Osvětimská ukolébavka
Mario Escobar
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537661/bmid_osvetimska-ukolebavka-66338d3f377fa.jpg
4
851
851
Hlavní hrdinka Helene pochází z Německa, má modré oči a plavé vlasy. Na začátku druhé světové války se s manželem romského původu, se kterým má pět dětí, dobrovolně ocitá v koncentračním táboře Osvětim. Po příjezdu přichází o manžela, děti se jí však podaří ubránit. K tomu jí pomůže nejen árijský vzhled, ale i fakt, že je zdravotní sestra. Je přeřazena do místní nemocnice a setkává se tak tváří tvář s doktorem Mengelem a její boj o přežití začíná.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2020
,
Voxi
Originální název:
Canción de cuna en Auschwitz, 2016
Interpreti: Vanda Hybnerová , Petr Lněnička
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha přinesla velmi podstatnou část historie, o které se zas tak moc nemluví. Je to příběh Němky a Romů, kteří skončili v koncentračních táborech. Smutný ale pro mne vždy fascinující je fakt, že je to inspirované skutečností. Osvětim se nepodepsala jen na Židech, ale i na romské populaci...
O holokaustu vím dost a mělo by to stačit. Přesto jsem se pustila do další knihy s touto tematikou. Je jiná, očima pětinásobného árijské matky se dostáváme do cikánského tábora v Osvětimi. Vyprávění je strohé, stručné, připomínající občas až dokumentární formu. Deníkové záznamy bez rozvláčných popisů a zdlouhavých dialogů. V podstatě až bez emocí. Přesto je citů plná. Když čtete mezi řádky, fakta ustupují stranou a na povrch vystupuje Láska. V každé její možné podobě.
Člověk nikdy neví dost.
Srdce drásající čtení. Jako matka dvou dětí jsem ze začátku měla chuť knihu odložit, přes slzy jsem téměř neviděla na stránky, ale zaujala mě natolik, že odložit ji nešlo. Helene byla tak neuvěřitelně tvrdá a silná žena , a to, co vše musela zvládnout a nezhroutit se z toho, nad tím můžeme jen neuvěřitelně kroutit hlavou . Jako matka bych se zachovala úplně stejně , děti nikdy neopustím...
Je to silný příběh o mateřské lásce, ženě, která se snažila zmírnit utrpení dětí v Osvětimi. Já jsem si četbu knihy musela dávkovat, protože jako čerstvé mámě se četla těžce. Kniha dává do pozadí Mengeleho zvěrstva a věnuje činům Helen Hannemannové a popisuje vyhlazování cikánů.
Absolutni kravina. Idealizovana fikce, zadna osobni a ani prenesena zkusenost.
Ctenar ziska dojem, ze Mengele byl trosku strejda morous, co kouka po vecerech na fotbal a u toho pije pivo a decka misto umirani hladem umirali nudou u pohadek.
S literarni slabosti se tomu v poslednich X letech vyrovnal jen autor Ucastniku zajezdu. Tohle vlastne ve finale taky na me pusobilo jako zajezd do Polska.
Chcete-li si usetrit jedno odpoledne v zivote, otevrete si na tohle neco zajimavejsiho a nebo napiste do velkeho bratra (google) Pamet naroda. Po precteni nekolika vypovedi prezivsich budete take zatracovat vsechny knihy zromantizovaneho holokaustu.
Odpad!
Určitě zajímavá kniha, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že spousta věcí zde vylíčených je idealizovaná. Původně jsem myslela, že jde o skutečné záznamy z deníku, což kniha není, takže jsem byla zklamaná. Je opravdu velký rozdíl mezi zápisy toho, kdo si koncentrační tábor prožil na vlastní kůži, a mezi následným literárním zpracováním takových vzpomínek, nebo mezi "uměle" vytvořeným dílem.
