Muž z ostrova Lewis
Peter May
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190281/bmid_muz-z-ostrova-lewis-gng-190281.jpg
5
2005
2005
Ostrov Lewis série
< 2. díl >
Muž beze jména. Muž bez paměti. Muž, který nemá na výběr. V rašeliništi na ostrově Lewis je nalezeno dokonale zachované tělo mladého muže, které nese stopy po několika strašných bodných a řezných ranách. Policie se zprvu domnívá, že se mladík stal obětí rituální vraždy před stovkami let, avšak vytetovaný obrázek Elvise na mladíkově pravé paži odhalí, že se vražda musela stát mnohem později, ve druhé polovině dvacátého století. Bývalý detektivní inspektor Fin Macleod se mezitím vrací na svůj rodný ostrov. Rozešel se se svou manželkou, s životem v Edinburghu i s kariérou u policie a nyní se snaží obnovit staré vztahy a opravit zchátralý dům svých rodičů. Avšak poté, co testy DNA prokážou příbuzenský vztah těla z močálu a otce Finovy dětské lásky Marsaili Macdonaldové, je Finovi jasné, že jeho návrat domů bude trochu rušnější, než čekal. Tormod Macdonald, dnes již starý muž trpící demencí, celý život tvrdil, že je jedináček a že nemá žádné blízké příbuzné. A Fin zjistí, že Tormod měl dobrý důvod, proč v tomto ohledu lhát.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
The Lewis Man, 2012
více info...
Přidat komentář
Ten chlap je génius! Detektivní zápletka až tak šokující není, ale ten styl, jazyk, jakým May píše je uchvacující. Až si říkám, jestli ho na ty detektivky není škoda :-D (a že já detektivky mám opravdu ráda).
Platí zde skoro stejný vzorec jako u dokonalé první knihy. Máme zde jasný příběh jako kriminálky, který ale vůbec nemá, co dělat s krimi příběhem. Brzy se zase projeví psychologické prvky, které tvrdě mávají se všemi postavami. Jen je taková menší a jednoduchá škoda v tom, že zde právě skoro ten stejný vzorech příběhu, akorát daný na jinou postavu. Jinak zde opět jako v první knize je neuvěřitelně originálně kombinovaná ich-forma s er-formou. Tady však jde o to, že místo toho, kdy jste v první knize díky ich-formě objevovali psychické zákoutí hlavní postavy, kdy jste se do něj dokázali lépe vcítit. Zde onen způsob trochu moc prodlužuje knihu a nenabízí nic extra nového. Bohužel mnohdy se v knize najdou až neuvěřitelně nudné pasáže, i když první kniha byla žranice pro každý odstavec. Nyní je to bohužel jinak. A byl jsem z toho mnohdy dost zklamaný. To nic nemění na tom, že kniha se četla skoro stejně dobře jako ta první a příběh sám o sobě byl opět zahalen nějakým tajemstvím a napětím. Ale první knihu to nepředčí ani za nic.
Nový příběh ze starého prostředí. Poutá a nutí číst dál a čte se snadno. Skvělý náhled do mysli zastřené postupující demencí. Jen konec byl na mě zbytečně "akční", i když by se kniha bez toho v pohodě obešla.
Druhý díl série mě opět přenesl na pochmurný ostrov, kde jsem se mohla seznámit s novými obyvateli a jejich osudy. Peter May vykreslil celý příběh a scenérii ostrova tak barvitě a napínavě,že bylo nemožné knihu na chvilku odložit. K dnešnímu dni patří autor k mým nejoblíbenějším. Už se těším na Šachové figurky.
Série z ostrova Lewis nezklamala ani ve druhým díle. Super. Zápletka je dobrá, zase člověka zavede do vzpomínek a do historie... tentokrát o to zajímavější, že to jsou vzpomínky starého člověka, kterému už se to v hlavě plete.
A jak na jednom místě říká hlavní hrdina - člověk by nevěřil, že se něco takového mohlo dít ještě v celkem nedávné době ve 2. půli 20. století. Děj je zatraceně napínavej, místy docela drsnej (bolely hlavně ty rány, kterými Johnny ztrácel důvěru ve svět - ztráta prstenu, večeře po návratu z nemocnice... brrrr). Odhalení vraha není tak šokující jako ve Skále, tušila jsem, odkud vítr vane, už chvíli před závěrem... ale vůbec to nevadí.
Vývoj hlavních postav dává smysl, všecko je celkem logický a zapadá to do sebe. Ani pokračování vztahu Fina a Marsalie mi nevadí, nějak to sem patří a absolutně to neruší.
Jo a velkej plus za přemýšlivý dialogy hlavního hrdiny ateisty s kamarádem pastorem. "Ty tomu vážně věříš, viď?"
Audiokniha, vyborne nacitana J. Dvorakom. Mne sa pacila este viac ako Skala, zapletka s otcom trpiacim demenciou ma chytila. Nehovoriac o tom, ze knihy z Hebrid P. Mayovi skutocne "idu", clovek aby hned isiel pozerat lacne letenky...
