Stín svobody
David Weber
Ostrov Saganami série
< 3. díl >
Admírál Michelle Henkeová, sestřenice mantichorské královny Alžběty a nejlepší přítelkyně Honor Harringtonové, při obraně Hvězdného císařství Mantichory právě uštědřila ponižující porážku‚ neporazitelnému‘ námořnictvu Solárního svazu. Jenže Solární svaz je nejmocnější hvězdný stát v historii lidstva a zanedlouho se nepochybně vrátí – tentokrát s tisíci superdreadnoughtů. Michelle to ví… ale pochází z rodiny, která věří, že jsou věci, za které stojí za to bojovat. A každý, kdo se jí postaví do cesty, toho bude litovat. Román navazuje na knihy Ve stínu Saganamiho a Úder ze stínů.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , PolarisOriginální název:
Shadow of Freedom, 2013
více info...
Přidat komentář
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl osmnáctý, třetí díl vedlejší série: Stín Svobody
Tento díl navazuje na ten předchozí, je tedy mnohem podobnější druhému dílu této vedlejší série, než tomu prvnímu. Pokračuje tak Talbottská situace pod vedením admirálky Henke a s podporou komodora Terekhova. Mesa tahá za nitky a Solariáni se snaží Mantichoře zatopit pod kotlem.
Prvním dílkem je krize v Saltashi. A já tleskám, protože celé řešení situace z rukou mantichorského kapitána Zavaly je prvotřídním příběhem dosahujícím vrcholů menších Honorverse konfliktů. Poté se zase vrháme na celogalaktickou úroveň...
Pod útlakem solariánské OFC úpí spousta systémů na okrajích Solárního Svazu. Jsou minimálně ekonomicky vysávané, pravděpodobně také utlačované a ovládané. S mesanskou podporou tu tak vznikají centra odporu, rozhoří se ohně revoluce. A tyto revolucionáři žádají Mantichoru o slíbenou pomoc. ...Jakou pomoc?
Tenhle díl je kratší, o to je svižnější. Dobře odsýpá, pořád se něco děje. Já jsem spokojen. Hezký návrat k akčnosti dávných dílů, bez stovek stránek politiky. Jenže... další díl této vedlejší série (Stín vítězství) se odehrává s většiny času současně s touto knihou (a dalšími dvěma nebo třemi), rozšiřuje její pozadí a doplňuje spoustu vaty. A je dvojnásob tlustý. Ve výsledku je pak tato série trochu nevyrovnaná.
RADM Kobalt, RHN
(SPOILER) Tyhle komentáře píšu zpětně, takže mě nenapadá co jiného tu napsat, než: O něco horší a míň obsáhlý Stín vítězství. Ve skutečnosti je to vlastně jedna kniha. Jednoho dne, až budu mít asi tak měsíc v kuse čas, tak vezmu tyhle dvě e-knihy a tu jednu knihu z nich udělám, páč i když to bude šíleně dlouhé, pomůže mi to se v tom orientovat. V této i té druhé knize sledujeme další protimantichorskou operaci bloku pod falešnou vlajkou, ve které náš starý známý Damien Harahap a další agenti pro Blok obrážejí nejrůznější planety, kde má Svaz alespoň nějáký zájem, a pomáhají destabilizovat tamní vlády pod ochranou solariánského ÚPB rozpoutáním povstání, jemuž přislíbí podporu, ale ne svojí, nýbrž mantichorskou. To vše má vyvolat ve svazu dojem, že manťáci proti nim hrají špinavě, a zničit Mantichorskou reputaci všude jinde, až všude začnou vypukat povstání dovolávající se pomoci, o které nikdo na mantichoře nevěděl, že má přiletět. A jasně že to nevyjde, páč Miki poměrně rychle dojde, o co jde a jaké to bude mít následky, jakmile se objeví první z revolucionářů, který se nespolehl na slepé komunikační kanály od mesanů. Jinak kniha se stále parádně čte a tohle všechno. I ti revolucionáři z plejády světů jsou celkem sympatičtí a některé z těch postav jsou důležité i později v hlavní sérii nebo To End in Fire, takže se vyplatí si tuto dvojknihu přečíst.
Není dobré zrovna u takovéhle ságy mít pauzu, která trvá téměř dva roky. Alespoň myslím, že tolik času uplynulo od přečtení poslední knížky z Honorverse. Proto mi hodně dlouho trvalo připomenout si, jakými událostmi vše končilo a na co se navazuje. Kdo je kdo a za koho hraje. Ale naštěstí jsem si vzpomněl a mohl jsem si užít další skvělou věc od pana Webera. Jediné velké minus - znovu jsme se moc neposunuli a je nutné další čekání. Ale počkám rád...
