Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64004/bmid_ostre-sledovane-vlaky-4vY-64004.png
3
4128
4128
Příběh se odehrává v období protektorátu. Předlohou se stala skutečná událost a to výbuch německého muničního vlaku, odpáleného časovým spínačem podskupinou partyzánské skupiny Podřipsko z Lysé nad Labem 2. 3. 1945 nedaleko železniční stanice Stratov a zážitky Bohumila Hrabala z nádraží v Kostomlatech na Labem, kde na konci války zastával funkci výpravčího. Podle knihy byl režisérem Menzelem natočen stejnojmenný film, který v roce 1968 získal americkou cenu Oscar za nejlepší cizojazyčný film. Americký týdeník Time zařadil film do stovky nejlepších filmů všech dob. 4. vydání, jako ilustrace použity fotografie z filmu.... celý text
Přidat komentář
4,5 * Pokračuju v Hrabalově díle. Ostře sledované vlaky se mi líbily o něco více než sbírka Pábitelé.
Jedná se o tragikomickou novelu, odehrávající se v roce 1945. Děj je asi všeobecně známý, co mě zaujalo: směs naivity a odvahy hlavního hrdiny, mladého eléva Miloše na malé železniční stanici, to, jak autor dokázal vetkat komické prvky do vážného tématu, popis přednosty stanice (včetně popisu jeho kanceláře), laskavost, která z autorova psaní čiší a velmi dlouhá souvětí.
Smutnou součástí příběhu byl popis utrpení zvířat převážených ve vagónech (na utrpení zvířat ve válce autor upozorňoval i v povídce Jarmilka).
Možná jste si už všimli, že jsem poměrně vysazená na konce a zejména teda úplné konce - poslední věty. Ty mají často rozhodující vliv, jestli knížka dostane třeba plný počet hvězdiček nebo naopak o hvězdičku méně. A tady byla poslední věta perfektní!
Určitě bych uvítala, kdyby byly německy psané věty přeloženy pod čarou - a to se týká i předchozí knížky.
Čteno v rámci výzvy na DK téma: kniha autora, který získal cenu J. Seiferta.
Moc ráda se k Hrabalově tvorbě zase někdy vrátím.
"A dva traťové telefony a tři telefony staniční pořád se propojovaly a dopravní kanceláří se pořád ozývalo něžné vrkání a cinkání a štěbetání telegrafů a telefonů, jak v krámku obchodníka se zpěvavým ptactvem."
"Kníže začal stavět za naší maličkou stanicí obrovský biograf a divadlo a koncertní sál pro naši vesnici, ale nedostavěl to, tak se z toho udělal magacín na obilí, nejkrásnější obilní skladiště na světě, do kterého se vcházelo římskými a řeckými sloupy. A tomu skladišti na obilí se říkalo po anglicku: liverpůl..."
Rozhodně jediná motivace která tady byla je ta, že kniha je krátká, tak jsem ji chtěla prostě dočíst. Film jsem zatím neviděla a docela by mě zajímalo, zda bude zajímavější než kniha. U některých části povídky jsem se dokonce i zasmála. Bodové hodnocení je 2 z 5 hvězd a ne proto že by kniha byla špatně napsaná nebo nezajímavá, jen prostě tohle dílo nebyl zrovna můj šálek kávy.
Na Hrabalove knižky pozerám na našej poličke už roky. Nejako som sa ale nikdy spontánne nevychytila a nezobrala som si ich. Až teraz, do ČV sa mi Ostře sledované vlaky hodili, tak som sa odhodlala. Film som videla raz a aj to pomerne dávno, takže to pre mňa bola vlastne príbehová novinka. Priznávam, že párkrát som pri čítaní mala sto chutí knihu odložiť neprečítanú. Potom ma ale autor zase namotal nejakým pekným obrazom, úvahou, spomienkou, melancholickou poetikou, a tak som vytrvala. Ale keby to bola kniha objemnejšia, asi to vzdám, priatelia. Príliš veľa smútku a bolesti je v nej... neurobila mi ktovieaký pocit.
