Paměti růže
Consuelo de Saint Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459642/bmid_pameti-ruze-hyD-459642.jpg
4
46
46
Po více než půlstoletí od záhadného zmizení světoznámého autora Země lidí, Citadely či Malého prince vyšla autentická intimní výpověď jeho ženy, rozené vypravěčky. V jejích vzpomínkách ožívá Saint-Exupéry ve své lidské slabosti a velikosti, zbavený aureoly moralistního spisovatele. Tehdy 29letá Consuelo, v literárních kruzích Paříže přezdívaná "malá sopka ze San Salvadoru", se s letcem Antoinem, autorem tehdy neúspěšné literární prvotiny, seznámila v roce 1930. Paměti růže zachycují v temperamentním poetickém vyprávění bouřlivé bohémské soužití výjimečné dvojice, osudovou lásku poznamenanou horečnými shledáními a krutými odlukami, úzkostnými obavami o život manžela-letce a prodchnutou okamžiky absolutního štěstí. Sled až neuvěřitelných epizod poodhaluje neznámé okolnosti života spisovatele-pilota.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , BránaOriginální název:
Mémoires de la rose, 2000
více info...
Přidat komentář
Docela jsem se těšila na Paměti manželky autora Malého prince, ale vlastně jsem vůbec nevěděla do čeho jdu. Zezačátku jsem měla problém se zorientovat v textu a pochopit, jak je kniha napsaná. Chvíli mi trvalo si zvyknout na styl, jakým je kniha napsaná, ale vyprávění Consuelo je dost zajímavé. Je tam dost informací o životě v době mezi světovými válkami - o cestování a stylu života vyšší vrstvy. Místy je to docela zmatené a je těžké pochopit, co tím bylo myšleno. Ještě dvoření Antoina byla ta hezčí část a první roky manželství. Poté přichází fáze, kdy se jejich vztah zhorší až tak, že jdou od sebe, i když se nikdy nerozvedou. Musím říct, že způsob, jakým s ní slavný autor zacházel, mi byl silně proti srsti, místy mi z toho bylo opravdu špatně. Především v době, kdy onemocněla a pak také v prvních letech války. V dnešní době by takové chování bylo totálně nepřípustné a myslím, že i v té době bylo špatné. Bylo mi Consuelo líto, ale je pravda, že se nejspíš do smrti nějakým zvláštním způsobem milovali. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, i že jsem se donutila ji dočíst. Ale znovu bych do ní nešla, zase tolik důležitých informací mi to nedalo a ani jsem neměla ze čtení úplně dobrý pocit.
Přemýšlela jsem, jak bych knížku hodnotila, kdyby to by příběh neznámé dvojice. Asi bych ji zhruba ve třetině odložila, protože věnovat čas čtení o vztahu, "kde jeden druhým zametá ako so špinavou handrou a ten druhý to akceptuje" (jak to výstižně napsala uminaa), fakt nechci. Osoba Antoina de Saint Exupéry mě udržela až do konce. Nevím, jestli jeho knihy teď budu číst jinak. Tři hvězdy dávám proto, že pasáže o životě letců a jejich žen v počátcích komerčního létání mě zaujaly, zrovna tak jako popis emigrace v USA.
Pokiaľ by som mala hodnotiť obsah knihy, tak musím priznať, že som mala chuť zaradiť knihu asi stokrát do priečinka "Nedočítané". Takýto druh vzťahov, kde jeden druhým zametá ako so špinavou handrou a ten druhý to akceptuje, je pre mňa nepochopiteľný. Avšak nebola som pri tom a ťažko odhadnúť, čo ostalo zamlčané a nevypovedané, tak som zaťala zuby a knihu dočítala.
Aj napriek všetkému musím uznať, že kniha sa dobre a svižne čítala, preto štyri hviezdičky.
Pravdepodobne budem Malého princa pri najbližšom čítaní vnímať inak. Nie v zlom, len jednoducho inak.
O tom jaký opravdu Saint-Exupéry byl jsem nikdy nečetla, ale tak nějak jsem tušila, že moje představa určitě skutečnosti neodpovídá. Čtenář si rád idealizuje autory knih, které má rád. Takže moje představa opravdu byla daleko od skutečnosti. Navíc Consuelo pro mne byla velkou neznámou. Věděla jsem o ní jen že existovala. Jinak nic. S velkou chutí jsem se pustila do čtení. Dobře se to četlo, děj měl spád. Asi tak do poloviny. Pak už to bylo jen trápení. Už jsem měla dost jejich věčně se opakujících dohadů, rozchodů, návratů. Nedokázala jsem pochopit ani jeho ani ji. Přestalo mne to bavit. Přesto jsem dočetla. Své čtenáře si kniha určitě najde, ale já byla zklamaná. Nejen Anthonym, ale i Consuelo. Jak tady někdo psal, byl to toxický vztah. Přesto si myslím, že ten kdo napsal takovou krásu jako Malého prince, musel někde v sobě mít šťastné vzpomínky na dětství a aspoň trochu dobroty a něhy. Já tomu chci věřit a věřím.
