Ostrov
Sigríður Hagalín Björnsdóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398979/bmid_ostrov-vI4-398979.jpg
4
252
252
Výjimečně se stane něco, co stmelí celé lidstvo, propojí osudy všech, jako by sebou zemská přitažlivost trhla a svět se na okamžik zmenšil, přiblížil, a každý jednotlivý člověk si pak pamatuje, kde byl, když se to událo nebo když se o tom dozvěděl. A někdy se svět zmenší natolik, že je z něj jenom jeden člověk. Jedna drobná lidská bytost v opuštěném zálivu. Vyčkává a sepisuje kroniku nedávných událostí, na něž nelze zapomenout. Román Ostrov v sobě spojuje milostný příběh a mrazivou dystopii, v níž islandské dějiny postihne nečekaný obrat. Klade otázku, co lidi spojuje a co je rozděluje.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2019 , FobosOriginální název:
Eyland, 2016
více info...
Přidat komentář
Zajímavý nápad, poutavý příběh. Nic méně číst knihu v této době nebyl úplně nejlepší nápad. Kniha se četla dobře, bohužel toto není úplně žánr, který mi sedí. Každopádně si své příznivce jistě najde ;)
Utopie? Vize možné budoucnosti? Nevím, víc než chování lidí mě děsila nejistota toho co bylo,co se stalo a co bude,co se chystá
Výborně napsané. Tak, že to děsí. Autorka dokáže na malém prostoru skvěle vykreslit dusivou atmosféru a také, jak se nenápadně lidé mění, když jsou pod tlakem a mají moc.
Islandský román Ostrov mě navnadil svou anotací: „Výjimečně se stane něco, co stmelí celé lidstvo, propojí osudy všech…“ A že mám Island ráda, s chutí jsem se dala do četby dystopického příběhu, ovšem brzy jsem zjistila, že to asi nebude úplně to, co jsem čekala. Aby to snad nevyznělo až moc negativně: není to špatná kniha, ale taky to není kniha, která by mě nějak extra nadchla. A o čem že to je?
Island se náhle ocitne bez spojení s okolním světem – nefunguje internet, mimo ostrov se nedá dovolat a z vnějšího světa nepřicházejí žádné zprávy, nelétají sem letadla a nepřiplouvají lodě, zároveň se ztratí spojení s těmi, kdy se odtud vypraví pryč. Důvod? Není znám. Jak by se dalo očekávat, ocitne se Island na holičkách, protože v mnoha ohledech byl závislý na importu. Jídla, pohonných hmot a dalších potřebných věcí ubývá, nastává chaos a ruka vlády přitvrzuje.
A tady se dostáváme k problému: anotace tvrdí, že se lidstvo stmelí, ale já jsem spíše měla pocit, že se tříští na frakce a nadchází čistý boj o přežití. Stmelení, o němž se zmiňuje anotace, se však zdá být jen přáním islandské vlády, nikoli realitou. A samozvaná premiérka Elín je tu navíc typickou mocichtivou antihrdinkou, která se neštítí využít situace ve svůj prospěch.
Mimo Elín se Sigríður Hagalín Björnsdóttir v románu zaměřuje na tři postavy: Hjaltiho, jeho přítelkyni Maríu a Maríinu dceru Margrét. I když jsem motivace postav chápala, přišly mi jaksi nijaké, málo osobité. Podobně je to bohužel se samotnou zápletkou. Je sice zajímavá, ale jaksi plochá. Autorka tak nenabízí nic, co bych už nečetla v jiných dystopických románech, po nichž sem tam sáhnu.
Kniha tak neurazí, ale ani nenadchne. Že bych ji vysloveně doporučovala, to ne, nicméně je to takový příjemný nenáročný průměr.
Příběh, že kterého by se dala vymáčknout bichle i o tisícovce stránek, takže mě na jednu stranu trochu štve, že autorka zvolila tak úsporný styl vyprávění, kniha mi dokonce zpočátku přišla docela povrchní. Nakonec se mi ale celkem zalíbilo, kolik mi autorka nechala prostoru pro vlastní představivost. Hlavně ty novinové články nutí člověka přemýšlet...
Velmi zajímavá sonda do nitra lidí, kteří ze dne na den přijdou o svoje každodenní jistoty a běžný život tak, jak ho dosud žili. Postupem času všichni začnou bojovat o přežití a díky tomu se odhalí jejich pravé charaktery. Pro mě to nebylo lehké čtení, protože těžce zkousávám lidskou zvrácenost. Sama jsem spíše sociálně zaměřená, takže bych patřila asi k té "lepší" skupině... asi bych dlouho nepřežila :-D. Mrzí mě, že jsme se od autorky nedočkali vysvětlení, z jakého důvodu byl Island odříznut od okolního světa. O to se cítím mírně ochuzena.
Letos jsme byli všichni svědky toho, jak lehce lze převrátit svět, ve kterém jsme doposud žili. A asi málokdo z nás by čekal co všechno se může během jediného roku změnit. Jen doufám, že v roce 21 nebude hůř, ale bude lépe!
