Osvícení
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418338/bmid_osviceni-bFV-418338.jpeg
5
4361
4361
3. vydání Hotel Overlook je považován za nejkrásněji položené horské letovisko na světě, ale nový zimní správce Jack Torrance, jeho žena Wendy a jejich pětiletý syn Danny v něm spatřovali víc než jeho krásu. Jack viděl v Overlooku příležitost, zoufalý způsob, jak uniknout životní smůle a zoufalství, Wendy zase kýženou samotu, která by mohla být poslední příležitostí k zachování narušené rodiny, a Danny? Danny, požehnaný i prokletý náhlým osvícením, darem předvídavosti, viděl věci, které přesahovaly chápání malého kluka. V prázdných pokojích Overlooku na něj číhalo skryté zlo...... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Shining, 1977
více info...
Přidat komentář
Silná knižná predloha, ktorá oproti známemu filmu s Jackom NIcholsonom odkrýva ďaleko podrobnejšie úskalia aj samotný príbeh, ktorý film z kapacitných dôvodov nie je schopný poňať. Fascinujúci KING ako vždy :)
Konečně jsem se dostala k něčemu, co nazývám moderní klasikou - anebo alespoň klasikou co se týče Kinga samotného.
Všichni známe obrázky Jacka Nicholsona ze stejnojmenného filmu, (ačkoliv já sama jsem jej ještě neviděla), je známý i ten námět a je docela nenápaditý - hotel, jeho duchové a rodina s určitými problémy, která se o něj musí v zimě starat a samozřejmě je odříznutá od okolního světa.
A jaká je samotná knížka? Dobrý, kvalitní, klasický (nedokážu se vyhnout tomuto slovu:D) King. Postavy jsou tím hlavním, a někdy i tím nejvíc děsivým. Neschopný a nenapravitelný alkoholik Jack Torrance, jeho vytrvalá manželka Wendy a jejich osvícený syn Danny jsou trojicí, která si zažívala těžkých časů už před přestěhováním se do děsivého hotelu Overlook. Jack je šíleně realistický - agresivní, abstinující a těžce sebekontrolující se otec. Nemohu se ubránit dojmu, že právě King vycházel z nějakých vlastních poznatků.
Kinga známe v některých dílech jako vleklého, nestručného, vyšinutého vypravěče, což spoustu čtenářů odrazuje. Ale pro mě osobně je to mistr hororů, ačkoliv do dnešních škatulek (vymítání, duchové, mučení) nezapadá. V tom spatřuji jeho nápaditost. Umí uchopit dobrý motiv a rozpracovat jej. Dokáže udělat něco děsivého z jakékoli věci. Klauni, lunaparky, psi, les... V tomto případě i z vystříhaných keřů, vos a hasícího přístroje. Musela jsem ji dočítat za větrné noci, což rozhodně dodávalo na atmosféře. Výborné, precizní a rozhodně zasluhující si 90% hodnocení.
Musím říct, že mé zklamání z této knihy jsem si nejspíš zapříčinil sám. Od Kingova Osvícení jsem zkrátka očekával daleko víc a je to tím, že jsem tento příběh po celá léta, než jsem se k němu konečně dostal, vnímal jako jeden z vrcholných autorových kusů. Ještě více to umocňuje Jack Nicholson ve svém ikonickém ztvárnění Jacka Torrance (i když jsem snímek zatím neviděl). Rozhodně jsem se u knihy nebál tak, jak jsem očekával.
Nevím...
Nebyl jsem nadšen, jak jsem si myslel, že budu a rozhodně jsem už četl daleko lepšího Kinga. Pustím si ještě filmovou verzi, která je také klasikou. Počítám s tím, že mě bude bavit víc.
Pro mě jedna z nejlepších Kingovek. Četla jsem ji kdysi, nyní jsem po ní sáhla znovu, protože chci pokračovat Doktorem spánkem. A opět skvělé, jako kdysi. Atmosféra hotelu Overlooku, Jacka a démonů, Dannyho zoufalství, mě vtáhla dokonale.
Na Rose Madder a Pet Sematary to podle mě nemá, ale i tak lze považovat Osvícení za kultovní kingovku.
Bohužel mě tato kniha nijak nenadchla. Hrůzou jsem se u ní netřásla, přišlo mi to příliš přehnané a zdlouhavé. Těšila jsem se, až to celé nějak dopadne.
