Otrokyně sadistů: Marně jsem volala o pomoc - nikdo mi nevěřil
Silvia K.
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47088/bmid_otrokyne-sadistu-marne-jsem-volala--EMj-47088.jpg
4
127
127
Devítiletá Silvia byla znásilněna a děsivý zážitek ji psychicky tak poznamenal, že si s její výchovou nikdo nevěděl rady. Po propuštění z dětského domova pro mladistvé kriminálníky našla místo vychovatelky v domě bohatého manželského páru. Sen o štěstí se však opět rozplynul…
Biografie a memoáry
Vydáno: 2010 , AlpressOriginální název:
...doch helfen musste ich mir selbst
více info...
Přidat komentář
Opravdu hodně smutný osud....Knížku jsem přečetla během několika hodin.Nešla odložit
Autorka v knize popisuje své smutné dětství, kdy nebyla vychovávána svou matkou, ale babičkou a dědou. Silvia byla od malička rebel, tvrdohlavec a průšvihář. A vedlo to až k tomu, že jednoho dne padla do rukou bohatého manželského páru, kterému měla Silvia hlídat malou dcerku....
Manželé Silvii uvěznili a opravdu drasticky ji mučili. Popisy jsou autentické a rozhodně nic pro slabé povahy.
Jen díky své silné vůli Silvia ten rok a kus svého života přežila a dokázala se dostat zpět domů.
Její následný život byl opravdu bouřlivý a já to svádím právě na otřesné zážitky a neradostné dětství, že po všem tom utrpení se nedokázala postavit na nohy a žít normální život...
To přišlo až mnohem, mnohem později.....jen jestli už nebylo pozdě....kvůli jejím dětem....
Miluju autobiografické knihy a tahle se mi taky dostala pod kůži, ale když jsem četla o jejím životě po věznění, tak jsem jí nadávala, kam až zašla...
Rozhodně knížku doporučuji přečíst.
Chudák Silvia, na jednoho člověka a takto mladého je toho vážně dost. Vlastně se není čemu divit, že dopadla, tak jak dopadla, závislá na drogách a děti v děském domově.
Tak předně slohově to opravdu není žádný zážitek, četla jsem čtivější knížky, ovšem tak překombinovaný a šílený osud jsem snad v ruce ještě nedržela, že tu jednu hvězdičku přidám. Problémové rodinné zázemí, dětský domov, únos a týrání, domácí násilí a nakonec drogy... to by mělo stát v anotaci. Je pravdou, že povahové rysy hlavní aktérky tomu neštěstí mnohdy napomohly... zdá se, že má sklon k naivitě, k ignoraci nebezpečných životních křižovatek, tvrdohlavosti a... ale přesto - tohle by nikdo prožít neměl. Je snad naivita důvod k domácímu násilí na ženách? Je snad důvěřivost omluvenka k únosu a týrání? Není. Tak snad na sobě Sylvie zapracuje a povede dál klidnější život. Už kvůli těm jejím dětem a babičce s dědou, ti dělali, co mohli...
První polovinu kniha bych označila jako zajímavou. Stručně popsán život hlavní hrdinky až do oné situace, kterou už dle názvu každý očekává. Tyto informace nejsou přebytečné. Docela mne zarazilo, že prožité peklo je popsáno také krátce, sotva pár kapitol . Chápu, není lehké se k takovým zážitkům vracet.
Jelikož sem byla sotva v polovině četby a hlavní hrdinka už byla i na svobodě, byla jsem zvědavá, jak se děj bude dál vyvíjet. Info o zatčení, rozsudku apod....fajn.
Ale závěrečné stránky knihy mne prostě přesvědčily o tom, že je hlavní hrdinka úúúplně hloupá. Nepochopitelné, jak se dostala k drogové závislosti.
Kdyby nešlo o příběh dle skutečné události, asi bych jej ani nedočetla. Příběh drásající, strhující, ale styl vyprávění mě nijak neoslovil, celkově působil dost lacině. Soudit hlavní hrdinku nebudu, z mnoha poučení, které se jí v životě dostalo, si žádné nevzala k srdci.
Sice si autorka zvolila hodně špatných cest a udělala hodně špatných rozhodnutí, ale tím co si zažila by neměl nikdy nikdo projít.
Je to hodně zajímavá knížka a až děsivá, tím že to je podle skutečnosti.
Čtivě napsané vyprávění k zamyšlení....skončila by jinak, kdyby žila ve spořádané, úplné rodině?? Silvia si vytrpěla své a stejně se nepoučila....
Kniha mne nijak zvlášť nezaujala, i když to byl docela drsný příběh. Také mne překvapilo, jak se někdo může nechat takhle ovládat, ačkoliv ví, že je to špatně a že má na výběr. Autorka si musela prožít peklo, to je zřejmé, ale nemusela skončit až takhle.
Příběh je o dětské naivitě a lidské hlouposti. Měla vždy na výběr a vždy si vybrala špatnou cestu. I když jí rozum říkal něco jiného. Knížka se četla dobře a kdyby nebyla půlka knížky o drogách-jako kdybych četla Memento nebo My děti ze stanice Zoo-dala bych 5 hvězdiček.
