Ostrov vyhnanců: básně
Jiří Karásek ze Lvovic
Dekadentně laděná sbírka, jednotlivé básně se často obracejí k antické mytologii (Fénix, Medea, Heliogabalus) nebo jsou věnovány výrazným historickým osobnostem, často s důrazem na jejich neobvyklou sexualitu či společenskou vykořeněnost (Beatrice Cenciová, Chatterton, hrabě Platen).
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2002 | Sodoma |
1989 | Vteřiny duše |
1921 | Gotická duše |
1897 | Sexus necans: kniha pohanská |
2012 | Romány tří mágů |
Jiří Karásek ze Lvovic, o mrtvých snící, jenž od živých je navždy vzdálen. Už zaživa to věděl :) Tato sbírka je překrásná. Překrásná pro ty, kteří si libují v temné, mollové poezii plné skepse, marnosti a nepochopení ostatními. Už jen názvy básní jako Vinobraní bolesti nebo Ostrov vyhnanců, v podstatě glorifikující smrt jako vykoupení, hovoří za celou sbírku. Patří rovnou na piedestal.
"Nám o dnu zašlém vypráví, jejž jsme zas navždy promarnili.
Mně vášeň nudou, rozkoší jsou muka.
A teskním za láskou, jež dávno zhynula. Volám ji v poušti své, ač hlas vždy v prázdno šel. Volám ji nevěda, zda jsem ji vskutku měl."
Kde jsi pro mě dnes, Ty, Vyhnaný z ostrova. Jen silou pohrdání já pojím trosky bytí.