Otec prasátek
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 20. díl >
Nadešel předvečer Svátku prasečí hlídky. * Je nápadný klid. * Sněhu je dost, červenek celá hejna, ozdobený stromeček za každým oknem. Je však absolutní nedostatek velkého tlustého muže v červenobílém oblečení, který doručuje hračky... * Ten zmizel. Dětská vychovatelka Zuzana ho musí najít nejpozději do rána, jinak nejen, že nikdo nedostane dárky, ale nevyjde slunce. A naneštěstí jsou jejími jedinými pomocníky havran s oční vadou, krysí Smrť a bůh kocoviny. * A co je ještě horší, někdo leze komínem. Není to bába. Tentokrát má místo kosy pytel, ale je na něm něco smrtelně povědomého. * HO. HO. HO. * Šíří se podivné zvěsti. * A jestli se vám navíc kýve nějaký zub, buďte opatrní...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1998 , TalpressOriginální název:
Hogfather, 1996
více info...
Přidat komentář
Pre mňa jeden z tých slabších "Pratchettov" písaný štýlom "chaos od začiatku a svetlo sa objaví až na samom konci tunela"... v tomto prípade bola cesta k tomu svetlu o niečo menej zaujímavá a miestami až nudná.
„Ne, ne, ne!“ rozčiloval se Albert. „Musíte do toho dát trochu života, pane, teda nic osobnýho, když dovolíte. Musí to být takový ten bohatýrsky, masitý smích. Musíte....musí to znít jako smích někoho, kdo čurá brandy a kadí švestkovej puding, pane, dámy prominou.“
Otec prasiatek bol pre mňa jeden z najlepších zážitkov z Terryho Zeměplochy. Smrť, ako samotný Santa Claus, niečo neskutočné. Humor tu bol snáď na každej stránke. Ak som sa nesmial na samotnej Smrti, tak chýbajúci humor dopĺňali mágovia z univerzity. Aj v tejto knižke chce Terry na niečo poukázať, a v tomto diele sa zameriava na nádej a vieru. Dialógy medzi Smrťou a Albertom neskrývajú len spomenutý humor, ale aj krásne úvahy a rozdiely medzi bohatstvom a chudobov. Najkrajšia pasáž samozrejme v obchodnom dome, kde sa Otec prasiatok venuje deťom. K tejto knihe sa určite ešte vrátim v čase vianočných sviatkov, pričom si hlavne spomeniem na legendárnu vetu Smrti: "HO. HO. HO. Třeste se ubozí smrtelníci!"
Samozrejme doporučujem.
Nejdřív to vypadalo, že jde o další Pratchettův laboratorní experiment, v němž spustí své postavy do světa, kde někdo důležitý pro běh světa zmizel (tentokrát zeměplošská obdoba Santy). Nakonec se z toho ovšem vyvinula zábavná hříčka o dalších antropomorfních personifikacích (ano, Smrť je zde rovněž: HO! HO! HO!) Z těch musím vypíchnout skřeta Bradavčáka, roznášejícího v koupelnách kožní nákazu, vílu Fajnáladu, která všem vymýšlí hry na deštivá odpoledne a pláče, když je nikdo nechce hrát a v neposlední řadě geniálního boha kocoviny Žlučoblije (jejky, jejky, mě je tak špatně). K tomu přidejme jednoho vraha s něčím jako Aspergerovým syndromem (představte si zákonně zlého Sheldona Coopera) a dostaneme klasickou pratchettovku, která se sice jako obvykle v závěru zvrhne v chaos, ale to od ní přece všichni čekáme. 85%
U této knihy bych tošinku v hodnocení ubral, protože mi asi unikla pointa. A nebo si ji budu muset přečíst znova.
Celkem fajn kniha, lehký humor, docela zajímavý námět a čteno těsně před vánoci, takže to dodalu trochu té atmosféry. Co bych vytknul a vadilo mi to celkem dost, bylo že se to zcela nestrukturovaně proplétalo - paralelní děje se střídaly třeba po 2-3 větách a to přepínání kdo že to aktuálně hovoří a čí dějovou linku čtenář sleduje na mě působilo spíše rušivě než příjemně. A taky jako drobné mínus pro mě bylo, že se vůbec nevyznám v tradicích jež jsou s vánočními svátky spojené v anglo-americké kultuře a tedy chyběly mi souvislosti a někdy mi asi unikaly různé vtipné narážky a odkazy. Ale nebylo to vůbec špatně a přečetl jsem si to rád.
Knihu jsem začínala číst na 3x. Nevím, proč, ale vůbec jsem se nemohla začíst. Když už jsem se začetla, tak opět jedna dějová linie byla dobrá (Smrť), ale ta druhá Mágové již tolik ne. Pro mě hodně nudné a zbytečné.
Opět skvělá parodie. Epizoda v obchoďáku nemá chybu a přál bych podobné zážitky všem obchodníkům, kteří začínají s Prasečnicemi už někdy začátkem října. Dále potom, tolik známých postav v jednom dílu, který byl napěchovaný humorem nemělo chybu a do toho nakonec i krapet filozofie, prostě a jednoduše 5* a jde se na další díl.
Ča-snač-aj je naprosto úchvatný, stejně tak bubáci a další obludy. Budu si muset taky pořídit jeden pohrabáč. Chudák Žlučoblij, jak mu rozumím. A myšlení Smrtě...co dodat, stále je to můj hrdina.
5* už jen za Časnačaje, který je nejlepším psychopatickým vrahem v dějinách literatury.
