Pacifik v plamenech
Miloš Hubáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69475/pacifik-v-plamenech-69475.jpg
5
150
150
Pacifická sága série
1. díl >
Autor líčí události provázející nástup japonského militarismu a jeho počáteční úspěchy na moři v 2. světové válce od napadení Pearl Harboru po bitvu u Midwayských ostrovů. 1. vydání
Přidat komentář
Knihy p. Hubáčka jsem "objevil" až v mládí /střední škola/ a čtu je dosud stále dokola. Kdyz nemám na žádnou knihu náladu, tak na tuhle ji mam prakticky vzdy + druhy díl a Moře v plamenech. Doporučuji prokládat Titanikem.:) ;( Když vyšlo nové vydání koupil jsem celou sérii, kniha konečně vyšla po letech a vázaná, bohužel se spoustou chyb... Doporučuji...
Jasně, znám jiné knížky i filmy a dokumenty o této tématice, ale přesto jsem měl pocit, že musím číst dál a dál - co kdyby to třeba dopadlo jinak. :-) Tohle se čte samo.
Ta čtivost je opravdu suprová. Uplně jsem fandil Amíkům, aby už taky něco potopili. A oni se furt ne a ne trefit :)
Nedávno jsem viděl čerstvý americký filmový spektákl ztvárňující bitvu o Midway a když jsem se trochu vzpamatoval, uvědomil jsem si, že jsem vlastně nikdy nepřečetl kompletní Hubáčkovu pacifickou ságu. Jasně, na konci osmdesátých let pro mě byly první tři knihy jako zjevení a jako teenager jsem hltal boje v Tichomoří dlouho do noci. Stejně jako u mnoha dalších, Hubáček může za to, že tento konflikt mě od té doby hodně zajímá. Ale vcelku a popořadě jsem jednotlivé svazky v podstatě nikdy nedal, takže si nyní dávám závazek, do roka to zvládnout a ocenit komplexnost tohoto monumentálního díla.
Pacifik v plamenech mi připomněl, proč tyto knihy byly kdysi tak populární a proč si svou kvalitu dokáží uhájit i nyní. Styl psaní totiž umně míchá fakta a určité senzační detaily, které čtenáři umožní dokonale se vžít do rolí politiků, vojáků, námořníků i letců. Cit pro zachycení důležitého a vystižení emocí skrytých za strohými bojovými reporty dělá z Hubáčka naprostý fenomén, který nemá ani ve světovém měřítku obdoby. Kniha se čte jedním dechem, aniž by zapomínala na podstatná fakta války v Pacifiku.
Měl jsem první svazek v paměti jako trochu slabší, díky pomalejšímu rozjezdu před napadením Pearl Harboru, ale není tomu tak. Jediné, co trochu vázne, je poměrně dlouhý rozbor vyšetřování pochybení amerického establishmentu a generality, která vedla ke Dni hanby. Zde se autor nechal unést svým někdejším povoláním prokurátora a zahlcuje nás výsledky vyšetřování hned několika komisí v rozmezí desítek let. Spád knihy tu trochu kulhá a nepomáhá ani spekulace o tom, že Roosevelt o hrozícím nebezpečí věděl, ale potřeboval nějaký šok, který Američany přesvědčí o nutnosti vstoupit do válečného konfliktu. Na druhou stranu mi přijde trochu odbyté japonské tažení na Singapur a dobytí Filipín. Jinak ale perfektní, od Pearl Harboru po Midway. Těším se na další díl - Vítězství v Pacifiku.
Knihu jsem četl mockrát a mockrát jsem se k ní vracel. Pro mě osobně zásadní kniha, která nastartovala můj zájem o dějiny druhé světové války na moře v Atlantiku i Pacifiku.
Nemám co dodat,perfektně zpracovaná kniha,podrobná,přesná,ta musela stát práce a času.Ale vyplatilo se,lépe už to snad nejde.
Precetl jsem celou Pacifickou serii pana Hubacka tak nejak na preskacku, prekvapive to vlastne vubec nicemu nevadilo. Ramec udalosti je tak nejak obecne znam, takze detailne popisovane epizody se daji zjevne bez problemu studovat v libovolnem poradi. Predne musim pana Hubacka pochvalit za celou serii a i za ostatni knihy mimo ni. Je to to nejlepsi co jsem v tomto zanru literatury kdy cetl. Pacificka serie je v nasi generaci a lokaci zvlastne cenna, protoze v ucebnicich dejepisu se o bojich v Pacifiku tak nejak spise mlci, aspon za mych skolnich let tomu tak byvalo. Nejenom, ze to byly naprosto neuveritelne bitvy, ale navic pan Hubacek dokazal z techto udalosti vytvorit drama, ktere se cte jednim dechem. A navic i s prehlednymi mapkami, ktere jsou neocenitelne. Co se tyce teto konkretni knihy, tedy pocatku boju v Pacifiku, pro mne osobne se jedna spise o jeden z mene poutavych dilu. Ocekaval jsem trochu podrobnejsi liceni udalosti, neco ve stylu pozdejsich knih z teto serie. To je asi dan za to, ze jsem to cetl na preskacku :-)
Všichni už vše napsali za mě vynikající a legendární série . Rozhodně souhlasím s tím , že by si autor zasloužil nějakou cenu nebo ocenění, protože tohle je prostě perfektně napsáno. Hubáčkovým knihám na čtivosti neubere ani čas, pořád budou patřit k tomu nejlepšímu na tohle téma. Plný počet hvězd , hurá na další díl a konečně dát Japoncům přes držku.
