Otec prasátek

29.12.2021

Na Zeměploše není nic jako na Zeměkouli: světlo tam teče, existuje barva kouzel a smrad nejslavnějšího bezdomovce chodí po městě o své vlastní ose. A Vánoce? Těm se říká Noc prasečí hlídky. Při této příležitosti vozí na saních tažených divokými prasaty Otec prasátek dětem dárky. Ale existují síly, které by byly rády, kdyby Otec prasátek přestal existovat. Dá se antropomorfní personifikace něčeho zavraždit?

Kniha vpravdě metafyzická, že?

Svátky vánoční mi přerušily mou snahu číst Zeměplochu znovu, tentokráte v řadě pěkně chronologicky. Když tak na mě to prasátko z knihovny koukalo, neodolal jsem představě Smrtě kterak se převléká za San… Otce prasátek. Knihu už jsem četl dříve, jednalo se snad o mou třetí Zeměplochu. Tehdy mi kniha nesedla a nejsem si jist, zda jsem tak třetinu nepřeskočil. Zato nyní, nyní jsem si to jak se patří užil.

Kniha je opravdu fantastická. Lze na ní pozorovat důmyslnou narativní strukturu, zajímavý příběh, zajímavé úvahy, jak jsem již řekl, vpravdě metafyzické. Myslím, že každý milovník Zeměplochy si zaryl do mozku nejen Smrťův monolog o spravedlnosti, ale vůbec celou problematiku „nevycházejícího slunce“. Zajímavý je i začátek, kdy Auditoři navštíví lorda Odkragliho a podotýká, že lze sotva tvrdit, že neexistuje něco, čehož fotku pozná doslova každý.

Zmínil jsem zajímavou narativní strukturu. Kniha má několik vypravěčů (extra, intra, hetero, i homodiegetických) a s tím souvisejících i obdobné množství postav fokalizace. Proto se kniha ze začátku zdá být matoucí, člověk nestačí sledovat co že to ten Časnačaj zrovna dělá. Ale pak přijde Zuzana a hezky pomalu ve formátu detektivky (prvotřídní) vám postupně plně objasní co že se to tam vlastně děje. A to je patrně důvod, proč konec knihy opravdu vrcholí jakousi katarzí, nikoliv pouhým koncem.

Do toho vám poletuje Smrť a zoufalý Albert a v záchvatu pravého prtchettovského šílenství množství bohů a och bohů, krys, alkoholu a tak vůbec strašně moc věcí. Nu a tu a tam je to vše promícháno nějakou tou moralitou a odhalením trochy toho lidského pokrytectví. Není to perfektní?

Doufám, že jste si také vánoce užili a dostali aspoň tolik knih co já.

02.12.2021

Úchvatná kniha, hmm... HO-HO-HO!

Skvělý svět fenomenálního autora opět útočí na naše bránice i mozky. Kdo TP nemiluje, ten ho ještě nečetl :-)

Neskutečné hlášky mágů, úžasné dialogy auditorů, Časnačaj, Smrť, Krysí smrť (kvík) a spousty lahodného bláta činí z této knihy jednu z nejlepších Vánočních příběhů všech dob.

01.12.2021

Dokonalá kniha.
Zábavná, ale i plná různých úvah a některé nápady ohledně míst, ve kterých se postavy nacházely byly prostě geniální, nenapadlo by mě něco takového. I vyobrazení různých známých postav bylo neobvyklé a hrozně zajímavé.

04.11.2021

No jo další báječný díl který skvěle naladí a zavede do neskutečně úžasného světa kde je možné snad všechno. :D nelituji ani jediné knihy od tohoto autora. Klasika která nezklame

17.06.2021

Za mě skvělá vánoční netradiční kniha. Je úžasné, jak pan Pratchett uměl dokonale zakomponovat aktuální světové dění do tohoto světa a hodntit dopady na obyvatele. Jak bylo řečeno už několikrát níže - tento svět a jeho strasti i slasti jsou prostě skvěle propracované a vždycky se těším na další díl.

07.05.2021

Ještě mi pár zeměplošských příběhu k přečtení zbývá, tudíž následující tvrzení berte zatím s nepatrnou, téměř zanedbatelnou, rezervou. Otec prasátek je má nejoblíbenější kniha ze světa plujícího vesmírem na krunýři velké želvy A'Tuin (a ten svět je ještě podpírán čtyřmi slony, jinak by to samozřejmě z hlediska fyzikálních zákonů nemohlo fungovat).
V tom, že jsem si tento díl tak oblíbil, hrají prim dvě skutečnosti. Smrť je mojí nejoblíbenější postavou a v roli Santy (čti Otce prasátek) válí, to zaprvé. A zadruhé, knihu jsem četl v období vánočních svátků, tudíž jsem byl naladěn na tu správnou atmosféru období prasečí hlídky. No a pak je v knize dále vše to, co dělá tuto sérii tak skvělou. Momenty, u kterých se člověk od srdce zasměje. Momenty, které člověka donutí k zamyšlení nad životem. Vážně, ukažte mi někoho dalšího, kdo tak mistrně kombinuje humor s filosofií. Sire Terenci Davide Johne Pratchette, máte můj neskonalý obdiv.