Nádherně napsaná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem.
Ovšem na obálce by měla být poznámka: "Nečtěte, pokud se i nadále chcete dojímat nad Malým princem".
A přestože jak jsem řekla, že jsem četla jedním dechem, tak už v půlce knihy jsem z těch dvou byla úplně otrávená, vyždímaná, unavená z jejich toxického vztahu. On byl velké sebestředné, rozmazlené a sobecké dítě, které jen hledalo další matku a ona... Já nevím, dospělá žena, která miluje svého psa a přesto ho pravidelně odbarvuje čpavkem... Asi se k sobě hodili. Hrozně moc by mě zajímal psychologický rozbor těchto lidí, jejich vztahu.
Ještě že neměli děti... alespoň o nich v knize nebyla ani zmínka. Což mě hodně zaujalo. Deník ženy za dlouhé časové období a ani zmínčička o dítěti či o tom, proč ho nemají...?
Je to svižné, dynamické, přímo cítíte složitost Exupéryho osobnosti a všechny dobré i špatné stránky takového vztahu.
"...na mě jste příliš silný. Působíte mi bolest. Vy mě nelíbáte, ale koušete, chcete mě sníst."
Je zajímavé jaké představy máme o svých oblíbených autorech. Muže, který napsal moje nejoblíbenější knihy, jsem si vždy představovala jako velké dítě, navždy ustrnulé v úžasu nad krásou světa. Člověka, který je živelný, ale laskavý, vždy v pohybu, vždy po okraj plný.
Na stránkách Paměti růže, však ožívá jiná podoba Exupéryho, mě do téhle chvíle naprosto neznámá, za to však bohužel reálná. "Tonio", jak ho láskyplně oslovuje jeho manželka, je stále tím velkým dítětem jen tentokrát sobecky svéhlavým a někdy až krutým, poháněným touhou objevovat za jakoukoliv cenu. Hledajíce někoho, kdo by mu poskytl domov a utěšil ho ve chvílích slabosti, aby ho ve chvílích síly mohl znovu a znovu odvrhovat.
Consuelo se stává v manželových rukách panenkou, chvíli milovanou, chvíli až nenáviděnou, přesto však navždy a naprosto patřící jemu samotnému. Je až děsivé, jak moc se liší láska Malého prince k Růži od té jeho ke Consuelo, ale je to opravdu tak?
V Exupéryho světě je láska cosi samozřejmého, a jak sám říká: ,,Je třeba milovat lidi a neříkat jim to." Navíc každý rub má vždy líc a pravda ve vztahu má vždy dvě tváře.
PS: Pokud po přečtení Paměti růže sáhnete po Malém princi, slibuji, že některé oblíbené scény nabydou trošku jiného rozměru.
,,Ty už nikdy nebudeš růže s trny, budeš vysněná princezna, která věčně čeká na Malého prince."
Zajímalo mě jak žil slavný Exupéry ..ten, co nás zasáhl tím, jak vnímat život očima dítěte, vytváření si pout, citů a důvěry. Tady se dozvíte zajímavou skutečnost...
Pre všetkých obdivovateľov A. Saint-Exupéryho by mala byť táto kniha povinným čítaním. Nikdy totiž nie je na škodu vidieť veci také, aké sú. Slepé idealizovanie si mätie a zavádza.
Tak tohle byl hodně silný příběh. Chvílemi jsem četla se slzami v očích. Bylo mi Consuely strašně líto, ale zároveň nechápu, jak to mohla tak dlouho a pořád dokola snášet.
Aneb Jak mnou obdivovaný autor ze svého piedestalu sestoupil. Nikdy bychom neměli zapomínat, že i světově oblíbení autoři byli nebo jsou jen lidé a mají své silné a slabé stránky. Saint-Exupéry nebyl příkladný manžel, ale mince má vždy dvě strany. Ani Consuelo, ptáka z ostrovů, nevnímám jako 100% manželku, ba ani 80%. Kniha rozhodně stojí za přečtení, růži Malého prince pak uvidíte zcela jinýma očima.
Štítky knihy
životopisy, biografie partnerské vztahy vzpomínky životopisné, biografické romány manželství spisovatelé Malý princ Antoine de Saint-Exupéry, 1900–1944 manželky
Docela jsem se na knihu těšil. Do půlky to bylo celkem fajn, pak už to připomínalo spíš kolovrátek – rozchody, nevěry a návraty pořád dokola. Mnohé z nás určitě překvapilo, jak snadno Cosuela (ze Salvadoru) se stala vůči Antoinemu poddajnou. Asi za to mohl její mateřsky ochranitelský pud. Určitě nejsem sám, koho hodně zklamalo chování Saint-Exupéryho. Jak to celkem přesně napsala sama Consuela – velké dítě. Řekl bych spíš přerostlý protivný harant. Nebo je to dáno tím, že byl i umělec? Přes všechno výše uvedené na jeho knihy rozhodně nezanevřu.