Ostrov
Sigríður Hagalín Björnsdóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449335/bmid_ostrov-zFM-449335.jpg
4
253
253
Výjimečně se stane něco, co stmelí celé lidstvo, propojí osudy všech, jako by sebou zemská přitažlivost trhla a svět se na okamžik zmenšil, přiblížil, a každý jednotlivý člověk si pak pamatuje, kde byl, když se to událo nebo když se o tom dozvěděl. A někdy se svět zmenší natolik, že je z něj jenom jeden člověk. Jedna drobná lidská bytost v opuštěném zálivu. Vyčkává a sepisuje kroniku nedávných událostí, na něž nelze zapomenout. Román Ostrov v sobě spojuje milostný příběh a mrazivou dystopii, v níž islandské dějiny postihne nečekaný obrat. Klade otázku, co lidi spojuje a co je rozděluje.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2019
,
Fobos
Originální název:
Eyland, 2016
více info...
Přidat komentář
To, ze nevime, co se stalo, my vubec nevadilo a pribehu to nechybelo (i kdyz by to bylo samozrejme zajimave). Politiky tam taky moc nebylo - obojim reaguju na starsi komentare. Mne se kniha libila, bylo to desive, bohuzel to vypadalo i dost realne, zaver mi pripominal nacisty. Proste strasny.
Autorka si pro své téma zvolila "odříznutý ostrov bez informací", aniž by se starala o to, proč byl ostrov odříznut od okolního světa. Tím, že ignorovala vysvětlení, proč se tak stalo, se cítím podveden. Jako moderátorka zpráv (viz její hlavní pracovní zařazení - na obálce knihy) knihu pojala jako zpravodajství o katastrofě - a nic víc.
Propracované vyprávění o odříznutí Islandu od okolního světa. Ze začátku mě nebavilo rozebírání politiky, ale ono to bez toho nejde, když jde národ do kelu. Otevírají se zde otázky existenční - nedostatek potravin pro všechny obyvatele, obrací se postavení ve společnosti, kdy zemědělci jsou rázem nejvyšší třídou, problematika národnosti a rasismu, co dělat s cizinci, kteří nestihli před kolapsem odcestovat…no, člověk nechce ani pomyslet, kdyby se něco takového stalo u nás, alespoň, že nejsme na ostrově…
Jakmile je na obálce napsáno, že tématem je boj o přežití, tak si knihu musím přečíst. Tentokrát se něco ve světě stane, ale my nevíme co. Island se ocitne bez možnosti komunikace se zbytkem planety a je odkázán sám na sebe. Může uživit své obyvatele? A co turisté, kteří tu zůstali? Jak se k nim stát a jeho obyvatelé postaví, když budou žít na jejich úkor? Depresivní příběh, který se jednou může stát...
Velmi zajímavé téma, občas mě z toho šel mráz po zádech, jak moc se to může blížit realitě.. jen mě trošku zklamal příliš rychlý konec, kdy si mohla s ním autorka vyhrát déle :(
S k v ě l ý dystopický román nejen proto, že je lehce uvěřitelný, on je také skvěle napsaný. Celou dobu jsem si říkala, ano, přesně tak by to bylo i ve skutečnosti. Ostrov (Island) je zcela odstřižen od celého světa, ale naštěstí jsou tu geotermální prameny, funguje elektřina a místní internet, takže chování a myšlení lidí se mění pomalu, ale mění. No, ale co také dělat, když ostrov uživí nejvíc 200 000 lidí, ale ono jich je téměř dvakrát tolik? Pokud se nic neděje, nevíme ani my, jak bychom se chovali. Román je výbornou sondou do lidské duše a já ho můžu jenom doporučit. Ráda se k němu ještě někdy vrátím.
Zajímavý debut - o postupném zániku civilizace ...
Ostrov Island je v neurčeném období budoucnosti odtržen od Evropy ....
Návrat do minulosti -boj o přežití, o zajištění základních lidských potřeb ...
A lidská smečka se mění - egoismus, ztráta morálky, ne žít - ale přežít ...
Je tu připomínaná McCarthyho Cesta - mně se spíše připomněl Merleho Malevil ...
Znepokojivá vize o budoucnosti naší planety...
Opakovaně podléhám různým akcím u Dobrovského (toto není reklama :D) a u jednoho takového nájezdu na zmíněný obchod u mě v košíku přistála i tato kniha. Ano, získala si mě již svou tajemnou, melancholickou obálkou. Marketing prostě funguje, no.
A? Stála za to. Našla si svého cílového čtenáře, mě. Člověka, který rád přemýšlí, rád filosofuje o světě, rád sní. Rád by věděl co by se stalo, kdyby...
...kdyby třeba Island ztratil spojení se světem? A nevěděl proč?
