Otcův zločin
Wilkie Collins
Když vykoná Allan Armadale na smrtelné posteli strašlivou zpověď svého života, má sotva malou představu o následcích, které jeho slova přinesou, neboť jím pronesené tajemství zahrnuje i tajemnou Lydii Gwiltovou - svůdnou ženu s ohnivými vlasy, bigamistku, narkomanku a travičku. Její zákeřné intriky ženou vpřed zápletku tohoto strhujícího melodramatu; příběhu o zaměněných identitách, dědičných kletbách, soupeření v lásce, špionáži, penězích a vraždách. Postava Gwiltové děsila současné kritiky, přičemž ji jeden z nich popsal jako "jednu z nejzatvrzelejších ženských padouchů, jejichž plány a touhy kdy zatemňovaly fikci". Zůstává jednou z nejtajemnějších a nejzajímavějších žen literatury 19. století a je temným srdcem tohoto nejzábavnějšího "senzačního románu" viktoriánské éry.... celý text
Přidat komentář
Collins, to je prakticky jistá záruka strhujícího příběhu. Otcův zločin, v originále Armadale, je jednou z nejtemnějších knih, které jsem od Wilkieho četl a kterou bych se nebál označit jako jeden z prvních thrillerů.
Skvěle navazující změny centra zápletky, hlavních postav i kumulování napětí do dramatického vrcholu až k uklidňujícímu závěru mě vtáhlo od první strany, kdy starý Allan Armadale dává nahlédnout do vlastní temné minulosti, od níž se odvíjí celý následující děj. Ten se zdánlivě točí kolem osudů nerozlučných přátel - mladého, poněkud bezstarostného Allana Armadala a životem zkoušeného Midwintera - které pojí víc, než se na první pohled zdá. Nicméně postupně nabírá na síle stín a podoba jiné postavy - Lydie Gwiltové. A toto jméno je potřeba psát písmem tučným či jinak zvýrazněným. Tak fascinující, temnou, cynickou a brutální postavu aby jeden pohledal. I když, kdoví nakolik vycházely její činy ze svobodné vůle a nakolik byla ovládána Marií Oldershavovou. Lydii pro její temnotu trochu podezírám, zda není v jakémsi "příbuzenském" vztahu s Heathcliffem od Brontëové.
"Otcův zločin" obsahuje všechno geniální na Collinsovi - děj hnaný listinami (dopisy, závěti), rozvedení historie a pohnutek ústředních postav, vzájemné vlivy, stupňující se napětí a překvapivé rozuzlení, na které je ovšem v případě této knihy potřeba menší pavouk osobních vztahů. Vrcholem děje se pro mě stalo objevení se postavy darebáckého Darche (ten by zasluhoval svou samostatnou knihu) a dění zasazené do psychiatrického sanatoria. Místo, které vždy nabízí podráždění nervů, fantazie a nabízí ohromný spisovatelský prostor.
Génius spisovatele Wilkieho Collinse je velmi nedoceněný, o čemž se každým dalším dílem přesvědčuju. Je to ohromná, ohromná škoda. Nakonec ještě malá úsměvná poznámka k překladu. Pobavilo mě, že překlad německé lázně Wildbald překřtil na Karlovy Vary, které se o pár stran později změnily na Teplice
Autorovy další knížky
| 1993 |  Měsíční kámen |
| 1971 | Strašidelný hotel |
| 1974 |  Žlutá maska |
| 1977 | Žena v bílém |
| 1988 | Mesačný kameň sv. 2. |
Je to naprosto skvělý, detektivní román ze staré dobré Anglie,
s vytříbeným chováním, postavením a podřízením žen,
kde podvody a vraždy byly na denním pořádku a psychiatrické léčebny
neměly žádnou kontrolu. A jak jinak to mohlo začít, než nenaplněnou láskou a otcovým dědictvím na smrtelné posteli.
Pro někoho se může zdát román dlouhý, ale já miluju dějově popisné knihy.
Naprosto doporučuji.
Drahý Auguste, domnívám se, že doktor stál u zrodu většího množství neštěstí, než se kdy dozvíme, a že těžil z toho, že se pan Midwinter a pan Armadale sami od sebe odmlčeli, jako lumpové neustále těží z neštěstí a nouze poctivých lidí.