Ostrov, co chutná jako pomeranče
Kateřina Marie Tichá
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478939/bmid_ostrov-co-chutna-jako-pomerance-Y6l-478939.png
4
38
38
V září tohoto roku vychází básnický debut zpěvačky a vítězky Cen Anděl v kategorii Objev roku Kateřiny Marie Tiché. Sbírka Ostrov, co chutná jako pomeranče vás vtáhne svojí skácelovskou poetikou a hudebním jemnocitem, se kterým autorka k poezii přistupuje. Verše jsou pečlivě rytmizované a neotřelé. Básně rozvíjí motivy lidskosti, soucitu, ticha, strachu… a především lásky. To vše v příjemně přirozeném, civilním duchu a jednoduchosti.... celý text
Přidat komentář
Štěstí je ostrov,
co chutná
jako pomeranče ....
Ütlá knížečka talentované dívenky s citlivou duší potěší, každý si něco odnese dle vlastního uvážení ....
" Nestojím o sliby,
nenech se mýlit ....
Sliby jsou tíha, co nechci nést ....
A moje oblíbená divoká /jako ta řeka / - vzpomínka na Davida Stypku ....
"Chci konečně slyšet tebe
ne tu spoustu řečí
Chtěla bych vědět komu patříš
když zrovna nejsi něčí .... "
Už nějakou dobu poslouchám i její písně - a doufám, že bude v tvorbě pokračovat ....
Můj objev roku - písničkářka Kateřina Marie Tichá, která píše nejen krásné texty do svých songů, ale také básně, které bez zbytečného patosu zasáhly mou melancholickou duši. Pokud nejste fanoušci básniček, tak si minimálně pusťte některou z jejích písní :)
"co chvíli žil jsem pro jinou krásu,
a ještě dlouho chtěl bych tak žít.
Pro zlatou, modrou a bílou oblohu,
pro báseň, co Skácel napsal o Bohu,
pro světla, co planou nad Vltavou,
pro ticho, těsně než doma vstanou,
pro víno, červené víno a zpěv
a ženy, lhal bych, že pro ženy ne !
A jestli dnes mám žít úplně naposled,
k snídani dám si jen chléb
a máslo,
med.
A tebe pohladím po tváři, dokud spíš.
V duchu se pomodlím za to, ať odpustíš
mi,
a slibům, co nemůžu naplnit.
Zase tě najdu,
jestli budeš chtít."
Úlovek z knižního festivalu..můj první obrázky s autorkou. A doufám že ne poslední...křehké a přitom přímo do cíle mířící, pod kůži lezoucí, do živého tonoucí ...a chtělo by to víc. Protože tak trošku mám.pocit ošizení...že nám ty básně utla dřív...že je nenechala dozpívat do konce. Že tam ještě zůstaly čekat slova nevyřčená...i tak děkuji. A úryvek pro vás :
"Chci tě jen pro dnešek.
Buď moje odměna.
Ať se mi zas jednou
roztřesou kolena.
Ať mi zas šlehají
plameny v zátylku.
Ať je mi divoko
alespoň na chvilku..."
Doporučuji !!!
Ach ano, v souvislosti s Káťou nelze nevzpomenout Davida Stypku a jejich hudební / básnické souznění.
Kátiny básně jsou... dokáže vyjádřit to, co je pro mě nepojmenovatelné. Ostatně i její písňové texty obstojí jako samostatně stojící báseň.
Když už jsem zmínila Davida, dovolím si vypůjčit slova Milana Bátora: "Stejně si myslím, že byl jedním z „andělů“ na Zemi, který se jako kometa zjevil, zazářil a zmizel."
Káti, jako básnířce a jako součástí Bandjeez přeji, ať nám září po dlouhá léta.
Citlivá, jemná, krásná, chytrá a konejšivě, jak jinak než tichá poezie. Stejně jako její autorka. Radost ji poslouchat, radost ji číst. Všechno to působí tak moc opravdově, protože to opravdové je.
Měla jsem tu knihu ráda ještě dřív, než vznikla. :-) Protože ještě dřív, než vyšel Ostrov, co chutná jako pomeranče, mě okouzlily písňové texty Káti Tiché i ona sama jako skromná, tichá, elegantní, zároveň velmi silná a energická a prožívající muziku i život jako takový naplno. Tato její básnická prvotina je ostatně sbírkou mikropříběhů právě o životě jako takovém, s jeho silnými i slabými chvilkami, s radostmi i obavami, s chvílemi barevnými i s chvílemi spíše v šedých tónech. Ne nadarmo si K. M. Tichá porozuměla s muzikantem Davidem Stypkou, také mistrným textařem, který s češtinou dokázal zázraky a vykouzlil vždy obrazy, které nedají spát a ve kterých při každém dalším poslechu člověk najde ještě něco dalšího, ještě něco nového, ještě něco víc za srdce chytajícího. To stejné se děje při čtení Kátiny sbírky, při poslechu jejích písniček. Čteme-li tyto její verše, jako kdybychom k nim slyšeli hudbu. Jsou to tedy básně i písně zároveň. A pohladí.
Ostrov, co chutná jako pomeranče
Takové něžné pohlazení po duši, kde někdy trochu cítíte jako by slova byla věnována někomu určitému z minulosti a někdy i z budoucnosti a někdy jsou to slova určená přímo vám a vašemu srdci a myšlenkám