Osudná vejce
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440559/bmid_osudna-vejce-oZ1-440559.jpg
4
96
96
Profesor V. I. Persikov vynalezne paprsek, který urychluje buněčný růst a množení. Ve stejnou chvíli v Rusku pomřou všechny slepice. Jeden člověk, který se jmenuje Osud, chce použít paprsku k namnožení slepic z dovezených vajec. Profesor Persikov to však nechce dovolit, paprsek se musí zkoumat. Chce to zkoumat na plazech a na pštrosech. Omylem se zamění zásilky slepičích a plazích vajíček a jelikož Osud není biolog a nepozná rozdíl, začne množit hady a pštrosy. Ty narostou do obřích rozměrů a mají velmi rychlou schopnost množit se. Nikdo si s tím neví rady, vojsko prohrává bitvy proti plazům…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1929 , Kamilla NeumannováOriginální název:
Роковые яйца (rakavyje jajca), 1925
více info...
Přidat komentář
Mě to přišlo skvělé a při čtení jsem se téměř od toho nemohla odtrhnout!
Vynikající!
sci-fi motivem tajemných paprsků se ve své době inspirovalo mnoho spisovatelů; odpovídalo to vědeckým objevům a hypotézám, diskutovaným napříč společností v celém světě
po vetsinu doby neco mezi gogolem a zralokonadem, takze kvalitni zabava v jednodussi zapletce, napsano lehce a sveze.. zaver je ale docela mrazivy.
Neskutečně zábavné, fantastický příběh o tom, jak se megalomanským Rusům zas jednou cosi vymklo z rukou. Do toho tradiční sovětské kontrasty - všichni jsme si rovni, ale manželky papalášů si nechaly říkat "milostpaní" a aparátčik čekal od mužika poslušnost a pokoru, které se mu samozřejmě dostávalo. To vše na pozadí jakési sci-fi.
Zhruba tretinu som si pripadal, že čítam niečo od Ilfa a Petrova. Bulgakov groteskne vykresľuje porevolučné Rusko a komunizmus ako systém, ktorý musí nevyhnutne zlyhať. A zlyhane je to v prípade tohto diela poriadne brutálne. Až tak, že na počiatočné humorné vyznenie som takmer zabudol. Napísané krásnym jazykom.
Oproti Markétce a Zápiskům doktora celkem slabota. Ruskej vědec najde v roce 1928 způsob jak pomocí paprsku rozmnožovat žáby. Mezitím začnou jinde chcipat slepice. Nejakej jouda z vlády přijde za vědcem a sebere mu v rámci národního dobra paprsek a s vědomím, že množí slepice, vytvoří monstrhady, který mu všechno podělaj (sežerou manželku a tak).
Takže něco jako Hadi v letadle. Zkoušel jsem si představovat, ze vědec vypadá jako Samuel L. Jackson, ale ani to moc nepomohlo.
Žádnej full frontal, nikde ani náznak vodky. Co je todle za sovětskou literaturu?
Velice svěží jednohubka, kde už Bulgakov rozjíždí pomalu ten svůj absurdní cynický humor, který naplno rozvinul v Mistru a Markétce. A kniha se vleze do kapsy, což je její velká devíza.
Člověk by neměl porušovat přírodní zákony ... dost často si v honbě za dalším a dalším technickým pokrokem neuvědomujeme, že jdeme až "za hranici" ... jdeme proti přírodnímu řádu ... a to se nám může, jak nám ukazuje Bulgakov, pěkně vymstít ...
... Bulgakovovým cílem je varovat ... a tak přijde mráz a nám (lidstvu) se v tomto příběhu (ve většině jeho příběhů) dostane šance na nápravu chyb, ... a zas můžeme dál spokojeně žít?
... ale pozor .... ve skutečnosti by taková šance přijít nemusela!
A nejenom varování a poučení mi tento příběh přinesl ... prostě byl vtipný a příjemně se četl :-) ... po Mistrovi a Markétce je to moje druhá kniha od Bulgakova ... a rozhodně nezklamala, můžu jen konstatovat, že tenhle styl psaní mě baví ... a tak se Bulgakov zařadí k mým oblíbeným spisovatelům :-).