Tak já jsem nadšená. Tahle trilogie se vyznačuje super pochmurnou atmosférou ostrova, zajímavým hlavním hrdinou, kterého jsem si oblíbila hned v úvodu prvního dílu, a také tím postupným odhalováním věcí z minulosti, které vám vyrazí dech. Je to napínavé, znamenitě napsané. Peter May už má své čestné místečko v mé knihovně. Což je dobře, protože všechny knihy, které od něj mám, jsou nádherné!
Tak za mne 2. díl lepší než “Skála” (taky kratší, svižnější). Fin (po 9 měsících od ukončení 1. dílu) dal vale policii, rozvedl se a vrátil se na ostrov, kde má v úmyslu opravit domek po rodičích.
Tím, jehož minulost se postupně odkrývá (ať už ve vzpomínkách, nebo Finovým pátráním), je tentokrát Marsailin otec trpící Alzheimerovou chorobou.
Fin si u mě hodně napravil reputaci. Jen ten konec byl moc happy.
Ještě musím pochválit obálky celé série.
„Neslyším vítr. Ani to, jak déšť dopadá na okno. Vidím jen, jak stéká po skle. Jako slzy. Slzy v dešti. Kdo je rozezná?“
Tato kniha obsahuje mnoho bolestných vzpomínek a žalu, ale také naději a smíření. Nese se v podobném duchu jako předešlý díl, kdy nález mrtvého muže vyústil v komorní rodinné drama. Opět je tu sugestivně vylíčena krásná, ale zároveň nehostinná příroda Vnějších Hebrid a pohnuté osudy hlavních postav. Také na mě silně zapůsobil, až dojal, pohled do myšlenek člověka, který trpí Alzheimerovou chorobou.
Částečně je tu i nastíněno téma hledání vlastní identity, neboť „rodiče jsou skála, na které člověk buduje svůj život“ a „nikdy nemůžeme vědět, čím si druhý člověk v životě prošel, ačkoli si myslíme, že ho dobře známe.“
Poslouchala jsem jako audioknihu a mohu jen doporučit. Procítěný přednes Jiřího Dvořáka pozvedl knihu ještě výše, neboť dokázal velmi citlivě vyjádřit, co postavy v nitru duše cítí.
„Chodíme do domova důchodců a vidíme jen spoustu sedících staříků. S prázdnýma očima, se smutným úsměvem. A nebereme je na vědomí, protože jsou… no zkrátka staří. Jsou opotřebovaní, a tak nám málem nestojí za to, abychom jim věnovali nějakou pozornost. A přitom se za každýma těma očima skrývá celý jeden život, příběh, který by ti každý z nich mohl vyprávět. Příběh o bolesti, lásce, naději, zoufalství. O věcech, které cítíme i my. Stáří jim neubírá na právoplatnosti ani na skutečnosti. A jednou na jejich místě budeme také. Budeme tam sedět a dívat se, jak nás mladí neberou na vědomí, protože budeme… no zkrátka staří. A jak nám bude?“
Dobrá atmosféra ostrovů, dobrý životní příběh Tormonda McDonalda, ale vůbec bych tam nějak nepotřebovala tu hlavní postavu, Fina, přišel mi úplně bezcharakterní a pro příběh zbytečný.
Na konci knihy je to vzdy wuau. Hned jdu na treti dil. Jen doufam ze tam zase nebudou trapit deti:-(
Stejně jako u prvního dílu i zde se mi především líbily kapitoly z minulosti, které přibližují život za starých časů, neustálý boj s tvrdými životními podmínkami. Autor prostě dokáže velmi dobře do slov zahrnout všechno to drsné, co člověk na Skotsku miluje. Popisy ostrovní krajiny, cest, lidí - to je přesně to, co se mi na skotské trilogii líbí. A ano, nějaká ta vražda a děj tam musí být taky, aby příběh držel pospolu, ale není tím hlavním pilířem, který Mayovy knihy odlišuje od haldy jiných, zapomenutelných.
Peter May píše skvěle příběhy. Po přečtení Skály jsem se na druhy díl moc těšila. Ale asi není ta správná doba na tak “studenou” knihu. Několikrát jsem ji odložila a docitala těžko. Tak pro to pouze tři hvězdičky. Ale vřele všem doporučuji si ji přečíst.
Skvělé čtení. Začala jsem číst ihned po přečtení Skály a autor opět nezklamal. Čehož důkazem je i to, že jsem začala okamžitě číst i poslední díl ze série Šachové figurky. Doporučuji určitě.