Kinga pro sebe dělím na dvě kategorie: málo duchů (cajk), až moc duchů (nic moc). Bohužel se Osvícení řadilo spíš do té druhé. Bezesporu umí atmosféru, ale pro mě byla mnohem děsivější například v Pod kupolí. Ve zkratce - když ta hrůza nevyvěrá z nějakého nadpřirozena, ale z lidí samotných. Jistě, chápu, že je to jakýsi symbol, ale prostě mě to až tak neoslovuje. Taky mě víc bavila první část, kde se řešil spíš život rodiny než pak pobyt v hotelu, kde se dějí "divné věci".
Určitě se zařadila ke třem nejlepším, které jsem od Kinga četla. To byla paráda, děs a hrůza. Od poloviny knihy jsem nemohla přestat číst. I za bílého dne jsem jen strnule seděla a s hrůzou koukala do zdi, než jsem to nějak zpracovala. Klaním se, tohle bylo boží!
Pamatuji, jak jsem Osvícení četl poprvé v roce 1993 ve svém prvním bytě, kde o podivné zvuky, díky stáří domu, nebyla nouze. V jedenáct večer jsem knihu zavřel, protože už jsem to nedával. Být sám v bytě plném tajemných zvuků a číst si popis strašidelného Overlooku, nebyl ten nejšťastnější nápad. Moudře jsem se rozhodl nechat si pokračování četby na druhý den při cestě tramvají. Viděl jsem obě filmová zpracování a ani jedno na mne příliš velký dojem neudělalo. A rozumím tomu, proč King nemá Kubrickovu verzi rád.
Osvícení je Kingova třetí vydaná kniha, čtvrtá, pokud počítáme i Bachmanovu knihu Vztek, kterou ovšem King/Bachman nadále odmítá znovu vydat. Je vidět, že autor se stále hledal, protože kniha nepůsobí tak sevřeně jako předešlý Salem's Lot. A, což je známá věc, hlavně v té době dost chlastal. Je proto s podivem jak jeho verze příběhu o strašidelném domě, nakonec výborně dopadla. A to přesto, že se v ní bijí dva důležité motivy, příběh strašidelného domu, který ovlivňuje psychicky labilního otce a příběh malého chlapce obdařeného magickým „vyzařováním“. Myslím, že když se o tomhle příběhu mluví, většině vytane na mysli strašidelný hotel a otec alkoholik, a na mentálně nadaného syna už si vzpomene jen málokdo. Uvidíme, jak příběh Osvícení bude pokračovat v další knize o Dannym Torranceovi.
Čteno ušima v podobě audio knihy skvěle namluvené Petrem Jeništou.
(SPOILER)
Osvícení se zdá jako typická Kingovská kniha - spousta příšer, které známe jen z nočních můr, izolace tří hrdinů v obrovském hotelu a neustálý pocit hrůzy. Čtenář si opět dosyta užije skvělých hrůzu nahánějících Kingových popisů. Jenže... Nic se nemá přehánět. Už párkrát jsem přemýšlela, jestli by některým Kingovým knihám neprospělo trochu proškrtání, u Osvícení jsem si toho všimla asi nejvíc ze všech knih, které jsem od něj zatím četla.
Poprvé jsem měla pocit, že se autor zamotal do vlastního příběhu. Začátek je velmi slibný, hotel působí jako věrohodný dům hrůzy. Danny je zajímavý klučina, hned na začátku nás seznámí s trochou děsivé nadpřirozenosti - a pak King začíná překombinovávat.
*pár spoilerů*
Jedna věc je, když máte v příběhu jednu postavu s nadpřirozenými schopnosti. Když k ní přidáte druhou jako "mentora", ještě to bude fungovat. Jenže King si na začátku nastavil Osvícení u Dannyho, které pak přenesl i na jeho rodiče - a s tím mám největší problém. Ano, je to problém čistě příběhový, ale tentokrát ho neodpustím.
Tatínek alkoholik je skvělá postava. A bylo by skvělé, kdyby na něj pouze působila síla hotelu, aniž by věděl jak. Nechci si hrát na lepšího autora, protože proti Kingovi nemám šanci. Jenže jsem si na začátku nastavila přemýšlení o jeho příběhu do jednoho směru a King mě v půlce začal tahat úplně jinou cestou, trnitou cestou, která se mi nelíbila.
*konec spoileru*
Nechci říct, že by mě kniha zklamala. Pořád se jedná o kvalitní kousek, ze kterého se vám několikrát zježí vlasy na hlavě. Pouze mi tentokrát nesedla příběhová linka - ale to se stává. Uvidíme, co na to nějaká další kniha, po které sáhnu.
Kdysi jsem viděl Kubrickův film s Jackem Nicholsonem, takže jsem byl zvědavý na knižní předlohu. Nejvíc se mi líbila úvodní část, kdy se Torrancovi nastěhují do hotelu. Jakmile se v hotelu začne ,, zlo'' projevovat, tak od té chvíle mě příběh už moc nebavil. Připadalo mi to i trochu zdlouhavé... 60%.
