Ostrov Štvanice
Karel Šiktanc
Z nedostatku příležitostí a především ze zlovůle oficiálních úřadů byl Karel Šiktanc přinucen vykonávat určitou dobu práci hlídače tenisových dvorců na pražské Štvanici. I za těchto okolnosti si ale básník uchoval důstojnost a svou nedobrovolnou situaci popisuje s jakoby až barokně vznešeným tónem, jenž ovšem nedokáže zakrýt obavy, strach a už vůbec ne rozčarováni a zlobu z tehdejších událostí. Do veršů se dále promítají rozporuplnost času, lítost nad zmařenými léty, pocit osobní nesvobody v totalitním režimu i symbol osamělého ostrova, na němž se člověk ocitne ponížený a bezmocný. Snad i proto Šiktanc s pietou vzpomíná na básnické přátele (Mikolášek, Holan, Skácel), kteří měli podobně nelehký osud jako on. Teprve v poslední básni, která je napsána těsně po listopadu 1989, je tedy "ještě teplá", lze cítit závan naděje i "pozdně narozený radosti".... celý text
Přidat komentář
Šiktance mám ráda. Někdy jeho básně třeba úplně naplno nepochopím, protože už přemýšlí hodně za roh a já třeba neznám všechny souvislosti, ale tak si aspoň užívám jeho hru slov. Díky to, že jsem se mohla na chvilku zastavit a zapřemýšlet si.
Autorovy další knížky
1990 | Adam a Eva |
1962 | Heinovské noci |
1990 | Český orloj |
1957 | Básnický almanach 1956 |
2000 | O dobré a o zlé moci |
Volně, i když většinou dost rychle plyne - pak najednou rým jako rána bičem:
"Lži jak husí vole
Visí z věty holé"
Sychravá atmosféra absurdního prostředí, občas světélka vztahů, setkání, vzpomínek. Kalná řeka pod oknem. Metafora na každém kroku, ale vychutnávám si extra speciálně název sbírky.