Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87005/bmid_ostre-sledovane-vlaky-wZU-87005.png
3
4128
4128
Hrabalův básnivě obrazný jazyk má moc uchvátit čtenáře i posluchače, takže strhující děj knihy sledujeme téměř bezdechu. Příběh je monologem mládence, nadšeného eléva Miloše Hrmy, který sleduje a komentuje katastrofy konce války na malém českém nádraží a současně prožívá milostné trápení svými panickými skrupulemi. Vnitřní problémy Milošovy se prolínají s realitou války v tragikomické směsici. On sám i další lidsky uchopené figurky jeho spolupracovníků - přednosty stanice, konduktérky Mášenky, telegrafistky Zdeničky a výpravčího Hubičky, řeší umanutě směšné každodenní problémy a vzápětí jsou jakoby mimochodem schopni nevšedních hrdinských činů.... celý text
Přidat komentář
Sice jen pár stránek, ale trvalo mi dlouho se touhle knížečkou prokousat. Ztrácela jsem se, bylo to zmatené a já vlastně ani nevěděla, co že to čtu, co se tam zrovna událo... Styl psaní mi nesedl, obsah také nic moc, až konec byl dobrý, na posledních pár stránkách se to relativně rozjelo.
Viktoria Freie připravila Miloše Hrmu o panictví. Mladý železniční elév pak neměl žádné problémy provést diverzní akci na železnici. Akce namířená proti nacismu byla úspěšná, ale stála Hrmu život. Příběh se odehrává v březnu a dubnu 1945. O tom ten příběh je.
Na začátku jsem měla problém se začít, ale pak jsem se do toho dostala a knížka mě bavila. Byla humorná a pro mě i zajímavá. Ale dala bych i více hvězdiček, ale moc mi nesedí styl jeho psaní. Určitě doporučuji i filmovou vetrzi
Tolik drobná kniha, ale přitom Dílo. Na jedné stránce pláčete smíchy a hned na další žalem, velmi silné.
Absolutně jsem nepochopila o čem kniha je.. nejdřív se to bralo "humorně" a potom ten konec ... ? Asi si budu muset knihu znovu přečíst nebo se aspoň kouknout na film ale mě děj v knize nějak unikl, ani si už moc nepamatuji o čem jsem četla, no tohle se mi teda ještě nestalo.
Válečné? Ne, jen příběh o klukovi, kterej má problém se svým "kámošem".
Uf, pár stránek a já čtu skoro týden. Nesedl mi styl psaní a příběh jako by nebyl.
Kdyby nám češtinářka neřekla, o čem kniha je, nepochopila bych to. Čekala jsem více informací o odboji. Těch sexuálních eskapád tam bylo na těch pár stránek docela dost.
Nebudu lhát, kdyby mi maturita neklepala téměř na dveře, po této kratičké novele bych ani nesáhla. Ale upřímně, jsem ráda, že jsem si vybrala právě toto dílo, protože jednak bylo opravdu krátké, výstižné a jednak mě bavilo a splnilo veškeré mé očekávání. Smekám před panem Hrabalem, že dokázal toho tolik sdělit do pár stránek bez zbytečných zdržovaček a s nesmírnou lehkostí, jak to uměl pouze on.
Chvilku mi trvalo se do knihy začíst, trošku mi dělalo problém zorientovat se v ději, který se z ničeho nic změnil. Jakmile jsem si na tento způsob vypravování zvykl, byl jsem vtažen do knihy a nevnímal okolní svět. Četlo se mi malinko obtížněji, příběh se může jevit jednodušší, přesto na mě kniha zapůsobila. Konec, který snad nemohl být ani jiný, mi zůstane v paměti hodně dlouho. Určitě si pustím i film, který jsem, jako jeden z mála adaptací Hrabalova díla, neviděl.
Knihu jsem poprvé četla jako povinnou četbu, tenkrát spíš z povinnosti a nebyla jsem z ní nějak zvlášť odvařená, měla jsem co dělat, abych ji dočetla, pak jsem viděla film, který mě nadchnul a znovu jsem se vrátila ke knize. Možná jsem k ní zatím dozrála a musím přiznat, že tentokrát mě chytila za srdce a zvlášť ten konec mě dostal. Hrabalova zvláštní poetika je naprosto originální a svá.
Chtěl bych nabourat tento hyenismus “mladých lidí”, kteří se s horším či ještě horším a nevybíravým způsobem vypořádávají s uměním Hrabalovým, aby se snad zbavili šrámů, které jim svými razítky obtisknutými prdelemi způsobil.