Hvězdičky dávám za snahu přiblížit osud skutečné ženy, která v rámci možností usilovala o zlepšení životních podmínek v místě, kde vládl ďábel. Za silný příběh, i když možná podaný až příliš dojemně až sentimentálně. Za pokus o věrohodné ztvárnění prostředí, které si ani přestavit nedokážeme. A za ztvárnění historicky málo známého faktu, o němž se příliš neví: vzpoura cikánů v Osvětimi.
Dojmený příběh o mateřské lásce v Osvětimi. Kniha je čtivá, psaná bez krutostí. Po přečtení jsem toho měla stejně plnou hlavu, konec jsem četla v slzách.
Hodně slabá kniha na toto téma, největší pozitivum je originální zaměření na problematiku cikánů v Osvětimi. Četla jsem těsně po skvělé Mischling od Affinity Konar a v tom srovnání působí Osvětimská ukolébavka skutečně spíš jako pohádka na dobrou noc pro malé děti. Velmi jednoduchý sloh (a přesto sem tam nějaká věta nedává smysl), ploché postavy, slabé vyprávění a příběh Osvětimi smrsknutý do neustálého opakování, že se tam umírá a že vězni byli pro nacisty pouhá zvířata/hmyz/čísla (a to jako vážně snad na každé páté straně). Hlavní protagonistka je navíc do pozice hrdinky násilně tlačena svými neustálými oduševnělými promluvami, které působí naprosto nereálně. Vzhledem k otázkám k diskusi zařazeným na konci knihy však předpokládám, že kniha (asi?) je zamýšlena spíše jako první seznámení s otázkou koncentračních táborů pro náctileté - takto snad může fungovat. Pro mě však zklamání.
(SPOILER)
Měl jsem za to, že se jedná o přepis deníku. Mýlka…
Představy o hrůzách v koncentračních táborech se nemůžou zřejmě ani přiblížit realitě. Escobar se však o to hodně slušně pokusil.
Úprimne, nie je to najlepšie čítanie na dovolenku v Chorvátsku....
Knihu som dostal od školy ako ocenenie za jednu olympiádu. Pár dní na to som sa rozhodol, že sa do toho pustím, aj keď väčšinou nezvyknem čítať knihy hneď ako ich dostanem. Musím povedať, že od úplného začiatku som bol plne vtiahnutý do deja.
Mario Escobar urobil obrovský kus práce. Či už sa jedná o perfektne historicky spracovanú téma Osvienčimu a samotného holokaustu, alebo neuveriteľne silný príbeh mladej nemeckej mamičky Helene Heinnemannovej, Escobar to podáva veľmi dôveryhodne.
Aj keď som už čo-to prečítal z obdobia Druhej svetovej vojny, "Osvienčimská uspávanka" je čosi celkom iné. Na poli svetovej literatúry sa podobných diel nenachádza veľa. Dôvodom pravdepodobne bude samotné prostredie/historický kontext, ktorý španielsky autor zvolil - Porajmost (Rómsky holokaust).
Príbeh o odvahe a hrdinstve sa zväčša odohráva v uliciach koncentračného tábora, kde sú držaní Rómovia. Hlavná hrdinka - nemecká ("árijská") žena Helene Heinnemannová sa snaží robiť všetko pre to aby ochránila svoje deti a ostatné cigánske rodiny v tábore. Jej manžela - Róma, na začiatku príbehu odvedú do tábora. Ona sa taktiež rozhodne ísť - do iného tábora spolu so svojimi deťmi, ktoré sú po otcovi rómskej etnicity. Tam sa jej podarí si získať aspoň naoko priazeň u brutálneho nacistického doktora Josefa Mengeleho. Ten vykonáva príšerné pokusy na ľuďoch, prevažne dvojčatách "nižšej rasy". Helene sa so všetkých síl snaží ľudí okolo seba zachrániť skutkami obetavej materinskej lásky. V tábore sa stará o svoje deti, pomáha ostatným mamičkám, rozbieha škôlku... Skrátka, robí všetko pre to, aby pomohla prežiť čo najväčšiemu počtu ľudí.
