Stín vítězství
David Weber
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423082/bmid_stin-vitezstvi-Bal-423082.JPG
4
34
34
Ostrov Saganami série
< 4. díl
Občas věci nevyjdou tak, jak se plánují. Mesanský blok má plán, na kterém pracuje už celá staletí. Plán na přeměnu galaxie a genetické vylepšení – svým způsobem – lidské rasy. Až donedávna šlo všechno jako po másle, pak ale Blok narazil na menší překážku na cestě zvanou Hvězdné království Mantichora. Vyřešilo to tak, že zinscenovalo válku se Solarním svazem, největší a nejstrašnější mezihvězdnou silou v lidské historii. A aby věci urychlilo, podniklo ničivý záludný útok, kterým zničilo průmyslovou infrastrukturu Královského námořnictva Mantichory. Pak pomocí diverzní operace Janus podnítilo revoluce na planetách spravovaných Mantichorou. To dohromady utvrdilo Solární svaz v odhodlání zničit Hvězdné království jednou pro vždy a zdiskreditovat ho po celé galaxii. I ty nejdůmyslnější plány ale mohou mít nezamýšlené důsledky a jedním z nich je v tomto případě nová naděje na svobodu pro utiskované národy v celém vesmíru.... celý text
Přidat komentář
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl devatenáctý, čtvrtý díl vedlejší série: Stín vítězství
Tento díl je bohužel řazen k těm horším v této sérii. Jistě, jsou zde věci a části co stojí za to. Jenže to pouze částečně vyrovnává ten zbytek. Kniha je zbytečně dlouhá, navíc na to, že se děj zas tak moc neposune. Příběh je roztříštěný a občas trošku zmatený, děj se odehrává na dlouhém časovém úseku, na spoustě planet a míst a z pohledu spousty postav. Děj se tak prolíná s předchozím dílem této série a navíc doplňuje aktuální dění pro hlavní sérii i špionážní vedlejší sérii. Velká váha je dána fanouškům z Polska a Čech, kteří dostali vlastní planety a postavy. Snad to nevezmou osobně, ale když ty lidi znám, tak mě ty jména v knížce spíše ruší.
Příběhy revolučních hnutí, které shazují okovy Solárního svazu samostatně špatné nejsou, každá planeta má svůj styl a své řešení. Vše od krvavé revoluce, kdy z měst zbydou jen krátery až po skoro mírumilovné řešení. Divokou kartou jsou zde Mantichořani a "Mantichořani", pak také Solariáni s jejich loděmi a mírovými sbory. Často tak výsledek stojí na tom, kdo na místo dorazí první. Zde rozhodně platí, že kdo má vesmírnou nadvládu, nemá problém zvítězit i na planetě pod sebou.
Kniha je pěkným kouskem skládačky celého Honorvese. Doplňuje pozadí a rozšiřuje děj, masivně také rozšiřuje samotný vesmír. Až na pár částí zde ale nevidím důvod jí číst někdy znovu (tedy potřetí). Její technická důležitost totiž převažuje nad zábavností čtení. A také zde nejsou žádní Havěňaně...
Je to široká zastávka na cestě k finále, chtěl jsem mít tuto knihu už za sebou, abych se konečně dostal k Nekompromisní Honor.
RADM Kobalt, RHN
Tyhle komentáře píšu zpětně, takže mě nenapadá co jiného tu napsat, než: O něco lepší a obsáhlejší Stín svobody. Ve skutečnosti je to vlastně jedna kniha. Jednoho dne, až budu mít asi tak měsíc v kuse čas, tak vezmu tyhle dvě e-knihy a tu jednu knihu z nich udělám, páč i když to bude šíleně dlouhé, pomůže mi to se v tom orientovat. V této i té druhé knize sledujeme další protimantichorskou operaci bloku pod falešnou vlajkou, ve které náš starý známý Damien Harahap a další agenti pro Blok obrážejí nejrůznější planety, kde má Svaz alespoň nějáký zájem, a pomáhají destabilizovat tamní vlády pod ochranou solariánského ÚPB rozpoutáním povstání, jemuž přislíbí podporu, ale ne svojí, nýbrž mantichorskou. To vše má vyvolat ve svazu dojem, že manťáci proti nim hrají špinavě, a zničit Mantichorskou reputaci všude jinde, až všude začnou vypukat povstání dovolávající se pomoci, o které nikdo na mantichoře nevěděl, že má přiletět. A jasně že to nevyjde, páč Miki poměrně rychle dojde, o co jde a jaké to bude mít následky, jakmile se objeví první z revolucionářů, který se nespolehl na slepé komunikační kanály od mesanů. Jinak kniha se stále parádně čte a tohle všechno. I ti revolucionáři z plejády světů jsou celkem sympatičtí a některé z těch postav jsou důležité i později v hlavní sérii nebo To End in Fire, takže se vyplatí si tuto dvojknihu přečíst.
