Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války I-II
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270955/bmid_osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svet-O6l-270955.jpg
4
314
314
Vydání XI. I. díl V zázemí (1921) Na začátku knihy oznamuje Švejkovi posluhovačka paní Müllerová slovy „Tak nám zabili Ferdinanda“, že v Sarajevu byl zavražděn arcivévoda František Ferdinand d'Este. V pražském hostinci U Kalicha se Švejk setkává s tajným policistou Bretschneidrem, který nechá zavřít sprostého hostinského Palivce do vězení pro velezradu za odpověď na otázku, kde je obraz císaře pána (hostinský řekl „na půdě, sraly na něj mouchy"). Zatčen je i Švejk, protože tvrdí, že bude válka. Ocitne se na policejním ředitelství a poté v blázinci. Když válka skutečně vypukne, je Švejk povolán na vojnu. Protože trpí silným revmatismem, veze ho k odvodu paní Müllerová na kolečkovém křesle. Švejk přitom mává berlemi a křičí „Na Bělehrad“, čímž způsobí obrovské pozdvižení. Pak je léčen v nemocnici pro simulanty u doktora Grünsteina, pobývá na garnizóně (vojenské vězení), slouží u polního kuráta Katze a poté, co jej věčně opilý Katz prohraje v kartách, skončí jako vojenský sluha (pucflek) u nadporučíka Lukáše, známého mnoha milostnými aférami. Když mu nadporučík přikáže, aby mu sehnal stájového pinče, Švejk jej pro něho ukradne. Ukáže se však, že pes patřil plukovníkovi Krausovi von Zillergut a nadporučík Lukáš je poslán do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku, který se připravuje k odjezdu na frontu. Švejk jede pochopitelně s ním a říká nadporučíkovi, že „to bude něco nádhernýho, když voba padneme spolu za císaře pána a jeho rodinu…“ II. díl Na frontě (1922) Do Českých Budějovic jede nadporučík Lukáš se Švejkem rychlíkem a Švejkovi se přihodí nehoda. Baví se s železničním zaměstnancem o problematice záchranných brzd a možná on, možná oba za tuto brzdu zatáhnou a způsobí nenadálé zastavení vlaku. V Táboře je Švejk vyveden na nádraží kvůli sepsání protokolu a vlak mu mezitím ujede. Velitel nádraží mu poté, co zjistí, že Švejk nemá peníze na lístek, nařídí dojít do Českých Budějovic pěšky. Při této budějovické anabázi Švejk pěkně zabloudí, přihlouplým putimským strážmistrem Flanderkou je považován za ruského špióna a nakonec je ke svému pluku doveden četníkem jako údajný zběh. Se slovy „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem opět zde“, se radostně hlásí u nadporučíka Lukáše. U pluku se Švejk postupně seznamuje s nezapomenutelnými postavami knihy jako je účetní šikovatel Vaněk, kuchař okultista Jurajda, jednoroční dobrovolník Marek nebo sapér Vodička. Setkává se i s karikaturami důstojníků, jako je přičinlivý až podlézavý kadet Biegler nebo omezený poručík Dub, v civilu gymnaziální profesor, jehož oblíbeným koníčkem je buzerace vojáků a který svými radami otravuje život i zkušeným aktivním důstojníkům jakými jsou hejtman Ságner nebo plukovník Schröder. Oblíbeným Dubovým rčením, které ve vzteku pokřikuje na vojáky, je „Ty mne ještě neznáš, ale až mne poznáš, já tě přinutím až k pláči“. Švejkův pluk je brzy poslán na frontu a přemístěn do města Királyhidy na rakousko-uherském pomezí. Zde se nadporučík Lukáš opět zaplete do dalšího milostného dobrodružství s vdanou paničkou a pošle Švejka s dopisem ke své vyvolené. Švejk doprovázený sapérem Vodičkou se dostane do rvačky s jejím manželem, která skončí jako hromadná pouliční bitka. Za to jsou oba zatčeni. Nadporučík Lukáš si musí najít nového sluhu, kterým se stane věčně nenažraný tlustý obr Baloun, neustále ztrpčující svému pánovi život tím, že mu všechno sní. Po propuštění se Švejk stane ordonancem (= vojenským poslem) své 11. marškumpanie a loučí se se sapérem (= ženistou) Vodičkou slovy „Až bude po tý vojně, tak mé přijeď navštívit. Najdeš mé každej večer od šesti hodin u Kalicha na Bojišti.“... celý text
Přidat komentář
Kniha i film jsou už takové česká klasiky. Obojí je dobré, i když kniha mi přijde o trochu tvrdší. Čtení kousků, které Švejk udělá, se čtou dobře a pobaví. Alespoň u mne to platí. Takže hned jdu na III. a IV. díl.
