Otec Goriot
Honoré de Balzac
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
1121
1121
Otec Goriot pracuje jako dělník v továrně na výrobu těstovin, později se z něho stane obchodník. Daří se mu a finančně je velmi dobře zajištěný. Má dvě dcery (Anastázii a Delfínu), které jsou již vdané. Jedna si vzala bankéře, druhá šlechtice a od otce dostaly velmi tučná věna. Po čase se na věno zapomnělo a manželé zakázali dcerám, aby je chodil otec navštěvovat. Otec Goriot svůj majetek prodá a odstěhuje se do penzionu, kde je levné ubytování. Manželka, kterou měl velmi rád, mu zemřela velmi brzy a veškerou svou lásku věnoval svým dcerám. Dcery jsou rozmazlené, sobecké a za otce se stydí. I přesto chodí navštěvovat otce, ale ne pro lásku, ale pro peníze. Ve stejném penzionu bydlí druhá hlavní postava románu, student Evžen Rastignac. Evžen přichází do Paříže studovat práva. Pochází z chudé rodiny. Peníze, které dostává od rodičů stačí pouze na bydlení. Postupem času Evžen poznává, že se ve společnosti bez peněz neobejde. Peníze si půjčuje u svého kamaráda Vautrina. Na jednom plese se seznamuje s Delfinou a zamiluje se do ní. Kvůli ní se Evžen stane hazardním hráčem, Goriot již nemá mnoho peněz a dcery ho proto přestanou navštěvovat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1885 , Příloha Národních listůOriginální název:
Le Père Goriot, 1835
více info...
Přidat komentář
Mně osobně se dílo líbilo, ačkoliv je děj smutný. Muž vydá všechny své peníze zhýčkaným dcerám a ty se o něj pak už vůbec nezajímají. Téma je nadčasové - stát se to může i dnes.
Někdy jsou v díle příliš dlouhé popisné pasáže, nicméně dá se přečíst. Jazyk je bohatý, nemusí se každému číst dobře.
Knihu doporučuji k maturitní zkoušce těm, co se nebojí 370 stránek textu a smutného příběhu, ale myslím, že si můžete zvolit jednodušší četbu k maturitě, než je právě tato kniha.
Příběh je skvělý a drsný. Typické dílo francouzského realismu, který mám ráda. Přesto jsem se knížkou nějak nemohla prokousat, strašně dlouho trvá, než se tam skutečně začne něco dít. Ale i to je typické pro literaturu této doby.
Sice nemám moc ráda útlé knihy, jelikož se začtete a je konec, ale tady by to knize velice prospělo, příběh byl velice dobrý, téma bylo kruté a pro většinu lidí naprosto nechutné, ale za tu délku musím dát jen 3 hvězdy.
Čet jsem mlád jako povinnou literaturu a pamatuji, že se dalo a některé pasáže byly velice pěkně čitelné. Pamatuji si cosi z té chudé světničky, jídelny spolu s ostatními návštěvníky. Krásný popis postava atmosféra doby. Doporučuji životopis Balzace od S.Zweiga.
Musím říct, že realismus v podání Balzaca mě nezaujal tolik, jako u jiných spisovatelů. Avšak nemůžu říct, že by to bylo příběhem, který mě svou tragikou zaujal. Asi jsem nepřišla na chuť stylu Balzaca.
Otec Goriot je plný popisů situací a míst, což je vzhledem k době pochopitelné. Překvapivě mě to ale nenudilo, právě naopak. Lépe se mi do knihy vžilo a umocnilo to mou představu míst a situací.
Byla by to určitě úžasná kniha s úžasným poučením... Kdyby to nebyla neskutečně natahovaná nuda. Blablablablablabla knoflíky blablablablablabla kabát blablablablablabla morální dilema blablablablablabla napiju se čaje blablablablablabla máme za sebou deset stránek. Jo, je to starý a je to realistický a já nevim co ještě, ale nebudu tomu dávat velký hodnocení proto, že je to legenda. Kdyby byla kniha tak o tři čtvrtiny kratší, byla by to příjemná novela. Takhle je to dlouhá okecávačka, určitě dobře napsaná, ale okecávačka. 2.8/10
Kdyby se Otec Goriot tak špatně nečetl, tak by mě asi bavil více. A fakt, že patří mezi povinnou literaturu, mu rozhodně nepomohl. Knihy by se měli číst s radostí a chutí a ne s odporem a z povinnosti, protože vám ji zadávají učitelé. Chápu, že chtějí a potřebují naučit generaci 21. století číst, ale ani ta nejlepší knížka na světě nebude bavit každého. A mně se protiví číst něco, co jsem si sama nevybrala a co mě nebaví.
