Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války I-II
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270955/bmid_osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svet-O6l-270955.jpg
4
315
315
Vydání XI. I. díl V zázemí (1921) Na začátku knihy oznamuje Švejkovi posluhovačka paní Müllerová slovy „Tak nám zabili Ferdinanda“, že v Sarajevu byl zavražděn arcivévoda František Ferdinand d'Este. V pražském hostinci U Kalicha se Švejk setkává s tajným policistou Bretschneidrem, který nechá zavřít sprostého hostinského Palivce do vězení pro velezradu za odpověď na otázku, kde je obraz císaře pána (hostinský řekl „na půdě, sraly na něj mouchy"). Zatčen je i Švejk, protože tvrdí, že bude válka. Ocitne se na policejním ředitelství a poté v blázinci. Když válka skutečně vypukne, je Švejk povolán na vojnu. Protože trpí silným revmatismem, veze ho k odvodu paní Müllerová na kolečkovém křesle. Švejk přitom mává berlemi a křičí „Na Bělehrad“, čímž způsobí obrovské pozdvižení. Pak je léčen v nemocnici pro simulanty u doktora Grünsteina, pobývá na garnizóně (vojenské vězení), slouží u polního kuráta Katze a poté, co jej věčně opilý Katz prohraje v kartách, skončí jako vojenský sluha (pucflek) u nadporučíka Lukáše, známého mnoha milostnými aférami. Když mu nadporučík přikáže, aby mu sehnal stájového pinče, Švejk jej pro něho ukradne. Ukáže se však, že pes patřil plukovníkovi Krausovi von Zillergut a nadporučík Lukáš je poslán do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku, který se připravuje k odjezdu na frontu. Švejk jede pochopitelně s ním a říká nadporučíkovi, že „to bude něco nádhernýho, když voba padneme spolu za císaře pána a jeho rodinu…“ II. díl Na frontě (1922) Do Českých Budějovic jede nadporučík Lukáš se Švejkem rychlíkem a Švejkovi se přihodí nehoda. Baví se s železničním zaměstnancem o problematice záchranných brzd a možná on, možná oba za tuto brzdu zatáhnou a způsobí nenadálé zastavení vlaku. V Táboře je Švejk vyveden na nádraží kvůli sepsání protokolu a vlak mu mezitím ujede. Velitel nádraží mu poté, co zjistí, že Švejk nemá peníze na lístek, nařídí dojít do Českých Budějovic pěšky. Při této budějovické anabázi Švejk pěkně zabloudí, přihlouplým putimským strážmistrem Flanderkou je považován za ruského špióna a nakonec je ke svému pluku doveden četníkem jako údajný zběh. Se slovy „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem opět zde“, se radostně hlásí u nadporučíka Lukáše. U pluku se Švejk postupně seznamuje s nezapomenutelnými postavami knihy jako je účetní šikovatel Vaněk, kuchař okultista Jurajda, jednoroční dobrovolník Marek nebo sapér Vodička. Setkává se i s karikaturami důstojníků, jako je přičinlivý až podlézavý kadet Biegler nebo omezený poručík Dub, v civilu gymnaziální profesor, jehož oblíbeným koníčkem je buzerace vojáků a který svými radami otravuje život i zkušeným aktivním důstojníkům jakými jsou hejtman Ságner nebo plukovník Schröder. Oblíbeným Dubovým rčením, které ve vzteku pokřikuje na vojáky, je „Ty mne ještě neznáš, ale až mne poznáš, já tě přinutím až k pláči“. Švejkův pluk je brzy poslán na frontu a přemístěn do města Királyhidy na rakousko-uherském pomezí. Zde se nadporučík Lukáš opět zaplete do dalšího milostného dobrodružství s vdanou paničkou a pošle Švejka s dopisem ke své vyvolené. Švejk doprovázený sapérem Vodičkou se dostane do rvačky s jejím manželem, která skončí jako hromadná pouliční bitka. Za to jsou oba zatčeni. Nadporučík Lukáš si musí najít nového sluhu, kterým se stane věčně nenažraný tlustý obr Baloun, neustále ztrpčující svému pánovi život tím, že mu všechno sní. Po propuštění se Švejk stane ordonancem (= vojenským poslem) své 11. marškumpanie a loučí se se sapérem (= ženistou) Vodičkou slovy „Až bude po tý vojně, tak mé přijeď navštívit. Najdeš mé každej večer od šesti hodin u Kalicha na Bojišti.“... celý text
Přidat komentář
Jak jinak bych měl asi hodnotit. Kniha i film mají v naší rodině kultovní status v celé mužské linii, stejně jako Král Krysa.