Vážně, Hrabal je poklad naší literatury. Jeho styl je jedinečný, nemístní a znechutí vám každé malé pohnutky vaší mysli, každý váš krok poplive a nacpe vám jej do obličeje, abyste se styděli za svůj krok a za svůj obličej.
Od Klubů poezie, přes Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, jsem se dostal k jeho Ostře sledovaným vlakům a tahle raketa jentak končit nebude. Problém nechuti k Hrabalovi je, myslím, zcela prostý. Pokud ho čte většina lidí na střední z povinnosti, čte ho i většina lidí beze vkusu nebo s předsudeční upřímnou nenávistí, povzbuzovanou školským systémem. Jinak si ale myslím, že milovníci českých autorů nebo litratury obecně si kHrabalovi cestu vždy najdou. Nebýt něho, mělo bychom pouze Čapka a museli bychom se spokojit s Kunderou a kuchařkami od Vládi Hrušky.
Když jsem Ostře sledované vlaky četla, byla jsem zmatená. Co na té knížce všichni mají? A proč hlavná hrdina nevyjadřuje skoro žádný city? A jaký má smysl psát jedno souvětí přes celou stránku? Knížku jsem i přes mé zmatení přečetla, ale každému, kdo se mě na ni ptal, jsem říkala, že za nic nestojí. Ale teď? Dívám se na ni s odstupem času a už chápu. Chápu genialitu, chápu originalitu Hrabalova stylu psaní. Ono je někdy potřeba si něchat něco proležet v hlavě a pak se člověk vyzná víc. V té krásné melancholické mlze, vtipu a lehké absurdě, která se přes těžký realismus prodírá ven.
Tahle kniha mne skutečně bavila. Chápu, že Hrabalův styl psaní asi nesedne každému, ale pro mne byla kniha silná hlavně tím koncem. Celou dobu působí kniha dost nenápadně, skoro až nudně a otravně, ale ten konec to dost pozvedá a v kontrastu s první polovinou knihu je jeho pointa do očí bijící. O to silněji to osobní hrdinství vyznívá. Za mne skvělé, skutečně skvělé. :-)
Ať je válka nebo ne, z Miloše Hrmy se rodí mladý muž. A to je tedy věc! Zábavné, úsměvné, odzbrojující. Každý si tím projde nebo už prošel. Tak se nechte unášet sladkým mládím Miloše Hrmy. Klasika, která patří do zlatého fondu naší literatury i filmu. Stále před sebou vidím ten užasle udivený výraz v obličeji jeho filmového představitele. Kdo by si ho nezamiloval?
Tentokráte zkusím být stručnější: ačkoliv považuji "Anglického krále" za vrchol Hrabalovy tvorby, tato útlá knížečka mi přece asi zůstane v srdci uložená nejhlouběji ... Něžné i surové, realistické i zahalené v jakémsi snovém oparu, v zimní mlze ... Intenzívní, a přece plynoucí svým vlastním tempem, tempem provozu onoho malého nádraží na sklonku války; plynoucí v čase relativním, kdy „... jiskřící krystalky sněhu tikají jako miliony vteřinových ručiček ...“, když si dovolím autora citovat... A co pak ten obraz Pánaboha, převlečeného za obrovitého zedníka, jenž už se mi z mysli nikdy nevytratí ...
Nutno ještě nezapomenout zmínit asi nejpovedenější Menzelovu filmovou adaptaci Hrabalova díla ;-)
Hrabalův styl je velmi osobitý. Mám ráda, jak si čtenáře pomalu omotává kolem prstu, táhne ho na linii zdánlivě neexistujícího příběhu a už ho nepustí. Příběh Miloše Hrmy je o lásce, strastech dospívání, nejistotě, hledání sebe sama. Je o válce a o tom, že i ti nejobyčejnější z nás se mohou stát hrdiny. Díky skvělému filmovému zpracování jsem měla navíc při čtení dokonalou vizuální představu.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odbojČást díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
S touhle knihou jsem to měla tak. Nejdřív jsem se zařekla, že Hrabala číst nebudu. Takže jsem opravdu napsala test z maturitní četby, aniž bych ho četla (mimochodem za jedna). Týden nato mi to nedalo a přečetla jsem si ho.
No... nijak mě nenadchnul a nestojím o to, zopakovat si to. Ale nebyla to ani jednoznačně špatná kniha a zaujal mě opakující se motiv zvířecích očí. Autor uměl být lyrický, ale zároveň naturalistický a velmi uvěřitelný.