MUSÍŠ ZAČÍT S TÍM, ŽE SE NAUČÍŠ VĚŘIT MALÝM LŽÍM.
„Abychom pak uvěřili i těm velkým?“
JISTĚ. SPRAVEDLNOST. MILOSRDENSTVÍ. POVINNOST. A TAKOVÉ TY VĚCI.
...
LIDÉ POTŘEBUJÍ VĚŘIT VE VĚCI, KTERÉ NEJSOU PRAVDIVÉ. JAK JINAK BY MOHLI EXISTOVAT?

07.05.2021

Poslouchal jsem jako audioknihu. Příjemná Vánoční taškařice. Smrť a Zuzanka jsou mí Zeměploščí oblíbenci, takže jsem se opravdu bavil. Pratchett si bere na paškál celou vánoční hysterii a bravurně se otírá o většinu tradic, včetně současného konzumního pohledu.
Mágové znovu dokázali svou hloupost a jejich inteligenci opět hájí jen Rozšafín - když pominu Mrakoplaše, tak je to asi můj nejoblíbenější mág.
A na příští svátek prasečí hlídky chci figurku jednočlenné armády, kapitána Karotku.

05.01.2021

Pratchettovky se Smrťem jsou prostě nejlepší. Lepší vánoční čtení jsem si ani nemohla přát. Je to vtipné, zajímavé, čtivé. No zkrátka perfektní. Sice je tam na mě až moc informací a děje a občas jsem byla zmatená z toho o co tam jde, ale nakonec jsem se vždycky chytla.:)

03.01.2021

(SPOILER) Tak za čo bude Smrť dneska? Túto rýpavú otázku si nemôžem odpustiť, ale treba povedať že zo všetkých smrťáckych príbehov ma tento bavil najviac, čo bude asi tou modrastou iskrou šialenstva čo má v oku. Je totiž treba zabiť Otca Prasiatok, čo je Zemeplošská obdoba Santa Clausa a tak si Smrť nasadí falošnú bradu, vypchá brucho vankúšom a so sloganom Ho-Ho-Ho rozhadzuje malým bastardom vytúžených poníkov. Rozhodne je to absurdnejšia situácia než keď Smrťko odišiel kosiť obilie a naviac sa zdá že mu chvíľami začína definitívne hrabať, aj keď sa ho sluha Albert snaží udržať v realite ( a vychlastá pri tom oceán Cherry ). Čo a prečo sa vlastne deje zisťuje Smrťova vnučka Zuzana ( ktorá sa inak snaží byť normálna, až na to že musí zmlátiť celú populáciu bubákov kutáčom ) s pomocou Krysieho Smrťa a tentoraz ešte nechutnejšieho havrana ktorý túži len po vyzobávaní očí z mŕtvol. To všetko je super, len som si hovoril že kniha je na takú story moc dlhá a nakoniec prišiel ten okamih keď na povrch vybublala všetka priestorová výplň v podobe filozofických okienok a zástupu zhmotnelých personifikácií ktoré sa zjavujú aby motali hlavy už tak dosť zblbnutým mágom. Smrť taktiež robí stále podivnejšie hovadiny, ale zas treba povedať že keď vykradne reštauráciu, rozdá jedlo žobrákom ( excelentne humusácka eskadra známych somrákov ) a kuchár potom musí pripravovať všetky chody z topánok a blata tak to samo o sebe vtipné určite je. Niektoré veci som asi tak úplne nepochopil, napríklad ako bol vlastne Santa "zabitý" a načo malo sakra slúžiť ovládanie detí pomocou hromady zubov. Asi nemôžem vedieť všetko lebo nie som boh vševedenia. Každopádne finále bolo jedno z tých lepších a poukázanie na to že starý bohovia dostávajú nové funkcie trefné, takže celkový dojem ostáva kladný. HO-HO-HO... !

11.12.2020

Je to zejména parodie na naše vánoční svátky, tedy spíše na ty americké, kdy Otec prasátek je zpodobněním Santa Clause. Přestože je tu opět mnoho humorných scének, je tu i dost látky na vážné zamyšlení se o duchu Vánoc. A dalo by se říci, že tak trochu i něco o jeho historii, kdy se z pohanského svátku staly Vánoce svátkem křesťanským.

