Úder ze stínů

27.02.2024

Opět zde z větší části kopírujeme časovou linku ze série Honor Harringtonové, tentokrát dílu Za každou cenu. Příběh tak začíná zajetím Michelle Henkeové republikou Haven a jejím následným propuštěním ve snaze prezidentky Pritchartové vyjednat mír.

Henkeová je pak vyslána do soustavy Talbot, aby zde velela námořním jednotkám. Setkává se zde pak také s kapitánem Těrechovem a dalšími postavami z předchozího dílu Ve stínu Saganami.

Více pak také pronikáme do Mesanského bloku a jejich plánů. Zejména Mesanský blok pak nechává na závěr knihy velký clifhanger, kdy děj končí krátce před spuštěním akce Zátoka ústřic, o které se dozvíme jen obecné informace, ale stále nevím, co za akci to vlastně přesně bude.

Daleko více prostoru zde ale má Úřad pro pohraniční bezpečnost, díky čemuž se dozvíme podrobněji o fungování tohoto aparátu Solárního svazu. Zejména oni jsou pak hybateli hlavního příběhu, přestože jsou jen loutkami Mesanského bloku. Prvním větším zásahem vojenských jednotek Solárního svazu se však začíná značně měnit hrací plocha, která byla po tak dlouhou dobu války mezi Mantichorou a Havenem téměř neměnná.

19.02.2024

(SPOILER) Hodnocení Úderu ze stínů je pro mě poměrně náročná mentální gymnastika. Takže nejprve a bez mučení - kniha se mi četla dobře. Děj utíká, Miki, neboli admirál Goldpeaková, je fajn 'hlavní' (u novějších knih Honorverse tenhle termín tak úplně nefunguje) postava, ale vrací se nám i Ajvars Těrechov a jiné postavy z minulého dílu a sledování dalších mesanských intrik je prostě zábavné a čtivé. Weber stále zvládá vyvážit dialogy, technické vsuvky, politiku a akci do poměrně vyváženého mixu.


Teď přijdou 'ale'. Možná někoho naštvou, takže pokud už jste knihu četli a/nebo Honorverse znáte a máte problém s jakoukoli krytikou vašich oblíbených knih, dál už prostě nečtěte.


Kniha má jeden obrovský problém - admirála Jozefa 'od téhle chvíle budeš synonymem tuposti' Bynga. Byng je nafoukaný, arogantní, bigotní a především naprosto, ale naprosto tupý. Dokonce i Meč Simons z Cti královny vedle něj vypadá jako skvělý taktik a vzor vojenské brilantnosti. A ano - Byng není tak úplně záporák, ale tupý předmět, kladivo, jejž Mesanský Blok hodil ze střechy a čekal, až se rozmlátí o dole položenou nokii. Ale o kolik lepší by byla závěrečná bitva, kdyby:
a) solariáni nebyli kolektivně lobotomové,
b) Byng by přežil první výstřel (třeba proto, že by se přesunul na jinou loď) a dostal šanci pokusit se o nějakou obranu, než by se on sám vzdal.


Dostali bysme tak šanci na nějaký charakterový vývoj v budoucích knihách, páč my VÍME, že Byng nebyl naprostý tupec, byl jen zaslepený arogancí a nenávistí k mantichoře a kdyby dostal šanci, mohl se vypracovat na plnohodnotnou postavu. Protože kdyby přežil, co by zažil: výsměch, za to, že se vzdal, ponížení v očích svích známých a přátel, těch, jihž si vážil a jenž považoval za sobě rovné. Jinými slovy náraz do zdi. V tom vidím tolik potenciálu.


A tím jsme u toho závažnějšího problému.


Takřka všechny knihy Honorverza od této počínaje mrhají potenciálem toho světa a postav v něm a mě to strašně mrzí.

16.01.2024

Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl čtrnáctý, druhý Saganami série: Úder ze stínů

To co jsem vychvaloval u prvního dílu, tedy návrat ke kořenům, se tady bohužel zase ruší. Situace v Talbottu se mění a vzrůstá na důležitosti i naléhavosti. A tak zatímco doma zuří válka, někdo se musí postarat i o tento kousek vesmíru. Jedna loď na to nestačí, hrstka je pořád málo. Dostáváme tedy první sólový příběh admirálky Mike Henke, která má za úkol stabilizovat místní lokalitu a vybudovat novou flotilu.

Na druhé straně je tady Mesa a Manpower. Plán se systémem Monica sice nevyšel, nikdo z Mantichořanů ale netuší, že další plán (ehm, další asi tři plány) už jsou dávno v pohybu. Novým prostředkem je systém Nové Toskánsko, poslední lokální systém nevstoupivší do Mantichorského království.. tedy už myslím císařství. A prostředníkem tady nejsou pod rukou předané křižníky, ale přímo celý Solariánský svaz. Protože co se asi stane, když to výbušné politické situace v Novém Toskánsku pošlete Solariánského admirála, který nesnáší Mantichoru a má velice popudlivou a vztahovačnou povahu? Bum.

A tak zatímco válečná situace s Havenem se na domácí frontě přiostřuje, v Talbottu hrozí konflikt se Solárním svazem. A my se na to můžeme podívat i ze strany Mesy, protože se nám odhaluje náš nový nepřítel a jejich plány. Plány, které mají být pro Mantichoru devastující. Tím se vlastně tato kniha stává i úvodem do dalšího dílu hlavní série, pokud čtete i ty vedlejší, máte náznaky co vše se bude řešit.

Tenhle díl nic revolučního nepřinese. Na jedné straně jde o opakování povedených věcí z minulého dílu ve větším měřítku, na druhé ho již dostihla velkolepost a osudovost hlavní linie. Řemeslně je to odvedené na jedničku a vyplatí se hned skočit na další díly. Nejobjevnější částí knihy se asi stane pohled nových (i když spíše naopak starých) záporáků a celý úvod problémů, do kterých se tato část galaxie hrne.

Dva malé mínusy jsou tedy nedostatek Haveňanů v této knížce a drobné opakování předchozího děje. Plusy jsou zde na napínavost v Novém Toskánsku, za šílené Solariány a slizké Mesany.

Kapitán Kobalt, RHN

19.09.2016

Vedlejší série se odehrává současně s hlavní, jen o kousek jinde. Jsme svědky stejných hlavních událostí - obrovské bitvy manťáků a liďáků, ale tentokrát jsou hlavní zákulisní pikle Lidských pracovních sil. v soustavě Talbott rozhodně ještě není vyhráno a chystám se na další sérii z Pochodně, která se podle mě bude taky odehrávat ve stejnou dobu na jiném místě. Autor si holt svůj svět nadále detailně rozepisuje.

05.03.2013

Fungující svět budoucnosti, přesvědčivé postavy a hlavně politika, mě velmi oslovily, ačkoli má kniha téměř 800 stránek při čtení mi velmi rychle ubývaly. Fandím Hvězdnému království a netrpělivě očekávám další knihu z toho krásně vymyšleného světa.