Postapo romány sú mojou guilty pleasure, sú pre mňa ako hrnček výdatne naloeného Granka s mliekom, alebo krabicou zmrzliny, ktorú zjete na posedenie...
Kniha nebola zlá, námet skvelý- lokalita zvolená extrémne dobre, veď aj autorka je Islanďanka. Nevadilo mi preskakovanie deja a postáv. Faktografické údaje v podobe novinových útržkov skvelo podpísali atmosféru. Ale vadila mi neosobnosť v diele- veľa čitateľov síce apeluje, že kniha bola napísaná z dojmu postáv, ale pre mňa boli málo vykreslené city. Neviem, či je to severskou náturou, ale postavy boli chladné nielen, čo sa týka empatie, ale celkovo ani hnev či zlosť...
Fajn jednohubka na víkend, keď máte chuť na knihu, pri ktorej sa odreagujete.
Dokážete si představit svět, ve kterém jste naprosto a nedobrovolně odříznutí od okolního světa? Můžete sice komunikovat v rámci svého státu, ale to je tak vše. Nevíte jestli vaši přátelé a rodina v zahraničí žijí nebo jste zůstali sami. A do toho ješte musíte vymyslet jak přežít.
Ostrov není klasickým postapo románem, zaměřuje se spíš na psychologii jednotlivých postav, vlády a společnosti. Stejně jako postavy, netušíte proč je najednou Island odříznutý od světa, nebo proč se lodě, vyslané zjistit co se stalo, nevracejí a tak jen sledujete jak se snaží všichni s nastalou situací poprat jak nejlíp to jde. Jenže nežijeme v dokonalém světě a tak se začínají projevovat špatné lidské vlastnosti a Island a jeho lidé se tak musí vypořádat nejen s odříznutím od světa ale i s hladem, rasismem, nepokoji a jinými problémy vznikajícími v rozpadající se společnosti.
Bylo to hodně zajímavé a těžké čtení, jen konec mi přišel zbytečně velmi rychle utnutý.
IG: zrzi_cte
"Isolation - Alter Bridge"
Začnu tím, že jsem asi měla problém s tím, že se to odehrává v reálné zemi. Island. Dodává to knize reálnost. Jenže tady je to jiné, protože jsme jako moderní. A celý průs...švih je v tom, že jsme tam (no, všude, kromě totalitních zemí) nesoběstačný. Ironie je, že Island byl poměrně dlouho sám za sebe. A teď si lidi neumí představit, že je to zpátky? Nějak jsme se rozmlsali, nemyslíte? Protože tohle je pointou trochu jiné než třeba v Pod kupolí od Kinga, kde víte, co se děje venku. V případě knihy Ostrov to nevíte. A to lidi děsí. Neví, co je venku. A protože je svět najednou globální, každá země spoléhá na jiné země. Čili je to i trochu jiné, než kdyby se kniha odehrávala třeba v Dánsku, ne na Islandu...
"Upíjet právě v tomto okamžiku dějin z národních zásob šampaňského mu připadá podobně zvrhlé jako oddávat se nějakým zapověveným sexuálním orgiím." ... tak proč ne, jestli je toto normální mít právě v tomhle skladu, první letenku na Island, prosím! Děkuji...
(Navíc můžou bejt rádi, že jim technika funguje na ostrově, jinak by současná společnost byla v kopru úplně.)
A přestože jsou linky nastavené dobře a celý ten nápad je v pořádku a dobře propracovaný, jako kdyby mě během četby něco stahovalo dolů. Nebyla to deprese ani smutek příběhu. Bylo to spíš kvůli pocitu nedotažení. Že knize něco chybí, abych se do ní položila na 100%. Já dala tak 50%. Nejvíc mě bavily pasáže z Hladova a články, kvůli kontrastu toho v nich v rámci pokroucené reality, aby byli v klidu, což nesedí právě s tou linkou v budoucím čase...
Ale je pravda, že jakmile se vláda vytasila s těma třema scénářema, hned mi bylo jasné, který si vyberou :(
PS: je jenom dobře, že čtenář ani lidi v knize neví, co to způsobilo. Není to podstatné. Akorát by to knihu posunulo jinam. Tam, kde by čtenář akorát hledal logické chyby a díry. Tohle je příběh o nitru po katastrofe, ne příběh o katastrofe a jejím řešení.
Zajímavé postapo - spíše o psychologii jednotlivých postav a o tom jak se vypořádává s nastalou situací vláda a společnost jako taková. Na závěr trochu hektické a uspěchané (mezi kapitolami například skok několik měsíců). Celkově ale vcelku dobrá knížka.
Postapokalyptické romány miluju, ale opravdu dobrých je pomálu, proto mě autorka potěšila - nemá to chybu.
Skvělý inteligentní příběh. Je jen dobře, že se autorka nepouští do popisu toho, co asi izolaci Islandu způsobilo, protože pak by román spadl zcela do sci-fi a zanikl by skvělý prožitek a příběh o tom jaký je člověk, jací jsou asi vaši sousedi, vaše vláda, když jde opravdu do tuhýho.
