Ostny a oprátky
Jiří Padevět
Kdo byl chlapec, kterému mladý Ludwig Wittgenstein namaloval krémem na boty pod nos knírek? Proč si pomocník pražského kata Robert Týfa vzal do práce rezervní košili? Co dělal Edvard Beneš ve chvíli, kdy si Klement Gottwald všiml, že má každou ponožku jinou, a jakou roli se učila Jiřina Švorcová, když jí došel lak na vlasy? Velké a malé dějiny. Protínají se, nebo míjejí? Vědí o sobě, nebo mají každé svůj vlastní rytmus? Spisovatel a nakladatel Jiří Padevět v úsporně načrtnutých situacích a mikropříbězích ukazuje, že ani ve chvílích, kdy se tvoří dějiny, nepřestávají být jejich aktéři, strůjci nebo oběti obyčejnými lidmi, kteří se potýkají se svými slabostmi, životními stereotypy a představami o budoucnosti. Tragická monumentalita dějin procházející dírou na ponožce. Krém na boty, který rozhodne o osudech národu. Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera vytvořil mozaiku na první pohled absurdních situací odehrávajících se ve zlomových okamžicích dějin dvacátého století. Přesvědčivěji než všechna fakta ukázal, že historie není to, co se popisuje v učebnicích, nýbrž to, co možná právě teď prožíváme, aniž si to uvědomujeme.... celý text
Přidat komentář
Pro mě to bylo ideální čtení, kterým jsem vyplnila několik volných chvil mezi učením se na jednotlivé zkoušky. Proto bych nejvíce ocenila krátkost jednotlivých příběhů a fakt, že můžete knížku otevřít prakticky kdekoliv. Líbily se mi i novinové sloupečky na okrajích stránek, které to celé tak hezky ilustrovaly.
Ony čtyři hvězdičky z pěti dávám jen kvůli tomu, že je to knížka, kterou jsem přečetla za pár dní. A kdybych se u toho nemusela učit, asi bych ji měla přečtenou za jeden den. Co se týče rozsahu knih jsem přeci jen asi náročnější čtenář :).
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2016 | Krvavé léto 1945 |
2018 | Ostny a oprátky |
2015 | Krvavé finále: Jaro 1945 v českých zemích |
2017 | Tři králové |
2020 | Republika |
Knihy Jiřího Padevěta jsou nesmírně zajímavé. Tato kraťounká kniha minipříběhů je naprosto famózní. Poskytuje různá zamyšlení nad událostmi a lidmi, kteří jsou více či méně známí. Nečekejte, že knihu zhltnete za jeden den. Samozřejmě se to dá, ale doporučuji knihu podávat po menších dávkách. Co příběh, to zamyšlení, někdy mrazení z osudu lidí.
Co mi někdy trochu vadilo, nejsem úplně dokonalý znalec historie, občas jsem povídku dočetla a tak úplně ji nepochopila - až poté, co jsem si zmíněnou osobu vyhledala, již mi to došlo. Na druhou stranu jsem zase obohacena o zajímavá a jména, osoby a osudy lidí, kteří by neměli být tak úplně zapomenuty.