To, čo sa stane v závere, už nechávam na čitateľa nech si prečíta sám.
"Osvienčimská uspávanka", ktorá je mimochodom napísaná podľa skutočných udalostí, je neskutočne silný príbeh. Jednotlivé diania okolo vedľajších postáv a celá hlavna dejová linka hlavnej hrdinky Helene sú parádne napísané. Tak dobre, že dokážu čitateľom pohnúť a následne ho kompletne zmraziť na istú chvíľu, nechajú ho zamyslieť sa nad tým, čo práve prečítal. Aspoň ja som to tak cítil. Knižku som dočítal neskoro v noci jedného letného dňa.
Moje otrasenie mi nedovolilo zo seba dostať súvislú vetu.
Tento klenot v rámci historických románov španielskej literatúry jednoznačne odporúčam. Rozpráva zamyslenia hodný príbeh o krásnych a tradičných hodnotách ako obeta, odvaha, hrdinstvo, čistota, vernosť, viera, manželstvo či láska. Príbeh o hodnotách, ktoré akoby sa niekedy vytrácali z modernej spoločnosti.
Ich zánik nesmieme dopustiť.
Silný a emotivní příběh o mateřské lásce, o lásce k lidem prokazované jednoduše navzdory době, hrůzám, šílenostem a prostředí. Nic podobného jsem zatím nečetla, navíc věnovaného holokaustu a romům.
Nevím, co napsat. Přečteno za jedno odpoledne. Tolikrát už jsem měla v ruce knihu o takových hrůzách, a pořád jsem stejně otřesena. Jak se můžou lidi, kteří si myslí, jak jsou civilizovaní, změnit v bezcitné bestie. Helena, která se obětovala pro svou rodinu, není jenom hrdinka. Ona je symbol nezlomné lidské duše a dobroty.
Osvětimská ukolébavka se mi líbila. Byla hodně čtivá a bavila mě. Jen bych uvítala, kdyby autor více rozvedl téma cikánského tábora, které není tak časté. Jinak mě konec knihy docela překvapil a jsem ráda, že jsem příběh Helene Hannemannové poznala.
Knih na téma 2.světové války jsem přečetla opravdu hodně.
Tahle patří mezi ty, co se čtou samy.
Jen mi přišlo neuvěřitelné, aby se s vězeňkyní bavil dr.Mengele, jak bylo v knize popisováno. Za tohle dávám hvězdu dolů.
Jinak kniha je moc hezky napsaná, bez krutých podrobností.
Takové jemnější čtení z této doby. Román je sice založený na skutečných událostech, ale neopírá se vždy o historická fakta. Pokud tuto knihu beru jen jako román, je čtivá, je to dojemný smutný příběh mateřské lásky.
(SPOILER) I když jsem knihu přečetla za jeden jediný den, přesto jsem ji nemohla ohodnotit lépe. A zrovna u tohoto tématu mi to přijde hrozně blbé. Každopádně.. kniha nebyla autentická, jelikož to nebyl příběh vyprávěný samotnou Helen, ani dochovaný záznam z jejího deníku třeba. Hodně historických věcí mi tam nesedělo. Z Mengeleho byl najednou jakože hodný strejda. Jsem zvyklá číst knihy z té doby založené na výpovědích toho určitého člověka. Ano, kniha mě vzala za srdce, ale byla tam spousta ALE.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura Romové, cikáni Josef Mengele mateřská láska pokusy na lidech holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2019 |  Osvětimská ukolébavka |
| 2020 |  Děti s hvězdou |
| 2013 | Papež František: Muž modlitby |
| 2022 | Spomeň si na mňa |
Smutný příběh, který se četl sám. Jsem ráda, že lidé píší příběhy o lidech, kteří si prošli hrůzami druhé světové války. Vždy, když si nějakou přečtu, říkám si jak byli ti lidé stateční a nezlomní, že ty všechny hrůzy vydrželi. Na těch to příbězích je vidět, jak víra a naděje jsou a budou důležité......