Nebudu zastírat, že jsem celou knihu čekala a zároveň doufala, že někde bude konečně vysvětleno co se stalo a proč ostrov ztratil spojení. Doufala jsem v to a prahla po tom uspokojení z vědění. Zároveň jsem však měla předtuchu, že se to nedozvím. A ta předtucha byla správná. A já věděla, že to má svůj účel. Jak jinak přece vyvolat ten pocit? My se v životě také třeba nikdy nedozvíme proč a co se vlastně děje nebo stalo. A přesto musíme jednat a zaujmout stanovisko. Kniha tedy není o tom, co se stalo, nýbrž o tom, co se děje potom, kdy se "něco" stalo. Je tu ponechám prostor pro vlastní fantazii a možná pro odhalení naší optimistické či pesimistické povahy. Existuje ještě společnost tam venku a nebo ne?
Island a jeho ztráta veškerého spojení se světem autorce posloužil jako taková zkumavka v laboratoři. Zkumavka, ve které je lidstvo a jeho politický, ekonomický a sociální systém. Co by se s těmito systémy mohlo stát v izolaci? Co se děje, když lidé ztratí iluzi jistoty a propojení. Kdy je vůdcem našeho jednání strach. Objevuje se zde cyničnost a ztráta většiny morálních hodnot. Ztrácí se lidství. Lidé se mění ve zvířata. A přitom by mohli dál žít. Jako žili lidé před nimi a dokonce s technologiemi a poznatky navíc.
Tento pokus perfektně posloužil k pochopení státních i mezinárodních krizí, k pochopení vzniku extrémismu, k pochopení válek, k pochopení "hrdinů" neboli lidí, kteří nejsou tak jednoduše manipulovatelní. Přispěl k pochopení vzniku nenávisti mezi lidmi v krizi.
Čtenář se nejpravděpodobněji při četbě ztotožní s hlavní postavou, Hjaltim. Toho bych popsala jako chytrého, "normálního" člověka dnešní doby. Hjaltiho ani nenapadne že to, co zná z historie lidstva se mu může dít před očima. "Přece už jsme dál! Jsme vzdělaní, máme technologie, už nejsme takoví, jako byli lidé v minulosti. Jsme chytřejší, jsme dál!" Jenže, jak se přesvědčuji s každým dalším podobným příběhem - z lidí se stávají nestvůry poměrně brzy. Je to děsivé a já plně doufám, že toto lidské, tedy spíš nelidské chování zůstane co nejdéle jen na papíře a děkuji za každý den, kdy žijeme v míru. Nenechejme se ovládat strachem. Jak aktuální. Ale to je v lidských dějinách asi vždy aktuální.
Kniha je krátká, já ji měla přečtenou během tří dní. Mnohokrát jsem se při četbě zastavila a musela to vydýchat, musela se zamyslet. Tomu říkám plnohodnotný čtenářský zážitek.
K
Velmi zajímavý námět knihy, který je naprosto uvěřitelný a možná i reálný. Autorka nám předložila mrazivou dystopii v čele s Hjaltim, který nás provází svým rodným Islandem, jehož zakomponování je naprosto skvělé.
Počet stran pod 300 knize vůbec neuškodil a spisovatelka si s popisem postav, společnosti i islandské krajiny naprosto vystačila.
Za mě právoplatné 4* a rozhodně se v budoucnu ke knize vrátím.
Z knihy mi běhal mráz po zádech. Byla zde nastíněna skutečnost, která není vůbec nemožná. Ze dne na den přijít o spojení se světem a ocitnout se v naprosté izolaci. Je zde příklad toho, jakým směrem by se společnost mohla ubírat a je to opravdu děsivé. Můžeme se jen modlit, aby nás nic podobného nepotkalo. Ale to můžeme i po přečtení jakékoliv jiné dystopie.
Velmi milé překvapení. Podle upoutávky na obálce jsem čekala distopický thriller, ale kniha měla větší hloubku - snažila se realisticky nastínit možné cesty, kterými by se po takovém výpadku vydala společnost. Opravdu zajímavé, k zamyšlení.
Knihu Ostrov jsem četla několik týdnů po knize Blackout od M. Elsberga. Obě představují uvěřitelnou fikci, co by se dělo, kdyby lidé dnešní doby přišli o výdobytky civilizace. V Blackoutu jde o upadání západního světa kvůli přerušení dodávek energie, v případě Ostrova je popisován jen Island, který se z minuty na minutu ocitne bez spojení s okolním světem a musí se stát soběstačným. Zemědělství rázem získává prioritu a v mnoha ohledech se život vrací svou podobou do středověku. Na obrátkách děj dostává v okamžiku, kdy je zřejmé, že Island dokáže uživit o desetitisíce lidí méně, než jich tam v současné době jde. Kdo si vytáhne toho pomyslného Černého Petra? Je užitečné připomenout si - i čtením takových knih- jak velice křehká je podoba naší civilizace.
Velmi uvěřitelná dystopie, během čtení mi po zádech běhal mráz a jindy mi bylo notně horko. Snad zůstaneme podobných scénářů ušetřeni!
