Ozvěny bojů přehled

09.12.2024

Vlastně všechno napsali JelloBiafra, SalomeH i Rocker007, se kterým souhlasím až do puntíku, aniž bych měl cokoliv proti oběma zbývajícím. Kniha vyšla dva roky před pádem (či spíše odchodem) komunistů a postupné uvolňování v osmdesátých letech se projevilo i tím, že vůbec mohla vyjít kniha tohoto typu, kde se našinec snad poprvé podrobněji seznámil s působením našich vojáků v Tobrúku a Palestině.

Klapálkův osud je přímo vzorovou ukázkou toho, co si prožili vojáci, kteří byli ochotni nasadit život za republiku za druhé světové války. Za první světové války se jednalo o ruského legionáře, podobné to bylo i u řady dalších. Po Mnichovu následovala účast v domácím odboji, pak útěk do zahraničí. Tady mě v knize nesmírně pobavila ona scénka, kdy už v ilegalitě potkal v Praze frekventanta nějaké vojenské školy, který se k němu na ulici hrnul a hulákal na celé kolo, jak to, že je tady a že si myslel, že už je dávno za hranicemi. Později z Anglie, kam byl stažen z Palestiny odešel dobrovolně do SSSR a bojoval pod Svobodou na Dukle. Pak velel celé armádě a do osvobozené Prahy vjel v čele armádního sboru na bílém koni.

Zatímco řada důstojníků i vojáků východní armády velmi dobře pochopila, o čem onen komunismus v ruském podání je, Klapálek stejně jako Svoboda i Boček podpořili nepřímo únorový puč a vstoupili do KSČ. Jenže se stali záhy nepohodlnými a v padesátých letech je postihlo to samé, co jejich kolegy a nejednalo se jenom o letce RAF. Vyhazov, degradace a kriminál. A záchrana přišla až v roce 1956, kdy se po něm sháněl dnes najednou tak nenáviděný (hlavně na Praze 6) Koněv. S výjimkou onoho pobytu ve Valdicích byl osud Ludvíka Svobody stejný. Na druhou stranu je prokázáno, že ačkoliv Karel Klapálek vstoupil do KSČ v roce 1948 (byl vyloučen v rámci svého odsouzení o čtyři roky později), snažil se na ministerstvu národní obrany chránit své bývalé spolubojovníky z války.

Byl plně rehabilitován až v roce 1968 a zemřel tři roky před druhým vydáním téhle knihy. Perličkou je, že než byl po Únoru zatčen, kdosi ho anonymně varoval. Mohla to být provokace a nemusela. Každopádně, nezmizel a stálo ho to ony čtyři roky kriminálu. Na rozdíl od jeho kolegů Buršíka (který uprchl z komunistického lágru na západ) a nebo generála Bočka, který dopadl mnohem hůř než Klapálek - po vyhazovu (kdy se ale na rozdíl od Klapálka aktivně na "čištění" armády podílel), degradaci a odsouzení zemřel v roce 1952 ve Valdicích. Jeho ženu zavraždili nacisté za války stejným způsobem a na stejném místě jako herečku Annu Letenskou. Klapálkova žena a dvě dcery válku přežily. Tolik k hodnocení druhého, přepracované vydání pamětí armádního generála Karla Klapálka.

02.04.2023

"Ano, poušť! To nejsou jen pevnůstky ve skalách, špatná voda, konzervy, písečné blechy a chamsin, zima a vedro. Je to mnohem více, cosi nedefinovatelného, co si musí zažít každý sám - porvat se s pouští a nepodlehnout!"................Unikátne vojnové pamäti Pána Generála Klapálka približujú jeho osudy za druhej svetovej vojny od dramatického úteku z Protektorátu až po príchodu do Palestíny a neskôr až po formovanie 11. východního československého praporu. Jeho subjektívny pohľad na dejinné križovatky, život a boj v púšti či spomienky na stretnutia s historickými osobnosťami len dotvárajú túto unikátnu mozaiku. V druhom dejstve nám autor približuje boje v duklianskom priesmyku až po oslobodzovanie Slovenska a finálne boje na Morave. Kupodivu mi tu menšie ideologické výlevy ať toľko nevadili aj záverečný doslov, ktorý už však nepísal autor sa dá vydržať. Veľmi hodnotná kniha, ktorá by nemala ujsť žiadnému fanúšikovi vojnovej histórie.