou spíše jen projdou, aniž by zanechaly hlubšího a trvalejšího dojmu.
Zcela odlišná úroveň a záležitost je (dovolím si říct) novelka "Ostny a hroty". To bylo něco famózního a pohlcujícího. Hlavní postava, Julian Loraine, mi svým osudem a úvodem životním v mnohém nápadně připomněl Conwayovu knihu "Živ či mrtev?" a osudy Phillipa Norrise. Jmenovitě neznámý rodinný původ, dávka izolace od okolního světa, odchod na studium... Podobně tak i hlavní kostra příběhu se záměnou identit a pozadím rodinných tajemství připomene nejednu obdobnou knihu. Ničemu to však nevadí. Conway totiž rozehrál naprosto skvělé trojúhelníkové drama postav Juliana, Violy a Granta na trase Somersetshire-Švýcarsko-Francie. Silná, téměř hmatatelná duševní trýzeň Julianova provází celé jeho vyprávění. Svěží tempo děje připravuje čtenáři výborný zážitek, který jsem si skutečně užil. Podobnou jízdu jsem pocítil při tandemu Dickens-Collins v "Nikudy ven!".