Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537658/bmid_ostre-sledovane-vlaky-66338beb24fd1.jpg
3
4138
4138
Bohumil Hrabal patří k vrcholným zjevům české literatury druhé poloviny 20. století, jeho dílo je překládáno do všech světových jazyků. Pro edici audiokniha se jeví tedy jako autor nejvhodnější. Kniha Ostře sledované vlaky vyšla poprvé v roce 1965 a v následujícím roce byla geniálně zfilmována Jiřím Menzlem. Film získal Oskara a jako jediný český snímek se umístil v anketě 100 nejlepších filmů světa. Hrabalův básnivě obrazný jazyk má moc uchvátit čtenáře i posluchače, takže strhující děj knihy sledujeme téměř bezdechu. Příběh je monologem mládence, nadšeného eléva Miloše Hrmy, který sleduje a komentuje katastrofy konce války na malém českém nádraží a současně prožívá milostné trápení svými panickými skrupulemi. Vnitřní problémy Milošovy se prolínají s realitou války v tragikomické směsici. On sám i další lidsky uchopené figurky jeho spolupracovníků - přednosty stanice, konduktérky Mášenky, telegrafistky Zdeničky a výpravčího Hubičky, řeší umanutě směšné každodenní problémy a vzápětí jsou jakoby mimochodem schopni nevšedních hrdinských činů. Interpret Kryštof Hádek zosobňuje čistotu mládí, je však také již zkušeným hercem, neboť od svých šesti let pracuje v rozhlase a dabingových studiích. Má tedy šanci stát se modelem hlavního hrdiny tohoto románu a utkat se s mýtem dosavadního filmového vzoru. Oskarový román v edici audiokniha!... celý text
Novely Literatura česká
Vydáno:
2009
,
Supraphon (Editio Supraphon)
Interpreti: Kryštof Hádek
více info...
Přidat komentář
Ostře sledované vlaky je kratičká novela z konce 2. světové války a taky moje poměrně srdcová záležitost. Tvorbu Bohumila Hrabala mám velmi ráda, jeho styl vypravování je poutavý a nedostatek čárek nabádá k tomu, aby čtenář přehltl knihu na jeden nádech. Ačkoli se příběh odehrává ve válce, vyskytují se zde spíše humorné situace. S výpravčím Hubičkou se musí zasmát prostě každý. Na ani ne stovce stránek je vyobrazen poměrný klid železniční stanice a autor tím ukazuje jinou stránku 2. světové války než jen koncentrační tábory, s nimiž se v novodobé literatuře roztrhl pytel. Dílo doporučuji ať už jen tak ke kafi či přímo k maturitě.
,,…skrz ten natřený drát jsme se políbili, a když jsme otevřeli oči, ona měla na ústech takovou červenou kundi*ku a já taky, rozesmáli jsme se a od té doby jsme byli štastni.“
"Tichá voda břehy mele...."
Ano, po této knize jsem sáhla ve svém životě už podruhé. Poprvé na střední škole a teď, abych splnila výzvu na databázi knih.
Dlouhá předlouhá souvětí, dlouhé myšlenky, ale krátké činy hlavního hrdiny jsou i na těch pár stránkách náročné.
Pasáže se zvířaty mi dělaly stejně zle tenkrát i teď. V době mého mládí mě kniha noslovila, ale teď je mi bližší možná trochu tím, protože manžel dělal strojvedoucího a ano, vztahy jsou tam trochu specifické. Erotika až perverze, kterou je kniha protkaná není pro ně zcela cizí.
Hrma, Hrdlička, Zdenička. Na ně nelze zapomenout, stejně jako na filmové zpracování této známé knihy autora v podání režiséra Jiřího Menzela. Film získal v roce 1968 Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Ano, ta doba byla hrozná, ano vlaky byly sledovány, to je podstatné, nikoliv razítka na zadnici a slabá výdrž nevinného mladíčka Miloše.
Konec mi poprvé a snad naposled vzal dech.
Z toho, co je zde publikováno, je znát, že dnešní mladá generace sotva může považovat tohoto autora za svého spisovatele. Pěkně ho tady natírá. Ale není divu, od jeho narození uběhlo více než sto let a na dnešní mladé působí jako nějaká archiválie. Nerozumí mu a zdá se jim prapodivný.
Hrabal tvořil podobně jako Kerouac chrlením svých textů do psacího stroje. Potřeboval toho hodně říct o světě kolem sebe, který vůbec nekonvenoval s oficiální propagandou. Však také jeho texty začaly vycházet až za oteplení v 60. letech. A to jen některé.
Náčrt Ostře sledovaných vlaků naleznete v Legendě o Kainovi v Morytátech a legendách. Příběh Miloše Hrmy měl úspěch, viz Oscarový film.
Styl psaní pana Hrabala není a asi už ani nebude můj šálek kávy, děsily mě napěchované stránky písmeny a nekonečné věty. Nakonec zdoláno kvůli čtenářské výzvě.
S panem Hrabalem jsme si nesedli už ve škole, ale tohle bylo dobré. Takže za 3.