O profesorovi Persikovi, ktorý úplnou náhodou objaví paprsok, ktorý urýchľuje rast a množenie buniek. Jeho výskum skomplikuje zámena hadích a slepačích vajec, na ktorých chce tajomný paprsok skúmať. Predovšetkým je pozoruhodné ako nadčasovo a s akou fantáziou dokázal Bulgakov písať.
Pre mňa bola táto poviedka úplne dokonalá, žáner - inteligentný horor. - toto bola skutočná Diaboliáda!!! Tu nejde o nejaký bizarný pokus s fatálnymi následkami, ale o obžalobu zrůdného režimu, ktorý aj vedu zneužíval pre svoje ciele a o vysoko odborných veciach nechal rozhodovať robotníkov a roľníkov. Bulgakovov antikomunizmus tu nemožno prehliadnuť - stav univerzity po boľševickej revolúcii, slepačí mor, ktorý sa na západe sám od seba zastavil na hranici s Poľskom a Rumunskom, mimoriadna trojčlenná komisia v počte šestnásť súdruhov.... Perfektná bola aj epizóda s bulvárnym novinárom. Preto bez váhania 5* a miesto v mojom osobnom zlatom fonde!
Námět je fajn a Bulgakov umí psát - tolik nádherných popisů, detailně jsem si mohla představit scénu. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že ač psát umí, dokázal by to napsat i stokrát lépe. V celé novele jsem cítila, že ještě není úplně vypsaný a vyhraněný. Celkové tempo díla bylo velmi nevyrovnané, chvílemi moc rychlé a stručné, chvílemi zbytečně popisné. Ale chápu to prostě jako začátek jeho tvorby a tak to i beru.
Vtipná satira na lidskou vynalézavost, ale i malost. Nejde přímo o sci-fi, je to spíš komická kniha, která ovšem leckdy přesahuje i do jiných žánrů, třeba až horroru.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Vcelku příjemná novela, u které jsem se dokonce i zabavil. Mívám na pozadí při čtení zapnutý nějaký podcast, případně pětidění jednání Poslanecké sněmovny a musím s radostí konstatovat, že při čtení této povídky jsem úspěšně několik dílů proignoroval, což se mi zase tak často nestává.
Neříkám, že je tato novela kdovíjak originální. Ale vzhledem k datu její publikace je to vlastně vcelku vynikající kousek. Nikoliv jediný tohoto druhu u Bulgakova. Obdobné je drama Adam a Eva, kde je také paprsek, sci-fi, umírání, ale povaha paprsku je jiná, řekl bych opačná jeho postavení není destruktivní, ale protektivní.
Samozřejmě to v lecčems připomene Čapka. Koncem, a to berte jako spoiler, Bílou nemoc, najdete v tom Továrnu na absolutno, i Krakatit. Ostatně je to patrně jistým dobovým zasazením, Purpurový ostrov je zase nápadně podobný Válce s mloky, nelze však patrně očekávat, že by o sobě měli autoři kdovíjaké povědomí.
Na to jak se povídka tváří vesele a nadneseně, končí dosti drasticky. Pravda, svět se na rozdíl od Bílé nemoci nehroutí, konec je spíše nadějeplný, jako, dejme tomu, Továrna na absolutno, ale přeci jenom to vlastně bylo... no ne nečekané, jak bych to vyjádřil... zkrátka koncepčně ozvláštňující. Ostatně profesor skončil tak jak skončil zcela nevině, bez zapříčinění.
Osudovost v textu hraje větší úlohu než v jiných, výše jmenovaných dílech. Na rozdíl od Továrny, Krakatitu, i Bílé nemoci zde hlavní hrdina téměř doslova zakopne o geniální vynález a zrovna tak zcela nevině zakopne o svůj vlastní konec. Bulgakovovi se podařilo z Persikova udělat vcelku standardního vědeckého bručouna, který má chuť postřílet všechny idioty (čti novináře...) v okolí, přes to je svým způsobem sympatický, člověku je ho líto.
Poselství? To je na vás, ne na mě. Hledejte tam co chcete, třebas to věčně omleté varování před vlivem technologií přesahujících kompetence člověka, třebas tu sociální kritiku, která tu ostatně hraje odlehčující, milou úlohu. Zahraniční balení, že?