Kvôli počtu a roztrieštenosti dejových liniek a priam extrémnemu množstvu postáv išlo o skutočne náročné čítanie. Ale nesťažujem sa – opäť to stálo za to!
Keďže všetko podstatné už bolo zmienené inými čitateľmi v predchádzajúcich komentároch, nebudem to tu ďalej rozvádzať a pridám už iba jeden citát zo str. 81:
„Společnost je v každé podobě požehnáním, zatímco vláda je ve své nejlepší podobě jen nutným zlem; v té nejhorší podobě pak zlem nesnesitelným. Na rozdíl od utrpení v zemi bez vlády, pokud jsme vystaveni stejné bídě díky vládě, naše neštěstí je zvýšeno vědomím, že sami poskytujeme prostředky, kterými trpíme. Vláda je stejně jako oblečení znakem ztracené nevinnosti. Paláce králů vyrostly na troskách ráje. Kdyby impulzy svědomí byly jasné, jednotné a lidé by se jimi vždy řídili, člověk by nepotřeboval žádného jiného zákonodárce. Tak tomu bohužel není. Člověk shledává nezbytným vzdát se části majetku, aby si zajistil ochranu toho zbytku, a to koná ze stejného zvyku, který mu i ve všech ostatních případech radí vybrat si ze dvou zel to menší. Jelikož je poskytování bezpečnosti pravým účelem a smyslem vlády, plyne z toho, že jakákoli její forma, která se zdá býti nejúspěšnější v zajišťování co největší bezpečnosti s co nejmenšími náklady, pak je tou najvýhodnější formou před všemi ostatními.“
Bál jsem se hlavně jedné věci - už je to hodně dávno, kdy jsem četl poslední román z tohoto světa. A vzhledem k tomu, že nás autor zásobuje desítkami (ba stovkami) postav a politických uskupení, myslel jsem, že budu od první stránky ztracený. Naštěstí jsem se chytil a mohl si román užít. Ano, hodně dlouho se v něm nic moc neděje, ale přesně takový ten klid před bouří si já užívám víc, než když se do sebe všechno pustí. A autor je pořád čtivý - myslím, že by se mi od něj líbil o tisícistránkový nedějový popis obyčejného dne kdesi v Mantichoře.
Orientovat se v téhle knize bylo pro mě velmi obtížné. Fanoušci honorverse si jistě už zvykli na mnoho postav a mnoho podrobností, ale v téhle knize mi přišlo, že už to Weber opravdu přehání. Jde mi hlavně o to, že opět tu jsou jakési povstalecké skupiny z různých planet, které si mylně myslí, že jim Mantikora pomůže se svržením režimů. A když takto sledujete asi tak pět příprav převratů či povstání, tak už to trochu ubíjí, protože je to víceméně podobné tomu, co se dělo v předchozí knize série Saganami. To je pro české čtenáře trochu vyváženo tím, že jeden z těchto světů se jmenuje Chotěboř, kde vystupují postavy s českými jmény převzatých od skutečných českých fanoušků (v Chotěboři se každoročně koná Festival fantazie, na kterém byl David Weber už několikrát hostem). Když se nakonec děj po několika stovek stran stane více akční a revoluce se začnou na všech těch planetách rozjíždět, začne to být konečně více zajímavé.
