Ostrov Sukkwan
David Vann
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123434/bmid_ostrov-sukkwan-C4P-123434.jpg
4
247
247
Otec se synem odjíždějí na opuštěný ostrov u aljašského pobřeží, aby na čas unikli civilizaci i složité rodinné situaci. V poklidné zátoce je čeká dřevěný srub, v lesích pobíhá spousta lovné zvěře, moře se hemží rybami. Vyrovnat se s vnějším nepohodlím a přežít nástrahy počasí nebude až takový problém, mnohem větší nebezpečí se skrývá v hlavách obou osadníků. Samota na oba doléhá nesnesitelnou tíhou a pobyt na ostrově se brzy mění v bitvu o duševní zdraví a posléze i o holý život.... celý text
Přidat komentář
Příběh je hodně drsný, v půlce knihy přichází šok, a pak je to místy až těžko uvěřitelné. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, je velmi dobře napsaná.
V divočině s psychopatem, jak tohle dopadne? Nejde o horor, není to ani thriller, ani detektivka. Jde o důsledný ponor do psychiky otce a syna, orámovaný rychle ubíhajícím (skoro až) dobrodružným dějem uprostřed aljašské přírody. Ostrov Sukkwan opravdu existuje, stejně jako všechna ostatní místa z knihy, a díky doslovu o autorovi a jeho životě jsem si udělal konečný obraz celého příběhu. Ono se to tak nějak stalo, jen osudy hlavních postav David Vann pozměnil. Novela je velice čtivá, i když některé části jsou dost nepříjemné a šokující.
85 % (171 hodnotících je na průměru 83 %).
…
Dokážem se vůbec s někým spojit? zeptal se Roy.
Makám na tom, odvětil otec netrpělivě. Drž to chvilku takhle níž.
Mně se zdá, že je to furt stejný, dodal Roy po několika minutách, kdy na ně vysílačka jenom hvízdala.
Otec se k Royovi otočil a zahleděl se na něj se semknutými rty. Běž chvilku dělat něco jinýho, jo?
V této knize autor zužitkoval jak znalost nádherné a zároveň kruté aljašské přírody a rybolovu, tak vlastní traumatizující zkušenost.
Otcův nápad odjet se synem z civilizace a strávit rok jako zálesák v divočině se zvrhne v obrovské drama. Psychicky narušený otec je zoufalý a brzy je z něj zoufalý i syn. Autor dokonale a syrově popsal myšlenkové pochody jak syna, tak otce.
Celý příběh je velmi drsný, depresivní, šokující, ale také velmi reálný. Za mě je hodnocení 5*, ale rozhodně to není četba pro každého. Něco tak bezútěšného každý nedá, ale takové už jsou knihy Davida Vanna.
(Vzhledem k rodinné anamnéze přeji autorovi pevné psychické zdraví...)
Že se to na ostrově zvrtne, to se dalo tušit od začátku. Spíše jsem ale sázel na Roye. Spousta autobiografických prvků z autorovy otřesné životní zkušenosti a poučení, že si dospělí nemají řešit mindráky prostřednictvím vlastních dětí. Čtení na jeden až dva dny, ohromení na jeden až dva týdny. Poučný doslov.
Popis přírody je v knize dokonalý - nic romantického, ale divoká příroda na Aljašce se vším všudy, která je sice krásná, ale zároveň nezůstane člověku nic dlužna.
Roy je hrdinou na svých 13 let velmi vyspělým a zručným, narozdíl od otce mu nechybí ani sebereflexe. Bohužel jak sám řekl autor, jinak kluk dopadnout nemohl.
Otec Jim je úplná nula - ubrečený snílek, co odmítá převzít odpovědnost za veškeré své činy, celou knihu jsem jím pohrdala a když jsem zjistila, že druhá část knihy je vyprávěna z jeho pohledu, chtěla jsem se na čtení vykašlat.
Jedná se o hodně smutnou a mrazivou věc. Popravdě jsem jen stále nepochopila to srovnávání s McCarthyho Cestou, to je úplně každý pes, jiná ves...
SPOILER
Trochu netradiční námět, kdy zprvu otec se synem chtějí urovnat své vztahy pobytem na opuštěném ostrově, ale nakonec oba hlavní aktéři zemřou. Třináctiletý syn se na pustém ostrově zastřelí, nešťastný otec( psychicky nemocný člověk) pak je zavražděn.
Americká literatura dnešních dní přichází s výborným a nadaným autorem, kterému se konečně v českých překladech dostalo více pozornosti a prostřednictvím jehož knih na čtenáře dýchne kouzlo, ale i syrovost a bezútěšnost aljašského prostředí. Ostrov Sukkwan, kniha vyznamenaná mnoha cenami a původně řazená jako součást sbírky, je dokladem mistrovství autora. Pobyt syna a otce není jen dokladem dávného boje člověka s přírodními živly a snaze přežít v extrémních podmínkách zcela odlišných od městského prostředí, ale i drtivým svědectvím o kvalitě rodinných vztahů, rozpadu tradičních hodnot, lidském osamocení a křehkosti lidské existence. Kniha je tak vynikající sondou do duše moderního, vnitřně rozervaného člověka, avšak pro trochu otrlé čtenáře.
Tak , tohle byl opravdu depresivní ,drsný , smutný zážitek .
Dlouho jsem knihu nemohl dočíst povedlo se mi to až dnes .. každopádně se mi líbilo že kniha byla vlastně rozdělená na dvě části ... Doporučuji
Super napsané, první půlka z pohledu 13-ti letého kluka, druhá půlka z pohledu jeho otce. Ta je drsná, slovo drsná je slabé. Vše ale působí pravdivě, a člověk chápe, i když se mu dělá špatně a zvedá se žaludek.
