Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2465/ostre-sledovane-vlaky-2465.jpg
3
4097
4097
Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Přidat komentář
Hrabala mám moc ráda. Četla jsem ho před lety, ale Ostře sledované vlaky se ke mně dostaly až nyní. Za tu dobu jsem úplně zapomněla na Hrabalův humor, jeho práci s kontrasty i jistou melancholii a romantiku. Bavila jsem se, kniha se mi moc líbila. (Z filmu si pamatuji jen ten orazítkovaný zadek.)
Velmi dobře vykreslené prostředí železnice a práce nádražáků ke konci druhé světové války a k tomu značně dobře napsaný závěr knihy hatí fakt, že 90 procent děje je stereotypní, nezajímavý a ničím přínosný. Celkově tak této Hrabalově vychvalované a oceňované knize nemůžu než udělit průměrné hodnocení.
Kdysi jako gymnazistka jsem měla pro ta hrabalova souvětí slabost, ta šroubovanost se mi moc líbila a přišla mi cool. Dnes jsem se nějak nedokázala nadchnout. Knihu jsem přečetla do čtenářské výzvy a docela jsem se tím protrápila.
Hrabalovská čeština je pro mě sympatická, baví mě. A Ostře sledované vlaky jsou opět takovým veselým příběhem o smutných věcech. Několikero pasáží se mi nečetlo lehce, nicméně to neubírá na kvalitě.
Autor se mi už při maturitě špatně četl, prostě mi nesedí. Protože jsem viděla film, chtěla jsem si aknihu zkusit zda-li po letech změním názor. Tak ne, neměním. Z celého titulu mi utkvěla v hlavě pouze razítka výpravčího Hubičky, která při večerní - noční službě označila zadeček telegrafistky Zdeničky. Za mne kniha průměr, stále se řeší vyšetřování tohoto činu, děj převážně na nádraží na konci války, kde naši střeží vlaky s municí.
K tejto knihe len veľmi krátko. Nikdy som ju nemala v nejakom hľadáčiku a neplánovala som ju čítať, keďže takéto knihy idú úplne mimo mňa. Čítala som ju len kvôli téme v tohtoročnej výzve a mojím cieľom bolo nájsť čo najkratší a dostupný príbeh a tak to vyhrala táto. A krátkosť tejto knihy je asi jej jediné pozitívum. Už od začiatku sa mi čítala veľmi ťažko, na príbeh som sa nevedela sústrediť a tak som ho v podstate ani poriadne nevnímala, postavy boli nesympatické... Niekedy vďaka tejto výzve prečítam zaujímavé knihy, ale toto bol pre mňa dosť krok vedľa. Dúfam, že budúci rok tam žiadna takáto veľmi špecifická téma nebude.
Smutné čítanie s veselými prvkami. Asi tak by som to charakterizovala.
Hrabalov jazyk je vskutku pekný a bohatý. V jeho dlhých súvetiach sa narozdiel od mnohých masochisticky vyžívam :)). Sú pre mňa ako obraz v galérii - taký, čo sa mi páči, dokážem obzerať aj polhodinu. Čo mi ním autor asi tak hovorí?
Novelka je krátka, o to viac má každé slovo v nej svoj význam. Film som zatiaľ nevidela, ale isto pozriem. Knižka ma navnadila.
Knihu jsem měla na seznamu "to read" už dlouho...Díky výzvě jsem se k ní konečně dostala. Příběh je to krátký, dalo by se očekávat, že to bude tak trochu o ničem.. Jenže ono je to vlastně úplně o všem..Z knihy lze pochopit atmosféru tehdejší doby, úzkost, strach, smrt ale i lásku, odvahu a predevším humor. Hrabalova čeština je krásná a košatá.
I já jsem sáhla po této útlé novele zcela zištně. Byla mou poslední knihou v rámci Čtenářské výzvy 2024. Mám splněno ;)
Ano, i já jsem se z kraje příběhu prala s autorovým bohatým jazykem, stylem a některé pasáže musela číst opakovaně abych je pochopila (neskutečně dlouhá souvětí). Nakonec jsem naprosto uchvácena pestrostí jazyka, množstvím slov, poetikou a poselstvím příběhu. Současné knihy jsou ve srovnání s touto knihou jazykově žalostně chudé. Bohumil Hrabal si získal moje čtenářské srdce. Řečeno slovy klasika. S touto knihou to bylo jedno krásné, poetické odpoledne :-)
I já jsem byla během četby ovlivněna filmovým zpracováním a tak měli jednotlivé postavy v mé mysli tváře hereckých osobností. Naprosto skvělý Václav Neckář jako železniční elév Miloš Hrm, Josef Somr či Vladimír Valenta.
