Ostrov Uctívačů ginga
Svatopluk Hrnčíř
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478629/bmid_ostrov-uctivacu-ginga-14e-478629.jpg
4
44
44
Uctívači ginga série
1. díl >
Po stopách neznámých příběhů Rychlých šípů: Příhody slavného klubu Rychlé šípy ovlivnily už několik generací a znovu ožívají v dobrodružstvích dnešních kluků a děvčat. O jednom z nich vypráví i Ostrov Uctívačů ginga, první díl z trilogie Svatopluka Hrnčíře. Vydejte se v něm do Stínadel a na tajuplný ostrov za záhadami, které začaly objevem neznámého příběhu "Rychlé šípy hledají gingo".... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Po letech přečteno znovu a po letech mé hodnocení není již tak příkré. Jak mi dříve vadilo, že Svatopluk Hrnčíř si Uctívače ginga pojal po svém a rozvedl jejich mystiku a rituály, tak mi to dnes přišlo osvěžující a zajímavé. Autor píše čtivě a věřím, že ve své době mohl zájem o původní RŠ u mnohých čtenářů skutečně probudit. Obávám se, že nyní knížka je svými reáliemi už trochu zastaralá, i když styl psaní je pořád velmi pěkný, ve srovnání se současnými autory obstojí a mohl by se dnešní mládeži líbit. (Nevím, tipuji, sama jsem dítětem 90. let. Ale bejsbolka jsme neříkali snad ani tehdy.) Oproti klasické chlapecké literatuře je rozhodně fajn zapojení dívčí postavy, takže i dívčí čtenářky se mají s kým identifikovat. (I když kluci Káťu stále nechávají stranou a de facto NENÍ plnohodnotným členem party na rozdíl třeba od knih Hoganových.) Jednu hvězdičku dolů dávám za zápletku s Kllopokem, která mi přišla už kdysi neuvěřitelná a navíc. (I když si matně pamatuji, že agentura bude hrát roli ještě v dalším dílu?) Stejně tak se mi příliš nepozdávalo všechno to, co děti při svém pátrání v blízkém okolí bydliště objevily, ale na místě jsem nikdy nebyla, a tak nevím, nakolik Hrnčíř fabuloval a nakolik vytesaní draci existují. Říkám si, že průměrné české dítě nebude mít takové štěstí na záhady, což je ostatně nešvar i jiných Hrnčířových knih (např. Talisman spiklenců). Při čtení jsem se přistihla při myšlence, že mě to překvapivě hodně baví možná, že za negativní hodnocení knížek o Uctívačích v mé paměti mohl spíše druhý díl, který mi přišel už hodně přehnaný. (Nyní mám rozečteno, tak uvidíme, jak po letech.) Hrnčíř není Foglar, styl psaní i ladění knížek je jiné, hravější a ne tak temné. Uctívači coby Vontové jsou tu za samostatný spolek, spíše by se dalo říct turistický / skautský oddíl, Hrnčíř jim vymyslel vlastní historii a mytologii, ale pozor, Štěpána Mažnáka v ní nenajdeme. Moc se mi líbil nápad s ukradenými komiksy, které jsou stylem kresby i scénářem hodně věrné předloze. Nicméně za nejlepší knihu od Hrnčíře, kterou mohu číst opakovaně, považuji Lovce z Ohňové hory, právě proto, že mi přijdou mnohem uvěřitelnější a díky tomu i nadčasovější.
Pěkný způsob. jak navnadit mladé čtenáře na příběhy Rychlých Šípů. Moc pěkně se čte.
Velmi uspokojivé.
Četl jsem od SH vícero děl, a musím říct, že tohle - alespoň pro mne - patří rozhodně mezi jeho nejlepší. Má spád, spoustu nápadů, tajemství, akci, dobře se čte. I trocha toho foglarovského ducha je tam k nalezení.
To je prostě Sváťa Hrnčíř ve své nejlepší formě. Stínadelská zápletka, záhady, šifry, akce, mladí i dospělí Vontové, napínavý děj. Moderní román pro děti a mládež se všemi správnými atributy dobrodružného čtení z prostředí tajemných a obávaných Stínadel, ale nejen z nich. Jakub Struna byl správný chlapík. Škoda že je již mrtev. Dětem plně doporučuji. Howgh.
