Paměti Pařížských katů
Charles Henri Sanson
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170607/bmid_pameti-parizskych-katu-6641ce152e7fb.png
4
134
134
Kniha dokumentuje více než stoletou historii pařížského rodu Sansonů, kteří po generace dědili katovské povolání. Mužští potomci rodu neměli na výběr, museli pokračovat v řemesle svých otců, byť k němu měli odpor. Takový byl i poslední potomek rodu, Charles Henri Sanson, který si po propuštění ze služeb slavnostně umyl ruce, které již nikdy neměly být potřísněny krví jeho bližních. Kniha Paměti pařížských katů přibližuje nejen osobní život lidí, kteří stáli na okraji společnosti, ale také nabízí svědectví dějin, které se často psaly právě na popravištích. Pozn.: Vydání zhotoveno podle překladu z anglického originálu vydaného v r. 1930 v nakl. Jos. R. Vilímek.... celý text
Přidat komentář
I kat, neboli oficiálně řečeno, Mistr Popravčí, je jenom člověk. A že to nemusí být člověk, který se vyžívá v mučení a popravách všeho druhu, nám dokazuje Charles Henri Sanson v pamětech svých a svých předků. Po sedm generací měl rod Sansonů stejné povolání, ponejprve zděděné jakožto "věno", následně již děděno tradičně z otce na syna. Jde o knihu velice poutavou a to nejen z hlediska popisu katovského řemesla, ale především ve druhé polovině knihy líčením dějů a poprav během Velké Francouzské Revoluce. Pokud vás zajímá historie, tedy hlavně ta krvavá, budete nadšeni.
Knihu jsem si koupila, protože mě tohle téma vždycky hrozně zajímalo. A to nejen kati, popravy a mučení, ale také francouzská historie a hlavně období VFR. Ovšem musím uznat, že kniha byla poněkud nudná a dost obtížně se četla. Proto mi zabralo asi pět měsíců, než jsem se dobrala konce. Ale období revoluce jsem si docela užila. Dozvěděla jsem se tam věci, které jsem ani netušila. Doteď jsem neměla představu, kolik desítek lidí bylo za den popraveno. A pak si někdo může stěžovat, že v mé povídce se lidi popravují jak na běžícím páse :)
Jak píší lidé níže, tak 1/3 knihy dobrá , ale s nástupem gilotiny začíná být kniha nudná.
Tyhle memoáry několika generací katů z Francie mě oproti Pamětem kata Mydláře tak úplně nechytily. Od nástupu paní gilotiny mě vlastně docela nudily, ale nakonec jsem se přemohl a knihu v rámci čtenářské výzvy 2021 dočetl - protože na popraviště se fakt dostat nechci :D
Četl jsem hned po Pamětech kata Mydláře. Nevím čím to bylo, ale tohle mě tak nechytlo. Možná to bylo překladem, který mi nesedl. S odstupem času se třeba zase vrátím a zkusím to znovu.
Kniha mě neskutečně bavila. Sice nevím, jak může někdo znát dopodrobna život předků ob dvě generace, ale i tak jsem si čtení užila.
Memoáry několika generací pařížské katovské rodiny Sansonů by se daly přirovnat k historii naší pražské katovské rodiny Mydlářů. Více se mi zamlouvaly zhruba první dvě třetiny knihy, kdy se popravovalo "postaru". Jakmile na scénu přichází revoluce, tak se madam gilotina nestačí ani zastavit a člověk už má chaos v tom,kdo všechno a proč byl sťat.
Bol som prekvapeny, ze Sanson zdramatizoval historiu jeho predkov na urovni Alexandra Dumasa. Skoro vaham uverit ze by niekto mohol tak detailne poznat pribeh svojich pradedov, dedov. Az do detialov romantizujucich vztahy, lasky, osudovost rodoveho prekliatia. Co fakt pripomina romany. Skor som cakal suche fakty, drsne, katovske, plne detailov, datumov. Tie prichadzaju ...s ubiehajucim casom a cim blizsie sa dostavame k samotnemu Henrimu. Takze mne vychadza ze toto je pripad kata, ktory mal spisovatelske ambicie a pouzil na namet to co najlepsie poznal. Ako sa samozrejme dostava k svojmu zivotopisu, je to uveritelnejsie. Takze ta spisovatelska licencia sa tyka hlavne jeho predkov. Je to dost vynimocne citanie, zas az tak vela knih zaoberajucimi sa pracou katov, vykonavanim mucenia a popravami, nie je. Vzdy je osviezujuce dozvediet sa kolko sposobov utrpenia dokazal clovek vymysliet. Stretneme sa tu s Cartouchom, Pripadom kralovraha (meno mi vypadlo, nieco od D.), Pripad kralovninho nahrdelniku (bliklo vam v pamati?), prejdeme francuzskou revoluciou, budeme svedkami vynalezu a zdokonalovania "humannej" guillotiny. Hlavne casti okolo revolucie su skvelou ucebnicou historie.