Otec Goriot, Evžen Rastignac, Smrtifouk Vautrin, obě Goriotovy dcery a jejich manželé, měšťácké figurky strávníků paní Vauquerové... jsou typickými postavami tehdejší Paříže. Vykreslení podivného způsobu života "vysoké" společnosti, kde si manželé vydržují milenky a manželky milence, smysl života dostat se do takové společnosti, která dává pokrytecky na odiv svůj úspěch i když jsou prakticky bez prostředků (jak aktuální :-)) mě zaujalo stejně jako vykreslení charakteru postav. Utrpení otce Goriota už mě toliko nedojalo - jak si kdo ustele, tak si lehne. A navíc tomu dneska není moc jinak. Líbil se mi mladý Evžen Rastignac se svým postojem ke své rodině, snahou prosadit se ve společnosti bez použití nekalých praktik proti jeho svědomí avšak vyzývající společnost na souboj "A teď kdo s koho!" Co mě však překvapilo nejvíc bylo počítání příjmů v ročních výnosech rent! Takový způsob zajištění příjmů je zcela v souladu s dnešním moderním finančním myšlením a každý by si měl Balzaca přečíst! :-)
"Je-li nějaký cit vrozen srdci muže, zdaž to není hrdost z ochrany, kterou poskytuje vždy slabé bytosti? Přidejte k tomu ještě lásku, tuto živoucí vděčnost všech upřímných duší za původ jejich rozkoší a pochopíte velmi mnoho duševních zvláštnůstek."
Vlastně mi nakonec přišlo, že nejvíc Balzac zkritizoval otce Goriota samého. Svou opičí láskou a rozmazlováním nemohl z dcer vychovat nic jiného.
Jinak nádherná sonda do lidské psychiky. Takové knihy už dnes nikdo nepíše.
Som veľmi sklamaná. Toľko som sa napočúvala na strednej škole o tomto diele a nakoniec (neviem či som tomu len neporozumela..hm) som našla len klišé, vzťahy a nudu. Napriek kritike však vnímam pozitívne štýl písania a aj tému vzhľadom na historické obdobie jej vzniku.
Smutný príbeh starého cestovinára o nevďačnosti a kritike vyšších spoločenských vrstiev.
Super kniha kritizující tehdejší společnost. Znázornění přehnané lásky otce k dcerám která se mu bohužel stala osudným. Výborný popis čisté, neposkvrněné duše mladého studenta Rastignaca a jeho postupné propadání na úroveň dcer které kvůli pohrdání otcem Goriotem odsuzoval. Ne každý tomuto Balzacovskému stylu psaní a kritiky přijde na chuť. :-)
Neuvěřitelně smutná kniha, s otcem Goriotem jsem strašně soucítila a bylo mi ho neuvěřitelně líto. Ano, začátek je poněkud únavně popisný, ale pak se to rozjede.
Já, která umí přečíst knihu během jednoho dne, jsem se tímhle dílem opravdu dlouho prokousávala. Únavné čtení, které sice má možná v sobě správné myšlenky, ale jak je to zdlouhavě napsané, to byla hrůza. Knihu jsem četla snad 3 týdny. Posledních 20 stran jsem viděla, že už bude konec, ale přeci jenom jsem to četla celý den, než jsem se na konec dostala. To se mi dlouho s žádnou knihou nestalo.
Celkem dost dlouhá povídka zachycující příběh studenta Rastignaca, snažícího se dostat do vyšší společnosti, a otce Goriota, který dobře provdal své dcery, dal jim vše, co mohl, a ony se k němu pak otočily zády.
Zpočátku jsem Evžena neměla ráda, nakonec se ale ukázalo, že jako jediný měl srdce na pravém místě. Chudák otec Goriot, bylo to tak věrohodně napsané, že mi ho bylo vážně líto, hlavně pro tu jeho zaslepenou lásku k dcerám.
Povinná četba jak hrom.. ale když člověk odmyslí formu (dlouhé popisy, prakticky celo- i vícestránkové monology postav) a zamyslí se nad sdělením (peníze, moc a majetek nad čímkoli jiným, ušlechtilým), dojde mu, že literatura měla jasno už dávno. A že se některé věci nemění? To je jisté. Až nebezpečně hrůzná paralela s "hodnotami", které se uznávají v dnešním světě.
Přežít tuhle knihu a zejména tři desítky stran (mám takové tušení, že jich bylo i víc) o umírání... to už vyžaduje extra velkou krabičku diazepamu. No, zvládla jsem to. A už nikdy víc.
Štítky knihy
francouzská literatura realismus (literatura)
Autorovy další knížky
| 2006 |  Otec Goriot |
| 1985 |  Lesk a bída kurtizán |
| 1953 | Evženie Grandetová |
| 1955 | Ztracené iluse |
| 1974 | Sestřenice Běta |
Tato kniha je pro me srdcovka.. Miluji balzacuv sloh, takze mi ani neprislo, ze by zde neco sahodlouze popisoval (v jinych dilech se vyradil mnohem vic:) ) Pro me jedno z jeho nejlepsich del;)