Ostrov
Sigríður Hagalín Björnsdóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398979/bmid_ostrov-vI4-398979.jpg
4
252
252
Výjimečně se stane něco, co stmelí celé lidstvo, propojí osudy všech, jako by sebou zemská přitažlivost trhla a svět se na okamžik zmenšil, přiblížil, a každý jednotlivý člověk si pak pamatuje, kde byl, když se to událo nebo když se o tom dozvěděl. A někdy se svět zmenší natolik, že je z něj jenom jeden člověk. Jedna drobná lidská bytost v opuštěném zálivu. Vyčkává a sepisuje kroniku nedávných událostí, na něž nelze zapomenout. Román Ostrov v sobě spojuje milostný příběh a mrazivou dystopii, v níž islandské dějiny postihne nečekaný obrat. Klade otázku, co lidi spojuje a co je rozděluje.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2019 , FobosOriginální název:
Eyland, 2016
více info...
Přidat komentář
Lehce mrazivé čtení s náčrtem možných důsledků odříznutí od civilizace. Pokud myšleno jako první díl série, budu se docela těšit na další díl. Jestli to tak není, škoda těch několika zajímavě otevřených témat...
Mě v té knize strašně chybělo dotáhnout tu myšlenku. Někdo tam nastolí situaci, že jste bez komunikace se světem podezřívá se, že jde o útok, že není možné, aby k tomu došlo samo. To je krása, ale strašně mě zklamalo, že ve výsledku tu situaci načtrtli, ale nedozvíte jak k té situaci došlo. Možná se chystá pokračování. Jinak je to kniha poutavá, vykreslení několika postav v dané situaci. Ty příběhy Vás dostanou a za to je velké plus. A jak to zkončí celkově... Velmi působívé, každopádně dlouho tuto zemi nenavštívím :D
Já nevim, mě to přišlo takový nedotažený, něco tam chybělo. Jako kdyby to byl jen náčrt něčeho většího. Čte se to dobře, popis rozpadu společnosti taky docela ujde, ale nemá to tah na branku. Každopádně vím, v jaké zemi nechci být jako cizinka uvězněna, až nastane konec světa.
Možný spoiler.
Fandíme Islandu...je to země krásná...není tam lehký život...emočně dáváme Sigur ros i Bjork...tak nějak jsme k nim přimknuli :)
Zato My Islandané jsme již na nějakou tu izolaci zvyklý.Nás jen tak něco nerozhází.
Nojo a pověstné...ale.Ale ted zrovinka máme jednadvacátý století a přeci jenom jsme si zvykli na nějakej ten komfort,civilizační návyky a trocha toho konzumu není jistě k zahození.A ted jsme o značnou část toho přišli.Nedozvíte se proč ani jak.Ted je OSTROV úplně odříznutej.Najednou střih-okolní svět neexistuje a čtenáři to může bejt u prdele.Na to se tady nehraje,jasný,kapírujete ? Vypadáto,že se s tím budeme(te) muset smířit.To nebude stačit.Je na nás s tím něco dělat.
Jsou různé osudy.Osudy bezmála z třista tisíců ostrovních obyvatel si naše autorka s roztomile krkolomným jménem,vybrala na postavách hrstky lidí a to hlavně Hjaltiho a Maríi.
Sympatickej počin a jde zároven o debut.V podtitulu se nese "Ostrov izolace,chaos,boj přežití".Předem je nutno podotknout,tu nejde o nějakou globální,akční,epickou story.Vše je spíše nastíněno na malé ploše.Opět komorního charakteru na pozadí nemilé události.Minimalismus tu vládne.Kapitoly,jako fragmenty.Vsuvka.A hned nato její důsledek na chování atd.
Strach a mrazení se spíše odehrává okolo v druhém plánu a my se je tak dozvídáme jako o něčem co už proběhlo.Krátké kapitoly jsou vyplnovány krátkými vsuvkamy,něco na způsob novinových článků.
Časté přeskakování může být puncem jisté náročnosti.Nedořečenost stylu se provázaně přenáší na další přeskočení v ději a zvraty se odehrávají mimoděk.Čtenář si domýšlí sám a u další postavy se vyprávění prolne.Vše to dělá velmi vyvážený dojem.Žádné zachranování,spasitelství,hrdinství,hurá efekty,napínavé nervy drásající scény zmaru a jiných depresivních scén se zde nekonají.
