Přidat komentář
Nesmírně zajímavé čtení, které se těžko hodnotí, ale je třeba ho číst. Být prezidentem Československa v této době bylo neskutečně těžké. Každý stát chránil hlavně sebe. Snadné čtení to není.
Beneš paměti napsal čtivě.
Ale jestli na něm něco nesnesu, tak je to sebeočišťování a egoismus, hraničící s narcismem.
Beneš byl možná dobrý diplomat, ale prezident byl na 4% ze 100. Rok 1938 mu nelze odpustit nikdy, zachoval se zbaběle, nikdy před Čechoslováky neudělal sebekritiku, neomluvil se.
Paměti však psány čtivou formou a záživně, 50% si zaslouží, ale jen Paměti, za jeho osobnost jsem mu vzal 50% a to jsem mírný.
Pro mne velmi zajímavá knížka. Autor zde popisuje své kroky v zahraniční politice, své obavy, svá varování evropským státníkům. I pod dojmem této knihy jsem přesvědčen, že ač pro republiku udělal mnohé, byl by výborným prezidentem v době míru, nikoli v krizi. Jestliže Sovětský svaz hrál své hry, Západ své a Němci, Poláci a další zase své, působí vyprávění Dr. Beneše, který jezdil na Východ i na Západ a jednal a jednal - a dle svých slov Stalinovi "pravdivě a upřímně" říkal vše, stejně jako to předtím a potom opakoval "upřímně" i v USA a jinde - jako boj s větrnými mlýny. Také je zajímavá kapitola týkající se referenda (vyvolané českými a ruskými komunisty) na Podkarpatské Rusi a jejímu odtržení od Československa - ač byly jasné záruky jak ze strany Západu, tak SSSR, že Československo bude obnoveno v předmnichovských hranicích.
Autorovy další knížky
| 1947 |  Paměti |
| 1948 | Demokracie dnes a zítra |
| 1968 |  Mnichovské dny |
| 1946 | Šest let exilu a druhé světové války |
| 2007 | Edvard Beneš: Paměti 1938-45 |
Skvělá kniha