Je to opět příběh o Smrťovi a jeho vnučce Zuzance, která je o pár let starší a školu vyměnila za práci vychovatelky. I nadále se snaží co nejvíc vyhýbat své záhadné minulosti spojené s nadpřirozenem, ale opět se tomu brání marně. Vír událostí ji opět zatáhne do problémů jejího dědečka.

Podle této knihy pak byl natočen stejnojmenný film, který považuji za to nejlepší ze zeměplošské kinematografie. Režisér Vadim Jean dokázal knihu převést do filmové podoby takovým způsobem, že filmu nelze vůbec nic vytknout.

11.12.2020

Vysvietené domy? Preplnené obchodné centrá? Koledy? Pečenie, varenie, upratovanie? Zabudnite na to. Nič tak človeka nenaladí na sviatky, ako ich šialená paródia. HO. HO. HO.

05.12.2020

Pratchett by byl skvělým vrchním číšníkem v nějaké nanejvýš luxusní restauraci, protože to, CO v téhle knížce servíruje, a způsob, JAKÝM to servíruje, si nezadá ani s šarmem pana „Krrálýka“ ve Vrchní, prchni.

Do mojí čtvrté ÚZ jsem nešel s nějakým velkým očekáváním. Ani Barva kouzel, Stráže!, nebo Pyramidy mě nějak nestrhly (byť poslední dvě zmíněné byly v rámci žánru, případně série, docela dobré). Jako součásti jednoho univerza byly dobré, ale cosi mi na nich chybělo. No a to jsem po této zeměplošské odyseji našel v Otci prasátek.
Jeden prostě nemůže nemilovat vánoční příběh, vybavený kostlivcem převlečeným za Ježíška, bohem zvratků a společenské unavenosti, sprchovým koutem, který vám věnuje gejzír vzrušení (doslovně), (panickými) mágy s nevyřešeným vztahem k Vánocům, počítačem, který k správnému fungování potřebuje mraveniště a malého plyšového medvídka, bandou koledujících žebráků, jejichž intelektuálně nejsilnějším členem je pes, jakož i velice výkonným vrahem, který vyznává vskutku bondovskou premisu „nejprve cukr, pak ocel“.
Přidejte k tomu i různé odkazy, hlubší, docela temná patra a mimosérijní přesahy (mikulášovský Smrť lidské vlastnosti rozebere daleko důkladněji, než Burtonův podobný Jack Skellington z „Ukradených Vánoc“), a máte novodobou (nejen) vánoční klasiku.

Obzvláštní poklona patří i panu Kantůrkovi, který zde češtinu ohnul do tvarů, jaké by nezvládl ani Kaiserův tělocvikář. I díky němu je kniha plná Janků Mrázů, Martinů Cengáčů, skřetvílů Bradavčáků, Žlučoblijů, či víl Fajnálad. Díky tam nahoru.

Na závěr si dovolím na své poměry zcela nezvykle citovat, a to pasáž, věnovanou popisu vynalézavosti jednoho nedomrlého vynálezce, která mne na nějaký čas rozbila:
„Výsměšek otočil kohoutkem s nápisem 'sprška' a uskočil stranou, protože jedna jeho část si stále ještě uvědomovala, že Johnsonově vynalézavosti často nestačilo hodit dopis do schránky, ale že mnohdy prošla až na poštu a na druhé straně vylezla ven stěnou třídírny.“

Tak tady je to za čistokrevných 6* z 5.
(Poznámka- česká verze disponuje nemalým množstvím překlepů)

22.11.2020

Čtvrtá Pratchettovka. A po předešlém Těžkém Melodičnu (které u mě na tři hvězdy zachraňoval jen Smrť se Zuzankou) jsem byl opět spokojen. Uznávám, že jsem ji vybral i kvůli Smrťovi. Ten mě opravdu baví. A pobavil i tentokrát.
KVÍK.
Jo dobře, tak teda nejen kvůli Smrťovi, ale i kvůli Krysímu Smrťovi. Spokojen?
KVÍK.

09.09.2020

Vynikající příběh z vánoční doby (na Zemeploše Svátek prasečí hlídky), parodie na Santa Clause, ale zároveň pocta Vánocům jako takovým. Smrť, Zuzana a další v plné parádě.
HO, HO, HO.

Nemohu nezmínit tyto ukázky:
"... Ona je schopna utlouct obludu pohrabáčem?"
"No, já myslím, že je to chytrý nápad. Když si malé holčičky vezmou do hlavy, že je ve sklepě bubák, zajdete tam s pohrabáčem a zatímco dítě nad schody poslouchá, několikrát tím pohrabáčem do něčeho udeříte a všechno je zase v pořádku."
...
Pak se ozval strašlivý řev.... Bylo slyšet tupé údery, pak kňučení, které zesláblo v tiché bublání. Zuzana otevřela dveře. Pohrabáč byl ohnutý do pravého úhlu.
Zazněl nervózní potlesk a uznalé pochvaly. "Dobrá práce. Dokonale psychologické..."