Nepřipadalo mi, že by román obsahoval vyloženě sympatického hrdinu, ale protože sám mám malé děti, tak jejich osudy jsem dost těžko prožíval. Na tento příběh asi jen tak nezapomenu.
Knihy o konci světa nečtu, ale zde mě anotace a dobré rezenze nalákaly.
Kniha se mi líbila. Byla zajímavě napsaná a uvěřitelná. Konec byl jakoby nedokončený. Každý z nás si může představovat jak by to mohlo dál pokračovat. Rozhodně to je velice čtivý příběh, který má své místo v mé knihovně.
(SPOILER)
Silný námět rozpadu společnosti, který je navíc opředený velkou záhadou, proč a jak Island ztratil kontakt s okolním světem. Tahle záhada a postupné servírování střípků celkového obrazu vás vtáhne do děje, prvních 80 stran opravdu hltáte, prolínání s Hladovem působí možná pro někoho lehce zmatečně, ale zkušený čtenář už zpočátku pozná, o co se jedná.
V dalších částech kniha stále dobře odsýpá, prvotní napětí vyprchává a nahrazuje ho pocit sklíčenosti nad tím, že to určitě dobře nedopadne a myšlenky na to, proč průběh událostí připomíná v lecčem korona-virovou krizi. Ke konci mi přišlo směřování k závěru knihy uspěchané, určitě si příběh zasloužil ještě víc rozvést, s koncem samotným jsem víceméně spokojený byl.
Je to trochu jiné postapo, než člověk běžně čte a člověk si musí zvyknout na všechna ta islandská jména, ale určitě můžu knihu doporučit, zvlášť teď po pandemii, některé souvislosti jsou až děsivé. Jsem zvědavý, zda vyjde v češtině i autorčin další román, Slovo Boží.
SPOILER: Jak už jsem zmínil, pasáže z Hladovu mi přišli povedené, servírované správně pomálu k dotvoření atmosféry, takže člověk jen tuší, že příběh zřejmě nedopadne úplně optimisticky, ale ačkoliv autorka neříká, o kom vypráví, je brzo jasné, že se jedná o Hjaltiho, což zřejmě nebyl záměr, když se jméno odhalí až na straně 221... Hodně čtenářů si stěžuje, že není vysvětleno, co se doopravdy stalo, ale vzhledem k tomu, že se jedná o příběh očima Islanďanů, určitě to nepovažuji za chybu, spíš naopak.
Námět je zajímavý. Myslím, že přesně takhle by to vypadalo, kdyby se stalo něco podobného. Ale stejně mě to tak úplně nechytlo. Hlavně závěr byl nějak moc uspěchaný, podle mě.
Hned na začátek musím říct, že tato dystopie je mnohem dospělejší než řada YA tématicky podobných knih. Zde se autorka věnuje reálným problémům a vás čeká silný čtenářský zážitek. Skrze řádky celou katastrofu sledujete - jak se bortí jeden systém vedle druhého, jak jsou lidé nuceni bojovat o vlastní život, jak se zachovají, když mají strach, v jakých podmínkách jsou nuceni žít. A jak snadno a rychle lze v lidech uměle vyvolat strach.
Dle mého názoru je Ostrov vhodný spíše pro náročnější čtenáře, kteří od knihy nečekají pouze nespočet akce, zvratů a wow momentů. Je ideální pro ty, kteří se vyžívají v postapokalyptických příbězích, kdy vám tuhne krev v žilách z toho, jak moc realistické jsou. Navíc se díky povolání samotné autorky můžete více seznámit se žurnalistickou prací a také se přiblížit kultuře Islanďanů.
Tfuj.. v dnešní době číst něco takového možná nebyl nejlepší nápad, ale s tím co se teď v době koronavirové ve světě děje, mi to celé vyznívalo dost realisticky. Katastrofa odehrávající se kolem Islandu sice není v knize objasněna a rozhodně patří do jiného soudku, než virová pandemie, přesto..
Autor si dal opravdu záležet na detailech a pozvolna otevíral události s přidáváním na jejich intenzitě, asi tak jak přesně by vypadala realita podobných dní. Přestože mě to děsilo, udělalo to na mě velký dojem, neočekávala jsem příliš a přitom dostala perfektní knihu..
Jedna z nejsilnějších knih, které jsem četl v daném tématu.Emočně vypjaté,surové.Autorka přesně vystihla fakt,že jsme jen zvířata navlečená v kravatách,a když nám tu kravatu seberete..inu, civilizovanost je jen křehká skořápka.Co mě ale nejvíc oslovilo,byl způsob,jak příběh pracuje se ztrátou demokracie a nastolením v podstatě totalitního režimu.Všechny ty opatření a jejich odůvodnění,vše ve jménu národa a přežití.Silná kniha,nechápu,proč z ní není bestseller, určitě by si to zasloužila.
Ostrov
Příběh je o nás o lidech, že hlavně člověk člověku dokáže život udělat nesnesitelný, nebo naopak zažehnout jiskřičku naděje.A právě to nejhorší,nebo nejlepší v nás vyvstává v situacích, kdy nám často jde o život. Knížka perfektní, bez iluzí a příkras líčí co s lidmi dělá nejistota.