Ostny a oprátky
Jiří Padevět
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381134/mid_ostny-a-opratky-pco-381134.png
4
162
162
Kdo byl chlapec, kterému mladý Ludwig Wittgenstein namaloval krémem na boty pod nos knírek? Proč si pomocník pražského kata Robert Týfa vzal do práce rezervní košili? Co dělal Edvard Beneš ve chvíli, kdy si Klement Gottwald všiml, že má každou ponožku jinou, a jakou roli se učila Jiřina Švorcová, když jí došel lak na vlasy? Velké a malé dějiny. Protínají se, nebo míjejí? Vědí o sobě, nebo mají každé svůj vlastní rytmus? Spisovatel a nakladatel Jiří Padevět v úsporně načrtnutých situacích a mikropříbězích ukazuje, že ani ve chvílích, kdy se tvoří dějiny, nepřestávají být jejich aktéři, strůjci nebo oběti obyčejnými lidmi, kteří se potýkají se svými slabostmi, životními stereotypy a představami o budoucnosti. Tragická monumentalita dějin procházející dírou na ponožce. Krém na boty, který rozhodne o osudech národu. Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera vytvořil mozaiku na první pohled absurdních situací odehrávajících se ve zlomových okamžicích dějin dvacátého století. Přesvědčivěji než všechna fakta ukázal, že historie není to, co se popisuje v učebnicích, nýbrž to, co možná právě teď prožíváme, aniž si to uvědomujeme.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si v knihovně vzala "jen tak do počtu" a vlastně jsem neměla žádná očekávání i vzhledem k tomu že to bylo mé první setkání s tímto autorem. Ale po přečtení vím že to určitě nebylo poslední setkání. Povídky jsou sice opravdu velmi krátké ale každá nese své poselství. A u mnoha z nich mě po přečtení zamrazilo.
Kratičké povídky z běžného života. Tak to vypadá na prvni pohled. Ale každá povídka ma mrazivý a kryty podtext ...
Poklona autorovi, který si mě získal už monumentálním Průvodcem protektorátní Prahou. V kratičkých příbězích na stránce či dvou dokáže mistrně vykreslit zdánlivě obyčejné situace, které se v závěru prostým doplněním data, jména či místa mění v historické okamžiky 20. století. Poetický jazyk, nádherná čeština. Stručné, výstižné, perfektně vypointované kapitolky. Osudy, ze kterých velmi často až běhá mráz po zádech. Připomínka řady známějších i pozapomenutých osobností a událostí, které je potřeba si pamatovat. Útlá knížka, kterou doporučuji nezhltnout za den, jak by se nabízelo, ale číst pomaleji a zamýšlet se u ní nejen nad minulostí, ale i nad přítomností a budoucností.
Pravda, i mně by se leckdy hodil nějaký rejstřík, poznámkový aparát nebo medailonky k méně známým osobám a událostem - takto jsem občas musela dohledávat informace bokem, abych smysl příběhů plně pochopila. Přesto (anebo právě proto) si umím představit, že by tuto knihu mohl šikovný pedagog využít k zábavnější a názornější výuce dějepisu.
"20. století bude nás pořád nutit myslet na mrtvé, na přeživší, na zrádce i na hrdiny. Bude nás nutit přemýšlet, jak bychom v rozhodující chvíli obstáli my sami."
Nikdy jsem necetla knihu podobneho druhu, ze zacatku jsem byla malinko rozpacita, ale po par prvnich pribezich me tento styl nadchnul a jednim dechem jsem knihu precetla. Jsem z ni nadsena - i za velkymi udalostmi se skryvaji zazitky a starosti vsednich dni...!
