Paměti

18.12.2024

Z memoárové literatury velkých vojenských postav Velké války tato patři rozhodně k těm slabším a méně zajímavým. Literárně a zvláště obsahově. Fochovy, Brusilovovy a zvláště Joffreho paměti byly mnohem podrobnější, obsažnější. Hindenburg jde ve všem velmi po povrchu, bohužel.

Přitom by bývalo mohlo jít o nesmírně zajímavý náhled do myšlení německého hlavního štábu a militaristických kruhů Německé říše vůbec. Za mě tedy víceméně zklamání.

p.s. Paměti Hindenburgova podřízeného (a de facto "mozku" německé armády) Ericha Ludendorffa (Meine Kriegserinnerungen 1914–1918. Berlin: Mittler & Sohn 1919 (přetištěny znova 1936) jsou prý mnohem zajímavější. Leč němčinou natolik dobře žel nevládnu, abych to potvrdil.

04.04.2019

Komentář: pan Hindenburg byl jistě skvělý voják. Jeho militantní uvažování z celé knihy doslova čiší. Jako žena jsem byla chvílemi velmi překvapená tím, jaké mohou být názory někoho, kdo vojenstvím žije. Rozhodně to není kniha pro pravověrné pacifisty.