Zaznamenané dílo a životy několika generací katovské rodiny. A jelikož se zrovna prožene Francouzská revoluce, tak je jasné, že se gilotina jen tak nezastaví.
Něco je samozřejmě přitažené za vlasy, ale hodně to zachycuje atmosféru doby.
Autor není profesí spisovatel. V podstatě zpracoval záznamy svých předků a připojil své vzpomínky, což vede k tomu, že je kniha taková proměnlivá. Jeden přispěvatel je lepší vypravěč příběhů, další spíše statistik a další poskytuje i hlubší vhled do historických souvislostí. Navíc tedy u některých poprav jsem myslela, že už budu muset knihu odložit, protože toho začínalo být trochu moc, není to zrovna čtení pro útlocitné. Ale dočetla jsem a nelituji. Je to zajímavý pohled do historie, kterým se proplétá linka odsuzující trest smrti - pachatele od činů neodvrátí, ale ty, kdo ho vykonávají, vždy poznamená.
Trochu mi vadil preklad - niekedy nespravne mena, nazvy, obcas veta nedavala zmysel, ale aj tak svedectvo z prvej ruky o prisernej dobre. Nechapem, preco sa tato doba a vobec Francuzska revolucia oslavuje - to uz mozme rovnako oslavovat Pol Pota a jeho killing fields
Zajímavý pohled do francouzské historie poprav z pamětí rodiny katů Sansonů.Zrození guillotiny a její krvavá pouť časem až po zrušení trestu smrti.Vědět o francouzské historii víc, bylo by to jistě více poučné, takhle mě zaujaly spíše jen popravy známých osobností jako Marie Antoinetta, Robespierra, Ludvíků atd...Za zmínku stojí i příběh Cartouche.
Zajímavá kniha.....vyprávění se mi moc líbilo, informace z kterých mi vstávaly chlupy na ruce....nechtěla bych žít v té době.....ale každá doba má své pro a proti....
Kniha, která mě naprosto dostala svojí autentičností. Slabší povahy by se jí měly obloukem vyhnout!
Sktečně zajímavý pohled na krvavá francouzská léta - učíme se, co se během Francouzské revoluce dělo, ale nikdo z nás si asi nedokáže představit, že se denně popravovalo minimálně 30 lidí... to je prostě brutální...
Příběh je velice zajímavý a poutavý. Je psán jako rodinný příběh jednoho člověka. Je tam hodně zajímavých částí. Nezakrývám, že v některých částech příběhu jsou jen holé informace jako datum a rok popřípadě jméno popraveného. Děj se čte velice dobře. Je to další knížka co odhalí jaké byli dějiny Francie.
Především autor není literát, ale kat. To, co převedl do knižní podoby jsou zápisky jeho jednotlivých předků - rodinná kronika. Styly se střídají, jelikož jde o dílo generací Sansonů. Kniha obsahuje jak počátek neslavné kariéry, tak detaily z běžného života - například synové katů se od pěti let museli účastnit poprav, aby se připravili na budoucí zaměstnání (jiné mít nesměli) a proto autor nemá rodinu - nechce pokračovat.
Nestranný pohled na francouzskou revoluci, kde probíhalo denně 50-70 poprav je ohromující. Neměli si ani čas dělat zápisky, jelikož je příšerně bolely ruce ze stínání hlav. A tak přišla gilotina a z poprav se stala manufakturní výroba. Otec autora již viděl krvavé skvrny i na nedělním ubruse u oběda.
Kniha je autentickým a nenahraditelným obrazem doby.
Na rozdíl od některých komentujících si myslím, že kniha drží pohromadě velmi dobře. Ten zdánlivý nesoulad, kdy v první části jsou popisovány poměrně detailně jednotlivé popravy, zatímco druhá část je téměř telegrafický výčet rozsudků a poprav, je dokonalý kontrast. V čtenáři, tedy alespoň v mém případě, vzbuzuje otázku, která doba je krutější. Zda ta, kdy jednotlivce odsouzeného za různě těžká provinění popravuje zvlášť trýznivým způsobem, nebo doba, která popravuje rychle a bez zbytečného týrání, ale utápí se v krvi popravovaných.
Zaujal mě námět, ale provedení mě vůbec nechytilo. Celé mi to přišlo poměrně nevyvážené a nezáživné. Knihu jsem každou chvilku odkládala a do čtení se vlastně spíš nutila. Zkrátka mi to vůbec nesedlo.