Další jedna z moji maturitní četby u které jsem věděla, že když si ji vytáhnu tak budu vědět. Kniha pro mě sice nebyla úplně top, ale dalo se to.
tuto knihu jsem četla k maturitě další z mnoha knih čtených pro tuto příležitost :D Film natočený podle této knihy jsem viděla také a můžu říct, že film i kniha jsou dobré, ale nejlepší podle mě je přečíst knihu a pak zhlédnout film :D
Znovu jsem se dávno po své maturitě ke knížce dostala. Příjemně mě překvapilo, že jsem na dílo nahlížela zase trochu jinak. K literárnímu kánonu Hrabal rozhodně dle mého názoru patří, jedná se o další střípek válečné doby, kterou si je potřeba připomínat.
Tak jsem splnila jeden z bodů letošní ČV a vůbec netuším, jak toto dílko zhodnotit. Jenom jsem se opět utvrdila v názoru, že tento typ literatury fakt není pro mně. Nemohu knížce sice upřít svébytnou a místy hodně krutou poetiku, ale jinak mě vůbec neoslovila. Ale co mi vadilo asi nejvíc - hlavní hrdina a vypravěč Miloš Hrma má být dvaadvacetiletý mladý muž. Jenže jeho myšlenkové pochody vylíčené v knize podle mého názoru odpovídají tak sotva šestnáctiletému puberťákovi, tudíž mi jeho postava přišla značně nevěrohodná (na rozdíl od Pavla v Otčenáškově Romeo, Julie a tma).
Opravdu nemohu pochopit, jak podle této knihy mohl vzniknout tak mimořádný film. Spíš jen s ohledem na filmové zpracování jsem se nakonec přiklonila k aspoň průměrnému hodnocení.
Vybráno do povinné četby a nevím nevím. Poprvé jsem ji otevřela a na straně 5 netušila, co se dělo na straně 1. Vrátila jsem se k ní až po divadelním představení, které mě lehce nalákalo. Jako pěkný příběh, snad jen jednou mnou příběh zásadněji rezonoval, ve výsledku i styl psaní mi nakonec přišel fajn, ale znova už bych do ní nešla.
(SPOILER)
Od této knihy jsem nic neočekávala. I přesto, že filmová adaptace je velmi oceňovaná, věděla jsem, že kniha tak dobře hodnocená není.
Hrabalův styl jsem znala, ale tohle bylo mé první dílo, které jsem od něj četla. Jeho pábení se mi líbilo, díky tomu se kniha četla rychle a příjemně - bylo to takové opravdové, nepřikrášlené, lidské - což dokazuje, že Hrabal nechtěl psát o věcech "tak, jak by měly být, ale tak, jak jsou."
Za celou dobu čtení jsem se ale nějak nedokázala ztotožnit s postavami a obecně s příběhem. Je to krátké dílo, ale přišlo mi to občas takové nemastné neslané. Ani emočně to na mě tolik nezapůsobilo. Pouze dvakrát za celou dobu čtení to ve mně trochu zacloumalo, a to bylo někde v 3/4 knihy a potom samozřejmě na konci. I když mi hlavní postava Miloše nijak zvlášť k srdci nepřirostla, stejně jsem si na něj tak nějak zvykla, tím, jak to celé vyprávěl. Na konci mi ho bylo vážně líto. A obecně celé té situace. Z jeho příběhu vyzařovala taková lidskost, křehkost.
Díky tomu, že autor pracoval i na železnici, tak zde použil hodně železničního slangu, kterému jsem často nerozuměla. O to se to četlo trochu hůř, ale to bylo snad jediné, co je na jazyku tohoto díla náročné. Tenhle fakt tomu ale dodával ještě větší opravdovost.
Je to moc hezký a dojemný příběh - Hrabalovsky podáné téma války, dospívání, lásky, odvahy, ze kterého vyzařuje obrovská autentičnost, lidskost, přirozenost, ... V tomto zpracování mě to ale bohužel nějak nenutilo číst dál a příběh mě nepohltil. Což mě mrzí. Ale i tak si Hrabalova díla velmi vážím a těším se, až si od něj přečtu i něco dalšího. A taky jsem samozřejmě zvědavá na filmové zpracování.
„Měli jste sedět doma, na prdeli...“
/povinná četba/ - tak tohle byla jediná kniha se kterou jsem se u povinné četby plácala. Absolutně mě to nezaujalo, styl psaní mi neseděl.
Mnohokrát probíraná klasika, takže není moc co dodávat, co by už nezaznělo. Je krátká a lehko se čte. Sice nejsem úplně milovníkem toho žánru, ale celkem se mi i líbila.
No vida!
