Ostny v závoji
Bohuslav Reynek
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12053/bmid_ostny-v-zavoji-bWG-12053.jpg
5
10
10
Málokterý autor ovlivnil generaci mladých básníků 90. let tak intenzivně jako básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek (1892–1971). Již v 60. letech se jeho dům v Petrkově u Havlíčkova Brodu stal poutním místem, k němuž směřovali básníci Ladislav Dvořák, Ivan Diviš, Věra Jirousová a mnozí další. V 90. letech se Reynkovi po právu dostalo zasloužené pozornosti: v Domě U kamenného zvonu byla uspořádána jeho souborná výstava, vyšla monografie o jeho výtvarném díle i souborné Básnické spisy. Přesto dosud nebyl vydán reprezentativní výbor z jeho básní, který by vedle vlastních veršů přinesl i životopisné kalendárium, úryvky z korespondence, bibliografii a rozsáhlou obrazovou přílohu. To vše obsahuje svazek, jehož editorem je Reynkův dlouholetý editor a přítel, literární historik Jaroslav Med.... celý text
Přidat komentář
S citem a pochopením udělaný výbor z Reynka. Milá, sympatická knížka a dobrý start pro toho, kdo Reynkovu tvorbu ještě nezná.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Odlet vlaštovek |
| 2009 | Básnické spisy |
| 2006 |  Rty a zuby |
| 1924 | Had na sněhu |
| 1969 | Podzimní motýli / Sníh na zápraží / Mráz v okně |
Zajímavá sbírečka, tak akorát na čtení na jakémkoli místě na světě se špunty v uších. Některé Reynkovy básně jsem znal již dlouho díky zhudebněné verzi od kapely "Transitus Irregularis", jejíž CD máme doma. I tak a možná právě proto jsem byl rád nejen za básně dříve mi neznámé a také překlady cizích autorů (zejména krásné překlady Georga Trakla, zachovávající malbu a splývání jednotlivých obrazů), tak i na ty, jejichž dojmy mi ještě tiše polehávaly v čtenářském nitru, čekaje až na probuzení jejich kopiemi. Působivé byly i rytiny, z nichž se mě nejvíce zalíbila "Koza a kohout", nedokážu bohužel vysvětlit proč. Zaujala mě též korespondence Reynka často se týkající jednotlivých básní, jejichž součástí často byly popsány i podmínky, za nichž báseň vznikala.
Výbor nese jméno Ostny v závoji a po přečtení mohu říci, že pro tyto básně je to název velice přiléhavý, protože jsou krásné a skrytě píchají až ryjí rytiny nádherného smutku do lidských srdcí.
Teď taky nějaké ukázky, posuďte sami, zda to není nádherné až nádherně srdceryvné. (Kočky Reynek miloval, básně často psal v uprostřed noci u krbu v obležení svých koček, jak přiznává v jednom ze svých dopisů součástí výboru)
(překlad)
Georg Trakl
MELANCHOLIE VEČERA
Les, který zahynuv se rozkládá
— kol něho stíny jsou jak ohrada.
Zvěř chvějíc se jde z úkrytů,
co potok smýká se jen potichu
a smáčí kapraď, staré balvany
a v listech třpytí se jak stříbrný.
Zas z černých jícnů slyšeti ho jest.
Již planou snad i jiskry hvězd.
V tmě niva zdá se beztvará,
ves, bažina i jezera,
cos šálí tě jak plameny.
Lesk po cestách se mihá studený.
Lze vytušiti pohyb v nebesích,
voj ptáků divokých se snuje v jih,
v kraj jiný, krásný jako zahrada.
Šum rákosin se zdvihá, upadá.
MRTVÁ KOČKA
Vrak z bídy břehu
vychrtlá, malá
kočka tu leží.
Teplou a svěží
rozdala něhu.
Smutně tu čeká
na krůpěj mléka
od luny a sněhu.
Noc po sobotě,
zima je, svítá
luna kamenitá.
Stydne mrtvé kotě.
Čí vina je smyta?