Hlavní problém této knihy ale vidím v tom, že už značně zasahuje do dění hlavní série Honor Harringtonové. Musíte si tedy upamatovat, co se dělo v poslední knize této série a paralelně pak postupovat v čase. Pak se dostanete tam, kde děj knihy z jiné série skončil, ale pokračujete ještě o několik měsíců dále. A to mi přijde už velmi nepřehledné a kontraproduktivní. Bylo by vhodnější, kdyby Weber tyhle dvě série spojil, protože jen opravdu ti nejzarytější fanoušci se dokáží v ději orientovat.
Musím ale přiznat, že mé potíže vyznat se v ději mě vedly k zamyšlení, zda si nepřečíst všechny ty knihy z honorverse znovu, čemuž jsem se kvůli počtu knih i stran doteď bránil. Ale ani by mě nepřekvapilo, kdyby toto někoho naopak otrávilo natolik, že by se rozhodl ve čtení této série (Saganami) už raději nepokračovat.
Náš milý autor se v tom začal už moc plácat. V poslední době co nový díl, to víc stránek a popisu. Celou ságu jsem četl několikrát a doufám, že ji Weber dokončí. Dávám tři a půl bodu.
Nuže...
Dlouhé čekání a konečně ofiko e-book.
Jinak nám Weber začíná sklouzávat někam, kam jistě fandové žánru nechtějí. V první polovině jsem občas myslel, že to nedočtu a i tak jsem některé nudné pasáže přeskakoval. Hromada různých jmen, co kde kdo komu šlápl na kuří oko, ale absolutně nezáživné. Korunu tomu nasadila ta polská pojmenování, to už jsem se se vůbec neorientoval, kdo je kdo. Od poloviny se autor konečně začal vracet k tomu, co od něj čekáme, zabojoval a ač to na začátku nevypadalo nijak optimisticky, nakonec přišel jen o jednu hvězdu hodnocení. Proč mají někteří autoři potřebu odvracet se od toho, co od nich čtenář chce? Snad to nebude v příští knize ještě horší. Podobně jako třeba Robert Fabian. Po naprosto famózních Mariňácích vypustil paskvil Ides Irae. Chvíli jsem si říkal, že to snad ani nemohl napsat on.
Tak teď jen nezbývá doufat, že nebudeme zase roky čekat na další knihu, že se Weber neinspiroval v tomto u Martina. Že i nadále zůstanou podobni jen postavou :-)
Takže mistře...prosím návrat ke kořenům...
První polovina knihy byla pro mě nudná, spousta nových postav a prostředí, jediný světlý bod je jedna z planet s českou stopou. Až v druhé polovině se začínají objevovat známá jmená a kniha dostává spát. Děj se konečně taky pohne dopředu a neopakuje pouze děj známí z předešlích knih.
Za mě dobrý. I proto, že ji lze, z Weberových řad konečně, zakoupit i jako e-knihu.
Souhlasím s předchozím recenzentem v tom, že se vyplatí připomenout si knihu minulou. Některé události jsou totiž, díky časové posloupnosti, z této knihy vytrženy do knihy minulé.
Návrat do minulosti mi vadí, neboť se, zhruba do poloviny knihy, opětovně probírají i věci již několikrát popsané. Naštěstí zdaleka ne v celém rozsahu této poloviny, spíše je rozvinut vývoj na planetách z minulého dílu, a dvou nových.
Kniha je čtivá, a jedna z planet by mohla českého čtenáře potěšit... byť její název jsem si musel najít na mapě, neb se mi nezdál jeho původ.
Celkově se děj moc dopředu neposunul, a mesanské rejdy pouze nabraly grády. A jak se zdá, tak ani v další knize hlavní řady mesani moc neutrpí.
Tak trochu si za parafrázuji ze Žhavých výstřelů...Co to čteš? Velké čekání. A jaké to je? Ne tak dobré, jak jsem čekal...
Dále komentář může obsahovat spoilery.
Skutečně dlouho jsem na tento díl čekal a skutečně jsem nedostal to, co jsem očekával. Měl jsem nějak pořád v podvědomí, že to má být další díl z hlavní řady a ne Saganami. Chápu(aspoň myslím) co celým tímto dílem chtěl autor říci a ukázat, ale dalo se to možná předvést na jedné soustavě a ne na několika(kdy to všude dopadne skoro stejně). Politikaření mi nevadí, ale tady tomu nějak pořád něco chybělo. I když se člověk dostane až ke konci, tak je mu odměnou menší bitva, ale přijde mi, že ji tam autor dal právě a jen kvůli tomu, že ji budou všichni čekat. Zároveň jsem trochu doufal, že se více otevřou stavidla kolem Bloku a člověk se dozví mnohem více...ale to je právě to velké čekání po takové době.