Příběh je poutavě napsaný a vyvíjí se zpočátku velmi nadějně, ale závěr a rozuzlení příběhu na mě působily velmi naivně a jen těžko uvěřitelně. I když příběh jistě nemá být hodnověrný, jedná se o tak velkou naivitu, že nemohu jít s hodnocením výše než tři hvězdičky. 60-65 %
Příběh navazující na Foglarem vymyšlené Uctívače ginga. Hrnčíř rozvíjí příběh sdružení, které Foglar zmínil jen okrajově. Příběh je napsaný velice poutavě a chce se číst dál a dál a zjišťovat co je kde skryto, co Jakub Struna odkázal svým následovníkům. Styl psaní je pochopitelně jiný než měl Jaroslav Foglar a milovník Foglara si musí chvíli zvykat než mu přijde na chuť, zvlášť pokud zrovna dočetl klasickou foglarovku...
Pořád jsem se nemohl začíst, až ke konci se to trochu rozjelo.. za mě cca tři a půl hvězdy..
Pamatuju si, že mě to dost zklamalo, a na rozdíl od Yarwen mi vůbec nepřišlo, že to Foglara rozvíjí s úctou, nebo přinejmenším ho to nerozvíjí s velkým pochopením, Hrnčíř na to nabalil věci, které mi přišly ujeté a nesouvisející... A bohužel si po letech pamatuju hlavně ty a v podstatě nic jiného, asi že jak praví varanbooks, postavy samy byly zcela nezajímavé.
Akorát si ještě pamatuju, že tam byl taky výlet k léčivým vlastnostem ginga, což jsem předtím nevěděla - ale který vlastně taky spadá k těm věcem, které mi na tom neseděly. Zpětně si říkám: no jo, tehdy to bylo tohleto všechno zrovna nově dobové. Mám podezření, že Hrnčíř do přílišné snahy o dobovost upadá poměrně často, bohužel.
Postavy bohužel jen dosti schematicky načrtnuté, takže v knize není, kdo by mi byl sympatický. Autor na prokreslení svých hrdinů prostě nemyslel. Jen Kůk je vůl.
Yarwen: stejně jako?
Stejně jako Dumas napsal mušketýry po dvaceti a třiceti letech, tak se Hrnčíř ujímá Foglarova odkazu Rychlých Šípů a jejich stínadelských příběhů. Jako téma si zvolil skupinu Vontů - Uctívačů ginga. Jednoduchý, zpočátku fádní příběh se zajímavou zápletkou se ke konci znamenitě rozvíjí, když skupina tří kluků + jedné holky pátrá po mnoha letech po odkazu Uctívačů. Z celé knihy mám pocit, že se autor snažil přistupovat k Foglarovu dílu s úctou, nehodlal dále rozvíjet jeho příběhy, ale spíše nepřímo navázat na postranní linie bývalých událostí. Suma sumárum dávám palec nahoru, pro kluky a holky ve věku, kdy jsem já sám Rychlé Šípy hltal, je to velmi příhodné čtení.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Ostrov Uctívačů ginga |
| 2008 | Cour a Courek |
| 2006 | Vynálezy pana Semtamťuka |
| 2002 | Velká kniha komiksů z časopisů Větrník a Pionýr |
| 2004 | Klub dobrodruhů |
Poutavý i když místy neuvěřitelný příběh už trochu zastaral. Hrnčířovi se velice dobře podařilo vyjít z Foglarových románů a po svém vytvořil epický příběh ze stínadelských motivů. Sice rezignoval na vylíčení osobnostních vlastností hrdinů, jejich myšlenkový svět a výchovnou stránku, ale to vůbec nevadí, protože dětského čtenáře knížka určitě zaujme. Líbila se mi zdůrazněná faktická přenositelnost Stínadel na různá místa, nejen jejich vázanost na Prahu a zpřítomnění příběhu, který nepůsobí tolik vzdáleně. Rovněž zakomponování ženského prvku nijak neruší. Tolik typické Foglarovo tajemno a místy hrůzné líčení děje příběhu schází, ale opět to svědčí o tom, že autor nevytvořil plagiát a ani z jeho knížek jako jiní Foglarovi pokračovatelé nekořistil.