Ostrov
Robert Merle
Posádka britské lodi Blossom plující směrem k Polynésii se vzbouří krutému velení zabitím kapitána a druhého důstojníka. Podle britských zákonů jsou ovšem všichni vzbouřenci vystaveni trestu smrti. Proto, po doplutí na Tahiti, se skupinka mužů, kteří nechtějí padnout do rukou zákona, a několik Tahiťanů a Tahiťanek, jež se po obeznámení se situací dobrovolně přihlásili, vydá opět na moře se záměrem najít pustý ostrov a dožít na něm až do smrti. Takový ostrov najdou, ale už na začátku společného života se objevují potíže....... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
L'Île, 1961
více info...
Přidat komentář
Merleho mám ráda, ale u této knihy jsem ze začátku bojovala s velmi pomalým rozjezdem a hromadou fakt nesympatických postav. Nicméně pak se to rozjelo dobře, naopak jsem se nemohla odtrhnout a byla jsem fakt zvědavá, jak to dopadne. Můj dojem po přečtení je smíšený, mezi své oblíbené knihy Ostrov nezařadím, ale oceňuji výpovědní hodnotu, na kterou je Merle fakt mistr.
Geniální kniha. Přikovala mě do křesla od začátku až do konce. Těšil jsem se na každou stránku. Neustálé napětí, perfektně vystižené charaktery lidí a jak se mění v náročných a limitujících podmínkách. A také o nemožnosti soužití různých rasových kultur v krizových situacích. A hlavní hrdina Purcell? Hrozně mě štval, příklad toho, jak cesta do pekla je vedena ušlechtilými důvody. Dnes velmi aktuální. Bravo!
Bezesporu zajímavé téma a dá se říct, že v dnešní době hodně aktuální. Styl psaní byl však na mě příliš rozvláčný.
Příběh z osmnáctého století vypráví autor v polovině století dvacátého tak poutavě a nadčasově, že je kniha aktuální i pro současného čtenáře.
I po letech výborné, autor je obdivuhodný vypravěč a svým stylem umí čtenáře strhnout (dokonce jsem přejela jednu stanici :-)). Střet kultur a hlavně dopady tohoto střetu jsou více než aktuální - propagování multikulturalismu i za cenu sebezničení. Ovšem lidstvo je nepoučitelné.
Výborná kniha, doporučuji všem.
Stejně jako před 30 lety, kdy jsem Ostrov četla poprvé, tak i teď jsem knihu přímo zhltla. Robert Merle je prostě PAN SPISOVATEL.
Bezvadně vystiženy rozdíly ve smýšlení dvou ras, které bohužel vedli ke katastrofě. Prostě, jako vždycky... Moc pěkné čtení s nadčasovým tématem.
I když téměř 55 let staré dílo, je v současnosti až děsivě aktuální. Všechno se děje znovu a znovu. Civilizace jako taková je zřejmě nucena si projít opakovaně civilizačními, národostními i v současnosti tolik omýlanými genderovými střety nepoučena. Merle sleduje tyto jevy na skupince Angličanů (a Skotů) v protikladu s domorodými Tahiťany. Čtenář záhy zjistí, že tak, jak je příběh rozehrán, se nemůže logicky ubírat umetenou, rovnou cestičkou směrem ke šťastnému konci. Z kusých zpráv námořního důstojníka Jeho Veličenstva dokázal Merle vystavět silný příběh o tom, že pravda a láska to vždy měla setsakramentsky těžké a že musí projít nejedním až tragickým bodem než dospěje k hořkému (Pyrrhovo?) vítězství. Knihu, kterou jsem objevil díky Čtenářské výzvě mohu jen doporučit.
"Ale všichni přece nikdy nezahynou. Někdo je vždycky vítězem."
"Ba ne," zavrtěl Mehani smutně hlavou. "Vždycky ne."
Bůh svěřil lidem pozemský ráj ... a nenapadlo ho nic lepšího ... než nechat už jen na nich, jak s ním naloží :-) ... a v tomto příběhu ... rozdílnost hodnot ... a k tomu spousta předsudků ... fungovaly ... jako rozbuška!