"...Podívej, oni zavěsí půlku kokosáku, volskou kůži od špeku, nasypou tam hrst dýňových semínek a myslí si, co všechno neudělali pro přírodu. Vidím tam nějaké oči? Vidím tam nějaké vnitřnosti? Nikoli. Nejchytřejší pták ve všech středních šířkách a mám houby jen proto, že se neumím zavěsit nohama a dělat "Típ, típ". Koukni například na červenky - jsou to odporní, zlí malí grázlíci. Rvou se jako šílení, ale stačí, aby udělali "štíp-štilip-štilip" a lidi je zasypou drobečky. Zatímco já umím recitovat básně a opakovat množství komických vět.. ."

" Kdo jste? "
" Jsem tvá nejhorší noční můra," odpověděl Časnačaj.
Muž se otřásl. "Myslíte tu s obrovskou hlávkou zelí a vířící věcí s čepelemi?"
"Prosím?"
"Nebo jste ta, jak v ní padám, ale ve skutečnosti je všechno pode mnou?"
"Ne-"
"Ale ne... nejste ta, kde... Jak bych to jen... kde je všechno jakoby z bláta... a pak to najednou zmodrá?"
"Já jsem..."
"A do psí boudy... Tak to musíte být ta, jak tam jsou ty dveře, ale za nima není podlaha a pak se objeví ty drápy a..."
"Ani ta ne," řekl Časnačaj a vytáhl z rukávu dýku. "Já jsem ta, kdy se odnikud objeví chlap a udělá z vás studenou mrtvolu."
Strážný se usmál.
"Jo tahle... Ale ta není zrovna nijak zvlášť..."
Pak se prohnul v pase a téměř zakryl Časnačajovu ruku s dýku, jejíž ostří mu zmizelo v těle.

Pokoj lidem dobré vůle byla fráze ražená někým, kdo se ještě nesetkal se Starým Smrďou Rumem.

A to s tím Sluncem na závěr... prostě skvělé.

07.09.2020

Dětská vychovatelka Zuzana (vnučka Smrtě) musí do rána nalézt Otce prasátek, jinak Slunce nevyjde.
(2009)

12.06.2020

Měla jsem tu smůlu, že Otce prasátek jsem četla bez předchozí průpravy v Zeměploše. A na první čtení (a vůbec setkání s tak barvitým, promyšleným světem) to byl tvrdší oříšek. Podruhé už to dávalo větší smysl a mohla jsem si příběh víc vychutnat. Co zůstalo stejné, byla ta úžasná dávka humoru a Pratchettova třeskutá originalita, které mě okouzlují napoprvé, i třeba na podesáté... Na to, že u dalšího dílu se Smrtěm se zase budu lámat smíchy, věřím jako bubáci na Zuzanin pohrabáč.
"Byli jste hodní, anebo jste zlobili?", "HO HO HO!" :-)

11.06.2020

Celá kniha je protkaná humorem a absurdními situacemi, které se mohou dít snad jen na Zeměploše. O víle Zubničce nebo Santovi jsme už slyšeli, ale Oh-Bůh Kocoviny? Krysí Smrť? Janek Mráz? Houfná personifikace těchto entit musí každému čtenáři vyloudit minimálně úsměv na tváři.
Hrozně se mi líbilo poselství, které jsem si z přečtení odnesla. Důležitost VÍRY v malé i větší věci.
Na Smrť (také musím - HO HO HO) se těším vždycky a ani v Otci prasátek nezklamal. Jeho bezelstná povaha, snaha pomáhat chudým přes všechny pravidla a jeho fascinace lidmi,("kteří toho na světě mají tolik, přesto dokázali vymyslet nudu"), nikdy neomrzí.

08.06.2020

Tak už došla rada aj na Santu. Pratchett sa do toho oprel zodpovedne a tak tu máme hneď viacero originálnych príbehových línií, ktorým dominuje snaha tzv. Auditorov o zlikvidovanie antropomorfnej personifikácie ktorá na Deň Prasačej hliadky nadeľuje deťom darčeky. Do toho sa Smrť ujíma tejto náhle uvoľnenej pozície, čo pochopiteľne nejde tak hladko ako by si predstavoval. Je tu toho ešte mnoho viac - námatkovo vypichnem boha kocoviny, vílu Fajnáladu, Krysí smrť a hovoriaci havran - povedal by som až priveľa. Vznikol tak celkom komplikovaný guláš, ktorý je ale vďaka pretlaku skvelých nápadov stále veľmi zábavný na čítanie. A ani veľmi nevadí, že hlavnou hrdinkou je (pre mňa) nevýrazná a nezaujímavá Smrťova vnučka Zuzana. 7+/10