Otcovi som odpustila
Mahtob Mahmoody
Fascinujúci príbeh ženy väznenej s päťročnou dcérkou v Iráne jej manželom, rozpovedaný v knihe Bez dcéry neodídem, pred rokmi obletel celý svet. No až teraz, po smrti otca, odhaľuje dnes už dospelá Mahtob, ako jej osemnásť mesiacov nedobrovoľného zajatia v moslimskej krajine kruto poznačilo celý život. Ani po návrate do Spojených štátov nenachádzajú s matkou vytúžený pokoj – každá chápe vymodlenú slobodou inak. Zakríknuté dieťa ťažko znáša obrovskú publicitu, posmech spolužiakov i zákernú chorobu, s ktorou bojuje doteraz. Minulosť ju prenasleduje na každom kroku. Ale najväčšiu hrozbu stále predstavuje ich otec. Obe ženy žijú v neustálom strachu, že jedného dňa ich nájde a do bodky splní všetky svoje vyhrážky.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
The Needful Threads (A Daughter, 2011
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem bohužel nedočetla do konce, zbývalo mi tuším 50 stran ... Nuda, do čtení jsem se musela vyloženě dokopávat. Zbytečně roztahané, děj v podstatě žádný, pouze zpověď. Docela až dost "pánbíčkářské" dílo. Zklamání.
Je dobře, že se Mahtob odhodlala k sepsání svého příběhu.
Dává tím naději i ostatním, kteří se ocitnou v jakékoli situaci, jež se jim zdá bezvýchodná.
Když polevuje víra v dobrý konec, když se chce boj vzdát, duše i tělo začnou umírat...
Obdivuji Betty, její pracovitost a odhodlání pomáhat nejen své dcerce...
Je mi té holky líto. Domácí násilí je vždycky na nic, u ní dvojnásob díky zavlečení do ciziny. Je mi jí líto, že trpí tak vážnou dědičnou nemocí. Je mi líto,že přesto,že utekly měla dospívání tak výrazně poznamenané strachem, že je otec najde. Knihu oceňuji jako informační zdroj jak žije dál. Ale není nutné na tolika stranách popisovat útěk, jak to bylo, její vzpomínky jsou téměř totožné jako již popsané vzpomínky její mámy, nic nového jsem se v nich nedozvěděla. Mnoho stran popsáno o její cestě k Bohu, citáty z Bible atd. Redukce by tomu výrazně prospěla. Celkově být kniha poloviční, dostala by ode mě i více hvězd. Takhle opravdu neoslnila.
Ke knizce jsem pristupovala dost rozpacite a to i diky recenzim ktere jsem na ni cetla, ale musim rict, ze me prijemne prekvapila. Asi malokdo z nas, vyrustajici ve svobode si umi predstavit tu hruzu kterou mala Mahtob prozila. Urcite se na ni cele to zlo podepsalo, a to i na jejim zdravi, jak sama pise. Zit cely zivot ve strachu a v nenavisti k cloveku, ktereho bychom meli ctit a milovat, musi byt hrozne. Vubec se nedivim, ze hledala utechu na ceste k Bohu, je to urcite lepsi, nez ji hledat treba v drogach. Ne vse me samozrejme v knizce bavilo, ale par "bozskych" temat me urcite zaujalo. Je znat, ze se jedna o amaterskou spisovatelku, ale i to ma svuj puvab. Autorka si pise knizku vicemene pro svou bolavou dusi a nikoho nenuti ji cist..jak sama pise.
Kazdopadne jsem rada, ze jsem knihu docetla a urcite ve me neco zanechala.
Známý příběh z jiné stran, zajímavé, rozhodně bych nechtěla zažít to, co její autorka a věřím, že jí tato kniha pomohla se s tím vším vyrovnat!!!!
Souhlasím s předešlým komentářem. Byla jsem velmi zklamaná. Také chápu,čím vším si musela projít a jaké má následky. Jen bych ještě dodala, že kniha se hodí spíše pro věřící. Já osobně jsem stránky, které neustále vyzdvihují Boha, přeskakovala. Bez dcerky neodejdu jsem přečetla jedním hltem, k této knize se opravdu vracet nebudu.
Zpověď lehkého paranoika. Chápu příčinu. Chápu i následky. Chápu také, že sdělení pomáhá. Ale nechápu, proč, kromě osobního autorčina psychologa, by to měl číst někdo jiný.
Zajímavé svědectví hlavně o tom, že neodpuštění ubližuje tomu, kdo nedokáže odpustit, což Mahtob díky své mamince dokázala. Do svého života se snažím přenést metodu uvědomování si štěstí, kterou se Mahtob naučila od svého profesora. Nejprve si večer napsat pět konkrétních pozitivních věcí, které vás ten den učinily šťastnými. Což je poměrně těžké, ale člověk po několika dnech začne tyto situace sledovat a vyhledávat během dne, ve chvíli, kdy se dějí. Zkusila jsem a funguje to.