Skvělá četba o pěti různých operacích v Pacifiku, těším se na další z Hubáčkových knih.
Oč je lepší číst takhle kvalitní knihu faktu, než sledovat nejrůznější fikce. Ke všem přídomkům, které tady jsou uvedeny u ostatních komentujících a se kterými se ztotožňuji bych přidal ještě jeden. A tím je poctivost autora. Ve druhém vydání dokonce rozvinul otázku, jak to bylo s tím, že Roosvelt o útoku věděl a nechal ho proběhnout...Začátek války v Tichomoří je podán až po bitvu u Midway jako klasické drama se šťastným koncem a obstojí naprosto vedle všeho, co jsem k dané problematice četl nebo viděl. A kvalita a dramatičnost vynikne třeba srovnáním s (podle mně) stejně famózním filmem Tora, Tora, Tora včetně oné fascinující epizody, kdy na poštovní oddělení základny v Pearl Harbour, v době, kdy je většina lodí již zničená nebo těžce poškozená přijíždí místní japonský listonoš, aby odevzdal telegram z Washingtonu o možném hrozícím nebezpečí. A naopak se člověk musí smát přitroublé snaze po dramatizaci ve filmu Midway, kde událostí popsané Hubáčkem na základě maxima dostupných podkladů nestačily a bylo potřeba ještě mezi historické osobnosti vpašovat jakéhosi námořního kapitána Gartha a jeho syna a vytvořit naprosto směšný obraz závěrečného úderu právě touto osobou - cca padesátiletý námořní kapitán si sedá do střemhlavého bombardéru a vede útok na poslední japonskou letadlovou loď, aby pomstil svého těžce zraněného syna. A to už ani nemluvím o limonádovém paskvilu Pearl Harbour s famózním nápadem, jak se stíhači přecvičí za pár týdnů na "bombarďáky", aby "pomstili" Den hanby. V tom je síla literatury, právě z tohoto srovnání se ukáže, jak kvalitně napsanou knihu není prakticky možné překonat. A - mezi námi čtenáři - je to prostě dobře......P.S. Po mnoha letech jsme rád, že sem mohu připojit poznámku, že Midway se kromě jednoho kvalitního dokumentu dočkala konečně i kvalitního zfilmování a to díky stejnojmennému filmu Bitva u Midway z roku 2019 režisérem Rolandem Emmerichem, kde je vše ukázáno tak, jako kdyby mu scénář dělal sám Hubáček.
Miloš Hubáček by si za své téměř kompletní literární zpracování námořních bojů druhé světové války zasloužil nějakou cenu. Dneska jsou knihovny plné knih o válce v Tichomoří od amerických autorů, jenže to přebujelé americké vlastenčení brzy člověku leze krkem. Hubáček nikdy neopomene vzdát čest hrdinům, ale přece jenom si na rozdíl o Američanů uchovává jistý střízlivý nadhled. Mám doma všechno, co o válce napsal, jen mě mrzí nedokončená série o Středomoří.
Hubáčkově pacifické sérii by slušel přívlastek "legendární". V našich luzích a hájích svého času nebylo k pacifické kampani dostupného prakticky nic jiného a autorovi slouží ke cti, že i přes tento monopol stvořil mimořádně čtivou a kvalitní historii války v Pacifiku, která obstojí i dnes v konkurenci mnoha děl vzniklých ve svobodnějších časech i těch přeložených. Jasných 5 hvězd
Perfektně a čtivě napsaná historie počátku tichomořské války mezi USA a Japonskemˇdoplněné dobovými fotografiemi..Právě touto knihou začal můj zájem o celý tento pacifický konflikt.
nedostává se mi slov. ryzí kvalita. tomu se opravdu nedá nic vytknout, spousta srozumitelne podaných informací, perfektně napsané 100%
Moje první myšlenka při pohledu na tuhle knihu je chleba se sádlem. Četl jsem tuhle knížku u babičky na zahrádce, a babička mi k tomu přinesla právě chleba se sádlem. Jejdamane, ten byl dobrý!
