Ostrov Sukkwan
David Vann
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123434/bmid_ostrov-sukkwan-C4P-123434.jpg
4
247
247
Otec se synem odjíždějí na opuštěný ostrov u aljašského pobřeží, aby na čas unikli civilizaci i složité rodinné situaci. V poklidné zátoce je čeká dřevěný srub, v lesích pobíhá spousta lovné zvěře, moře se hemží rybami. Vyrovnat se s vnějším nepohodlím a přežít nástrahy počasí nebude až takový problém, mnohem větší nebezpečí se skrývá v hlavách obou osadníků. Samota na oba doléhá nesnesitelnou tíhou a pobyt na ostrově se brzy mění v bitvu o duševní zdraví a posléze i o holý život.... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem skvělou knížku podle komentářů, ale vůbec se mi nelíbila. První polovinu jsem čekala, co se z toho vyklube a když se "vyklubalo", tak mě úplně přestala bavit a ani jsem ji nedočetla.
Přečetla jsem 3/4 a stačilo. Začátek příběhu, kdy otec a syn jedou na Aljašku bydlet v divočině je lákavý. Ovšem brzy se ukáže, že jsou velmi velmi nepřipraveni, že otec věčně brečí a vůbec je divný. Děj se dost zvrtne, dále je to nechutné, nemohla jsem dočíst. Postavu otce jsem jaksi nepochopila, i když je vzadu uvedeno, že autor se tímto příběhem jaksi vypsává ze svých vzpomínek. Psal to zřejmě pouze pro sebe, že by psychoterapie?? Proč toto divné dílo s ještě divnějšími postavami a událostmi předkládá čtenářům, nechápu.
Ještě než jsem dočetla, půjčila jsem si i " Srub", no to je ještě horší...Tento autor mi absolutně nesedí.
Opravdu nevím, čím začít. Abych neprozradila děj knihy, ale zároveň si postěžovala na to, co se mi nelíbilo. Tak za prvé. Když jedu do divočiny na rok, snad o té divočině něco napřed zjistím a vezmu si s sebou všechno vybavení, které budu potřebovat. Za druhé, otec, který v noci brečí, je absolutně nesympatická postava zralá na facku! Dále, trochu jsem předvídala, co se stane, tedy až na ten zásadní zvrat. A po tomto zásadním zvratu se už děly jenom nepochopitelné věci, nad kterými zůstal rozum stát. Jak taková blbost mohla dostat nějaké ocenění? Pro mě fuj a ani jsem to nedočetla.
PS: Snad poprvé jsem knize dala hodnocení odpad!, ale usoudila jsem, že by to nebylo fér, když jsem to ani nedočetla. Tak hodnocení vynechám.
Jsem na rozpacích. První část knihy mě nadchla, dala bych pět hvězdiček, z druhé části jsem naopak byla docela rozčarovaná. Nechci moc prozrazovat kvůli spoilerům, ale dojde k jistému zlomu, který skoro vyrazí dech a musela jsem si ho přečíst několikrát, jestli se nemýlím. Bohužel poté, co mi došlo, že je to fakt, cítila jsem skoro zklamání a jak jsem četla dál, tak narůstalo. To, co se v knize dělo, mi připadalo nelogické a nedokázala jsem se s tím zcela smířit ani po přečtení doslovu, který leccos vysvětluje. Mám ráda nečekané zvraty, ale musí dávat smysl a tady to tak nebylo. Jinak nápad skvělý, otec s třináctiletým synem odjedou na aljašský opuštěný ostrov s tím, že tam budou žít pospolu, živit se jak to půjde a budou se snažit pospojovat narušené vztahy. Že jejich záměr (resp. záměr otcův) tak zcela nevyjde, je nasnadě. Parádní popis přírody a vůbec zálesáckého života, i běsů, které pronásledují otce, a zároveň rozpaky syna, který se chová dospěleji než jeho táta.
Je těžké hodnotit takovou knihu. Napsat o ní, že je hezká, by znělo "úchylně". Je ale zajímavá - s nečekaným a naprosto šokujícím zvratem uprostřed knihy (i já jsem si musela přečíst dvakrát, abych uvěřila, co se stalo). Velice zajímavá je také změna vypravěče nabízející pohled druhé strany, i odvaha autora psát tak naturalisticky o tématu, které je už samo o sobě tak děsivé. Co mě ale dostalo nejvíc, byl doslov. To, že autor čerpal částečně z vlastní zkušenosti, posunulo teprve příběh do té hrůzostrašnosti reality.
Wau, tak tohle jsem opravdu nečekala! Knihu jsem si pořídila na doporučení a rozhodně nelituji a doporučuji dál.
Nečekaný vývoj událostí, opravdu skvělý příběh, který mě chytil a až do konce nepustil. Dokonce mě bavily i pasáže o kácení stromů a stavění udírny, protože se to četlo svižně a celkově mi to přišlo plynule napsané. Normálně takový druh literatury nevyhledávám, o to víc jsem překvapená a nadšená.
Četlo se to skvěle, jen ten konec mne trochu zklamal...