Wow! Právě jsem doposlechla a musím říct, že vedle Ostrova Entry a prvního dílu Skála (jež jsem měla potěšení slyšet) byl tento příběh ještě o kapičku lepší. Ale během čtení mě napadlo, zda P. May umí napsat také veselý příběh nebo alespoň optimistický do budoucna? Zatím jsou všechny postavy poměrně depresivní a v minulosti dost vytrestaní životem, až se člověk ptá proč? Na druhou stranu to dělá příběh příběhem, ten smutný osud. Jinak by nebylo o čem vyprávět. Jasně chápu, ale stejně máte po dočtení zvláštní pocit.
Nevím proč, ale mám z autorových knih dojem, že průběh vyprávění je daleko zajímavější než jeho vyústění. Ano, zajímalo mě kdo je vrah, ale to jsem tušila již od jisté kapitoly, daleko zajímavější bylo sledovat, co, jak a proč se vlastně odehrálo. Kouzlo Mayových knih není v překvapivém rozuzlení ani neočekávaném zvratu na závěr, ale hlavně v bravurním převyprávění pohnutých lidských osudů a dech beroucím popisu místa, času, situace, atmosféry a vykreslení charakteru lidí. Takže vzhůru na třetí díl, jelikož tady byl konec poněkud useknutý, nemyslíte?
Pěkně napsaný příběh (vlastně dva v jednom), který se dobře čte. Příběh starce z knížky je hodně syrový a udělal z knížky o něco víc než detektivku.
Štítky knihy
Skotsko 50. léta 20. století tajemství pátrání v minulosti sirotci sirotčince
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skála |
| 2014 | Muž z ostrova Lewis |
| 2015 |  Pán ohně |
| 2015 | Výjimeční lidé |
| 2014 | Šachové figurky |
„Většina lidí prožije svůj život, aniž by zjistili, co leží pod kamením, po kterém kráčejí. Policista svůj život zasvětí tomu, že ty kameny obrací a zabývá se tím, co nachází pod nimi.“
Asi jsem se stala pravidelnou čtenářkou příběhů Petera Maye (druhou přečtenou určitě nekončím), příčinou je prostředí, které pro své příběhy zvolil. Je to totiž právě prostor, který výrazně definuje Mayovi knihy, a který je pro detektivní zápletku, kterou vždy na pozadí najdete, vyloženě prostředím (se svou uzavřenou a trochu schizofrenní náladou severských ostrovů) lukrativním. A navíc, pokud bych měla říct jen jednu věc, ve které je Peter May opravdu dobrý, tak je to popis (přírody, krajiny, vztahů, historie), ten jeho je dokonale barvitý a hlavně plastický, není to žádný strohý, plochý popis prostředí, ale před očima vám vyvstane 3D prostor, obývaný lidmi s jejich jinými a přitom tak podobnými starostmi, s jejich každodenním životem, jiným, díky prostředí ve kterém žijí a stejným díky starostem, které prožívají, jiný v životních zkušenostech, stejný v jejich důsledcích. Pokud se totiž potácíte v bezcílném kruhu a podléháte momentální existenční krizi, důsledky jsou stejné, ať už žijete na severním, větrem a mořem bičovaném ostrově Vnějších Hebrid, nebo uprostřed Evropy, cestu ven z toho začarovaného kruhu, ale především sílu k návratu, si vždycky musíte najít sami, to platí pro hrdiny Mayových příběhů, stejně jako pro každého z nás.
Nebudu se už rozepisovat o geografickém popisu, který je, díky zvolenému prostředí, dost zajímavý už sám o sobě, ani o tom historickém, kdy jsem se dozvěděla spoustu nových, zajímavých a pro mě dosud neznámých informací o historii této oblasti, obojí bylo opravdu výborné, radši ještě napíšu pár řádků k příběhu samotnému a jeho hrdinech. Prvně, musím říct, že hlavní postava Fin (jak jinak než policista, tentokrát ovšem mimo službu, pátrající po záhadě, z které se vyklube trestný čin) byl pro mě daleko větším sympaťákem (ač řešil spoustu podobných a smutných životních proher a nedorozumění) než depresivní Simo z ostrova Entry (první přečtená od Maye), a zrovna tak je to i s příběhem, ten Lewiský, vč. všech postav, mě přeci jen o nepatrný kousek zaujal víc než Entry, možná právě díky všem těm vedlejším nitkám, které se v příběhu odvíjely, jako je příběh o stáří a demenci, která ho provází, tedy příběh ztrácející se paměti a s ní i identity, ale taky příběh o životních rozhodnutích, která je třeba pořádně zvážit, protože ovlivní celý budoucí život, jako třeba, když děti mají děti, nebo o odpovědnosti, kterou rodiče dokážou na dítě navalit jak balvan, který pak vláčíte životem, tedy příběh o rodině a rodinné soudržnosti a odpovědnosti.
Právě jsem tedy dočetla umně poskládanou mozaiku složenou ze všech těch spojení, která se po generace mezi krajinou a lidmi vytvořila, a já pocítila jejich sílu, a to se mi líbilo, to mě nejvíc zaujalo i poučilo.