Na knížku se dá dívat třeba takhle: Pacifik v plamenech aneb jak se naplnila Jamamotova věta „Můžeme nějak vydržet rok, co ale potom, to nevím“. Ve vydání z roku 1990 je text rozšířen o klasický příklad konspirační teorie, totiž že Roosevelt věděl, že Japonci napadnou Pearl Harbor (což kategoricky popírá jak Kettner vydaný před Hubáčkem, tak Hrbkové, vydaní po něm). Najdete tady historický úvod, najdete tady agenta Tříkolku a idiotismus J. Edgara Hoovera, tragédie lodí bez letecké ochrany, první bitvu v dějinách, v níž se nepřátelské lodě ani nezahlédly, do nedávna tajné informace o tom, jak Američané luštili japonské kódy (Joe Rochefort ovšem dostal kvůli utajování medaile až posmrtně, v 80. letech!), heroismus mužů, kteří dokázali opravit Yorktown za tři dny, ač původní odhad mluvil o třech měsících, instinkt indiánského válečníka, který vedl kapitána Waldrona... prostě nezapomenutelná mozaika prvního půlroku na tichomořském válčišti, kdy se japonské impérium vzepjalo až na vrchol, jen aby zjistilo, že se na něm (naštěstí) nemá šanci udržet.
Výpisek: „Z čistě vojenského hlediska se Japonsko dopustilo při útoku na Pearl Harbor těžkých omylů. Ale největší chyba byla psychologického rázu. Než k útoku došlo, byly pocity vůči Japonsku rozmanité, ale jít do války kvůli japonským výbojům v Asii nebo protože se vzdálená Evropa nedokázala ubránit rozpínavosti nacistického Německa, do toho neměla velká část Američanů žádnou chuť. Podle průzkumů veřejného mínění jich takto uvažovalo až padesát procent. Jakmile se však v rozhlase ozvala první mimořádná hlášení, situace se změnila během hodiny. Zrádné napadení Pearl Harboru bylo pro všechny národní katastrofou, ponížením a hlubokou urážkou. S pár výjimkami 130 000 000 Američanů od té chvíle akceptovalo nutnost totální války. Vlna nenávisti vybuchla jako sopka. Dosáhla takových rozměrů, že rozvášněný dav porazil ve Washingtonu většinu japonských třešňových stromů a japonský jelen v newyorské zoologické zahradě přežil jen díky tomu, že někdo ze zaměstnanců pohotově přepsal tabulku na „asijského“ jelena.“
V hlubokých osmdesátých letech se člověk mohl v televizi každou chvíli přesvědčit, jak byla jitra krutá daleko od Moskvy, nebo jaké příběhy prožíval obyčejný člověk ve válečné epopeji. Východní fronta, ta byla jasná, tam se bojovalo a rozhodovalo o osudech světa, ale někde jinde… Možná tak ještě na západní frontě, o našich letcích se něco začalo proslýchat už tehdy, ale jinde jakoby se nebojovalo. Jen ze školních atlasů jsme věděli, že se něco dělo i v severní Africe a nebo v Pacifiku. A tehdy se objevila tahle kniha, ve které Miloš Hubáček popisoval, jak vypukla válka v Tichomoří. A my, romantici, jsme hltali popisy bojů ocelových obrů a statečných letců, startujících z rozkolísaných palub letadlových lodí. Navíc pan Hubáček výborně a vyváženě rozděluje pozornost mezi politiku, námořní velení, popis tápajících admirálů a kapitánů je skvělý, a popis samotných bojů. Letadla útočí, bomby sviští, bílé čáry za torpédy čárují mořskou hladinu. Je to opravdu dobré čtení, podávající určitě základní přehled dění v Pacifiku. A když si člověk odmyslí pár tehdy nezbytných vět o Sovětském svazu, tak tato kniha nezestárla.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) válka v Tichomoří Pearl Harbor Tichý oceán, Pacifik vojenské dějiny bitva u Midway (1942) válka s JaponskemAutorovy další knížky
| 1989 |  Titanic |
| 2001 | Moře v plamenech |
| 1990 | Pacifik v plamenech |
| 1985 | Vítězství v Pacifiku |
| 2000 | Ofenziva v Pacifiku |
Po Moři v plamenech přišel Pacifik v plamenech, po němž jsem po zkušenosti s prvně jmenovanou knihou sáhl s velkým očekáváním. A dostal jsem zcela odlišnou knihu. Místo příběhů několika plavidel na mě čekal ucelený popis námořních bojů od napadení Pearl Harboru přes zápas o holandské koloniální panství a o nadvládu nad Filipínami až po bitvu u Midway. Pokud jde o mě, jde o skvěle propracovaný svazek, v němž autor podrobně a velmi čtivě popisuje válečné události v této části světa.