Autor vycházel ze svých chmurných vzpomínek.
Doporučuji přečíst, ale bude vás mrazit.
Co říci? Prostě je to výborný kus kvalitní literatury. Ženám, které chtějí jen vyplnit čas mezi dvěma kopulacemi čtením bych ale raději doporučila literární veledíla Barbary Woodové.
Útlá knížečka, která zaujme pochmurnou trpkostí. Srovnání s Cestou Cormaca McCarthyho se samo nabízí, ovšem Ostrov Sukkwan je daleko bezvýchodnější (a to je co říct), kdy vztah otce a syna zápletku spíše komplikuje, než zceluje. Navíc nesympatičtí hrdinové - a to jednak nevyspělý puberťák, který neví co chce, tak především otec, který je prostě mamlas prvního stupně - dělají z vyprávění spíš psychologické drama než nějakou morální sebereflexi vlastního žití. Ale ať už jsou postavy jakékoliv, jsou lidské, a to je na celém vyprávění to nejsmutnější. Lidská hloupost a zacyklenost totiž vždycky bolí nejvíc.
Ještě si nemůžu odpustit srovnání s románem Vysvobození, který se (i když úplně jiným způsobem) dotýká podobného tématu v jedné z vedlejší dějových linií - jak se moderní člověk dokáže poprat s nelítostnou divočinou. Tady se to sice obešlo bez zdlouhavých pseudofilozofických pasáží, přesto James Dickey podle mě dokázal „splynutí“ s přírodou vystihnout daleko autentičtěji než David Vann.
Drsné a divné... Celé to bylo pro mě nepochopitelné, nereálné až nemocné. Četla jsem kvůli tomu, že se děj odehrává na Aljašce, která je mojí srdeční záležitostí, ale byl to krok vedle. Děsně naivní vidina přežití bez znalosti země a potřeb k tomu. Otec totální loser, když vezme dítě do takových podmínek a ví o přežití prd, stejně jako o svém synovi. Vzhledem k obsahu knihy, který mě rozsekal, nedokážu ani nijak ohodnotit autorův styl. I kdyby byl sebeskvělejší, tak to pro mě tuto knížku už nezachrání.
Moc metaforický, děj není... Jen hromada písmenek, slov a vět, kterejma se pan Nemocný (rozuměj: spisovatel) potřebuje vyprázdnit. Jen to asi neměl nikdo vydávat a přečíst si to měl jen jeho psychiatr... Taky je to i dost špatně napsaný. Absolutně nechápu, co to dělá v několika doporučeních ohledně postapo tématu.
Kniha, která je děsivá právě svou neuchopitelností, často až nesmyslným dějem, podivným vývojem postav, rostoucí bezmocí i zkratovitým jednáním postav i zkratkovitým vypravěčským stylem. Nicméně transformace iracionálních strachů, hrůzy a útěku od skutečnosti do skutečné hrůzy a útěku do iracionality je zde mimořádně silná a působivá. Vše je o to působivější, když se v doslovu dozvíme, že se vlastně nejedná ani tak o fikci, jako spíše o psychologickou metodu sebeuzdravení.
Precteno za jeden den. Urcite je kniha lepsi, nez Srub, vic to odsejpa a diky strance 89 me to nutilo se zamyslet, zda je autor normalni:) Zadny happyend jsem necekala, ta zoufalost situace otce a syna na ostrove je patrna od zacatku, ale toto... Nechci psat zadny spoiler, ale to s tim spacakem bylo fakt nechutny!
Tenounká knížka, která ale překvapí svým drsným obsahem. V polovině jsem nemohla uvěřit a musela číst opakovaně stránku. Komplikovaný vztah otce a pubertálního syna na pozadí aljašského ostrova, překvapivý děj, trochu depresivní, ale o to více reálný, když autor nachází inspiraci ve vlastním životě.
K přečtení druhé části knihy jsem se musela pár dní nutit, protože první část mě úplně odrovnala. Je hrozné, že se člověk někdy chová jako idiot a nepřestane s tím, dokud se nestane něco nenapravitelného.
Jazyk osekaný jen na to nejnutnější stejně jako holý boj o přežití, který se z pobytu na ostrově stává. Autorova záliba v McCarthym a jeho vlastní život vyústily ve výbornou novelu. Jen ten závěr mi přijde už zbytečný, ale kdoví, možná právě takový byl nevyhnutelný.
Otec, syn, pustý ostrov, drsná příroda. Ingredience jako z dobrodružného románu, ovšem tady se rozehrává beznadějný psychologický příběh. Otec je totiž podivná figurka, přetékající vnitřními běsy a jeho nepřipravenost na život v drsné krajině je famózní.
Pomalejší rozjezd vůbec není na škodu, i tak v něm cítíme tu hrůzu co má přijít. Navíc pasáže plné příprav, stavění všemožných přístřešků a zásobáren, lovení zvěře či výpravy po okolí jsou velmi čtivě napsány. Snad jen absence uvozovek v přímé řeči mi ze začátku trochu vadila, to ale velmi rychle pominulo, a postupné vtahování do děje bylo čím dál tím intenzivnější. Ani sem se nestíhal koukat na čísla stránek, i když vím že od devětaosmdesáté jsem začal knihu číst s pokrouceným, vyděšeným výrazem ve tváři. A to až do konce. Je to tak drsné a morbidní, že bych čtení asi ani nedoporučil každému.
Strašná kniha v nejlepším slova smyslu, navíc podtržena autorovým vlastním krutým osudem.
Pokud by někdy někoho napadlo knihu zfilmovat, myslím že ideální volba pro tvorbu soundtracku budou This Will Destroy You či Mono.
Štítky knihy
sebevražda Aljaška boj o přežití ostrovy americká literatura psychologické romány samota otcové a synové
Skvělé.