Možná by to vše dávalo větší smysl, víc by to do sebe zapadalo, kdybych předchozí díl nečetl před xy lety a nepamatoval jsem si jen základní události. Před přečtením doporučuji přečíst minimálně předchozí díl.
Ale i přes většinou negativní průpovídky dávám 4* Weber je prostě Weber.
A teď už jen čekat a čekat na další díl...(to bude zas dlouhých pět let:()
Naprosto nesouhlasím s předchozím komentářem. Je fakt, že tuto sérii miluju až nekriticky, ale na četbu tohoto dílu jsem byla se značným předstihem připravena, respektive varována, komentáři na fanouškovském webu. Po onom varování jsem však absolutně nečekala, že mě četba bude tak neskutečně bavit. Že se skoro na pět dní stanu součástí světa periferních planet, že mě osudy jejich obyvatel tak zaujmou, že budu s napětím sledovat, jak vycházejí, či nevycházejí jejich plány ... a jak se jen s velkou nelibostí budu vracet do reality. Grafoman Weber se s vykreslením jednotlivých světů i postav opravdu vyřádil. Naprosto dokonalé konstrukce složité pavučiny ekonomických, diplomatických a vojenských vztahů mezi jednotlivými systémy a uskupeními. Subtilní zákeřná manipulace ze strany Mesy vůči zevním systémům prostřednictvím dvou docela sympatických zabijáků, a naopak extrémně brutální řešení vůči vlastním obyvatelům ve snaze skrýt stále pokračující mesanské plány. A právě tato poslední situace vyústí v hodně velkou nepříjemnost pro Mantichoru v úplném závěru knihy, což ovšem slibuje další napínavé zápletky pro další díl.
A ještě takový drobný nápad - co kdyby se Harahap přidal k Zilwickému a Cachatovi? To už by teda byla opravdu silná trojka.
Jedno z největších zklamání tohoto roku. Díky dlouhému čekání mezi touto knihou a Stínem svobody se očekávání vyšplhalo do absurdních výšin a výsledek mě srazil na kolena.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Stanice Bazilišek |
| 2007 | Ve službách Meče |
| 2000 | Čest královny |
| 2014 | Sílící bouře |
| 2009 | Ve stínu Saganamiho |
Tenhle díl je tak trochu zbytečný, protože jen doplňuje podrobnosti k událostem, které již byly popsány v jiných knihách, zejména v předchozím díle Stín svobody.
Sledujeme zejména podrobnosti o některých revolucích, jako byla ta v Möbiu, kde si polínko přisadilo Svazové četnictvo, nebo ve Vlaštovce. Jsou zde ale také nové revoluce, kdy přidanou hodnotu má pro české čtenáře zejména ta v Chotěboři, která je osídlena českými kolonisty. Název planety Chotěboř pak není vybrána náhodně. Weber tak dává poctu českému městu, kam s oblibou jezdil na setkání fanoušků sci-fi a fantasy nesoucí název Festival fantazie. Přesto už začíná být trochu únavné a nepřehledné sledovat tolik revolucí na různých světech. Weber se to alespoň snaží ozvláštnit tím, že každá z těchto revolucí má různý stupeň úspěšnosti – od katastrofalních důsledků, přes těžké boje až po poklidné převzetí moci. Je zřejmé, že Weber má i povědomí o české historii, zejména o významu českého Sokola ve druhé světové válce a o Sametové revoluci.
Zajímavý je pak hlavně závěr knihy. Až zde se dočkáme alespoň jedné delší vojenské akce, kde po sobě začne střílet námořnictvo Mantichory a Svazu. A poslední strany knihy se pak také týkají obsazení Madrásu a příletu Henkeové k Mese, přestože se jedná spíše o jakousi předehru k dalším knihám. Musím ale přiznat, že závěr mě namlsal na další díl Nekompromisní Honor, který byl právě teď vydán.