Tak jsem si dala re-reading po cca 13 letech a spokojenost. Mám za to, že to možná byla i moje první Kingovka (a pak už se to se mnou vezlo).
King stvořil pěkně nesympatickou ústřední dvojku. Ublíženého Jacka Torrance a jeho ufňukanou ženu Wendy. Perfektně vykreslený charakter a znamenitě zvládnutá psychologie postav. Jack Torrance, bývalý alkoholik s neustálou chutí na chlast, který žije s ublíženým pocitem, že si zaslouží víc. Wendy, jeho žena, která žije se strachem, že by se mohla chovat jako její matka a stává se z ní ubrečená změkčilá hrouda. Mezi těma dvěma skutečně jejich synek září jako takový kousek osvícené dětské nevinnosti.
Gradování děje je pozvolné, jede ve správném tempu a o to víc člověk prožívá jednotlivé epizodky, kde se setkává s nadpřirozeným prvkem, reziduem nešťastných událostí z minulosti. Pamatuju si, že když jsem Osvícení četla poprvé, samozřejmě v noci, měla jsem husí kůži a nebylo to ze zimy :D
Už do poslední čtenářské výzvy jsem si vybral Kinga (Zhubni) a byl jsem zklamán prvoplánovitostí a plošností příběhu. Kinga jsem čítávál jako náctiletý, to mě bavil moc, až na příliš nadpozemské, řekl bych až deus ex machina, konce (třeba u Nezbytných věcí, to bylo... opravdu podivné). No a stejně jsem šel do Kinga ve čtenářské výzvě znovu.
U Osvícení jsem byl na vážkách. Líbilo se mi, jak se příběh pomalu rozehrával, jak bylo jasné, co přijde, ale přesto z toho trochu mrazilo, protože představa, že trávím téměř půl roku v obrovském hotelu vysoko v horách, odříznutý od civilizace, je opravdu trochu děsivá. Na druhou stranu to bylo ale někdy hnané až příliš do extrému. Jasně, dokážu pochopit, že někomu - slovy Dannyho - straší ve věži a má halucinace, ale že by se na jednom místě koncentroval tak vysoký počet osvícených sdílejících stejné halucinace... to tedy úplně nevím. Dokážu i věřit tomu, že psychosomatika funguje tak, jak to popsal King. Ale prostě to, že by mě po zahradě honil keř... to je k smíchu. Opravdu jsem někdy spíš zvedal obočí, než že bych se bál.
Kdyby zůstalo jen u postupného propadání šílenství, fajn. Ale že mi halucinace otevře zvenku dveře, to už je prostě moc. Takových momentů bylo víc a to už je právě ono příliš nadpozemské, co mě ruší. Takže: příběh pěkný, pomalý průběh šílení také pěkný, ale těch skoků do halucinací a deus ex machina zásahů na mě bylo příliš. Hodnotím jako průměr.
Jedna z nejpovedenějších Kingovek, děsivý a tajuplný příběh, parádně vykreslené postavy, napjatá atmosféra, zkrátka horror se vším všudy, který nemá chybu.
Podobně jako jiné horory od Kinga ani Osvícení nestojí na efektních lekačkách. Tempo je oproti filmu výrazně pomalejší, aby si čtenář mohl náležitě vychutnat proces pozvolného psychologického dušení, bez kterého se žádná z Kingovek neobejde. Čtyři psycha z pěti!
Po horore väčšina siahne kvôli resetu, a myslím že k tomu sa viac hodí film. Nie žeby kniha nebola dobre napísaná, ale od podstaty nespĺňa ten pudový princíp strachu. Naopak , skôr vytvára väzbu medzi čitateľom a postavami, a keďže v tomto prípade ide psychicky narušenú osobu, tá väzba je zvrátená. Slovami klasika, táto kniha mi pekne p*srala karmu. Bolo mi zle pri pomyslení čo všetko by som mohol chcieť urobiť svojim deťom...
Štítky knihy
vraždy zfilmováno telepatie horory duchové a přízraky jasnovidectví izolace alkoholismus zima hotelyAutorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Mám takový pocit, že mi to přijde jako strašný blábol. Chápu, proč má King takový problém s Kubrickovou adaptací, protože pan režisér si z jeho knihy vzal jenom kostru a naplnil ji svým vlastním obsahem a démony, čímž z ní udělal úplně jiné, umělecké, dílo, zatímco z knížky čpí nejvíc hlavně kokain.