Myslím, že Švejk má stále co říct a je aktuální i v dnešní době. Lajdáctví, debilita, byrokracie-to jsou věci bohužel běžné a patrně věčné. Vtipné historky mi velmi připomínají styl Bohumila Hrabala (legendární Pepin z Postřižin), někdy je však těžké porozumět kvůli množství německých výrazů, které již dnes z češtiny vymizely, zejména pokud jde o vojenskou terminologii. První dva díly nebyly pro mě nové, a to díky podařenému filmovému zpracování s Rudolfem Hrušínským, které knihy víceméně kopíruje. Jsem zvědavá na pokračování. Stojí to určitě za přečtení, kniha musela ve své době být skutečně jedinečná a odvážná.
První díl se četl dobře a nezastírám, že k tomu přispělo filmové zpracování, které jsem měla při čtení před očima. Humor fajn, co stránka, to minimálně jedna historka o různých lidech, rakouskouherská policie a armáda vykresleny opravdu bravurně. Na začátku druhého dílu ale přišla krize a všechno mi začalo splývat, překonala jsem to až ke konci s blížícím se odjezdem na frontu. Pokračování už ale fakt nedám. Co je moc, je moc.
Nepoznal bych, že Švejk vycházel jako příběh na pokračování, a nejspíš ani autor nevěděl přesně jaká bude další kapitola.
Hodnotím pouze první díl, jelikož jsem druhý nečetl. A nejen dle mého názoru je právě díl první tím nejlepším. Ačkoli mi není blízká Švejkova povaha a místy mě irituje jeho hloupost (ať hraná či opravdová), dávám plný počet hvězdiček za velkou dávku humoru, který kniha skýtá. U málokteré knihy se člověk zasměje tak od srdce jako právě u Švejka - navíc když se vám hlavou běží pasáže z filmu s Hrušínským a skvělým Milošem Kopeckým v roli feldkuráta Katze.
Klasika naší literatury. Každý správný Čech by měl znát tuhle tetralogii a hlavně mít ji přečtenou, protože tohle je náš český literární klenot. Dobrý voják Josef Švejk - nezapomenutelná postava vojenského idiota nebo antimilitaristického génia. A samozřejmě i další nádherné postavy jako například opilec farář Otto Katz a sukničkář nadporučík Lukáš. Nebo také hloupý tajný policista Bretschneider a blb poručík Dub. Navíc krásné obrázky Josefa Lady.
Švejk je prostě klasika. Navzdory všem výhradám, jichž je možno shromáždit opravdu mnoho, nelze upřít genialitu myšlence, že debilita armády (a válčení obecně) nejlépe vynikne, plní-li se rozkazy doslovně. No, platí to nejen v armádě, ale i jinde, třeba ve světě velkých korporací :). Prostě nařizuje-li někomu něco blb, je to vždycky špatně - ve vojsku i jinde.
Knihy (2 svazky) jsem přečet v roce 2010, Knihy se mi celkem líbily. Některé části mne pobavily, jiné mne příliš neoslovily.
Ve skriptech jsem se dočetl, že Švejka odmítali významné osobnosti české literatury. Vadila jim drsnost, vulgarita a nový typ lidového hrdiny. Jaroslav Hašek poslední díl nedokončil, dopsal ho jeho přítel Karel Vaněk. Švejk byl přeložen do 60 jazyků.
Švejk vyšel v různých vydáních, ale nejvíce se mi líbí vydání s ilustracemi Josefa Lady.
Viděl jsem i filmy. Většinou se na filmy podívám na Vánoce, anebo na Silvestra, kdy je české televize zařazují do svého vysílání.
Výborný příběh o starém a dobrém vojáku Švejkovi a jeho nešťastných příhodách před válkou i behem narukování na ni. Skvělá kniha. Doporučuji všem.