... bohužel ne každý se dovede radovat ze všeho, co mu život přináší :-) ... obzvlášť v extrémní situaci ...
"Mehani se k němu obrátil a řekl vážně, zamyšleně: "Líp na tomhle ostrově s přítelem než na Tahiti bez přítele."
Purcell zrozpačitěl. Jsem hlupák, napadlo ho okamžitě. V Anglii člověk neprojevuje své city, a tím méně slovy."
"... rád bych věděl, jaká je to spravedlnost, aby člověk, když něco vyvedl, byl za to trestán až do konce svýho nešťastnýho života?"
"Přijde na to," odtušil Purcell. "Přijde na to, zda to, co jste udělal, způsobilo někomu velké utrpení či křivdu."
Johnson se několik vteřin zamyslel a pak řekl: "Utrpení to způsobilo hlavně mně."
Merleho "konce" mě jednou dozajista přivedou k šílenství. Jinak kniha skvělá, velmi dobře zpracovává lidskou povahu, která nám jednou bude osudnou.
Začátek se rozjel moc pěkně, ale pak už mě začaly rozvahy hlavního převelice kladného hrdiny štvát. Poslední třetina mě už nudila. Vadilo mi, že některé části děje byly popisovány až moc podrobně a některé činy pro děj podstatné jen stručným odstavcem. Závěrečné stránky se zase dějově rozparádily, ale to už jsem dočítala ze setrvačnosti.
Výborná záležitost, krásný doslov. Mnoho podnětů k přemýšlení, báječně zpracováno. Není co vytknout. Doporučuji ke čtení.
Ostrov Pitcairn a jeho obyvatelé jsou natolik zvláštním jevem dějin lidské civilizace, že je s podivem, že o nich nebylo napsáno mnohem víc románů. Tenhle se Robertu Merlovi dost povedl - na čemž ovšem nic divného není.
Knihu jsem četl snad 3x, pro mne je takovým mementem, že největším sokem v životě člověka je zase jen člověk.
Kniha mě bavila, dlouho. Opět skvělý Merleho popis lidí a jejich cítění. Po "vyvraždění" skoro všech mužů a popis vztahu mezi Purcellem a Tahiťanem už nic moc a dost vleklé.
Perfektní kniha, která toho řekne spoustu o lidech a jejich povahách... Merle si mě získal a pouštím se do dalších jeho knih :-)
Asi jsem po Malevilu očekávala od Ostrova moc, nijak extra na mě nezapůsobil. Jediný okamžik, kdy jsem nemohla přestat číst bylo rozdělování tahiťanek, které nebralo konce :-) Nechci ale nikoho odradit, věřím že se kniha může líbit.
Chování člověka v extrémních situacích, to je literární téma vděčné, oblíbené a
přesto prakticky nevyčerpatelné. Těžko bychom spočítali knihy, kde lidská psychika stála předlohou a současně motivem. Jenže co naplat, pořád je co objevovat, ať už je řeč o zápletce nebo formě zpracování.
Francouzský prozaik a historik Robert Merle v knize Ostrov pokládá na první pohled prozaickou otázku: jak se zachová skupina lidí na nevelkém ostrově ztracené kdesi v nekonečných pláních Pacifiku?
Kniha o morálce bez moralizování, velice čtivá, pro Merleho trochu netypická, řekla bych...
Štítky knihy
multikulturalismus střet civilizací a kultur Bounty (britská loď)
Autorovy další knížky
2005 | Smrt je mým řemeslem |
1974 | Malevil |
1989 | Dědictví otců |
1974 | Až delfín promluví |
1989 | V rozpuku mládí |
Knihu jsem louskala dost dlouho, i když byla to spíš moje chyba než autorova. Četlo se to dobře, líbilo se mi hlavně líčení života Tahiťanů a rozpor v charakteru Purcella. Pro mě nejpůsobivější byl Purcellův pobyt v jeskyni- strach, naděje, obavy- bylo to krásně zachyceno.