Tato útlá knížka, která mě byla doporučena a přes vysoké hodnocení zlákala mě hned od prvního mikropříběhu děsně nebavila. Sem tam měl nějaký příběh zajímavou pointu, ale i tak se mě to hůře četlo, snad stylem psaní, prostě mě to nechytlo. Tak tenkou knihu jsem ani nedočetl, příběhy jsem pak přeskakoval a žádný se mě nějak nevryl pod kůži. Zatímco si dítě hrálo, matka přišívala na kabát žlutou hvězdu. Konec. Malý kluk, kterému spolužáci namalovali krémem od bot knír si v ředitelně obtahoval písmena A.H. Konec. Václav Havel snil v kriminále, aby dostal k vánocům pomeranč. Konec. atd. Chápu, že to bylo hrozné, ale takhle krátce zjednodušeně podané mě to prostě nechytlo.
Jiří Padevět mě začíná bavit čím dál víc. Popravdě na něm dost ujíždím. :)
Kniha Ostny a oprátky obsahuje krátké povídky z naší osudové historie, ve kterých se nám autor snaží navodit atmosféru doby a ukázat, jak prožívali jednotliví "Hrdinové" x "hrdinové" poslední dny, či hodiny, než jim do života zasáhly fatální události. V těchto krátkých příbězích je úplně všechno, co potřebujete vědět. Nebo si to alespoň myslíte. A když dočítáte poslední větu, tak vás doslova zamrazí. Stačí jen zmínka jména, či datum, a příběh dostane ještě větší rozměr. Asi nevím, co víc k tomu napsat, úplně se mi to dostalo pod kůži... Přečtěte si...uvidíte sami.
Letmé pohledy do životů lidí, o něž se dějiny jen neotřely, ale sevřely je do spárů a často už nepustily. Stali se hybateli nebo jen oběťmi, stali se těmi, o nichž se dodnes učíme a těmi, na něž si už nikdo nepamatuje.
Výjimečné dílo - nevím, kdy mě naposledy něco takhle sežvejkalo a vyplivlo s očima navrch hlavy. Historie se trapně opakuje a jeden totalitní režim plynule střídá druhý (dobové výňatky z textu skvěle dokreslují, jak se v dobách, kdy jsou národ a svoboda nejvíc przněné, píšou naprosto vyprázdněné kraviny a řeší se naprosté marginálie), jen tenhle (jak už víme) vydrží déle a/protože nestřílí lidi na ulicích.
Každý z mikropříběhů zamrazí, každá dokonalá pointa je jako bodnutí.
Dvacáté století se prohnalo jako uragán.
A my zapomínáme. Náš nevděčný, věčně nespokojený živočišný druh.
Čtěte. Nezapomínejte. Musíme se poučit z vlastních dějin.
Kratinké mikropříběhy a přitom je tam vše - atmosféra, příběh, napětí. Až z toho mrazí. Mám z knihovny, ale jdu objednávat, tohle je knížka, kterou chci mít doma. Budu se k ní často vracet.
Jiří Padevět je mistr mikropříběhů. Na neskutečně malém prostoru dokáže nastínit atmosféru, naladit vnímání, vykreslit hrdinu. A pak vše v poslední vypointované větě zboří - hrdinu představí pod pravým jménem, prozradí místo, či datum, kdy se událost stala. A čtenáři spadne čelist: spravedlivý otec rodiny zamíří do své práce v koncentráku, letní vzpomínka vygraduje v cestě na popraviště, počet svíček prozradí věk mladého vojáka. Je to nářez. Skoro každá mikropovídka způsobí zamrazení v zádech či obdivné pokývání hlavou, často ale i pousmání - příběhy jsou vtipné a někdy až anekdotické. Ne každá příhoda se stala, ale všechny se stát mohly - sedí osoby, datace i místo, jen to spojení všeho dohromady bývá překvapivé.
Pro mě jedna z nejvýznamnějších knih, které jsem kdy četla.
Jedná se o knihu, která obsahuje krátké příběhy, ze kterých mrazí. Některé události či jména jsem si musela dohledávat, o to zajímavější pak čtení bylo.
Obdivuji autora a jeho talent dostat do tak malého rozsahu tolik skutečnosti a emocí.
