Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Hrabalův básnivě obrazný jazyk má moc uchvátit čtenáře i posluchače, takže strhující děj knihy sledujeme téměř bezdechu. Příběh je monologem mládence, nadšeného eléva Miloše Hrmy, který sleduje a komentuje katastrofy konce války na malém českém nádraží a současně prožívá milostné trápení svými panickými skrupulemi. Vnitřní problémy Milošovy se prolínají s realitou války v tragikomické směsici. On sám i další lidsky uchopené figurky jeho spolupracovníků - přednosty stanice, konduktérky Mášenky, telegrafistky Zdeničky a výpravčího Hubičky, řeší umanutě směšné každodenní problémy a vzápětí jsou jakoby mimochodem schopni nevšedních hrdinských činů.... celý text
Přidat komentář
Díky Výzvě přečteno podruhé. Vzhledem k tomu, že poprvé jako povinná četba před maturitou, nyní to byl úplně jiný šálek kávy. Úžasné přiblížení myšlenkových pochodů dospívajícího, laskavé uchopení problémů mladého muže, lidsky přesměrování nacistických zrůdností pomocí dobytka...
klobouk dolů. Doporučuji!!!
Tato krátká kniha vypráví o krátkém úseku života "obyčejného" člověka, řešícího během 2. světové války vážné i méně vážné problémy. Chvílemi je úsměvná, chvílemi zas nutí k zamyšlení. Celou dobu je však doprovázena svým způsobem depresivní, melancholickou atmosférou. Jsem rád, že jsem se k ní díky Čtenářské výzvě dostal. Doporučil bych každému.
Vůbec nevím co si o knize myslet. Asi jen to, že já cílovka nebudu. Prostě jsem to nepochopila....
Hrabalova poetika je pojem. Místy kniha nabírá obrovské deprese a frustrace, je však psaná naprosto povznášejícím způsobem. Ve své podstatě se jedná o 50stránkový syžet Menzelova filmu. Co ovšem nechápu - místní hodnocení pod 70 %. Divné.
Vlaky sledované ostře.
Už jen ten krásně zvučnej název.
Text ubíhá pohybem rychlíku.Napomáhá tomu i útlý rozsah, ani nestíháte počítat šranky podél kolejí.Hrabalovské vyhýbky nemusí být pohodlné pro každého cestujícího.Pozvolné střídání vjemů i střípky ze života postaviček nabírá rychlost a spěje k poslední zastávce, tam v dáli.Za kopcem.Na konečné.
Známý příběk dospívání.Jiskřivě eroticky zabarvený.Hledání rozpaky flustrace pochybnosti.Spousty smutných těch pravých věcí o nás.Samozřejmě i líbivé úsměvné líbezné chvilky se objeví z hvizdem výpravčího hubičky.O lidech, človíčcích, kteří ne vždy nemají na semaforu zelenou. O to jsou krásnější ryzí upřímnější uvěřitelnější a zaryjí se pod kůži.
Květnatá souvětí , prostředí i drobnokresba situace.Vyplívají z děje, jakoby samy říkali "na detailu záleží". Tohle přeci znám,řekne-li si čtenář.Tak spisovatel,může bát spokojený a hrdý zároven.
A potom se to stalo...stal se mužem.Miloš Hrma to dokázal.Byl štastný...pod hvězdami všemi.Co na to Mášenka ? Vzpomínka na plot.Zůstává nekonečná.Ještě předtím je tu však ještě jeden obraz.Nezapomenutelný moment :
... a já zvedl zelenou lucernu a vlak se rozejel a Máša se znovu na mne přitiskla,tak se přitiskla,jako se musely na sebe přitisknou naše dětské fotografie,aby při sobě držely a Máša mne políbila a pak se chytila železné tyčky a vyhoupla se na stupátko,na prsou ji modrounce svítila služební lampička a já stál,oněmělý,mprotože jsem cítil,že jsem opravdovým mužským....
Vana,holuby,smějící se bestie,razítka atd. Spousty a vlastně na každé stránce nezapomenutelných rezonujících emocí.
Útlá nabitá knížečka pro příjemný večer. Na mechanickém návěstí je volno !
Tuto knížku jsem dokázala přečíst během jednoho dne, což byla její jediná výhoda. Bohužel jsem z ní byla zklamaná. I když je kniha krátká, zdálo se mi, že se v ní neděje nic extra důležitého a zajímavého. Jediné, co mě skutečně bavilo, byl závěr knihy. Celkově mi však přišlo, že kniha nedokázala plně využít svůj potenciál
Zajímavě vyprávěný příběh, ze kterého vyčnívají popisy zrůdného zacházení se zvířaty. To ve mně zanechalo v posledku nejsilnější a znechucující dojem z knížky, jakkoli chápu, že jde o popis toho, co se skutečně dělo.
Dle mého názoru novela Ostře sledované vlaky odhaluje dvě zajímavé roviny: přeměnu mladíka v muže a pohled na téměř poválečnou situaci. Obě z nich mají své kouzlo a navzájem se skvěle doplňují, a také příběh navzdory těžšímu tématu nepůsobí tolik depresivně. Přijde mi, že je dílo podáváno z více úhlů pohledu, což působí zajímavě.
Zprvu jsem se ztrácela v častém střídání vypravování děje a proudění Milošových myšlenek. Dále se mi vadil naturalistický popis zacházení se zvířaty. Myslím si, že se to k povaze díla vůbec nehodilo a zbytečně to kazilo celkový dojem.
Děj knihy mě zaujal a rozhodně nelituji přečtení této knihy. Občas jsem se i zasmál. Zkrátka pro mě to už navždy bude ta stará dobrá česká klasika, která neomrzí.
Asi jediný Hrabal, kde mi přišla kniha lepší než film. Ale i tak... Já se prostě s jeho poetikou míjím a tahle kniha mi to jen znovu potvrdila.
Vzhledem k tomu, že byla tato kniha velmi krátká, tak jsem neměla problém ji dočíst. Byla jsem od ostatních psychicky připravena na to, že mě to nebude bavit :D, ale mě to ani nestihlo nebavit. Za dvě hodiny jsem to zavřela a byl konec. Popisy zvířat opravdu nechutné, zbytek scén... takové zvláštní. Z knihy nemám dobrý pocit a u maturity bych si radši chtěla vytáhnout něco jiného, ale zas tak hrozná kniha to nebyla.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odbojČást díla
Autorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
V rámci čtenářské výzvy konečně přečteno. V tomhle jsem barbar. Ani film jsem neviděla. Ten určitě shlédnu. Kniha mě nijak extra nenaschla. Příběh mladého muže a jeho myšlenkové pochody. Nejspíš nejsem cílová skupina