Pro miláčky literárních vztahových pudových citových příběhů na malé ploše a na pozadí pozvolné neudržitelné situace.Každý za sebe,zůstan však člověkem.
Pokud máte rádi něco jiného v tomhle žánru,je to jasná volba.
Jestli se to může stát nám Islandanům,může se to stát kdekoliv.Co kdyby.Radši ne.
Jo a taky děláme dojem jako tým na mezinárodní scéně.Při fotbale předvádíme sympatický výkony.Islande "Do toho".A víc takovejch knížek.
Asi budu rebel,ale ctvrtinu knihy se tam nic nedelo ,spatne se mi to cetlo a musela jsem odlozit.Cekala jsem od knihy neco jineho
Kniha na mne zapůsobila. Podle anotace jsem čekala spíš thriller s rozuzlením, než sondu do hlubin lidských pudů, emocí, strachu a temných stránek. O to víc mne ale kniha pohltila. Není zde podstatný příběh hlavních postav, ani důvod situace, v níž se ostrov ocitl, ba ani "happy end", kterého se vlastně nedočkáme. Důležité je uvědomit si, jaké jsou kořeny a důvody (zpočátku i chvályhodné a pragmatické) lidského chování v extrémní situaci, a snad se z nich trochu poučit. I když nevím, zda to jde. Dokud nejsme tváří v tvář krizi, nemůžeme vědět, jak se budou chovat naši sousedi, naši přátelé, ba ani my sami. Je tak snadné ovládnout davy lidí. Chování samozvané vlády nutí k zamyšlení - kde je hranice mezi jednáním v zájmu zachování pořádku a udržení společnosti, kde už je pevná ruka tou špatnou?
Knihu jsem si zvolil už jen z lásky k Islandu, když jsem na obalu zahlédl islandskou autorku. Ani z obsahu jsem ale pořádně nedokázal vyčíst, oč se bude jednat. Mile mě ale překvapilo, že se vlastně jedná o dystopii na téma, co se stane, když na celém světě vypadne elektřina plus si k tomu připočtete, že se kniha odehrává na Islandu, kde izolace od okolního světa je první bod, který Vám vytane na mysl. Škoda ale, že kniha neklade vůbec žádný důraz na příběh a spíše útržkovitě vypráví situace z ostrova, co se kde děje. A to jak z pohledu politického, novinářského, tak osobního spektra v rámci několika konkrétních osob. Chvílemi na mě kniha psanou formou působila až strojeně. Ke konci jsem si ale začal uvědomovat, že po psychologické stránce se jedná o brilantní výpověď lidského pokolení. Zvláštní, ale důmyslná jednohubka, která si určitě zaslouží pozornost.
Dobrá knížka. Příběh je zajímavý, i když některé události hodně děsí a až moc připomínají historii. Líbí se mi styl psaní autorky, kapitoly jsou vyprávěné několika postavami ve dvou časových perspektivách a dění dokreslují dobové novinové články. Kniha by mohla být i delší a některé vztahy mezi lidmi a události by mohly být vykresleny více do podrobna, trochu mě mrzelo velmi rychlé ukončení knihy po poměrně zdlouhavém začátku.
Z knížky jsem občas měla husí kůži.
Izolace zprvu nepřijde tak strašná, ale jak jde o jídlo a o přežití , lidé se začnou chovat jak primitivní zvířata.
Pouze mě mrzí, že o důvodu izolace se nedozvíte vůbec nic.
Dobře napsané, krátké kapitoly z různých úhlů pohledu.
Dílo, které rozhodně nutí k zamyšlení. Musím říct, že mi z toho šel chvílemi mráz po zádech. Taková věc, jako naprosté odizolování ostrova, se na první pohled může zdát jako ne zase tak velký problém. Teprve během čtení mi došlo co všechno to má za následky. Autorka geniálně dávkuje důsledky a hrůzu, kterou izolace přináší. A dávkuje neustále, takže se od knížky prostě nemůžete odtrhnout.
Nedělám si iluze o lidech a je mi jasné, že jakmile začne jít o jídlo a přežití, jsou z nás primitivní a pudově jednající zvířata. Smyslem života je jen sehnat jídlo a pak ho ochránit před ostatními.
