Osudný nepřítel
Ross Macdonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185098/bmid_osudny-nepritel-185098.jpg
4
12
12
Lew Archer série
< 14. díl >
Ross Macdonald byl ve vrcholné tvůrčí formě, když napsal tento román – do smrti za osm let měl napsat ještě čtyři další. Nepřítelem se v této knize stávají děti, sotva dospělé, nevinné, a přece řízením osudu zapletené do těžkých zločinů. Nejsou však prvotními nepřáteli jejich rodiče? Sandy Sebastianová by možná nebyla duševně vykolejená a nezapletla se do vraždy, kdyby nevyrůstala u nevšímavých rodičů, kde sobecký otec svádí boje s chladnokrevně vypočítavou matkou. A z Davyho Spannera by v normálních rodinných poměrech nevyrostl zabiják… Lew Archer si tohle všechno uvědomuje stejně, jako si to ještě lépe uvědomoval jeho duchovní otec. Snad proto byly jeho psychologické sondy do podhoubí zločinu stále krutější a nekompromisnější.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2001 , BB artOriginální název:
The Instant Enemy, 1968
více info...
Přidat komentář
Plný počet, i když je detektivka časově "historicka", byla to jízda. Rozuzlení bylo pro mě překvapením, ale jak se dá napsat skvěla detektivka...není potřeba hodně krve, ani moderní techniku, stačí mít mozek:-)
Ano, pokud si vzpomínám, toto je jedna z těch lepších Macdonaldových Archerovek. Sice po jejím přečtení okamžitě přestanete rozlišovat, která z nich to vlastně byla, takže - jako teď já - hodnotíte spíše takový prchavý zbytkový dojem z ní.... civilní odpočinková detektivka, která neomrzí, ale také nic jiného nenabídne...bohužel a bohudík
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1980 |  Šípková Růženka |
| 1983 |  Třikrát soukromý detektiv Lew Archer |
| 1975 | 3x Lew Archer |
| 1971 | Bíle pruhovaný pohřební vůz |
| 1972 | Honba za Phoebe |
Čtení s porozuměním, hlavní dovednost, kterou vyžadují Macdonaldovy romány o zločinu. Tentokrát jde o extrémně zamotanou historku, údajně silně autobiografickou (Tom Nolan, Library of America), kde se (jako obvykle) prolíná smutná současnost (to znamená šedesátá léta) s tragickými událostmi, které se podařilo utajit předchozím generacím. Důstojný následovník Chandlera mi i tentokrát připravil napínavou a vydatnou četbu, ovšem bez poznámkového bloku bych se, ve spleti jmen a mixu generačních vztahů antihrdinů, jistojistě ztratil, se smutným závěrem, že po přečtení zůstane sice příjemný pocit, ale vzpomínka na děj se rozpustí ve změti ostatních autorových archerovek a zmizí jako ztracené mládí a vůně parfému jeho kdysi tak krásných femme fatale.
85 % (zatím pouze 12 hodnotících s průměrem 85 %).
…
Nebyl příliš starý, ale jeho tělo bylo používáním pokřivené a jeho sešitá tvář byla zasazena do odlitku trvalého tvrdohlavého selhání. Jeho jasné modré oči vypadaly podivně nevinně jako u muže, který nikdy nebyl zcela začleněn do lidské společnosti. Takové muže jste vídali v malých městech, v poušti, na cestách. Nyní se shromáždili v dutých jádrech měst.
...
Musel jsem si přiznat, že jsem pro takové noci žil, pohyboval jsem se po velkém rozbitém těle města a navazoval spojení mezi jeho miliony buněk. Měl jsem bláznivé přání nebo fantazii, že den před svou smrtí, pokud vytvořím všechna správná nervová spojení, město úplně ožije. Jako Frankensteinova nevěsta.