Jako většina čtenářů jsem si představovala spíše filmovou verzi v podání pana Hrušínského :) první díl byl bezesporu skvělý, druhý už za ním trochu pokulhával, bohužel jsem knihu odložila po nekonečném monologu jednoročního dobrovolníka, nemohla jsem se přes tuto pasáž pohnout opravdu dlouhou dobu, ale nakonec dočteno... Hodnotím první díl pěti hvězdami, druhý však pouhými třemi... Čtení není pro každého, ale jistě si kniha své čtenáře najde :)
Švejk je klasika. Asi to nebude kniha úplně pro každého, ale pro mě je to nádherné oddechové čtení. Spousty krásných hlášek. Nádherně vykreslené lidské charaktery.
Ty vole, to sem si dobře navalil frajera, že tam švihnu všechny čtyři díly. Již u poloviny druhého mi ovšem vybuchovala hlava a kdybych si přečetl ještě dvacet historek o nějakejch lidech ze Žižkova, asi by mi mozek utekl do koupelny a spláchl se do hajzlu.
Knížka to je vtipná, to se musí nechat, ale jaksi by měla mít 300 stránek, leda že by teda švejk začal lít alkohol společně s polním kurátem Katzem a nebo by se z něj stal kyborg, který by dokázal ovládat všechny tanky v Evropě pouhou myšlenkou. Tohle bohužel Haška nenapadlo a já nechápu proč. Copak je tak těžký do knihy zakompotovat kyborga? Vždyť už v té době existovaly kompoty, takže se to klidně zakompotovat mohlo. Bohužel, musím tedy hodnotit 7/10.
Na knihu mám hodně rozporuplný názor. První díl byl moc fajn, byl vtipný a zasmála jsem se. Naopak druhý mě vůbec nezaujal a docela jsem se u něj nudila. Poslední dva byly v podobném stylu, nicméně jsem se ještě k tomu zamotala do všech postav. Takže za mě takový průměr, nicméně Švejka, jako postavu samotnou, jsem si hrozně oblíbila. Takový milý, dobrosrdečný notorický blb:)
Ze začátku jsou ty doplňující příběhy zajímavé, ale když je to stále pořád dokola, už to trochu upadá. Zvláště v první polovině knihy se mi navíc vzpomínky neustále vracely ke zfilmované verzi a stále jsem viděl pana Hrušínského, jak to krásně zahrál. A ke konci se to už nečetlo tak dobře, jako na prvních stranách, holt tomu jaksi docházelo takové to správné tempo. Ve výsledku takový průměr.
Švejka jsem začal číst (a nedočetl) už na střední škole a teď se k němu po letech vrátil. Musím říct, že teprve teď mi náležitě sednul. Dlouho jsem se u žádné knihy tolik nenasmál a konečně si uvědomil, jak silně protiválečný je to příběh, nemilosrdný k lidské blbosti, která je, bohužel, zřejmě věčná.
Výborná kniha, která přesně vystihuje postoj Čechů k rakouské monarchii. Vytáhla jsem si jí u maturity, krásně se mi o ní povídalo.
Dočteno do poloviny druhého dílu, potom už jsem vzdala snahu se s tím dál trápit. Mám ráda klasiky, mám ráda kvalitní literaturu a tohle je asi první taková knížka, která mě neoslovila. Neupírám Osudům jisté kvality, neupírám jim ani vtipnost. Ale. První díl by bohatě stačil. Nevím, jestli si od Haška ještě někdy něco přečtu, celkově mi humoristický žánr příliš nesedí.
Když si nějakým dílem nejsem jistá, většinou mně pomohou studie a kritiky, které mi nabídnou širší pohled, ale u Švejka mě nakonec nepřesvědčily ani ty. Dokážu vzhledem k době pochopit, že se jeho dílo proslavilo a dostalo se natolik do nejen kulturního povědomí, že má své vděčné publikum i dnes; ono i z toho důvodu, tj. aby se lidem líbilo, bylo v první řadě napsáno. Já si odbyla, že ho jako bohemistka mám (aspoň částečně) přečteného, ale tím s Haškem asi končím.