Hodně jsem přemýšlela nad tím, jestli jednání vlády bylo správné nebo ne. To, jak mě autorka postupně převedla od názoru "ano, je, nějaký řád se musí nastavit" k názoru "ne, tohle už není správné" bylo fakt skvělé.
Izolace, chaos, boj o přežití.
Seberte lidem jistoty a promění se ve zvířata. Ba hůř. Z knížky jsem měla husí kůži, jednak proto, že i my jsme zcela odkázaní na to, že si jednou za týden zajedeme do supermarketu na pořádný nákup, a jednak proto, že k rozpoutání chaosu (nebo fašismu) stačí tak málo. Ostrov je hodně zdařilou sondou do temných hlubin "lidství".
Krátké kapitoly, různé úhly pohledu a ani slovo navíc. A podobně jako styl je úsporný i děj. O důvodu izolace se nic nedozvíte. O tom všem, co se na ostrově stane, někdo vypráví. Dramatické události tušíte mezi kapitolami a naživo prožíváte „jen“ emocionální důsledky návratu civilizované společnosti do středověku. Ale stejně jako u Příběhu služebnice je to plus. Knihu neodložíte a nekončí to ani po poslední tečce, budete chtít víc!
Miluju Ostrov! Podle mého názoru by si tuhle knihu měl přečíst každý, kdo má rád napínavé, katastrofické čtení s kapkou komplikovaných mezilidských vztahů.
Tenhle příběh skvěle promyšlený. Nenudila jsem se. Autorka ví, o čem píše (s rozmyslem). Děj knihy je reálný pro každou zemi a tím je děsivý. Nicméně - to nic nemění na tom, že knihu doporučuju a naprosto mě nadchla.
Docela by mě zajímalo, co na knihu říkají na Islandu, protože Islanďani zde rozhodně nejsou vypsáni v krásných barvách. Což ale skvěle, a dost mrazivě, ilustruje rozpad společnosti. Podobné to je i s hlavními hrdiny, kteří jsou lidští, s hromadami chyb. Jediné, co mi trochu nesedlo, je zkratkovitost děje, občas až moc rychle přeskakuje z místa na místo.
Vždycky jsem se chtěl podívat na Island. Po přečtení téhle knihy mě to přešlo. Ale jenom na chvilku. Uvědomil jsem si totiž, že tak, jak to popisuje autorka se strašně složitým jménem, by se chovali asi lidé na celém světě. Uměle vyvolávaný strach v lidech funguje všude. Bohužel i unás, jak je vidět v posledních několika letech.
Nevyhledávám postapokalyptickou a podobnou literatury a ani nevím, jestli se k ní tato kniha řadí. Každopádně se mi velmi líbilo vykreslení Islandu, různé povahy a vývoj postav i nastíněné problémy společnosti. Knihu jsem si prostě přečetla s chutí, a o to někdy jde.
Docela děsivý obraz společnosti. Obávám se, že pokud tato situace někdy nastane, nebude to daleko od pravdy.. Přírodní zemské zákony jsou bohužel jasně dané.
Ostrov
Pro postapokalyptický příběh asi jen tak nenajedeme vhodnější místo než nádherný, avšak drsný a izolovaný Island, do kterého je příběh Ostrova zasazen. Kniha mi trošku připomínala Blackout od Marca Eslberga, jen bez těch technických, méně záživných popisů. Na druhou stranu jsem po přečtení Ostrova docela postrádala vysvětlení, co se tam vlastně stalo a zda zbytek světa ještě existuje, nebo ne. O chování lidského pokolení, obzvláště v období krize, nemám valné mínění, což zde popisovaný rozpad společnosti jen potvrzuje. Samozřejmě, touha přežít je zakořeněná v každém z nás a při zhroucení systému přestávají platit stará pravidla a vytvářejí se pravidla nová. Musí to ale vždy končit násilím a utlačováním či likvidováním jiných/slabších skupin? Obávám se, že bych to v takové realitě měla brzy spočítané... Ostrov představuje dobře čtivou jednohubku, která by měla člověka přimět se nad daným tématem zamyslet, nejen ji zhltnout a jít dál. Přesto jsem od ní čekala asi ještě trošku víc.