Dobrý voják Švejk. Kdo by ho v našich luzích a hájích neznal!? Ale pozor, je postava Švejka skutečně všeobecně známa z její původní, tedy knižní podoby? Obávám se, že nikoli. Daleko známější a tedy i citovanější je Švejk z jeho filmového dvoudílného zpracování z 50. let, a proto pokud dnes člověk znalý knihy vede diskuzi o Švejkovi, musí počítat s tím, že druhá strana zná ponejvíce jen filmové zpracování. Nechám stranou, nakolik je toto zpracování filmařsky zdařilé, ale myslím, že snese srovnání s knižní předlohou a určitě mu ostudu nedělá. Musí se samozřejmě počítat s jistou dějovou redukcí, tak jako i s méně prokreslenými jednotlivými postavami, ale celkové vyznění filmu, jeho nálada a především herecké ztvárnění postav není v rozporu s knihou.
A jaká je tedy kniha, resp. první dva díly? Jedním slovem dokonalá. Původně jsem zde vypisoval, co vše mě na knize zaujalo, ale bylo by to psaní na několik stránek a já nechci nudit. Zvlášť, když se jedná o humoristické dílo. Hašek uměl psát, jeho čeština je excelentní. Vykreslení děje, charakteristika postav, tragikomické situace, Švejk balancující na hraně geniality a idiotství, to vše tak sedí pohromadě a tvoří kompaktní celek, že je až k nevíře, že Hašek psal vše z první ruky, nedělal si žádné poznámky či rešerše. A co dělá tuto knihu nesmrtelnou a jednu z nejpřekládanějších v moderní české literatuře? Myslím, že především fakt, že Hašek popsal poměry vládnoucí v C.K. armádě v době I. Světové války takovým způsobem, že je lze aplikovat na jakoukoli armádu, resp. na jakýkoli válečný konflikt a tím je tato kniha nadčasová.
Závěrem musím přiznat, že jsem se se Švejkem v knižní podobě poprvé setkal již na gymnáziu. Tehdy to byla více méně povinná četba, ačkoli naše moudrá češtinářka nám dala vybrat z několika knih, takže jsme si v rámci možností mohli knihu zvolit. Znal jsem tehdy již oba filmy s Hrušínským, ale když jsem se začetl do knížky, chvílemi jsem se přistihl, jak se nahlas a srdečně směju. To se mi nyní již nestalo, ale rozhodně mě i dnes mnohé situace z knihy velmi bavily a žasl jsem, jak si Hašek dokázal dělat legraci snad úplně ze všeho.
Švejk je prostě klasika, vůbec netuším, kolikrát jsem se k ní vrátil. Mám Haška díky jeho psaní v oblibě. Nejen Švejk, napsal i spoustu povídek. Za mě jedinečné. Mám naposloucháno i jako audioknihu s panem Werichem.
1. díl je úžasné, vtipné a čtivé dílo snad i bez chyb
2. díl mi dal zabrat a nakonec jsem posledních 30 stránek přeskočil, protože jsem se ztratil v ději (pokud tam nějaký děj byl) a nebavilo mě číst si pořád historky vyprávěné postavami.
První díl a začátek druhého byly skvělé. Pak už to začalo být trochu rozvláčné.
Za mě nejlepší česká kniha vůbec. Zřejmě ale není pro každého. Nejvíc ji ocení ti, kdo byli na vojně.
Knihu mám už roky v knihovně, ale až letos jsem se k ní konečně odhodlala. Od začátku mi před očima vyskakoval obličej pana Hrušínského a musím říct, že už po pár kapitolách mě ta postava šíleně rozčilovala :D První díl mě bavil, byla to taková ta švejkovská klasika, ale stačil mi k tomu, abych si udělala obrázek o celém díle. Druhý díl jsem dočetla už jenom proto, ať mám hotovo. Už mě to tolik nebavilo a vlastně to bylo pořád o tom samém... Takže 2 díly přečteny, jeden díl zkouknut a tímto bych to považovala pro mě za uzavřené :)
Švejk je dlouholetá stálice v mé knihovně. Obsáhlá kniha, přečtená opakovaně několikrát.
Knihu jsem četl až po několikátém zhlédnutí báječného filmu, takže jsem byl ovlivněn. První díl knihy je zábavný, příběhy jsou ještě nenucené. V druhém díle se již moc opakuje jak Švejk znal támhle někoho z Prahy nebo odkudkoliv a ten udělal to a to a tam a tam. Stejně jsem si příběh užil. Na 3 a 4 díl se zatím necítím.