Ale jinak dávám plný počet bodů a doporučuji k četbě.
"Hezká" a čtivá novelka! Překvapivý děj, trochu depresivní, ale o to více reálný! Vztah otce a syna (v první části spíše syna a otce) může být opravdu velice komplikovaný. Doporučuji, čte se svižně!
Z tejto knižky mám veľmi rozpačité pocity. Námet, život v aljašskej divočine a komplikovaný vzťah otca a syna, znel skvele. Po prečítaní autorovho životopisu mi bolo jasné, že nejaké prekvapenia asi môžem čakať.
Autor píše zaujímavým štýlom, nepoužíva priame reči, opisy perfektné. Ale mňa to nechytilo. Príbeh napínavý s silný, ale mňa vôbec nestrhol. Ťažkosti a tragédie v živote hlavných postáv ma nechávali chladným. Proste sa mi nepodarilo do tohto diela ponoriť.
Myslím, že to bol literárny štýl autora, ktorý vo mne postavil nejakú bariéru, ktorou mi nedovolil preniknúť a knižku si naplno užiť. Nie, vôbec nie je zle napísaná, akurát nie na mňa. Môžno keby vonku zúrila zimná búrka, pôsobila by na mňa knižka inak...
Ještě teď mám husí kůži. Thoreau říznutý Cestou pana Carthyho. Postavy: Otec a jeho třináctiletý syn. Kolem aljašského ostrova Sukkwan se rozprostírá jen širé moře, dřevěný srub s jedinou obytnou místností, v němž mají podle plánu celý rok bydlet. .Kluk nemusí chodit do školy, táta do práce, obstarávají si obživu rybolovem, chodí na medvědy, kácejí stromy, aby měli čím topit a neumrzli v tom kraji bez civilizace. Taky bez vysílačky a mobilů. Chtělo by se říct, idylka. Jenže! Od začátku cítíte všudypřítomné napětí, které pomaloučku narůstá. V nehostinném kraji ostrova postupně vyplouvají na povrch nejen každodenní problémy jak si obstarat nové jídlo, vyrobit marmeládu či stlouct stříšku nad dřevník, ale zjevují se i „duchové“ z dob, kdy synek byl ještě malý a otec nebyl zrovna dvakrát hodný tatínek. Nikdo nikoho nebije, nelítají sprostá slova, hádky se nekonají. Celou dobu ale tušíte, že něco přijde.A opravdu přijde. Máte rádi knihy, kdy ve vyprávěném příběhu naráz jedinou větou nastane něco tak neočekávaného a zásadního, že lapáte po dechu a říkáte si, to jsem asi přečetl špatně? A čtete znova a znovu dokola tu jednu jedinou větu a zjišťujete, že ta věta nezmizí, a že od teď už bude v knize všechno jinak?Tak to jste na ostrově Sukkwan správně. Co se stane, neprozradím. Jisté je, že ten příběh nemůže skončit dobře. Pohltí vás, převálcuje, omráčí. A budete na něj myslet ještě hodiny a hodiny poté, co už přečetli. A přitom žádný rozsáhlý román. Novela.
Měl to být výlet o vzájemném sblížení, jenže démoni minulosti jsou silnější, než se zdálo. Vysaje vás, převálcuje, zdrtí. A budete na něj myslet ještě dlouho poté.
Neuvěřitelně silný čtenářský zážitek. Uvízne člověku na dlouho v hlavě. Ještě teď mám husí kůži. Dlouho, nebo možná nikdy jsem nečetla něco, co by mě tak pohltilo a strhlo. Běžně takový druh literatury nevyhledávám, o to víc mne to překvapilo a nadchlo. Celou dobu tušíte, že se něco stane. A opravdu se stane.
Nic šílenějšího a děsivějšího jsem dosud nečetla. Tato kniha, a teď mi odpusťte ten výraz, se nedá popsat jinak než - hustý. Fakt hustý. Říct o ní, že je hezká, by znělo opravdu divně. Je zajímavá a poutavá. Depresivní a deprimující, avšak i přesto vás vtáhne a nepustí, musíte číst neustále dál, protože je to zkrátka neuvěřitelné. Četla jsem jí s takovým psychickým vypětím a zápalem, že jsem nevnímala nic kromě knihy. A to i přesto, že při čtení druhé části se mi někdy dělalo fyzicky zle. Nebyla jsem schopna to vstřebat. Nicméně jsem byla tak paralyzovaná tou intenzitou, že bych z ní nespustila oči, ani kdybych chtěla.
David mne něčím opravdu dostal. A to něco bylo vážně silné, jinak bych to nedokázala přečíst. Na jednu stranu si přijdu úchylně, na druhou stranu bych všem doporučila, aby si to přečetli. Přece jen se v těch silných životních příbězích vyžívám. A tohle mi dalo vše.
Na Davida se zaměřím a určitě si budu hlídat další jeho počiny.