Bolo to fajn. Politika a akcia celkom dobre namiešaná. Len neviem prečo sa tam vyskytli úplne rovnaké kapitoly ako v Sílíci bouři - jedna o Cachatovi a Zilwicko a druhá o Detweilerovi.
Opět typický Weber jak ho známe. Prostě úžasně propracovaná military sci-fi. Přelétl jsem to rychlostí střely Mark 23 :-) . A opět mě naštval tím koncem. Teď abych se ukousal netrpělivostí než vyjde další díl. Protože tenhle konec dává tušit úchvatnému dalšímu vývoji.
Pořád dobré, jen vyšší míra návaznosti na hlavní sérii a Pochodeň působí jako významné zpomalení děje, který není vyšperkováván tolik peripetiemi.
Další díl ze série Saganami, kde se opět řeší, co se děje ve vesmíru dále od Manticory – ve Vřetenu a v sektoru Madrás, které je pod dohledem Pohraničních sborů Solárního svazu. Na začátku knihy musíte přetrpět nudné pasáže příprav povstalců asi ve třech hvězdných systémech sektoru Madrás. S těmito povstalci se budete těžko ztotožňovat, protože ačkoliv všechny usilují o svržení tyranských vlád, tyto nové „hrdiny“ vůbec neznáte a nemáte k nim tedy žádný vztah, kvůli kterému byste s napětím čekali, co se s nimi stane. Weber tohle neztotožnění přiživuje i tím, že na osudy těchto povstaleckých skupin nahlíží spíše z globálního pohledu než z pohledu jednotlivých postav.
V druhé části knihy se konečně dočkáme toho, že v této části vesmíru Mantichořané mají už plné zuby solarianské arogance a dosud pasivní reakce na agresi Solariánů postupně přejde v aktivní jednání proti zdejším solarianským uskupením, což nakonec vyváží nudné kapitoly, kterými se musíte zpočátku prokousat.
Původně jsem si knížku chtěla nechat až na vánoční volno, ale nevydržela jsem. Já prostě příběhy ze světa, nebo spíš vesmíru, Honor Harringtonové miluju. Děj této knihy probíhá paralelně s příběhy základní harringtonovské série Honořina mise a Sílící bouře, ale vesmír je prostě moc velký, obydlených systémů příliš mnoho a záludné plány Mesy příliš rozsáhlé, než aby všechno mohlo být zahrnuto do jediné knihy. A právě ty spletité pavučiny vztahů jednotlivých systémů a frakcí si vždycky s velkým gustem vychutnávám. Předpokládám sice námitky, že děj je málo akční, ale akce ve Weberových knihách není samoúčelná a je většinou logickým vyústěním delšího vývoje určité situace. Ale když už ta akce přijde, pak se zpravidla jedná o spektakulární záležitost.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2000 | Stanice Bazilišek |
2007 | Ve službách Meče |
2000 | Čest královny |
2014 | Sílící bouře |
2009 | Ve stínu Saganamiho |
Události popsané v tomto dílu se odehrávají paralerně s událostmi v Sílící bouři. Namísto Honor zde ale sledujeme zejména Michelle Henkeovou a Ajvarse Těrechova.
Jak je v posledních dílech Honoverse zvykem, i tady je pár kapitol zcela okopírovaných z hlavní série. Taky se tu děje dost opakování obdobného děje. Takže zde sledujeme další Harahopovu (Buřičovu) snahu jako agenta Mesy vyprovokovat další ozbrojená povstání lidu proti diktátorským režimům. Jednu z těchto revolt vidíme probíhat v plném proudu, druhou teprve v počáteční fázi, která se zřejmě naplno rozjede až v dalším pokračování.
Také se tu opakuje stejná ignorance Svazu, jehož příslušníci stále ještě nepochopili, že už dávno nejsou nejsilnějším hráčem na hřišti a stále nedokážou pochopit, že jim nějací novobarbaři jsou ochotní odporovat ozbrojenými akcemi. A to i přesto, že už několikrát prokázali opak.
I přes toto neustále se opakující schéma je i tak stále zábavné sledovat, jak Manťáci dávají pořádně za vyučenou arogantnímu Svazu, který ani po tak dlouhé doby od prvního střetnutí není schopen přinést odpovídající reakci. Zejména to, že se Henkeová rozhodne, že se „hra“ přesune tentokrát už i na píseček Pohraniční bezpečnosti. Weber by ale měl brzy přijít skutečně s něčím novým, aby Honoverse neupadlo do běžné rutiny. Doufám, že otevřený střet s Mesou bude tou změnou, na kterou čekám.