Popravdě, nechápu zdejší celkové hodnocení 69%
Jedna hvězda jen za to, že to je klasika a asi bych byla barbar, kdybych dala odpad. Styl psaní mi vůbec nevyhovoval. Špatně se to čte a příběh jako takový je pro mě nudný.
Kdyby to nebylo ve Čtenářské výzvě, tak po dvou stránkách odkládám. Ale prokousala jsem se tím a jsem ráda, že to nemělo více stran.
Upřímně, kdyby nebylo ČV, tak bych se do téhle knížečky určitě nepustila. Bohumil Hrabal, jeho jazyk i téma příběhu jsou několik světelných let daleko od mé komfortní zóny.
Bezprostředně po dočtení jsem z toho byla hodně rozpačitá, teď když jsem to trochu strávila, tak musím uznat, že tohle dílko mělo určitou poetiku. A myšlenky, které autor naťuknul, mě nutí o knize přemýšlet i druhý den. Proto knihu hodnotím pěknými třemi hvězdičkami, ale chápu nižší i vyšší hodnocení ostatních čtenářů.
Atmosféra a mimořádný Hrabalův cit pro jazyk, v tom je jedinečný. Kraťoučký příběh železničářského eléva Miloše Hrmy, který má problém se svým děvčetem kterému chce dokázat že je muž aby vzápětí dokázal všem svou odvahu a statečnost při likvidaci německého muničního vlaku za kterou zaplatí cenu nejvyšší. Menzelův film jsem viděl několikrát a myslím že jen za scénu s razítkem by mu akademici toho Oscara nedali. Skvělý Neckář a dnes již klasické dílo a úžasným poselstvím.
Vlastenectví, odvaha, bolest, erotično, ironie, humor a vytříbený Hrabalův styl. To je přesně to, co mě napadá po dočtení této knihy, kdy tu sedím a nechápavě kroutím hlavou nad těmi 69 %. Proč tak málo?
Film jsem nikdy neviděla (jasně, znám tu lechtivou scénu s razítkováním), neměla jsem tedy v hlavě žádný již vytvořený obraz, díky tomu jsem mohla naplno popustit uzdu své fantazii. A jsem nadšená! Hrabal dokázal bravurně zachytit tehdejší atmosféru i životy lidí, kteří byli nuceni žít pod neustálou hrozbou. Rovněž části, které byly věnovány utrpení přepravovaných zvířat, byly velmi silné a emotivní. A ten závěr? Naprosto famózní! Plus Hrabalův bohatý jazyk, smysl pro detail a TA souvětí. Hodnotím zaslouženými pěti hvězdami a zařazuji mezi oblíbené knihy!
4,5 * Pokračuju v Hrabalově díle. Ostře sledované vlaky se mi líbily o něco více než sbírka Pábitelé.
Jedná se o tragikomickou novelu, odehrávající se v roce 1945. Děj je asi všeobecně známý, co mě zaujalo: směs naivity a odvahy hlavního hrdiny, mladého eléva Miloše na malé železniční stanici, to, jak autor dokázal vetkat komické prvky do vážného tématu, popis přednosty stanice (včetně popisu jeho kanceláře), laskavost, která z autorova psaní čiší a velmi dlouhá souvětí.
Smutnou součástí příběhu byl popis utrpení zvířat převážených ve vagónech (na utrpení zvířat ve válce autor upozorňoval i v povídce Jarmilka).
Možná jste si už všimli, že jsem poměrně vysazená na konce a zejména teda úplné konce - poslední věty. Ty mají často rozhodující vliv, jestli knížka dostane třeba plný počet hvězdiček nebo naopak o hvězdičku méně. A tady byla poslední věta perfektní!
Určitě bych uvítala, kdyby byly německy psané věty přeloženy pod čarou - a to se týká i předchozí knížky.
Čteno v rámci výzvy na DK téma: kniha autora, který získal cenu J. Seiferta.