Knihu jsem četla na doporučení, a tak jsem asi očekávala více. První půlka byla dobrá, krutý život v divočině umocněný naprosto nepřipravenými jedinci, kteří se domnívali, že jedou na "dovolenou". Bylo zajímavé sledovat jejich osud, naprosto neočekávaný zvrat na konci první půlky byl překvapující, ale tím to také končí. Druhá půlka mi přišla vykonstruovaná, jakoby autor tak trochu vařil z vody, některé pasáže mi přišly umělé, zbytečné a přemrštěné. Je pravda, že trudný život autora asi pochopit nemůžu, ale druhou částí jsem byla přímo zklamaná. Upřímně přiznávám, že nejsem příznivcem tohoto druhu literatury.
Do již celkem profláklého námětu "člověka v tísni na odlehlém místě" obtiskl Vann kus svých skutečných životních prožitků lehce brutálním, ale zato ohromně čtivým Mccarthyovským slohem. Do nádherných až romantických popisů krajiny zasazuje jako protipól děj zpočátku plný nepříjemného očekávání věcí zlých a nepříjemných. Ty opravdu nastanou, a to způsobem, který čtenáře předpokládám alespoň mírně šokuje. Výborný debut.
Taká smutná depresívna kniha. Text celkom na úrovni. Východzia premisa. Moja bývalá žena so mnou nepustí dcéru na Pohodu nieto ešte na rok niekam kde sneží v auguste.
Musím poctivě říct, že při čtení se mi zvedal žaludek. A po přečtení autorova životopisu mě napadlo, že lidé s podobnou rodinnou anamnézou jako on by možná měli být striktně udržování daleko od možnosti cokoliv napsat, aby svoje drtivě depresivní myšlenky nemohli šířit dál... ale to byl jen takový nápad. Knížka je svým způsobem strhující, moc relaxační čtení to tedy opravdu není. Kdo má rád hodně drsný děj, jistě si přijde na své. Některé detaily byly pro mě až příliš nechutné. Prostě čtení jen pro otrlé. Silný, neobvyklý příběh, člověka napadá spousta otázek, překvapivé, hodně překvapivé dějové zvraty.
Událost v půlce knížky byl šok, ikdyž jsem po přečtení komentářů očekávala zvrat, zůstala jsem s pusou dokořán. Ovšem co očekávat od autora s takovými životními prožitky. Knížka se výborně čte, první část mě naprosto vtáhla, měla jsem pocit, že jsem tam s nimi. Konec ani jiný být nemohl. Perfektní.
Čekal jsem Jacka Londona a dostal jsem Cormaca McCarthyho. Nic proti tomu. Četba je to velmi poutavá, kniha se čte jedním dechem a uvízne čtenáři na dlouho v hlavě díky nečekané události v polovině textu. Od absolutního hodnocení mě nicméně odrazuje podle mne vykonstruovaná výchozí situace. Úplně se mi nezdá představa, že třináctiletého kluka jen tak jeho matka pustí na rok do divočiny. Ale možná jsou na to na Aljašce zvyklí. Knihu vřele doporučuji, poslední dobou se mi nestává moc často, že by se mi něco takhle líbilo. 90%
Šestkrát jsem si musel přečíst poslední větu první části, než jsem tomu zvratu byl schopen uvěřit. Teprve když si zjistíte souvislosti celé knihy, naprosto ucítíte sílu látky.
Nehorázně dlouho jsem nečetl něco, co by mě tak vtáhlo a tak drželo. Rozečetl jsem večer, pokračoval i další den ve škole, i během vyučování, samozřejmě, v tom prostředí se nedalo řádně soustředit aani tomu věnovat. Ze školy jsem šel pěšky a s knihou v ruce domů, četl a četl a četl, kráčejíc chladným dnem mezi kalužemi, nevnímajíce nic kromě knihy. Najednou mě někdo chytí za ruku a říká moje jméno. Byl to můj děda. Něco jsme spolu prohodili. Pokračoval jsem cestou domů...
David Vann prodal opravdu bodavé téma a jako správný literát si ho náramně poupravil. Bojím se ovšem , že v dalších pracích, soudě podle anotace, se už bude jen opakovat. Přesto je Ostrov Sukkwan mnou asi nejrychleji přečtená próza, kterou jsem slupl do čtyřiadvacetihodin od prvního otevření (a zajímalo by mě, jaký podíl na tom měl Filtrův překlad - dlouho jsem neměl ponětí, že to byla jeho práce). Líbí se mi Vannův úsporný styl, bez přikrášlování, jen příroda a psychické lámání hrdinů skrze reálné kulisy. Dynamika.
Štítky knihy
sebevražda Aljaška boj o přežití ostrovy americká literatura psychologické romány samota otcové a synové
Na to jde snad říct jen "Fíha, to je mazec." Zprvu to vypadalo jako takový Londonovský výlet do divočiny s dramatickým nádechem a deziluzními prvky, ale ta katarze je tam hodně divoká. Obzvláště ve spojitosti s doslovem, který dokresluje novelu obrazy z Vannova života. Beru to ale hodně jako vnitřní čištění autora (i když se tomu sám brání) a přijde mi, že by se čtenáři ty věci měly pospojovat i bez doslovu. A to se u mě nestalo, ať už to vězí přímo ve čtenáři či v podání knihy.