To kiwi88 - malý technický detail: Mrkev se nesází, mrkev se seje. Sází se brambory nebo Sportka. A teď i sysle.
Protože jsem Island osobně navštívila (nedávno), mám v živé paměti, jak jsou některá místa pustá, odlehlá, jak málo lidí mimo Reykjavík potkáte...
Představa, že se něco takového přihodí, je skutečně děsivá. Nejde o to, že bych nevěřila, že by si neporadili a takovou situaci nezvládli, zvládli by ji. Oni ano, protože jsou na zhoršené podmínky a "izolaci" zvyklí.
Neumím si ale představit nás. Že třeba já, člověk zhýčkaný pohodlím 21. století, zvyklý používat elektroniku, vybírat si z ne zcela běžných jídel či potravin, cestovat, člověk, který v životě nezasel ani mrkev, natož aby něco skutečně vypěstoval... by mohl být v takové situaci užitečný. Uměli bychom sebrat síly, vzdát se svého komfortu a jít zachraňovat naši zemi?
Rozhodně téma k zamyšlení.
V ramci zmatoreni sveho knizniho mola poridila jsem si krasku, o ktery jsem premyslela dele nez je zdravo. Knizku, od ktere bylo trosku tezsi se behem nekolika malo poslednich dni odtrhnout. Cely ostrov (Island) z nicehoz nic prijde o spojeni se svetem. Lode nepriplouvaji, letadla se nevraci, svet kolem jakoby zmizel, ponoril se do ticha. Obyvatele ostrova musi bojovat s nehostinou silou samotneho ostrova i sami proti sobe, aby vůbec prezili. S nedostatkem leku, energie, paliva, vlidnosti.Vitejte na ostrove, kde lidskost, demokracie nemaji misto. Na ostrove, kde zakladni hodnoty spolecnosti postoupily vladu základním instiktum preziti....na ostrove, kde musite o svuj zivot bojovat. Kdyz ctete mezi radky, uvedomite si, kam se může dostat spolecnost MODERNICH lidi, kterym byla odebrana dostupnost vseho, od potravin az po leky, ci informace (internet). Dojde vám, ze zit ve stredoveku bylo zivotu vazne nebezpečné. Doctete se, proc je nekdy nezbytne nutné nastolit krutou vladu jednotlivce (jedne strany) a snizit se k obětování mensiny, pro zachranu vetsiny. (ne ze bych se takhle zachovala ja, jsem všeholidumil). Resume je takove, ze kniha stoji rozhodne za precteni. Zanecha totiz takové zvlastni tiche misto k premysleni o podstate sebe samych. A hlavne vyzdvihavam preklad, pritomny cas, střídání pribehu s novinovymi clanky, volbu slov, kratkych vet a prazvlastne znejicich slovnich spojenich, kterych si na pozadi desiveho pribehu, kde lidi trpi nedostatkem vseho (hlavne slusnosti), doslova hojne užíváte. Konečně zase knizka, ktera ma cestne misto v me knihovne. A splneny bod čtecího wishlistu.
Postapokalyptický román vypráví o Islandu, který se z hodiny na hodinu stává odtržený od okolního světa a není možné s ním navázat žádným způsobem spojení. Postupně dochází potraviny z dovozu a ostatní importní zboží (já už bych se hroutila, kdybych neměla kávu), padá hospodářství, vyhrocuje se politická situace, množí se nepokoje, demonstrace, rasové a jiné útoky, zavírají se obchody, vzrůstá nezaměstnanost a to je jen počátek celé krize. Nakonec dochází k jakémusi konečnému řešení....
Líbilo se mi, že vyhrocená situace je sledována hl. čtyřmi zcela rozdílnými lidmi-Hjaltim, Maríou, Leifem a Margrét.Tím se pro mě stala kniha čtivější a emotivnější a tím se také hodně liší od Blackoutu Marca Elsberga.
Velmi znepokojivé, děsivé a mrazivé čtení. Jenom nevím, jak hodnotit závěr- dopadlo to dobře nebo špatně? Úsudek si udělá každý čtenář sám.
Za nevyřešený konec ubírám jednu hvězdičku, ale pořád je to spíš 4 a půl*.
Nikdy nevíme, co se může stát, i tohle může být realita dnešního světa. Velmi zajímavá kniha, která ukazuje, jak se z fungující společnosti může stát společnost na pokraji zkázy a co všechno pro to jsou lidé schopni udělat, aby přežili...
Vôbec mi nevadilo, že nevieme celú knihu čo sa stalo. Však sme boli na ostrove odrezaní spolu s ľuďmi tak odkiaľ to máme vedieť ? Celkom mi to pripomínalo knihu Bežecký klub na konci sveta a bolo to trochu mixnuté Malevilom. Na Malevile mi dosť vadilo ako to všetko prebieha relatívne " po masle " a, že obnova ide celkom "jednoducho" tak zasa Ostrov je správne bezútešný a potemnelý. Asi tak by to bolo v reálu, ak nie ešte oveľa horšie.