Velice dlouhé schody
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105887/velice-dlouhe-schody-105887.jpg
5
80
80
Otu Finka požádá o pomoc kolega ze soustružny. Ota vzápětí zjistí, že nezmizel jen známý fotbalista, ale také všetečná manželka pana Štechra, číšníka z restaurace U Kryštofa Haranta z Polžic. Další podivné okolnosti svědčí o tom, že v okolí dlouhého schodiště kdesi na pomezí Vršovic a Nuslí řádí bestiální vrah. Ví o tom něco podivný zadumaný hubeňour, procházející se po schodech? Podaří se Otovi odhalit tajemství dalšího záhadného zmizení a zbavit podezření krásnou Barboru, jejíž nástup do „mistrovny“ v nám známé dílně n. p. Pragokov vzbudil značné pozdvižení?... celý text
Přidat komentář
Kdyby tento autor neprošel toliko povolání, tak asi by jeho knihy nebyly tak masakrálně čtivé. Vodsloň je soustružník, který dokáže v práci strhnout normu, pak hupsnout po práci na favouše a jet vyřešit zapeklitý případ. A vždycky ví, co je pro kriminalistu zhoubou...
Na příbězích Oty Finka je vidět, že je autor psal s potěšením. Perfektní a vtipné popisy a dialogy včetně práce v soustružnické dílně (stopkař). Příběh celkem logický - inu je to detektivka. Trochu smutnější závěr, který upozorňuje na to, že každého předasně ukončeného života je škoda.
Číst příběhy Oty Finka je jako dívat se na staré černobílé filmy z padesátých, šedesátých let.
Jako vždy nádherné, NÁDHERNÉ dialogy – a tentokrát i velmi dobrý příběh!
A jako bonus poctivá dávka nostalgie…
------------------
Pod čarou malá poznámečka k Wardenovi: mě, člověče, nakonec bavil i ten popis soustružení – nejspíš proto, že pan Velinský píše tak poutavě, zábavně a s tak ironickým nadhledem, že bych si od něho přečetl třeba i telefonní seznam, kdyby nějaký sepsal…
Zřejmě jedna z nejlepších Finkovek (nemám ještě přečteny všechny) Co na tom, že vraha člověk odhalií skoro hned...Výborný příběh a ty dialogy!!! Radost číst! Vadily mi akorát dvě věci: návraty do Finkova dětství, kde kdy balil nebo byl zamilovaný do nějaké holky ze sousedství a detailní popis práce se soustruhem....proč proboha??? Ale není tam toho mnoho a je to jen maličká vada na kráse. Bravo, pane Velinský!
Štítky knihy
Praha detektivní a krimi romány česká literatura sérioví vrazi české detektivky a krimi zmizení lidí nevyřešené případy soukromý detektiv české rományAutorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Přečteno jedním dechem, až jsem si u toho připadal jak Zátopek v Helsinkách. Jedna z věcí, které na Jaroslavu Velinském obdivuji, je jeho přirozená práce s češtinou, která z ní dělá neuvěřitelně tvárný prostředek k vyjádření. Vlastě ani nepotřebuji zápletku, stačí mi jen užívat si slovních obratů a větných spojení. Přitom se drží ve srozumitelné lidské rovině, kdy se člověk nemusí probírat významy květnatých metafor, aby rozkryl jádro myšlenky. Zkrátka soustružník v životě i literatuře.
Velice dlouhé schody mají jednoduchou osnovu, která graduje pozvolna, ale o to dramatičtější má finále. Autor tentokrát opracovává motiv sériového vraha, obloukem se však vyhýbá zavedeným klišé anglo-amerických thrillerů a děsivě věrohodně jej umisťuje do pražských uliček. Jestli vám však v mysli automaticky naskočil ruch velkoměsta, s klidem jej můžete vypustit. Tohle není Kriminálka Anděl, ale poctivá detektivka ve vilovém prostředí. Včetně takřka hororového závěru, který mě dodnes straší ve snech.