Moc ráda se k Hrabalově tvorbě zase někdy vrátím.
"A dva traťové telefony a tři telefony staniční pořád se propojovaly a dopravní kanceláří se pořád ozývalo něžné vrkání a cinkání a štěbetání telegrafů a telefonů, jak v krámku obchodníka se zpěvavým ptactvem."
"Kníže začal stavět za naší maličkou stanicí obrovský biograf a divadlo a koncertní sál pro naši vesnici, ale nedostavěl to, tak se z toho udělal magacín na obilí, nejkrásnější obilní skladiště na světě, do kterého se vcházelo římskými a řeckými sloupy. A tomu skladišti na obilí se říkalo po anglicku: liverpůl..."
Rozhodně jediná motivace která tady byla je ta, že kniha je krátká, tak jsem ji chtěla prostě dočíst. Film jsem zatím neviděla a docela by mě zajímalo, zda bude zajímavější než kniha. U některých části povídky jsem se dokonce i zasmála. Bodové hodnocení je 2 z 5 hvězd a ne proto že by kniha byla špatně napsaná nebo nezajímavá, jen prostě tohle dílo nebyl zrovna můj šálek kávy.
Na Hrabalove knižky pozerám na našej poličke už roky. Nejako som sa ale nikdy spontánne nevychytila a nezobrala som si ich. Až teraz, do ČV sa mi Ostře sledované vlaky hodili, tak som sa odhodlala. Film som videla raz a aj to pomerne dávno, takže to pre mňa bola vlastne príbehová novinka. Priznávam, že párkrát som pri čítaní mala sto chutí knihu odložiť neprečítanú. Potom ma ale autor zase namotal nejakým pekným obrazom, úvahou, spomienkou, melancholickou poetikou, a tak som vytrvala. Ale keby to bola kniha objemnejšia, asi to vzdám, priatelia. Príliš veľa smútku a bolesti je v nej... neurobila mi ktovieaký pocit.
Další jedna z moji maturitní četby u které jsem věděla, že když si ji vytáhnu tak budu vědět. Kniha pro mě sice nebyla úplně top, ale dalo se to.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
(SPOILER) Pár drobků: tikající hodinky, světlo (třpyt, krystalky; světlo tryská, stříká do noci), bílá (sníh), zelená (baterka, signály), červená (barva při natírání plotu, krev, signály), modré světýlko (Máša). Soucit s týranými a zuboženými zvířaty (přeprava dobytka, zraněné krávy, vyhladovělé ovce, které si spásly vlnu, zmrzačené nohy, které propadly podlahou vagónu, býk, který jde důvěřivě za hlasem děvečky); kontrast, když Miloš říká, že nikdy nesnesl utrpení zvířat, ale Němce UŽ nelituje. Mnohokrát se vracející motiv holubů, které chová přednosta a ke kterým se chová jako k dětem. Husák, kterého krmí paní přednostová šiškami a kterého zabije stejně jako králíky. Zmrzlí havrani napadaní pod stromy. Sbírání předmětů (Milošův tatínek). Spousta vtipných situací (se Zdeničkou a razítky - vyšetřování omezování svobody, Hubička místo trestu pozván se zájmem na zámek, Máša v nemocnici - píšťalkou do zubů, přisedla zafačovanou ruku a moč z rozbitého bažanta), kreslení podle přírody - vycpaná liška zahrabaná do listí a roztrhaná psy). Okno se záclonkou: pocity, že tě všichni sledují a soudí, ale u okna stojí i M. maminka a čeká na něho pokaždé, když má noční směnu; i Miloš vykukuje za zelenou záclonkou a pozoruje cestující. Dědeček hypnotizér: kdyby se zlu postavili všichni... Spousta zvuků (tikání, praskání, hrkání vlaku, vrkání, cinkání, štěbetání telegrafu, cvrlikání telefonů). Vrcholný zážitek Milošův (velkolepý i něžný zároveň, kdo tohle umí napsat, to je mistr): světlo, dunění, hřmění, celá budova se zachvívá v základech, okna drnčí, obzor se nadzvedává (a pak se dozvídáme, že bombardovali Drážďany, takže to bylo i reálné, nejen symbolický vjezd do života. Nikdy nebyl tak klidnej.
Dokonalé.