Otevřená společnost a její nepřátelé II
Karl Raimund Popper
Podtitul: Vlna proroctví – Hegel, Marx a co následovalo. Čtivý rozbor Hegelovy a Marxovy filosofie, jejich omylů a zhoubného vlivu na teorie společnosti. Mistrná analýza marxistických frází a k čemu vedly v totalitních režimech.
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 1994 , OikoymenhOriginální název:
Open Society and Its Enemies II, 1945
více info...
Přidat komentář
Ač se mi druhý díl četl hůř a o dost pomaleji než ten první (asi kvůli obecně složitějším teoriím modernějších filosofů), stále to šlo dobře. Zejména některé pasáže z rozboru Marxova odkazu mě bavily, zajímavým způsobem pro mě vyvažovaly jeho nekritické vzývání, které si stále pamatuju z dob mého dětství, a naprosté porevoluční odmítnutí. Z textu je zřejmé, že zatímco Marxe Popper uznává jako humanistu, který ovšem fatálně neodolal svým historicistickým pohnutkám (a tuto svoji náklonnost k němu pod tíhou nových faktů zmírňuje až v závěrečném dodatku), tak pro Hegela nemá jediné soucitné slovo a dělá si z něj vyloženě legraci. Přínosná pro mě byla taky obhajoba racionalismu a rozbor institucionální povahy vědecké práce (tj. budování procesů a institucí, které podporují svobodu myšlení a testování hypotéz).
I když psáno v roce 1943, jde o knihu stále současnou. Možná by některé věci dneska napsal trochu jinak (jak ostatně ukazují Dodatky z 60. let), ale humanistické poselství by určitě zůstalo. Bohužel, Platón, Aristoteles a Hegel stále vládnou v myslích mnoha lidí. I když o těchto jménech možná nikdy neslyšeli.
Autorovy další knížky
1994 | Otevřená společnost a její nepřátelé I |
2000 | Bída historicismu |
1997 | Logika vědeckého zkoumání |
1994 | Otevřená společnost a její nepřátelé II |
1995 | Věčné hledání |
Jak už jsem napsal v komentáři k 1. dílu, tato práce zcela zásadně utvářela můj politologický a filozofický vývoj.