Ve své době to musel být opravdový groteskní hit.
Nejvtipnější pasáž mi přišla, kdy Švejk začal v nemocnici zjišťovat, že ho začíná přecházet revma a jak se nechal odvést na vojnu na vozíčku jako pořádný simulant a lazar starou pomocnicí a tím se dostal do novin. Už vidím jak by to v dnešní době fungovalo úplně stejně.
Dostávala jsem se k této knize dlouho. Kniha je zajímavá, ale prokousat se některými částmi je teda nadlidský úkol. Na druhou stranu jsem se často zasmála a donutila mě přemýšlet. Z knihy mám rozporuplné pocity, ale jsem velmi ráda, že jsem si knihu přečetla a půjdu přelouskat i další díly.
,,Hašek jako jeden z prvních poukázal na to, že publicistické slovo nemá žádnou hodnotu a využívá se jen k podpoře stávajícího režimu."
Radko Pytlík
Kreténský idiot! Blbec! Hovado! Tak tím vším je častována hlavní postava tohoto románu od Jaroslava Haška.
Švejk nás skrze jeho lidský, někdy až geniálně stupidní pohled na danou věc..., vezme sebou do časů rozpadající se jedné monarchie..., i počátku 1. světové války.
Haškův humor je zábavný, tragikomický, lehce ironicky kousavý. Nutí čtenáře k zamyšlení...
Nezbývá než panu autorovi moc poděkovat za to, že pro nás čtenáře vytvořil takové dílo, které nám závidí literatury celého světa...
Jedna z nejslavnějších knih naší historie. Měl jsem problémy se do ní pročíst, ale nakonec jsem to zvládnul. Jaroslav Hašek zemřel během tvorby této knihy a na jejím konci je vidět, že jí dopisoval někdo jiný.
Tak konečně mám přečtenou tuhle klasiku. Možná pořád dokola to samé, ale znám lidi, kteří to čtou namátkou vždy kousek na jakékoli stránce, takže k tomu to sedí. Místy vlastně i trochu děsivé svou apatií k různým brutalitám, ale i skvělá satira a humor. Díky všemožnému slangu pro dnešního člověka možná i trochu oříšek :)
Výborná knížka a čím jsem starší, tím víc jsou ty absurdní postavy uvěřitelnější (jejich způsob myšlení). A to včetně feldkuráta Katze (v Polsku zaujímá katolická církev stále pozici státního náboženství jako u nás za mocnářství a jeden polský arcibiskup má přezdívku "Flaška").
Nicméně čím mladší generace, tím hůř se jí to bude číst, protože už nebudou znát žádné reálie z dob Rakouska a světové války (už jim ani dědeček nebude moci vyprávět, jak bojoval v Itálii nebo na ruské frontě) a také z našeho obecného jazyka vymizela řada germanismů. A převyprávět Švejka asi nepůjde.
Haškova Švejka jsem začal číst v době mojí aktivní vojenské služby. Už jsem znal filmové zpracování, kterému se v televizi uniknout nedalo a určitě lehce ovlivnilo i moje vnímání této knihy. Vojna se dala přečkat určitě i bez Švejka, ale mně četba docela pomáhala (zvedala mi "ducha"). Byl jsem někdy dost překvapen, kolik tehdejších absurdních vojenských situací a příhod, se podobalo těm Švejkovým. Jeho příběhy (i přes nepříliš vstřícné a podnětné prostředí) mě velmi pobavily i poučily.
Po dlouhých letech jsem si opět přečetl tenhle klenot. Zkrátka - bavil jsem se úžasně.
Dlouho jsem se chystala přečíst si tuto knihu. Vždy jsem viděla jen část filmu a chtěla jsem si nejprve přečíst psanou podobu. Konečně jsem se k tomu dostala. Četlo se mi velmi dobře, Švejk mě zatáhl do děje. Jediné, co se mi nelíbilo, bylo hodně vět v němčině, které nerozumím, proto jsem je rovnou přeskakovala.
Tak jsem si to přečetla, abych pochopila, co na tom ty mužský mají a uměla reagovat na jimi hojně používané hlášky. Myslím, že spoustu věcí nemohu jako ženská, která neprošla kusem vojenského života, pochopit. Na druhou stranu - blbost a byrokracie bují všude. Myslím, že způsob, jak se s tím vyrovnat je jediný - humor. Koneckonců Hašek v tom není sám (Jak jsem vyhrál válku, Hlava 22...). Ilustrace pana Lady dávají knize další půvabný rozměr. Myslím, že je to česká klasika, kterou by měl přečíst každý, ať už se mu bude líbit nebo ne....
Je to velmi dobrá kniha a její čtení jsem si užila.