Otrokyně sadistů se četla velmi rychle. Byla jsem zděšena, co všechno se může stát. Ale pořád jsem se sama sebe ptala, jestli je to možné. Jestli může být někdo takhle krutý. Ovšem po tom, co všechno se jí stalo, jsem nepochopila, proč dělala blbečka nějakým novinářům…
Určitě mi nepřísluší hlavní hrdinku nijak soudit, ale občas jsem nechápala její názory a rozhodnutí. Ta brutalita v knize je příšerná. Souhlasím s komentáři níže, životní zkušenosti by nás dle mého měly poučit, abysme se v budoucnu něčemu podobnému snažili vyvarovat. Né každý ale ty životní zkušenosti dokáže využít ve svůj prospěch a poučit se.
Nesoudím hlavní hrdinku, vlastně je mi jí líto. Občas rozum zůstává stát nad jejími názory a rozhodnutími, ale i takoví lidé jsou mezi námi. Každopádně doufám , že už je z nejhoršího venku a žije spokojeným životem. Násilí nechápu - v žádné formě,( možná proto, že jsem ho zažila sama na vlastní kůži), o to víc na mě kniha zapůsobila. Za mě dobré čtení..
Zajímavé čtení, je dobře z příběhu zřejmé, že jsme každý úplně jiný. Někdo se po špatné zkušenosti poučí a začne úplně znovu a jinak - "lépe" a někdo jde nepoučitelně problémům stále naproti. Je lehké odsoudit, když člověk neprožije nic špatného a vyrůstá v klasické rodině. Nikdy neodsuzuji nikoho za jeho chování, když nemám jeho špatnou zkušenost, To, že já bych se chovala úplně jinak neznamená, že se kolem nás nic špatného neděje. Opravdu nezávidím prožité hrůzy Silvie, kéž je každý, kdo páchá násilí na člověku po zásluze potrestán.
Nějak moc podobné typu vraždám Karly homolky a toho jejího.
Když je někdo blbej, tak to okolí nemůže ani pobuřovat.
Odpadem hodnotím její činy, ne formu knihy.
Teď jsem knihu dočetla a nějak nechápu, jak je možné dostat se do tolika sr**ek jako autorka knihy. Musím souhlasit s níže psanými názory, že Silvia byla opravdu hloupá a nepoučila se z žádné prožité hrůzy a navíc do toho zavlekla své děti.
Moje dokonalá a úchylná maličkost si samozřejmě knihy všimla a stejně tak, jak oplzle osahávala obal "Byla jsem otrokyní v satanské sektě" jsem hladila i tento. Přistihla jsem se rvát knihu pod triko, jako by přítomná důchodkyně snad usilovala o ten samý titul. "Sorry babčo!"
Je to dost dlouho, kdy jsem měla z knihy špatné spaní.... Ani ne jako z námětu, ale z té blbosti hlavní postavy....
Kdy se vám stalo, že hlavní postava se vám hnusila? Proč mi náhle přišlo, jako by si sedl zneužitý chudák, manželka násilníka, nevychované děcko, narkomanka, neschopná matka, pornoherečka, naivní kráva a řekli si: Co kdybychom napsali něco společně....
Pokud je to vážně celé autobiografické, tak se trochu domnívám, že patřičné ústavy nefungovaly. Že hlavní hrdinka se nepoučila ani z toho, že byla vystavená smrti jako sexuální otrokyně. Že po tomto zážitku si nevážila života a zničila ho i svým dětem. Že někdo takový byl stále hrdý na to, jak si vede a přesto se měla stydět a odprosit svou matku a celou svou rodinu. Tuhle ženu měli přivázat v pokoji a nedovolit jí mít děti, protože dle mého ona není člověk, který by mohl schopně a zodpovědně vychovávat děti a co hůř, i když si to růžově malovala neuměla se k tomu postavit.
Kniha mě znepokojila, ne tím co se děje ve světě, ale tím, že někdo takto hloupý a natvrdlý. To nebylo o hrdosti, ale o blbosti. Téměř to není k politování....
Ano, část s mučením a uvězněním ano, to beru. Přeci jí jen bylo 16, ale to co se událo potom... to už je více méně její podpis. Za to nikdo nemohl... nikdo. A udivuje mě, že labilní ji uznali až kdypak... Všichni museli počítat s tím, že po tomhle incidentu jistě bude labilní. A přesto, jakým způsobem autorka popisovala hrůzy, které zažila... Si života poté nevážila. A bez studu si troufám říct, že možná sebevražda ....
Už od začátku jsem Silvii neměla ráda. Rozmazlený nevděčný spratek. Pořád jsem se snažila, mít pro ni kouska pochopení, ale vždycky když už jsem na ni začala měnit názor, totálně to zabila. Příběh mi přijde divný a deformovaný, těžko uvěřit, že se jedná o skutečnou událost. Později jsem si říkala, jaká se ze Silvie stala skvělá žena, co se stará o dítě, jak nejlépe může, ale néééé, ona se zase musí zachovat jako totální vypatlaná blbka.
Já jí znát, tak jí fakt jednu lisknu. Jj, všichni za to její neštěstí můžou, chlapi ji tahají dolů a ona sama asi nic, muzikantka....