Musím říct, že Zeměplocha prostě není mým šálkem čaje.
Příběh Otce prasátek se odehrává ve více dějových linkách - mě nejvíce bavila ta se Smrtěm a Zuzanou. Filozofické rozhovory mágů mně naopak moc nesedly a spíše zdržovaly od děje. Ani Časnačajovi a jeho najaté bandě jsem nepřišla moc na chuť.
Každopádně nápad a zpracování výborné a některé hlášky jsem si prostě musela zapsat.
Občas je potřeba použít i plné hodnocení.
Poslední knihy trpí na to, že se autor u jedné myšlenky zasekne a už ji neumí opustit. V této knize je také spousta myšlenek, ale autor plynule přechází od jedné paralelní linie k druhé a na konci se všechny linie propojí.
Pokud by se měla nějaká kniha(knihy) vystřelit do vesmíru jako velvyslanec pro jiné světy, tak bych určitě nevolil tuto knihu, ale alespoň citace z knihy by v raketě být mohla.
Po přečtení této knížky ze Zeměplochy jsem přesvědčená, že nejlepší postavou je Smrť. V knížce jsem našla spoustu problémů k našemu světu a to mě baví. "Vánoční" Noc prasečí hlídky si přečtu další zimu znovu, protože Otec prasátek v zastoupení je nejlepší. Ho Ho Ho!
Nemám slov.
Četla jsem v rámci výzvy (knihu, kde se jedna z postav jmenuje jako vy) a vůbec nelituji. Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout.
Žlučobij se svým nespravedlivým osudem, Smrť snažící se ze všech sil porozumět lidem, Zuzana odhodlaná zjistit co?, jak? a hlavně "PROČ zrovna ty?!", Časnačaj (čtěte prosím Ča-snač-aj!) a "upovídaný" krysí Smrť s ještě více ukecaným havranem - to byla podívaná!
Dějové linky s mágy mě popravdě nijak zvlášť nebavily, ale i oni dokázali být občas vtipní.
Nemůžu říct, že bych z knihy dostávala záchvaty smíchu, ale vtipu tam rozhodně bylo hodně. Bylo v ní taky bezpočet úžasných názorů a myšlenek. Moudra, která pronášel Smrť, jsem si někdy musela i několikrát za sebou přečíst. Rozhodně se ke knize ještě vrátím a jsem si jistá, že v ní najdu něco, co mi napoprvé unikalo...
PS: Doporučuji také film, dle mého názoru velice povedený!
Pro mě asi nejméně uchopitelná kniha od Pratchetta. Spíše povídka rozvinutá do knihy odehrávající se během jednoho večera. I přesto je tam mnoho dalších postav a osudů, což na tak krátkém časovém úseku na mě působí... nekompaktně.
K Otci prasátek mám lehce sentimentální vztah, který bude ovlivňovat i moje hodnocení. Dlouhé roky měla totiž tuto knihu v knihovně moje babička, která ji kdysi označila jako: "Jakási prasečina. Doslova." Já jsem ji tedy vesele ignoroval a až po delším čtení Zeměplochy mi podle stejně stylizované obálky došlo, že tato "prasečina" je vlastně jeden z dílů mé oblíbené série. Jinak jde o poěrně zdařilý díl, kde jde opět především o Smrtě a jeho lásku k lidem.
Za mě plný počet, zatím jsem ohodnotila 3 Pratchettovy knížky a vždycky za 5, začínám od svých nejoblíbenějších:-) Tohle je pro mne s Grinchem, Krakonošem a lyžníky prostě vánoční klasika. Mému příteli Pratchett svým stylem nesedl, ale film má moc rád.
Podle ostatnich komentaru jsem myslela, ze to bude supr kniha, ale me vubec nezaujala :/
Zvláštně praštěná knížka,která nebude šetřit vaše bránice. Pro mě to bylo nenáročné a fajn čtení.
Štítky knihy
Zeměplocha Vánoce smrt humor zfilmováno fantasy britská literatura Zuzana
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
Po predchádzajúcich dvoch častiach, ktoré sa mi (konečne) celkom páčili, som sa tešila aj na túto. Ale bola som trochu sklamaná. Je tu síce Smrť, ktorý je ako postava fakt skvelý, ale časti s ním mi prídu dosť zmätené a aj tu som sa v deji dosť strácala.
V tejto časti zmizne Otec prasátek (chodí v červenom, je pri tele a nosí darčeky). Jeho úlohu teda prebral samotný Smrť (HO. HO. HO.). Do toho sa vloží aj Zuzana, Smrťova vnučka, ktorá sa snaží prísť na to, že prečo to Smrť robí. Časť knihy sa odohráva aj na Neviditeľnej univerzite, kde si dokonca aj mágovia všimli, že niečo nie je v poriadku (hlavne keď sa zjavia bohovia, ktorí dovtedy neexistovali, či rôzni škriatkovia, ako je napríklad skřet Bradavčák).
Táto časť ma teda veľmi nezaujala. Smrť aj Zuzana sú síce veľmi zaujímavé postavy, ale v deji som sa často strácala, nebolo mi jasné, o čo ide a do čítania som sa musela celkom nútiť, vôbec mi to neutekalo. Ani humor mi veľmi nesadol, aj keď rozhovory Smrťa s Albertom boli skvelé. Dúfam, že ďalšia časť ma bude baviť viac.
BYLI JSTE HODNÍ, NEBO JSTE ZLOBILI? HO. HO. HO.