Doporučuji každému, kdo si chce doplnit běžné znalosti o ne až tolik vzdálené minulosti.
Fascinující a mrazivé. Všední okamžiky, které detail, jméno, datum, gesto mění v hrůzu (většinou) - nebo přímo v metaforu jednotlivého života/ řady životů. Pan Padevět umí dramatickou zkratku, proto mě baví - ale dobře mi po četbě jeho věcí nikdy nebylo.
Geniálně napsáno s klíčovým rozuzlením na konci příběhu. Pár jmen jsem si musel vyhledat, jako Baborovského a Kadlece z téhož příběhu (čímž to pro mě dostalo nový a mrazivý nádech) a tedy jsem se znovu něco nového dozvěděl. Rozhodně doporučuji!
Kniha přináší 75 krátkých momentek ze života "známých" i neznámých hrdinů a antihrdinů. Přivítala bych závěrečný rejstřík osob, ne všechny jsem znala - viz story Herty Kašparové, Bóra- Komorowského či Augustina Schramma.
Spoiler: Předpokládám, že také málokdo ví, že 28.září 1951 bratři Mašínové přivazovali unesenou osádku sanitky v lese u Velenky v Kersku. Jména obětí 21.8.1968 Jana Baborovského a Milana Kadlece také nejsou známá.
Výborné. Zpočátku jsem se do toho chvíli začítal, než jsem se definitivně naladil na stejnou vlnu jako autor. Pak ony příběhy dokonce na sebe lehce navazují a opravdu dávají jakýsi přehled toho, co 20. století pro český národ přineslo. Samozřejmě to očekává alespoň minimální znalost nejnovějších dějin, aby pointy mohly opravdu vyznít. Snad jedinou výtku - přišlo mi, že příliš dlouho autor zůstal v období druhé světové války (která pochopitelně je jinak jeho prvotřídní oblastí), že některé motivy zejména z roku 1945 trochu splývaly a pak jakoby nezbylo místo na zajímavé příběhy z poválečného období. Jakožto pro učitele dějepisu je to pro mě báječná záležitost, kdy "suchý" výklad může být doplněn ukázkou krásné (ve všech významech toho slova) literatury. A které události mě chytly nejvíce? Švédské šance, Grebeníček, Palach, Horáková, Protektorá, Ribbentrop, příběhy z Osvětimi... vlastně všechny.
Zajímavě uchopené příběhy... a svižně napsané, místy jsem měl děsivé sny a místy jsem se nechal unášet dějem, jenž ne vždy končil happyendem...
Skvělá útlá knížka o malých epizodách nejen z českých dějin. Kolikrát přijde celé rozuzlení až v poslední větě...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Krvavé léto 1945 |
| 2018 | Ostny a oprátky |
| 2015 | Krvavé finále: Jaro 1945 v českých zemích |
| 2017 | Tři králové |
| 2020 | Republika |
Úžasná, i když náročnější kniha. Tváří se velmi útle, ale mě se osvědčil pomalý styl čtení. Ke spoustě příběhů jsem si musela a hlavně chtěla hledat další podrobnosti (a maléuklidnění, vše, co jsem potřebovala, jsem dohledala - stačí se jen správně zeptat). Vyhledávání doplňujících informací mě bavilo a pomyslně zvyšovalo počet stran knihy. Navíc občas jen díky jménu nebo místu a datu (uvedeným na konci příběhu) mi došla šířka a hloubka autorovy myšlenky. Hloubka pak dokonale kontrastovala s krátkostí jednotlivých příběhů.
Přiznám se - to, že jsou kapitoly řazené v souladu s tím, jak šly události po sobě, mi nedošlo hned. Ale o to víc mě to potom nadchlo.
I styl psaní byl dokonalý. Autor píše krásnou spisovnou a bohatou češtinou. Prostě radost číst.
Knihu rozhodně doporučuji všem, které zajímá 20. století. Pokud člověk knihu bere jako osnovu, rozevře se před ním neuvěřitelné množství příběhů.