Překvapivě působivé a emočně vydatné setkání s dílem mistra Hrabala, to bych po předchozích zkušenostech ani nečekal. Nejspíš to bylo tím, že se tentokrát pan pábitel vzdal svojí obvyklé vyprávěcí opulentnosti (ne zcela, ale dokázal toho pokaždé nechat dřív, než mě začal štvát) a soustředil se na Milošovo zrání a na pouze několik vztahů a zápletek. Bylo to čtivé a nepateticky prostě poetické.
Novela určitě není realistická, je to spíš podobenství, zdálo se mi. Pro mě bylo klíčové téma bezmoci, vrženosti člověka do podmínek, které si nevybral a ve kterých je jen velmi relativně, zdánlivě svobodný. Vnější podobnost umučených zvířat a umučených lidí ukazuje bezbrannost člověk vůči velkým dějinám. Nemohoucnost mladého muže v intimní sféře ukazuje, jak málo jsme pány sami nad sebou, v roztomile legračním kontrastu s Hubičkou, který je stejně málo schopen své předurčení změnit. Jejich situace je tak odlišná, ale přitom tak podobná!
A závěr příběhu? V něm je mimořádně zdařile popsáno, že i tady je Miloš jaksi podřízen něčemu vyššímu, tentokrát hlasu lidství a smyslu pro povinnost. Bez velkých gest a dlouhých řečí dělá to, co je třeba udělat, co vlastně udělat musí. Co nemůže neudělat.
pamätám si, ako som knihu našiel počas akademického týždňa, keď som namiesto učenia brázdil ulice rodného mesta a prvýkrát si ho uvedomoval naplno. poučený prednáškou profesora češtiny, ktorého nám došikovali z Prahy a ktorý hádam s Hrabalom aj posedel U Pinkasů, poučený filmom som neodolal a knihu si kúpil. v tých časoch bol Hrabal podpultovka a ja som chcel tiež aspoň jedného mať (ale, táram, mal som predsa Postřižiny, dokonca 1. vydanie). spolu s Vlakmi som si kúpil aj krásnu zbierku Písně lásky a hněvu od Heineho. a obe som čítal na preskáčku, boli krásne a veľmi ma oslovovali. a sú ozdobou mojej knižnice dodnes.
(SPOILER) Moc dobře se to čte, Hrabalův styl má spád, jak nepíše moc tečky, ale hodně čárky a začíná věty na "A...", plus sympatická délka příběhu, člověk to slupne jak malinu. 90 % děje zní velice věrohodně, je vidět, že Hrabal skutečně pracoval na vlakové stanici. Ale to, jak za ním na konci přijede jakási Němka a ihned s ním má sex už byla na mě moc chlapská fantazie, to jsem mu nežral. Závěr smutný, jak to tak bývá u českých knih, stejně jako ta oplzlost ale i vtipnost. Klasická kombinace.
Pamatuji si, že i přes krátký počet stránek jsem se v době mé maturity (11 let zpět) této knize úspěšně vyhýbala. Teď s odstupem času jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou. Je to krásná novela, čte se velmi dobře. Trochu se stydím, že jsem neviděla ani filmové zpracování, ale určitě se to pokusím co nejdříve napravit.
Knihu jsem četla kvůli maturitní četbě, takže bych se k ní normálně nedostala. Je to krátká novela, která se dobře čte. Jako maturitní četba dobrá
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odbojČást díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Vlastenectví, odvaha, bolest, erotično, ironie, humor a vytříbený Hrabalův styl. To je přesně to, co mě napadá po dočtení této knihy, kdy tu sedím a nechápavě kroutím hlavou nad těmi 69 %. Proč tak málo?
Film jsem nikdy neviděla (jasně, znám tu lechtivou scénu s razítkováním), neměla jsem tedy v hlavě žádný již vytvořený obraz, díky tomu jsem mohla naplno popustit uzdu své fantazii. A jsem nadšená! Hrabal dokázal bravurně zachytit tehdejší atmosféru i životy lidí, kteří byli nuceni žít pod neustálou hrozbou. Rovněž části, které byly věnovány utrpení přepravovaných zvířat, byly velmi silné a emotivní. A ten závěr? Naprosto famózní! Plus Hrabalův bohatý jazyk, smysl pro detail a TA souvětí. Hodnotím zaslouženými pěti hvězdami a zařazuji mezi oblíbené knihy!