Ozvěny bojů
Karel Klapálek
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/208020/mid_ozveny-boju-kJD-208020.jpg
4
16
16
3., v NV 2., přepracované a rozšířené vydání.
Literatura faktu Biografie a memoáry Vojenství
Vydáno: 1968 , Naše vojskoOriginální název:
Ozvěny bojů, 1966
více info...
Přidat komentář
"Ano, poušť! To nejsou jen pevnůstky ve skalách, špatná voda, konzervy, písečné blechy a chamsin, zima a vedro. Je to mnohem více, cosi nedefinovatelného, co si musí zažít každý sám - porvat se s pouští a nepodlehnout!"................Unikátne vojnové pamäti Pána Generála Klapálka približujú jeho osudy za druhej svetovej vojny od dramatického úteku z Protektorátu až po príchodu do Palestíny a neskôr až po formovanie 11. východního československého praporu. Jeho subjektívny pohľad na dejinné križovatky, život a boj v púšti či spomienky na stretnutia s historickými osobnosťami len dotvárajú túto unikátnu mozaiku. V druhom dejstve nám autor približuje boje v duklianskom priesmyku až po oslobodzovanie Slovenska a finálne boje na Morave. Kupodivu mi tu menšie ideologické výlevy ať toľko nevadili aj záverečný doslov, ktorý už však nepísal autor sa dá vydržať. Veľmi hodnotná kniha, ktorá by nemala ujsť žiadnému fanúšikovi vojnovej histórie.
Vsadím boty, že vím, které pasáže knihy nepsal Karel Klapálek, ale redaktor závodního časopisu Rudá vatra, toho času "editor" nakladatelství Naše Vojsko. Kniha má na svou dobu obligátní hodnotové ukotvení, kde Britové jsou protivní pedantští byrokraté, kteří sice prohrají každou bitvu, ale kupodivu vyhrají válku. Zato pod Sověty, to se to panečku bojovalo. Editor nezapomněl do popisu autora doplnit jména všech soudruhů exulantů z KSČ, kteří hrdinně přežili válku na dače za Moskvou a jejichž největším příspěvkem k vítězství bylo povzbuzování politického školení mužstva, když se jednotka ocitla v hlubokém týlu. Škoda, že se autor, který každopádně zaslouží velký respekt, nedočkal dob, kdy by mohl knihu vydat bez těchto příkras.
Dokud to bylo o poušti, tak to bylo velmi zajímavé vyprávění. Potom jako by to už místy psal někdo jiný. Jak se dostal k SNP a k tomu, že sovětský člověk vystoupá do kopce rychleji než místní, tak jsem knížku málem odložila. Ale dobře že jsem to neudělala. Až na těchhle pár vět, kde má člověk tendenci kontrolovat rok vydání, byla knížka poutavě napsaná. Je třeba nezapomínat.
Příběh o přísném, ale čestném Karlu Klapálkovi, který osvobodil Tobrúk od Němců. Moc dobře napsaná kniha.
Musím říct, že tuto knihu jsem přečetl během pár dní. Byl jsem překvapen, jak otevřeně mluví autor o západní, respektive africké frontě při druhé světové válce. Autor občas pobaví zmínkou, jak si nikdo nevěděl rady s německým dělostřelectvem, ,,až tam tedy přišli naši kluci a protože to byli kluci ze škodovky, tak hned věděli co dělat a do pár dní jsme měli vlastní dělostřelectvo". Moc se mi líbila část, kdy popisuje svůj odchod z protektorátu tajně, přes lesy atd. Hezky popsané jsou detaily o komárech v Africe u Al Alameinu atd. Vůbec, v knize se o Africe čte moc pěkně. Daleko hůře snesitelná byla část o působení K. Klapálka na Ruské frontě, ale i tak je to čtivé a myslím, že i psané s nadhledem.
Tuto knihu jsem četl snad v deváté třídě, což už je asi 7 let, a stále na ní rád vzpomínám a patří na čestné místo v mé knihovně. Mimochodem, babička jí chtěla vyhodit a jsem rád, že jsem jí zachránil. Vřele každému doporučuji, i když se občas musíte nad celý děj povznést. Jde to snad ale jinak nad ,,ofi" literaturou 80. let? :)
Vlastně všechno napsali JelloBiafra, SalomeH i Rocker007, se kterým souhlasím až do puntíku, aniž bych měl cokoliv proti oběma zbývajícím. Kniha vyšla dva roky před pádem (či spíše odchodem) komunistů a postupné uvolňování v osmdesátých letech se projevilo i tím, že vůbec mohla vyjít kniha tohoto typu, kde se našinec snad poprvé podrobněji seznámil s působením našich vojáků v Tobrúku a Palestině.
Klapálkův osud je přímo vzorovou ukázkou toho, co si prožili vojáci, kteří byli ochotni nasadit život za republiku za druhé světové války. Za první světové války se jednalo o ruského legionáře, podobné to bylo i u řady dalších. Po Mnichovu následovala účast v domácím odboji, pak útěk do zahraničí. Tady mě v knize nesmírně pobavila ona scénka, kdy už v ilegalitě potkal v Praze frekventanta nějaké vojenské školy, který se k němu na ulici hrnul a hulákal na celé kolo, jak to, že je tady a že si myslel, že už je dávno za hranicemi. Později z Anglie, kam byl stažen z Palestiny odešel dobrovolně do SSSR a bojoval pod Svobodou na Dukle. Pak velel celé armádě a do osvobozené Prahy vjel v čele armádního sboru na bílém koni.
Zatímco řada důstojníků i vojáků východní armády velmi dobře pochopila, o čem onen komunismus v ruském podání je, Klapálek stejně jako Svoboda i Boček podpořili nepřímo únorový puč a vstoupili do KSČ. Jenže se stali záhy nepohodlnými a v padesátých letech je postihlo to samé, co jejich kolegy a nejednalo se jenom o letce RAF. Vyhazov, degradace a kriminál. A záchrana přišla až v roce 1956, kdy se po něm sháněl dnes najednou tak nenáviděný (hlavně na Praze 6) Koněv. S výjimkou onoho pobytu ve Valdicích byl osud Ludvíka Svobody stejný. Na druhou stranu je prokázáno, že ačkoliv Karel Klapálek vstoupil do KSČ v roce 1948 (byl vyloučen v rámci svého odsouzení o čtyři roky později), snažil se na ministerstvu národní obrany chránit své bývalé spolubojovníky z války.
Byl plně rehabilitován až v roce 1968 a zemřel tři roky před druhým vydáním téhle knihy. Perličkou je, že než byl po Únoru zatčen, kdosi ho anonymně varoval. Mohla to být provokace a nemusela. Každopádně, nezmizel a stálo ho to ony čtyři roky kriminálu. Na rozdíl od jeho kolegů Buršíka (který uprchl z komunistického lágru na západ) a nebo generála Bočka, který dopadl mnohem hůř než Klapálek - po vyhazovu (kdy se ale na rozdíl od Klapálka aktivně na "čištění" armády podílel), degradaci a odsouzení zemřel v roce 1952 ve Valdicích. Jeho ženu zavraždili nacisté za války stejným způsobem a na stejném místě jako herečku Annu Letenskou. Klapálkova žena a dvě dcery válku přežily. Tolik k hodnocení druhého, přepracované vydání pamětí armádního generála Karla Klapálka.