Těžko komentovat autora, který mě nikdy nezaujal a tak se pane Hrabale omlouvám, ale pokusila jsem se to přečíst jen kvůli čtenářské výzvě.
Taktiež by som po knižke nesiahla, kebyže mi nepasuje do čitateľskej výzvy.
Bolo to čítanie ťažké, chaotické a istým spôsobom zvláštne.
Film je asi zajímavější než kniha. Kdyby nebylo čtenářské výzvy nevím jestli bych si knihu vybrala
Stejně jako mnozí čtenáři zde, jsem knihu četla jen kvůli čtenářské výzvě. A jsem ráda, že to mám již za sebou, protože tak útlou knížku jsem četla docela dlouho. Příběh mě vůbec nevtáhl, bylo značně těžké se v tom celém zorientovat. Některé pasáže nijak nesouvisely s celkovou zápletkou. A s postavami jsem taky nesympatizovala. U mě to bylo bohužel zklamání.
MLADÝ ŽELEZNIČÁŘSKÝ ELÉV MILOŠ HRMA.
VÝPRAVČÍ HUBIČKA a jeho razítka.
TELEGRAFISTKA ZDENIČKA SVATÁ.
Přednosta a jeho holubi.
Hraběnka Kinská a její koně.
A jedno zapadlé, maličké nádraží...
Ubitý praděd.
Dědova hlava uvízlá v tanku.
Máša.
...a jedno nepovedené milování...
A samozřejmě vlaky.
Ty obyčejné a ty ostře sledované.
Příběh, který jsem četla před více jak 30 lety (a moc toho ve mě nezanechal), a teď znovu. Je pořád stejně zmatený jako tehdy, vyprávění se mísí se vzpomínkami, jedna situace se vrší na druhou a v tom spletenci se čtenář opravdu těžce orientuje.
Přednosta křičící do světlíku - nebo na svou ženu.
Mladý železničář, který se pokusí zabít kvůli tomu, že není dost chlap.
Ten stejný mladý železničář, který v sobě najde dost odvahy, aby zničil ostře sledovaný transport výbušnin.
Bláznovství? Odvaha? Šílenství?
Zmatené, nepřehledné, mnohavrstevné, ale s jasným poselstvím: Válka je nesmyslná.
Četla jsem kvůli výzvě, přečíst se to dalo, konec mě i zaujal, ale asi víc knih od autora k životu nepotřebuji.
Tato kniha se mi dostala do rukou, spíš do ucha, díky Čtenářské výzvě 2024. I když ráda čtu válečné knihy, tato mě nijak zvlášť nezaujala. Četla se moc dobře, ale v paměti mě nic moc nezanechala.
"Ostře sledované vlaky" byl pojem pro železničáře, že vlaky, které nejdříve transportovaly lidi do koncentračních táborů, nyní, v době konce války, stěhuje lidi, zbraně a munici i zvířata z táborů směrm do jejich vlasti. Železničáři, museli být ve střehu, aby vlaky bezpečně projely. Ale ne vždy tomu bylo tak, jak čteme v tomto krátkém dílku. Mnozí se snažili munici zneškodnit a doplatili na to vlastním životem, jako hlavní hrdina, Miloš Hrma, trochu jedoduchý ve svém myšlení, ale snažil se svou práci dělat, jak si jeho nadřízení si přáli. Spisovatele Hrabala jsem četla poprvé, díky ČV,
Tak přesně tenhle styl české literatury nečtu a opět jsem si potvrdila že ani číst nechci....
Pokud nebudu muset ( četla jsem jen díky ČV ) aspoň že to nemá více stránek.
Nechutné scény týrání zvířat, razítka na zadeček telegrafistky Zdeničky... Tohle má být klasika... no pěkně děkuji...
Poslední dobou vyhledávám knihy, co lze přečíst během pár hodin. A Ostře sledované vlaky jsem si vybral, jelikož mě zaujaly a lidé si to chválí. A stálo to za to. Ano, příběh je poněkud zmatený, ale to k tomu patří, ovšem když si zjistíte o čem to je, děj je jednoduchý a vtipný. Docela se mi líbí literární styl: hlavní postava vypráví děj (např. Hrdý budžes či Bylo nás pět), tady je to dost zajímavé. Doba ve které se kniha odehrává lehká nebyla, ale tohle byl rozhodně pozoruhodný pohled do této doby. Dost se mi to líbilo.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odbojČást díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Čtenářská výzva splněna. Od Hrabala jsem nečetla nic od povinné četby na střední škole a ve chvíli, kdy jsem začala s touto povídkou, se mi hned vybavil styl jeho tvorby. Naštěstí tady bylo poměrně dost děje, ale způsob řetězení textu není něco, čeho bych zvládla více. Nemám ráda to jeho zdůrazňování (řekněme) krutosti, smrti a trapnosti oproti zbytku textu, který svým (téměř) popisem, odvádí jakoukoli snahu čtenáře od zájmu o obsah.